Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

b) z hlediska úmyslu

- skutečné (dojde k nákupu)
- diferenční (spekulační obchody)
• členění trhu:
- hlavní trh (nejkvalitnější a nejvíce obchodovatelné CP)
- vedlejší trh (kvalitní CP, časem se přesouvají na hlavní trh)
- volný trh (ostatní CP)
• obchodování v 5 segmentech:
a) kurzotvorné obchody
1. Fixing (3,5%) – obchodování přes automatizovaný obchodní systém AOS při pevné ceně se všemi CP  porovnáním nabídky a poptávky v určitém okamžiku dochází k fixování kurzu (k jeho určení), provádí se 1x denně v 11 hod. a kurz platí do druhého dne
2. Dodatečné objednávky – navazuje na Fixing (obchodování při pevné ceně)
3. KOBOS (4,8 %) – aukční cena stanovená ve fixingu je otevírací cenou pro KOBOS  jde o obchod při proměnlivé ceně s akciemi a podílovými listy z hlavního a vedlejšího trhu
4. SPAD (91,7 %) – nejvýznamnější kurzotvorný segment  jde o obchod pouze s vybranými nejlikvidnějšími akciemi (tvůrci trhu průběžně kótují cenu nabídky a poptávky)

b) nekurzotvorné obchody

5. Přímé obchody – jde o obchod s bloky CP (přímé obchody mezi členy burzy), kte-ré nejsou vázány na platný kurz a objem není limitován

Mimoburzovní obchody:
• RM-systém
- vznikl díky kupónové privatizaci spolu s počítačovou sítí v ČR, společnost RM-systém tuto síť převzala a využívá ji k obchodům s CP
- probíhá zde jiný systém než na burze (CP můžete prodat nebo koupit za jinou cenu ráno a za jinou odpoledne, ale vždy v rámci určitého intervalu)
- velmi malé riziko při nevypořádání obchodu
- obchoduje se s CP každý všední den
• RTP (Right Time Price)
- mělo by se zde obchodovat prostřednictvím modifikované holandské aukce (sestupná lici-tace ceny)
- do pol. roku 1999 však dosud obchodování nezahájil

Subjekty na burze:

• zprostředkovatelé (makléři, dohodci, senzálové)
- vystupují jménem klientů a uzavírají na účtech klienta obchody
- jsou jmenováni burzovní správou a skládají slib o řádném výkonu své práce
• obchodníci (dealeři, brokeři)
- obchodují svým jménem na cizí účet nebo na svůj účet
- specializují se na určité operace
• úředníci (zaměstnanci bank, makléřských firem a burz)
• hosté (pomocný personál, zástupci sdělovacích prostředků, různí zvědavci)
- vždy musí mít povolení se účastnit a musí se zdržovat v pří-slušném prostoru

Burzovní plocha má 2 části:
• parket (ring) – je ústřední prostor oddělený zábradlím a jen v tomto prostoru probíhají obchody s CP připuštěnými na trhu (tzv. kóty)
• prostor mimo parket – část za zábradlím, kde se obchoduje s neevidovanými obchodními papíry (nekótované, neoficiální)

Burzovní ceny:

• nominální hodnota (vyznačena na plášti CP)
• vnitřní hodnota dle CP:
- akcie – podíl vlastníka kapitálu a.s. na 1 akcii (záleží na počtu akcií a jejich hodnotě)
- obligace – hodnota závazku, který bude splacený (splácí se nominální hodnota + úrok i další poplatky)
• výnosová hodnota představuje zhodnocení vlastního kapitálu (u akcií dividendy, u ostat-ních úrok), uvádí se v %
• burzovní hodnota je tvořena na základě nabídky a poptávky

Burzovní spekulace:
• jsou specifickým znakem činnosti burz a normálním jevem na burze
• je zákonná = investor se snaží získat výhodu a snaží se najít vhodný okamžik pro nákup či prodej s co největším výnosem
• jde o koupi a prodej na několik hodin, dnů, týdnů …
a) spekulace na vzestup ceny – spekulanti (BULLS – býci) nakoupí CP a předpokládají, že k určitému datu jeho hodnota stoupne
b) spekulace na pokles ceny – spekulanti (BEARS – medvědi) prodávají CP za určitou cenu a čekají na pokles ceny a pak je za nižší cenu koupí zpět

Burzovní indexy:

• jsou ukazatele vývoje CP podávající investorům informace o stavu trhu, jeho vývoji (celku i částí trhu)
• mají význam pro stát, finanční ústavy i podnikovou sféru, protože stav kapitálového trhu signalizuje změny hospodářství země
• podstatou je výběr skupiny představitelů CP, z jejich cen se vypočítá aritmetický průměr a ten se zveřejňuje
• např. USA – 1897 Dow Jones (index sestaven z 30 průmyslových firem), Japonsko – NiKKei index, u nás PX50, PK30)
Burza CP Praha (1993)
• je veřejným organizátorem kapitálového trhu a akciovou společností (založena akcionáři burzy), její činnost se řídí Zákonem o burze CP, vnitřní pravidla stanovuje burza sama v burzovním řádu a v burzovních pravidlech
• členství na burze má ČNB, akcionáři burzy (většinou velké banky), členové burzy (ob-chodníci s CP)
• burzovní obchody:
a) z časového hlediska
- promptní (v reálném čase)
- termínované

Právní postavení burz

- burza je právnická osoba oprávněná provozovat a organizovat na určeném místě ve stano-venou dobu prostřednictvím oprávněných osob nabídku a poptávku CP
- burza nesmí být živností
- burzu musí provozovat jen právnické osoby
- burza je akciová společnost řídící se obchodním zákoníkem
- zakladateli burzy nesmí být investiční společnost a fondy
- min. počet zakladatelů je 10

Orgány burzy:
• valná hromada
- nejvyšší orgán (u burzy CP shromáždění akcionářů, u burzy komoditní – zbožové shromáždění členů)
- koná se min. 1x ročně, svolává ji burzovní komora/dozorčí rada
- je usnášení schopná při přítomnost akcionářů s jmenovitou hodnotou přesahující 30 % akcií
• burzovní komora
- statutární orgán, který jedná jménem burzy a řídí činnost burzy
- členy volní a odvolává valná hromada
- členem burzovní komory může být i právnická osoba
- délku volebního období určují stanovy max. 3 roky, je přípustná opakovaná volba
- rozhoduje nadpoloviční většina hlasů, při rovnosti hlasů rozhoduje předseda

• burzovní výbory

- obligatorní orgány, které zřizuje burzovní komora k výkonu činností určených ze zá-kona
• generální tajemník burzy CP či Sekretář komoditní burzy
- orgán burzy a zároveň zaměstnanec, jehož pracovní poměr vzniká jmenováním na zá-kladě výběrového řízení, které vyhlašuje komora
- řídí činnost burzovního aparátu (zaměstnanců burzy)
- účastní se zasedání burzovní komory a výrobů (poradní hlas)
- ukládá pokuty osobám porušujících pořádek
• dozorčí rada
- musí být u burzy CP
- dohlíží na výkon burzovní komory
- přezkoumává roční účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku
- má min. 3 členy (pouze fyzické osoby), nesmí to být zaměstnanci burzy
• burzovní komisař
- vykonává jménem MFČR externí kontrolu (kontroluje burzovní obchody, může pro-vádět revizi burzovních dohodců)

• podílový fond se podobá státnímu ...

• podílový fond se podobá státnímu podniku  majetek v podílovém fondu spravuje inves-tiční společnost svým jménem na účel podílníků
a) otevřený podílový fond – počet vydávaných podílových listů není limitován a podílník má právo na zpětný prodej podílového listu investiční společnosti
b) zavřený podílový fond – počet vydávaných podílových listů je omezen nebo doba je-jich vydávání a podílník nemá právo na zpětný prodej podílového listu investiční spo-lečnosti
• investiční společnost může zakládat a spravovat i investiční fondy  jinou činnost inves-tiční společnost vykonávat nesmí
Investiční fond
• je akciová společnost, která shromažďuje peněžní prostředky vydáváním akcií  takto získané prostředky používá ke koupi CP, nemovitostí nebo movitých věcí nebo ke vkla-dům dle smlouvy o tichém společenství nebo je ukládá na zvláštní účet u banky
• investiční fond je vlastníkem získaných peněžních prostředků

Závěrečná ustanovení
• k nákupu a prodeji CP nepotřebují investiční společnosti a investiční fondy povolení ob-chodníka s CP
• nad investičními společnostmi a fondy vykonává ministerstvo financí státní dozor
• každá investiční společnost a fond musí mít svého depozitáře (banka, u níž si peníze uschová)  u depozitáře je investiční společnost povinna otevřít účet pro sebe i pro každý jí vytvořený podílový fond, investiční fond rovněž otevře účet u svého depozitáře

BURZY A BURZOVNÍ OBCHODY

Burza je zvláštní forma trhu, kde vznikají kurzy cenných papírů. Uskutečňuje se zde koupě a prodej zboží, které není na trhu fyzicky přítomno. Burza je zvláštním shromážděním obchod-níků, oficiální místo, trh.

Historie:
I. období
• první burzy vznikají již ve středověku v přímořských městech (Benátky, Miláno …), šlo o schůzky obchodníků na ulicích, kde se obchodovalo se směnkami
• 1531 – postavena první budova určena pro obchodování v Antverpách
• 1546 v Lyonu, 1558 v Hamburku, 1563 v Paříži
II. období
• 1608 – Amsterdamská burza (obchod se směnkami, zboží – kovy, cín, pepř …)
• 18. a 19. stol. – Brusel, Londýn, Madrid
• 70. a 80. léta 20. stol jsou poznamenaná rozmachem výpočetní techniky
• současnost – New York, Londýn, Frankfurt, Vídeň, Tokio, Singapur

Burza cenných papírů Praha

• 1855 – prozatímní burza (obchod se směnkami, cennými papíry)
• 1871 – Pražská burza pro zboží a CP
• 1938 – činnost pozastavena
• 1993 – obnovena činnost jako BCPP, a. s.

Znaky burzy:
• obchoduje se s vzájemně zastupujícím zbožím, které ještě není k dispozici na burze
• burza probíhá pravidelně na určitém místě a v určitou dobu
• pro obchodování jsou stanovena přesná pravidla
• účastnit obchodů se může pouze omezený okruh osob

Druhy burz:
• všeobecné – obchoduje se s více druhy zboží (zemědělské plodiny, drahé kovy, cenné papíry …)
• specializované
- zbožové (obchoduje se s zbožím, např. káva, obilí, bavlna, kaučuk, ropa, měď …)
- devizové (obchody s devizami, jde o pohyby kurzů)
- cenných papírů (obchod s CP kapitálového trhu – dlouhodobé CP)

INVESTIČNÍ SPOLEČNOSTI

• zvláštním druhem obchodníku s cennými papíry jsou investiční společnosti a investiční fondy (dle zák. č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech)
• kolektivní investování je zvláštní druh podnikatelské činnosti vyloučený z živnostenského podnikání, provozovaný k tomu zřízenými právnickými osobami
• podstatou podnikání ve formě kolektivního investování je shromažďování peněžních pro-středků od předem neurčitého a neomezeného okruhu právnických a fyzických osob (ve-řejnost) za účelem jejich použití k podnikání na základě principu rozptýlení rizika
• tyto nashromážděné peněžních prostředky musí být uloženy na zvláštním účtu u banky, která se označuje jako depozitář (pouze –úschovna, tzn. že banka s penězi nijak disponovat nemůže)

Investiční společnost a podílový fond
• investiční společnost je akciová společnost, která shromažďuje peněžní prostředky prode-jem podílových listů a vytváří z nich podílové fondy
• podílový list je CP, se kterým je spojeno právo podílníka na odpovídající podíl majetku v podílovém fondu a právo podílet se na výnosu z tohoto majetku

• pro tyto obchody konkrétně s akciemi ...

• pro tyto obchody konkrétně s akciemi se používají opční smlouvy  na základě této opce lze získat právo v daném termínu koupit nebo prodat za danou cenu
• za tuto opci zaplatí kupující cenu opce (prémii), která je jen zlomkem ceny akcie, jež je předmětem budoucího obchodu  podle vývoje kurzu na trhu CP pak ten, kdo opci kou-pil, má právo volby
 rozhoduje se zda koupí nebo prodá
• druhá strana, která opci poskytla je ovšem již naopak vždy povinna na vyzvání držitele opce prodat či koupit ve stanovenou dobu předmět obchodu

Druhy derivátů CP:
• futures, forwardy – pevné termínované obchody k určitému datu za předem dohodnutou cenu (předem dohodnutý kurz); futures je právo i povinnost uskutečnit sjednaný obchod na rozdíl od opce, kterou nemusíte realizovat
• swap – prodej CP (deviz) v aktuálním kurzu se současným podpisem smlouvy o budoucím odkoupení zpět za předem dohodnutý kurz (pro druhou stranu je to okamžitý nákup s budoucím prodejem)  zabezpečení proti náhlým výkyvům kurzu
• opce – právo (nikoliv povinnost) k budoucímu datu uskutečnit obchod s CP (devizami) za předem stanovenou cenu, platí se dost velký poplatek  bude-li vývoj kurzu nepříznivý, uplatníme ocpi a neriskujeme ztrátu

Rozdělení obligací:

1. z hlediska emitentů (vydavatelů)
a) státní obligace, státní půjčky, pokladniční poukázky - vydává je stát – vláda a její in-stituce (účel viz. výše)
b) komunální obligace – vydávají je zpravidla velká města na řešení konkrétních pro-gramů rozvoje
c) bankovní, podnikové obligace - emitentem je banka, podnik nebo jiná hospodářská organizace, majitelům obligace se vyplácí úrok
d) zaměstnanecké obligace – jsou převoditelné jen na pracovníky, kteří jsou u emitenta v pracovním poměru a pro bývalé pracovníky (důchodci, starobní důchod)
e) hypoteční zástavní listy
f) zástavní listy
g) komunální listy
h) opční obligace
i) duální měnové obligace
j) indexové obligace
k) obligace s varanty
l) obligace s právem opce konverse

2. z hlediska zúročení, stanovení výše splátek a dalších výplat

a) obligace bez úrokových kupónů – jsou emitovány s diskontem (diskontní míra je sou-částí nominální hodnoty obligace, která musí být proplacena majiteli obligace k předem stanovenému datu), tyto obligace nepřinášejí úrok
b) obligace s pevnou, fixní úrokovou sazbou – tato obligace přináší po celou dobu ne-měnný úrokový výnos, tzv. pevnou úrokovou sazbu (nejčastější forma)
- úrok s pevným úročením se vyplácí ve formě pevných kupónových plateb, jejichž doba a výše jsou předem stanoveny
- výše plateb se většinou udává % z nominální hodnoty obligace jako tzv. kupó-nová platba
- nominální hodnoty obligace se nakonec vyplatí s poslední kupónovou platbou v termínu, kdy dojde (tzv. doba splatnosti obligace)
c) obligace s pohyblivou (pružnou) úrokovou sazbou – nemá fixní, ale proměnlivou úrokovou sazbu, která je přizpůsobena tržním podmínkám (výše této sazby se zpravi-dla přizpůsobuje změnám ve velikosti mezibankovního úroku, diskontní sazby)
d) hybridní obligace
e) naturální obligace
f) obligace konvertibilní (směnitelné)

Základní rozdíly mezi akciemi a obligacemi

Hledisko (znak) Obligace Akcie
Splatnost stanovená přesným datem nemá určenou splatnost
Vlastnický vztah majitele věřitel podílník na majetku a.s.
Forma výnosu úrok dividenda
Hlasovací právo není téměř vždy
Pořadí uhrazovací povinnosti emitenta první v pořadí poslední v pořadí

HYPOTEČNÍ ZÁSTAVNÍ LISTY
• úvěrový cenný papír, který je jištěn hypotékou (zástavou nemovitosti)
• jsou emitovány bankami, pro které jsou zdrojem financí pro poskytování hypotečních úvě-rů
• postup: zástava nemovitosti  poskytnutí hypotečního úvěru  emise HZL ručených nemovitostí  dostaneme peníze za HZL
• úrokové výnosy z HZL jsou osvobozeny od daně z příjmu

DERIVÁTY CENNÝCH PAPÍRŮ
• jsou odvozené cenné papíry, které vznikají na základě smluv o budoucích obchodech s CP (různé cenné papíry, devizy, burzovní indexy …)
• předmětem koupě a prodeje je určité právo, které se využívá ke spekulacím za účelem dosažení zisku (v praxi častější) a za účelem zajištění proti rizikům výkyvu kurzu

• procesy:

a) přelicencování – inventura subjektů kapitálového trhu a řadě fondů při kupónové pri-vatizaci odebírání licence
b) otevírání fondů – povinnost na žádost majitele podílového listu tento list od něj od-koupit zpět

OBLIGACE
• je dlouhodobý úvěrový cenný papír (dluhopis), ve kterém se emitent zavazuje v určité době majiteli obligace vrátit vloženou částku zvýšenou o úrok
• obligace = závazek
• splatnost obligace je zpravidla pevně stanovena (u nových druhů obligací může být pevně stanovená splatnost změněna na jinou dobu splatnosti)
• obligace jsou vydávány s cílem získat peněžní prostředky na delší dobu a s jistotou, že věřitel později od svého rozhodnutí neustoupí
• pro emitenta představuje obligace cizí zdroj financování (emisi schvaluje ministerstvo financí), jde o levnější způsob financování než u emise akcií
• úroky z obligace se musí vyplatit vždy, i když firma neprosperuje (vydat dluhopis je vý-hodnější než si požádat o úvěr u banky, která má vyšší úroky z dlužné částky – asi 15 % i více)

. dle počtu držených akcií

- velkoakcionáři (vlastní velký počet, tzv. majoritní balík akcií)
- drobní akcionáři (u nás především vlivem kupónové privatizace)

Formy akcií:
• materializované (listinné)
• dematerializované (zaknihované – údaje v paměti počítače v SCP)

Výhody financování formou emise akcií:
• možnost získat mnohem větší vstupní kapitál než v případě zakládání firmy jedincem či skupinkou jedinců
• rozložení rizika podnikání na mnohem větší okruh osob

Nevýhody:
• okamžikem emise veřejně obchodovatelných akcií firma samotná ztrácí moc nad cestami převodů těchto akcií na nové majitele
• spekulace a kolísání cen negativně ovlivňuje image firmy na trhu (firma těžko ovlivní fakt, že majoritní balík chce koupit konkurence)
• majoritní balík je tvořen 30 % akcií potřebných k ovládnutí a. s.

Základní práva majitele běžné – kmenové akcie:

- hlasovací právo na valné hromadě
- právo na podíl ze zisku (závisí na dividendové politice)
- informační právo (otázky na valné hromadě)
- odebírací právo (přednostní právo akcionářů na koupi nově vydaných akcií; jsou stanoveny zvláštní odebírací podmínky)
- právo na likvidačním zůstatku (nejdříve se platí závazky vůči věřitelům, pak přijde řada na akcionáře)
PODÍLOVÉ LISTY
• majetkové CP, které vydává podílový fond (společnost kolektivního investování sdružující prostředky určené k investování na finančních trzích za účelem dosažení zisku, ze kterého vyplácí vlastníkům podílových listů podíly)
• s držením podílových listů jsou spojena určitá práva:
- podíl ze zisku
- účast na valné hromadě bez hlasovacího práva
- přednostní nákup nově emitovaných podílových listů
- podíl na likvidačním zůstatku

Druhy akcie:

1. z hlediska práva účasti na řízení společnosti
- akcie obyčejné, kmenové – nedávají žádná speciální práva navíc (práva viz. výše)
- prioritní - přednostní dividendy bez práva hlasovat na valné hromadě
- zaměstnanecké - znějící na jméno zaměstnance firmy, právo na podílu a hlasování
- požitkový list – poskytují téměř všechna práva s výjimkou hlasovacího
2. z hlediska převoditelnosti
- na majitele (volně převoditelné)
- na jméno (převoditelné rubopisem)
3. z hlediska termínu emise
- staré akcie
- mladé akcie
4. z hlediska sídla společnosti
- tuzemské akcie
- cizozemské akcie
5. z hlediska kursové hodnoty
- těžké akcie (akcie s vysokým kursem)
- střední akcie (akcie s průměrným kursem)
- lehké akcie (akcie s nízkým kursem)

Emitace akcií:

• za nominální hodnotu (uvedena na akcii)
• s emisním ážiem za cenu vyšší než je nominální
• s emisním disážiem za cenu nižší než je nominální

Výnos z akcie, dividenda:
• cena akcie je většinou odlišná od nominální hodnoty
• tržní hodnota – vytváří se na základě nabídky a poptávky na kapitálovém trhu a na zákla-dě řady dalších faktorů jako např.:
- výnos na akcii
- výše dividendy (podíl zisku na jednu akcii)
- vyhlídky budoucí prosperity a. s.
- všeobecná ekonomická a politická situace
• dividenda – část (podíl) čistého zisku, který připadá na jednu akcii a je vyplácena akcioná-řům (udávají se v absolutní částce nebo % z nominální hodnoty akcie)
• dividendová výnosnost – je poměr dividendy k nominální hodnotě akcie, tzn. dividen-da/nominální hodnota * 100

• většina investorů však neinvestuje ...

• většina investorů však neinvestuje do akcií kvůli dividendám, ale především kvůli očeká-vanému růstu tržní ceny

Poměr ceny akcie k zisku po zdanění:
= kurs akcie
zisk po zdanění na 1 akcii

Běžná výnosnost akcie:
= dividenda na 1 akcii * 100
kurs akcie

Poměr kurzu akcie k čistému kapitálu:
= kurs = kurs akcie
čisté jmění čisté jmění na 1 akcii

Kurz akcie v Kč:
= % výnos akcie (dividenda) * nominální hodnota akcie
výnosové kritérium v %

Výnos po dobu držby akcie:
= hodnota akcie na konce doby držení + vypla-cení dividendy

- podpis výstavce šeku

• šeky nelze úročit
• je-li na šeku uvedeno více částek, pak je správná ta nejmenší
• je-li rozdíl mezi číselným a slovním údajem, je rozhodující slovní údaj
• za zaplacení šeku odpovídá jeho výstavce  text vylučující tuto odpovědnost se považuje za nenapsaný
• šek je splatný na viděnou
- šek je nutno předložit k zaplacení do 8 dnů, byl-li vystaven a je-li splatný v tom též státě
- byl-li šek vystaven v jiném státě než je splatný, je třeba ho předložit ke splacení do 20 dnů a to tehdy, jsou-li tato místa ve stejném světadílu, jinak do 70 dnů
- platí však, že státy hraničící se středozemním mořem se považují za státy jednoho světadílu
• na platnost šeku nemá vliv smrt výstavce ani ztráta jeho způsobilosti k právním úkonům, pokud k ní dojde po vystavení
• šek (i směnka) je převoditelný indosamentem (rubopisem)
• nezaplacení šeku je třeba potvrdit protestem
• šekově (i směnečně) se může zavazovat každý, kdo je způsobilý k právním úkonům  soud nemůže omezovat způsobilost k právním úkonům v šekové či směnečné způsobilosti

POKLADNIČNÍ POUKÁZKY

• jsou cenné papíry emitované státní institucí využívané k vyrovná-vání krátkodobých schodků příjmů a výdajů státního rozpočtu a jako nástroj měnové politiky  určené pro velké investory a obchodování na mezinárodním trhu
• nominální hodnota bývá 1 mil. Kč, jsou prodávány formou aukce se sestupnou licitací
• velký zájem o tyto CP  stát v pozici dlužníka je velmi solidární zárukou navrácení peněz vč. úrokového výnosu

BANKOVNÍ AKCEPTY
• forma spojení akceptačního úvěru a směnky cizí akceptované bankou  banka je hlavní směnečný dlužník a směnka je tak velmi dobře jištěna
• tento CP je určený pro nejlepší klienty banky

AKCIE
• je majetkový CP, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se:
- na zisku (dividendy)
- na řízení společnosti (hlasování na valné hromadě)
- na likvidačním zůstatku společnosti
• akcie je vlastním zdrojem financování firmy a její vlastník se stává spolumajitelem firmy, která akcii vydala
• nominální hodnota je uvedena na akcii, součet nominálních hodnota všech emitovaných akcií představuje celkový ZK a. s.

Ekonomické funkce směnek:

- prostředek získání eskontního bankovního úvěru
- prostředek získání obchodního úvěru
- platební prostředek a prostředek ručení
- prostředek získání hotovosti před lhůtou splatnosti

Postih při neplacení (regres):
• nepřijetí nebo nezaplacení směnky je nutno dokázat, tzv. protestní listinou, vyhotoví ji buď městský úřad nebo notář

ŠEKY
• krátkodobé CP, na jejichž základě vystavovatel nařizuje bance, u které má pohledávku, vyplatit stanovenou částku
• musí obsahovat rovněž náležitosti stanovené směnečným a šekovým zákonem, tj.:
- označení v textu, že jde o šek
- bezpodmínečný příkaz k zaplacení určité částky
- datum a místo, kde má být zaplacena a vystavení
- šekovník (jméno plátce)

Směnečné ručení:

• používá se pro zvýšení jistoty splacení směnky, ručitel musí udat za koho ručí, jinak se zaručuje za výstavce

Indosament:
• je převod směnek, písemné prohlášení na rubu směnky, kterým se směnka převádí do vlastnictví někoho jiného
- vyplněný – obsahuje podpis indosanta (převodce směnky), název indosatáře (kupující směnky), datum a místo převedení
- nevyplněný – stačí podpis indosanta na rubu směnky, poté se předá indosatáři
Protest směnky:
• veřejná listina sepsána notářem nebo soudem, pokud směnečník směnku nezaplatil nebo ji vůbec nepřijal; poté se podává žaloba u soudu (směnečný platební rozkaz)

Eskont směnky:
• prodej směnky před lhůtou splatnosti, banka při odkupu směnky odečte z její hodnoty diskont (úrok ode dne eskontování směnky do dne splatnosti směnky) a další poplatky

SMĚNKY

• převoditelný cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz uhradit majiteli směneč-nou částku v určitém čase a na určitém místě (cizí směnka) nebo obsahuje směnečný zá-vazek uvedenou částku zaplatit (vlastní směnka)
• vydávání a použití směnek se řídí směnečným a šekovým zákonem (191/1950 Sb.)
• splatnost směnky je doba kratší než 1 rok
• směnka se předkládá k placení v den splatnosti (dospělosti)
• majiteli směnky ručí za zaplacení všichni ti, co ji vystavili, přijali, indosovali, opatřili ru-čitelským prohlášením ...
• pokud není směnka předložena k placení včas, ztrácí se právo proti nepřímým dlužníkům
• směnečnou sumu lze úročit

Náležitosti směnky:
- slovo „směnka“ uprostřed textu
- bezpodmínečný příkaz k zaplacení
- údaj o splatnosti (datum, místo)
- jméno plátce (směnečník, výstavce)
- jméno toho, komu se platí (remitent)
- datum a místo vystavení směnky
- vlastnoruční podpis výstavce směnky

Druhy směnek:

 základní
- vlastní: výstavce (trasant) se zavazuje, že v určitém čase majiteli směnky (remiten-tovi) zaplatí směnečnou částku
- cizí: výstavce dává příkaz 3. osobě (směnečník), aby místo něho zaplatila majiteli směnky směnečnou částku
 dle důvodu vystavení
- obchodní: při prodeji zboží nebo služeb místo placení
- finanční: vystavují se při půjčování peněz
 zvláštní
- směnka na vlastní řád: cizí směnka (výstavce se označuje za remitenta)
- zastřená směnka vlastní: cizí směnka (výstavce se označuje za směnečníka)
 dle lhůty splatnosti
- na viděnou (vistasměnky): splatná okamžitě při předložení, tzn. nejpozději druhý den
- lhůtní vistasměnka: splatná určitý čas po předložení (14 dnů)
- dato směnka: splatná za určitý čas (3 měsíce ode dneška)
- směnka denní (fixní): splatná v určitý den (dne ... zaplaťte)

Směnka může sloužit jako:

- zástava při jiných typech úvěru
- ručitel určité obchodní transakce
- směnka může být součástí dokumentárního akreditivu, který se používá především při obchodech se zahraničím
- platidlo
- cizí zdroj krátkodobého financování firmy
- využití při úvěrech
- eskont exportních směnek (podpora přímých vývozců zboží od ČNB)

Akceptace směnky:
• provádí se z důvodu vystavení směnky věřitelem a je tedy nutné, aby dlužník svůj dluh uznal čili akceptoval (stačí podpis na líci směnky, tak směnečník vyjadřuje souhlas s tím, že zaplatí)

Domicil směnky:
• domicilovaná (umístěná) směnka splatná u jiné právnické či fyzické osoby než u smě-nečníka
• domicilát je zmocněncem směnečníka pro úkon placení (peněžní ústav), nápis na směnce kde je možná splatnost se nazývá domicil

b) úvěrové

• obligace
• hypoteční zástavní listy
c) deriváty cenných papírů
• opce
• swap
• futures, forwardy

DEPOZITNÍ CERTIFIKÁTY
• úročitelné krátkodobé obchodovatelné CP s různou nominální hodnotou a splatností
• vystavuje ho banka jako dlužník a potvrzuje jím přijetí jednorázového termínovaného vkladu od věřitele
• je obvykle úročen pevnou úrokovou mírou a nominální hodnota certifikátu + úrok jsou splatné po uplynutí sjednané doby uložení
a) na jméno (jméno majitele zde není uvedeno)
b) na doručitele

5. z hlediska emise

a) hromadně vydávané
b) individuálně vydávané
c) ukládací
• emitentem (vydavatelem) CP může být fyzická i právnická osoba, kterou zákon k vydání CP opravňuje  existují CP, které může vydat jakákoliv fyzická či právnic-ká osoba způsobilá k právním úkonům (směnky, akcie)

6. z hlediska formy
a) materiální
b) imateriální
Typy CP:
1. Peněžní trh – krátkodobé CP nepodléhající schválení ministerstva financí
• depozitní certifikáty
• směnky
• pokladniční poukázky
• bankovní akcepty
2. Kapitálový trh – dlouhodobé CP podléhající schválení min. financí
a) majetkové
• akcie
• podílové listy

2. z hlediska převoditelnosti

a) CP na doručitele (na majitele) – za vlastníka se považuje ten, kdo CP předloží  za-ručuje nejvyšší stupeň převoditelnosti, protože změna vlastnictví se realizuje pouhým předáním CP
b) CP na jméno – jméno majitele je uvedeno na akcii a převod na nového majitele lze provést zápisem na rubu akcie nebo-li rubopisem čili indosamentem a změnou v seznamu akcionářů
c) na řád – vyznačuje oprávněnou osobu jménem s doložkou na řád, převádí se rubopi-sem

3. z hlediska charakteru důchodů plynoucích z CP
a) CP přinášející stálý důchod – obligace, záruky, půjčky
b) CP s proměnlivým příjmem – akcie
c) neúročené – losy, šeky
d) dispoziční

4. z hlediska dlužníka
a) státní
b) komunální
c) soukromé

CENNÉ PAPÍRY

• charakteristika vybraných druhů CP
• funkce CP
• investiční společnosti
• investiční fondy
• podílové fondy
• burza CP

Cenný papír je listina představující pohledávku vlastníka vůči tomu, kdo cenný papír emito-val (majitel právního nároku).

1. z hlediska majetkového práva
a) CP věcného obsahu poskytující zajištění pohledávky - zástavní list
b) CP vyjadřující dlužnické peněžní závazky - obligace, směnky, vkladní knížky, vkla-dové listy
c) CP vyjadřující majetková práva – akcie, podíly
d) CP dispoziční umožňující disponovat s materiálem – konosament, skladní list

Inflace nabídková

• zde dochází k růstu cenové hladiny v důsledku růstu cen vstupů  rostou náklady na pro-dukci a ty tlačí ceny produkce nahoru  poptávka přitom nezaznamenává žádný růst

P
D S1
S0





reálný HDP

Setrvačná inflace
• je zvláštním typem inflace, tj. taková, která trvá déle, přičemž její příčiny již nepůsobí  je to dáno pesimistickým očekáváním budoucího politického vývoje
• každý ekonomický subjekt se snaží bránit své ekonomické postavení a při rozhodování o cenách nebo úrokových sazbách automaticky zohledňuje očekávanou či současnou míru inflace (brání se tak před přerozdělovacími procesy)

Důsledky inflace:

• dle tempa inflace
1. mírná inflace má pro ekonomiku stimulující účinky, podporuje poptávku
2. pádivá inflace výrazně prohlubuje nerovnováhu, tlumí činnost ekonomických subjektů
- významný je dopad na vnější hospodářské vztahy vč. depreciace, tj. snížení měnového kurzu (nepřímo podporuje export a tlumí import)
- výrazně klesá kupní síla
- znehodnocení cenové hladiny peněz  menší ochota držet hotovostní peníze
- investice jsou ochromovány a snižuje se funkce peněz jako uchovatele hodnoty
- sociální dopady (dotýká se více chudších vrstev než bohatých)
3. hyperinflace – peníze ztrácejí všechny své funkce, dává se přednost naturální směně

Makroekonomická reakce na inflaci:
• jde o reakci vlády a parlamentu projevující se:
1. v oblastí státního rozpočtu
a) tlakem na jeho vyrovnanost
b) restrikce rozpočtových výdajů (snižování)
c) omezování emise státních dluhopisů – obligací

2. v oblasti důchodové politiky
a) kontrola mzdového vývoje a cen (není aktuální)
b) opatření v daňové oblasti (zejména u DzP, DPH a spotřební)

3. v oblasti peněžní a úvěrové politiky ČNB
a) regulace úrokových sazeb (nízké úrokové sazby úvěrů podporují inflaci, snadno peníze získáme)
b) usměrňování množství peněz v oběhu prostřednictvím intervenci na udržení mě-nového kurzu (při posílení koruny musí ČNB nakupovat např. dolary, aby podpo-řila export)
• inflace poškozuje spíše věřitele než dlužníka

1. poptávka – inflace tažená

1. poptávka – inflace tažená poptávkou (poptávková)
2. nabídka – inflace tažená náklady (nabídková)

Inflace poptávková
• je charakteristická převisem AD nad nabídkou  domácností, firmy a stát chtějí spotře-bovávat více než bylo skutečně vyprodukováno  roste kupní síla bez současného růstu produktivity práce
• inflace se projeví více inflačně, bude-li skutečný domácí produkt totožný nebo blízký po-tenciálnímu

P
S


D1

D0

reálný HDP

Nabídka peněz

• je množství peněz nabízené ekonomikou určitého státu a bankami, které mají nabídku peněz v předmětu povolání za účelem dosažení zisku (rozdíl mezi přijatými a vyplacenými úroky)
• je ovlivňována především vládní politikou a politikou centrální banky, která má rozhodující úlohu, protože přímo souvisí s penězi v oběhu (množství peněz v oběhu je jedním z indikátorů stavu měny)
• nabídku peněz neovlivňuje až tak příliš úroková sazba
• ČNB reguluje nabídku peněz a tím i stabilitu měny přes KB  k tomu používá nástrojů:
1. přímých – poměr mezi krátkodobými vklady a dlouhodobými úvěry
2. nepřímých (častěji používané, působí proti všem KB)
- diskontní úroková sazba
- povinné minimální rezervy jsou tvořeny 5% ze všech přijatých vkladů
• oba tyto nástroje zmenšují nebo zvětšují prostor komerčních bank pro poskytování úvěru, tzn. že takto ovlivňuje množství peněz v oběhu  zejména je to tvorba tzv. bankovních peněz
• nabídku peněz také ovlivňuje úrok  čím vyšší úrok, tím vyšší nabídka (křivka S je str-mější než křivka D po penězích)

Inflace

• je makroekonomický jev vyjadřující tržní nerovnováhu, tzn. znehodnocení peněžní jed-notky  stav trvalejšího převisu poptávky nad nabídkou (změna cenové hladiny)
• pro určování cenové hladiny se využívá nejznámější statistická metoda Index spotřebních cen  je konstruován na základně nákladů na koš zboží a služeb spotřebovaných typickou domácností (obecný název Koš spotřebního zboží)

Typy inflace:
• z hlediska tempa inflace
1. mírná (do 10 %) – vcelku přijatelná a slučitelná se zdravým vývojem ekonomiky
2. pádivá (10 – 100 %) – jsou s ní spojeny značné ekonomické náklady, peníze ztrácejí fci uchovatele hodnot (klesají vklady)
3. hyperinflace (1000 – 1000000 a více % ročně) – trh je naprosto dezorganizován, na-turalizuje se (směna zboží za zboží)  jedná se o denominalizaci, tj. snížení hodnoty peněz z 1000 na 100
• z hlediska příčin inflace

4. finanční poptávka – ...

4. finanční poptávka – je odrazem skutečnosti, že peníze představují pro ekonomické subjekty jednu z forem bohatství  vzniká zde závislost poptávky po penězích na úrokové sazbě  tato závislost je nepřímo úměrná, protože čím vyšší úroková sazba, tím je větší zájem peníze investovat a menší zájem držet je v podobě peněžní zásoby doma  čím vyšší je však poptávka po penězích, tím je úrok nižší
• poptávka po penězích je funkcí HDP, tzn. že čím větší HDP tím větší poptávka po peně-zích (HDP je vyjádřen hodnotou statků a služeb)

HDP
MD




M – množství peněz

Celková MD = transakční D + majetková D

• zlatý standard je peněžní systém ...

• zlatý standard je peněžní systém založený na hodnotě zlata (dle poměru zlata)  hodnota měnové jednotky je dána jejím zlatým obsahem, v této době není zlatý standard uplatňo-ván  směnný kurz je v dnešní době určován nabídkou a poptávkou

Formy peněz
1. peníze hotovostní – tj. drobné mince z obecných kovů a papírových peněz, patří zde i pamětní mince
2. depozitní peníze (bank money) – existují v bezhotovostní podobě jako vklady v bankách, tzv. depozita na požádanou (peníze máme okamžitě k dispozici, př. šeky, běžné účty)
3. skoro peníze (near money) – termínované vklady, dispozice je s nimi omezená (poplatky, výpovědní lhůty …)
pozn.: Někdy se k penězům řadí i vybrané druhy CP (obligace, směnky, šeky).

Funkce peněz
• prostředek směny – umožňují rychlou směnu bez dodatečných nákladů (protikladem byla přirozená směna za zboží, tzv. barter

• zúčtovací jednotka –

• zúčtovací jednotka – v cenách je evidován v účetní soustavě veškerý majetek  vyjadřuje schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv
• uchovatel hodnot – peníze lze shromažďovat za účelem pozdějších výdajů  schopnost peněz plnit funkci uchovatele hodnot však úzce závisí na stabilitě jejich hodnot (vlivy in-flace)

Peníze jsou v podstatě zboží a mají tedy svou poptávku, nabídku a cenu (tj. úrok). Peníze jsou ovlivňovány převážně poptávkou po penězích.
Poptávka po penězích
• dle motivu ji lze rozdělit na:
1. transakční poptávka – je motivovaná cílem získat peníze na nákup spotřebního zboží (spotřebitelský úvěr) nebo na nákup výrobních faktorů (překlenovací úvěr)  dlužník v této poptávce poměřuje náklady na pořízení úvěru a efekt, který mu úvěr přinese (individuální)
2. majetková poptávka (spekulativní) – jejím cílem je získat peníze na nákup jiných majetkových aktiv, které přinášejí důchody  jde tedy o nákup kapitálu (CP, provoz-ní kapitál)  dlužník poměřuje náklady a efekt, který mu úvěr přinese
3. opatrnostní poptávka – je výsledkem snahy vytvořit si určitou zásobu pro případy neočekávaných událostí vyžadujících určité finanční zdroje

PENÍZE

• charakteristika peněz
• peněžní agregáty
• funkce peněz
• poptávka po penězích a nabídka peněz
• inflace

Peníze
• zvláštní druh zboží, které dokonale vyjadřuje hodnotu jiného zboží a zprostředkovává výměnu ostatních statků, usnadňuje ji a odstraňuje nutnost zprostředkujících výměn
• jsou všeobecným ekvivalentem a dokonale likvidním aktivem (žádná rizika a dodatečné náklady)  není to tak úplně pravda, platí to pouze v dokonalé ekonomice a ta je fikcí

Peněžní agregáty
• původní směna probíhala jako směna výrobku za výrobek, nevýhodou přímé výměny byla zdlouhavost  tuto nevýhodu odstranily peníze (zpočátku zbožové – zboží, které v dané oblasti potřebovali všichni  nevýhodou byla objemnost, podléhání zkáze, obtížnost dě-lení)
- tuto nevýhodu odstranily později peníze z drahých kovů

Významný je dopad na vnější hospodářské vztahy ...

Významný je dopad na vnější hospodářské vztahy včetně depreciace, tj. snížení měnového kurzu (nepřímo se podporuje export a tlumí dovoz). Kupní síla výrazně klesá. Zkracuje se doba držby peněz na minimum. Investice jsou ochromovány a snižuje se funkce peněz jako uchovatele hodnoty.

- hyperinflace: peníze ztrácejí všechny své funkce. Dává přednost naturální směně.

MAKROEKONOMICKÁ REAKCE NA INFLACI

Jde v podstatě o reakci vlády a parlamentu a projevuje se:

1. V oblasti státního rozpočtu
a) tlakem na jeho vyrovnanost
b) restrikce rozpočtových výdajů
c) emise státních dluhopisů – obligace, omezování, tlumení

2. V oblasti důchodové politiky
a) kontrola mzdového vývoje a cen (v této době není aktuální). Považuje se to za omezování tržního mechanismu.
b) Opatření v daňové oblasti (zejména u daní z příjmu, přesun z daně z příjmu na DPH a spotřební daně.

3.V oblasti peněžní a úvěrové politiky – ČNB
a) regulace úrokových sazeb, nízké úrokové sazby z úvěru – podporuje inflaci
b) usměrňování množství peněz v oběhu prostřednictvím intervencí na udržení měnového kurzu.

NABÍDKOVÁ INFLACE (inflace tlačená náklady)

V tomto případě dochází k růstu cenové hladiny v důsledku růstu cen vstupů. Rostou náklady na produkci a ty tlačí ceny produkce nahoru. Poptávka přitom nazaznamenává žádný růst.

- zvláštním typem inflace je SETRVAČNÁ INFLACE, tj. taková, která trvá déle, přičemž její příčiny již nepůsobí. Je to dáno pesimistickým očekáváním(postojem) budoucího vývoje (politický vývoj). Každý z ekonomických subjektů se přitom snaží bránit své ekonomické postavení a při rozhodování o cenách nebo úrokových sazbách automaticky zohledňuje současnou míru inflace. Těžko se hledá nástroj, který by ji zabránil.

DŮSLEDKY INFLACE

Pro jejich určení bude rozlišujícím hlediskem tempo inflace. Inflací jsou nejvíce poškozeni věřitelé.

- mírná inflace: má pro ekonomiku stimulující účinky, podporuje poptávku
- pádivá inflace: výrazně prohlubuje nerovnováhu, tlumí činnost ekonomických subjektů

TYPY INFLACE

- z hlediska tempa inflace rozlišujeme inflaci:

1. mírná (do 10%) – která je vcelku přijatelná a slučitelná se zdravým vývojem ekonomiky.

3. Pádivá (10% - 100% ročně) – jsou s ní spojeny značné ekonomické náklady. Peníze ztrácejí funkci uchovatele hodnoty (vklady klesají).

4. Hyperinflace (od 1.000 % - 1.000.000 a více % ročně) – trh je naprosto desorganizován, naturalizuje, denomilizace (směna ZBO za ZBO)
- z hlediska příčin inflace se nejčastěji udávají

1. Poptávka – od toho pak inflace tažená poptávkou (poptávková)
2. Nabídka – též jinak inflace nákladová, nebo nabídková.

INFLACE POPTÁVKOVÁ

Je charakteristická převisem AD nad nabídkou. Za této situace chtějí domácnosti, firmy i stát spotřebovávat více než bylo skutečně vyprodukováno. Roste kupní síla bez současného růstu produktivity práce. Natolik se bude inflace chovat inflačně to závisí na míře využití výr. faktorů. Jestliže bude skutečný domácí produkt totožný nebo blízký potencionálnímu, bude nabídka jen nepatrně a tudíž inflace se projeví více inflačně.

NABÍDKA PENĚZ

Je ovlivňována především vládní politikou a politikou centrální banky. Centrální banka má v této souvislosti rozhodující úlohu, protože přímo souvisí její činnost s regulací peněz v oběhu. Množství peněz v oběhu je jedním z indikátorů měny. ČNB reguluje nabídku peněz a tím i stabilitu měny prostřednictvím komerční banky. Používá k tomu nástrojů přímých (konkrétní, adresné, poměr mezi kr. vklady a dl. úvěry) a nepřímých. Nepřímé jsou častěji používané, působí ve vztahu KB a jsou to především:

1. diskontní úroková sazba
2. povinné minimální rezervy – tyto PMR jsou tvořeny z uvedených 5% ze všech přijatých vkladů. Tyto rezervy jsou povinné KB ukládat na své účty u ČNB.

- oba tyto nástroje zmenšují nebo zvětšují prostor KB pro poskytování úvěru tzn., že takto ovlivňuje mn. Peněz v oběhu. Zejména PMR ovlivňují tvorbu tzv. bankovních peněz.

• Nabídku peněz kromě diskontní ...

• Nabídku peněz kromě diskontní sazby a PMR ovlivňuje ve všech případech úrok. Je zde přímá závislost, tzn. Čím vyšší úrok tím vyšší nabídka.

I MS nabídka peněz


Průběh křivky nabídky je strmější než
Průběh křivky poptávky po penězích.


M


INFLACE

Je makroekonomický jev, který vyjadřuje tržní nerovnováhu. Je to stav trvalejšího převisu poptávky nad nabídkou. Kupní síla pen. Jednotky se snižuje. Jestliže např. dojde ke zdvojnásobení cenové hladiny, sníží se kupní síla pen. Jednotky na polovinu. Pro určování cenové hladiny nelze v praxi evidovat ceny ze všech transakcí (prodejů a koupí). Pro tento účel se vybírá určitý statistický vzorek, který se pak zobecňuje. Nejznám. Metodou je Index spotřebních cen. Je konstruován na základě nákladů na koš zboží a služeb spotřebovaných typickou domácností. Tento vzorek se obecně nazývá Koš spotřebního zboží.

• Pokud jde o úrokovou sazbu ...

• Pokud jde o úrokovou sazbu a poptávku po penězích, je jejich vztah nepřímo-úměrný. Čím vyšší úrok tím nižší poptávka po penězích.
i



čím je plošší, tím je poptávka citlivější na změnu
úrokové sazby
MD

M

• Celková poptávka po penězích je součtem poptávky transakční a majetkové

i



MD celková
MDt transakční
Mdm majetková
M

POPTÁVKA PO PENĚZÍCH

- lze ji rozdělit podle motivace na:
1. Transakční poptávka – je motivovaná cílem získat peníze na nákup spotřebního zboží (spotřebitelský úvěr), nebo na nákup výrobních faktorů (tj. překlenovací úvěr). Dlužník v této poptávce poměřuje náklady (úrok) na pořízení úvěru a efekt, který mu úvěr přinese.
2. Majetková poptávka (spekulativní) – jejímž cílem je získat peníze na nákup jiných majetkových aktiv, které přinášejí důchody. Rozumí se tím nákup kapitálu např. CP, nebo provozního kapitálu, tj. strojů apod. I zde poměřuje dlužník náklady a efekt, který mu úvěr přinese
• Poptávka po penězích je funkcí HDP tzn. Že čím větší HDP tím větší poptávka po penězích
HDP

MD poptávka po penězích





M množství peněz

Peníze

- je možno definovat jako zvláštní druh zboží, které mají tu vlastnost, že dokonale vyjadřují hodnotu jiného zboží. Jinak jsou ekvivalentem hodnoty jiného zboží. Jsou dokonale likvidním aktivem, což značí, že s jejich držbou a použitím nejsou spojené žádné rizika dodatečné náklady
- původní směna probíhala jako směna výrobku za výrobek. Nevýhodou přímé výměny byla zdlouhavost. Bylo třeba provést několik směn, než jsme s dostali k tomu zboží, které jsme potřebovali. Tuto nevýhodu odstranily peníze. Ze začátku to byly peníze ZBOŽOVÉ, které představovaly zboží, které v dané oblasti všichni potřebovali a byli ochotni za ně směňovat jiné zboží.
Nevýhody: byly objemné, podléhaly zkáze, byly obtížně dělitelní. Tuto nevýhodu odstranily peníze z drahých kovů, původně to byly obecné kovy, později zlato, stříbro.

Zlatý standart – peněžní systém založený na hodnotě zlata, hodnota měnové jednotky je dána jejím zlatým obsahem. V této době není uplatňován. Směnný kurz je v podstatě určován poptávkou na finančním trhu.

FORMY A FUNKCE PENĚZ

1. Peníze hotovostní – tj. drobné mince z obecných kovů a papírových peněz, patří zde i pamětní mince

2. Depozitní peníze (bank Money) –

2. Depozitní peníze (bank Money) – které existují v bezhotovostní podobě na běžných účtech jako vklady v bankách. Jedná se o tzv. depozita na požádanou (šeky, běž. Účty)
3. Skoro peníze (near money) – jsou to termínované vklady s určitou výpovědní dobou (poplatky), dispozice je s nimi omezená

- někdy se k penězům řadí i vybrané druhy cenných papírů (např. obligace vydané státem ke krytí státního schodku = dluhopisy, směnky, šeky, platební karty)

FUNKCE PENĚZ

1. Jsou prostředkem směny. Umožňuje rychlou směnu bez dodatečných nákladů. Protikladem byla přirozená směna (směna zboží).

2. Jsou zúčtovací jednotkou. V cenách je evidován v úč. Soustavě veškerý majetek

3. Jsou uschovatelem hodnoty. Lze je shromažďovat za účelem pozdějších výdajů (Tuto funkci může ochromovat inflace)
- s funkcí peněz vyplývá, a je jimi ovlivňována, poptávka po penězích. Peníze jsou v podstatě zboží a mají tedy svou poptávku, nabídku a cenu (tj. úrok).

b) SR prostřednictvím rozpočtových ...

b) SR prostřednictvím rozpočtových výdajů nenávratným způsobem poskytuje peněžní prostředky ekonomickým subjektům (organizacím, obyvatelstvu)
• velmi důležitým makroekonomickým hlediskem je míra rozdělování – nemá být příliš vysoká, aby rozpočtové subjekty byly zainteresovány a měly zájem na racionálním hospodaření (a na svém dlouhodobém rozvoji)

2. alokační funkce SR spočívá v tom, že se ze SR rozmisťují – alokují peněžní prostředky v převážné míře do veřejného sektoru (nevýrobní sféry); alokace je v zásadě dvojí:
a) rozmístění do jednotlivých oblastí, činností především veřejného sektoru (viz. celkové výdaje SR ČR)
b) rozmístění do jednotlivých regionů (viz. finanční vztahy k rozpočtům okresních úřadů a k rozpočtům obcí)

3. stabilizační funkce SR má napomáhat řešení takových makroekonomických problémů jako jsou:
- zaměstnanost
- rovnoměrnost vývoje ekonomiky
- přiměřená dynamika růstu ekonomiky
- míra inflace a další
• státní rozpočet se využívá jako určitá korekce – zejména při zmírňování výkyvů a ne-dostatků trhu
• v rámci stabilizační funkce SR se využívají tzv. „automatické nebo-li vestavěné“ sta-bilizátory (vestavěný stabilizátor je nástroj, který působí opačně k vývojové tendenci agregátní poptávky)  dochází-li k poklesu agregátní poptávky, má tento nástroj možnost tuto poptávku určitým způsobem zvyšovat nebo obráceně, např. progresivní daňové sazby, min. mzda, výše příspěvků v nezaměstnanosti, přímé dotace regionům, dotace na rozvoj podnikání …
• významným stabilizátorem SR je vztah mezi příjmy a výdaji SR, tj. přebytkový, vy-rovnaný nebo schodkový rozpočet
• mimo automatické stabilizátory, které jsou přímo zabudovány v systému rozpočtu existují stabilizátory usměrňující průběh realizace makroekonomické politiky přes SR, např. limitování cen, zavedení kontroly cen určitým druhů zboží, vyhlášení mzdových stropů, rozlišování daní …

STÁTNÍ ROZPOČET

Státní rozpočet můžeme definovat jako centralizovaný fond finančních prostředků, který vytvářejí, rozdělují a používají ústřední orgány. Ve své podstatě představuje sestavu příjmů a výdajů státu v průběhu určitého období (v ČR v období 1 roku).

Specifika státního rozpočtu:
• obecněji můžeme státní rozpočet definovat jako peněžní vztah existující v procesu tvorby, rozdělování a užití centralizovaného peněžního fondu na principu:
 neekvivalence – individuální plnění subjektů (podniků, občanů) vůči státnímu rozpočtu tu neodpovídá věcnému ani peněžnímu protiplnění (podnikatel či občan A zaplatí na daních 10x více než podnikatel či občan B  občan A bude čerpat 10x více ze SR)  v každém roce existuje skupina lidí, kteří na přerozdělování rozpočtu získávají a kteří prodělávají
 nenávratnosti – s peněžní platbou do SR nevzniká žádný právní nárok na pozdější vrácení těchto plateb (výjimkou je důchodové pojištění)
 nedobrovolnosti – znamená to, že do SR neplynou peníze dobrovolně, ale především pod tlakem zákona (zákony o daních)

Základní funkce státního rozpočtu:
1. funkce rozdělování (distribuční) spočívá v tom, že:
a) SR prostřednictvím rozpočtových příjmů nenávratným způsobem „centralizuje“ – soustřeďuje část finančních prostředků hospodářských subjektů i obyvatelstva

3. Státní rozpočet a fiskální politika

• přebytkový rozpočet – vytváří rezervu státu na dobu nepříznivého ekonomického vývoje (hospodářská krize, recese) X stát, který neutrácí veškeré své příjmy, nevytváří nové pra-covní příležitosti, nedává závazky soukromým firmám nepodporuje rozvoj ekonomiky
• schodkový rozpočet – sice podporuje dočasný rozvoj ekonomiky, ale na „dluh“  vydané peníze převyšující příjmy bude muset stát v příštích letech ušetřit (jde pak o politiku pro-blematickou)
• vyrovnaný rozpočet – jde o „zlatý střed“, ekonomika si nemůže dovolit odchylky kladné ani záporné, proto volní nejčastěji tento rozpočet
pozn.: náš státní rozpočet na 1 rok je asi 600 mld. Kč, tj. asi 1/3 našeho ročního HDP

4. Důchodová a cenová politika – zde se řeší příjmy obyvatel a jejich případná regulace ze strany státu a výdaje obyvatel, tzn. ceny zboží a služeb a jejich státní regulace
• regulace mezd – v dnešní době stát mzdy v soukromém sektoru nereguluje a ponechává je volnému působení trhu  stát je rovněž zaměstnavatelem a přímo ovlivňuje vývoj mezd ve státním sektoru, kde pracuje 1/5 práce schopného obyvatelstva
• regulace cen – většina cen zboží a služeb je již tvořena na základě tržního mechanismu, ale zůstávají stále některé ceny regulované státem, např. elektřina, plyn, voda, nájemné v bytech, dálkové vytápění (sociálně citlivé zboží a služby a stát se obává neúměrnému tlaku na růst cen)

5. Zahraničně obchodní politika

• zahraniční obchod je pro naši zemi životní nutností a musíme proto vytvářet účinný soubor nástrojů, které nám tento obchod umožní a napomohou jeho efektivitě
a) tvorba kurzů koruny k zahraničním měnám – je zaveden plovoucí kurz ovlivňovaný nabídkou a poptávkou, ovlivňování kurzu spadá do kompetence ČNB
b) dovozní a vývozní kvóty – administrativně stanovená množství pro dovoz či vývoz ur-čitého zboží
c) cla – celní politika spadá do oblasti řízené ministerstvem financí
d) uzavírání mezinárodních smluv
e) zahraniční obchodní zastoupení
f) politicko-obchodní mise
g) obchodní embarga

Srovnání hospodaření našeho státu s tzv. maastrichtskými kritérii:
1. velikost schodku státního rozpočtu za jeden rok nesmí přesáhnout 3 % HDP
2. státní dluh nesmí překročit 60 % HDP
3. míra inflace musí být max. 1,5 % nad úrovní průměru tří zemí EU s nejnižší inflací
4. úroková míra se musí pohybovat v pásmu  2 % okolo průměru tří zemí s nejnižší úroko-vou mírou
5. země žádající o přijetí do měnové unie nesmí nejméně 2 roky před vstupem provést de-valvaci své měny

Základem úspěšného rozvoje státu ...

Základem úspěšného rozvoje státu je nalezení optimální poměru a vyváženosti všech uvede-ných funkcí. Úkolem vlády je posoudit správnou proporci všech funkcí a prostřednictvím jí pak dosáhnout efektivnější a účinnější hospodářskou politiku.

NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY

1. Právní systém a legislativní proces
• zákony ČR prochází schválením Parlamentu a vyjadřuje se k nim prezident republiky  schválené normy jsou zveřejňovány ve sbírce zákonů a jsou závazné pro občany ČR i všechny ostatní zdržující se na území naší republiky
• porušení zákony je předmětem šetření a příslušné státní instituce mají pravomoce trestat pachatele, sporné případy řeší soudy

2. Měnový systém
• základní úlohu v oblasti monetární politiky hraje centrální banka (ČNB), k udržení stabilní měny používá následující nástroje:

a) diskontní sazba (diskont) –

a) diskontní sazba (diskont) – úrok, za který si půjčují peníze KB od centrální banky a za který se úročí jejich vklady u centrální banky (chce-li přibrzdit inflaci, zvýší úrok  vyšší úrok znamená předpoklad menších půjček a následně peněz zahrnutých do ekonomiky)  takovou politiku nazýváme restriktivní, jejíž výhodou je stabilizovaná měna, nevýhodou horší přístup k úvěrům
- je-li inflace nízká a ekonomice se nedaří, dáváme přednost tzv. expanzivní monetární politice  diskont je nižší, úvěry se zlevní a do ekonomiky proudí více peněz
- používá se i repo sazba a lombardní sazba
b) minimální rezervy – každá KB má povinnost složit u centrální banky část svých depozit (vkladů) jako rezervu a tím tyto peníze „umrtví“ a nemůže s nimi podnikat (pokud chce ČNB snížit inflaci – zvýší povinné min. rezervy)
c) operace na volném trhu – centrální banka prodává a nakupuje CP (státní dluhopisy)  pokud ČNB nakupuje CP, zvyšuje nabídku peněz v ekonomice X pokud chce snížit na-bídku peněz a inflační tlaky, pak státní CP prodává
d) ostatní nástroje měnové politiky – centrální banka může stanovovat úvěrové limity (max. rozsah poskytovaných úvěrů), min. úroky u vkladů přijímaných bankami a max. úroky u poskytovaných úvěrů  tyto zásahy mají administrativní charakter a narušují fungování tržních zákonů

Funkce instituce státu:

• funkce právní jistoty a bezpečí – vybrané státní instituce zajišťují tvorbu a dodržování práva jako základní podmínky řádného fungování společnosti a tedy i ekonomiky  k tomu mají nástroje umožňující vynutitelnost práva, zajišťují bezpečnost vnitrostátní i mezinárodní
• funkce sociální – státní instituce zajišťují přerozdělovací procesy v ekonomice, tzv. transfery (důchody, nemocenské dávky …), starají se o veřejné statky (školství, životní prostředí …), řeší nezaměstnanost a pohyb pracovních sil  fungující neziskový sektor je podmínkou pro fungující ekonomiku
• funkce hospodářská – stát zaujímá významné místo i v ziskovém sektoru:
a) stát sám podniká za účelem dosažení zisku a rozmnožení bohatství státu (z těchto zdrojů jsou financovány potřeby v ne-ziskovém sektoru nebo jsou reinvestovány zpět do podnikání státu)
b) stát vytváří podmínky pro úspěšné podnikání ostatních subjektů hospodářství – např. pravidla hospodářské soutěže, garance stabilní měny, role státu v mezinárodních ob-chodních vztazích (bez zahraničního obchodu se neobejdeme  stát musí vytvářet podmínky pro efektivní a pro nás výhodný zahraniční obchod formou uzavírání mezi-národních dohod o zamezení dvojího zdanění, celních dohod, zřizuje a financuje za-hraniční obchodní zastupitelství …)

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU

• nástroje hospodářské politiky – právní systém, měna, důchodová a cenová politika
• státní rozpočet, specifika SR, základní funkce SR
• rozpočtová pravidla
• hodnocení SR

Subjekty hospodářské politiky jsou:
• parlament představují volení zástupci občanů, kteří schvalují zákony (podobu zákona má i schválený SR na daný rok, tzn. kolik stát v daném roce vybere od občanů a firem na da-ních a co bude z těchto peněz financovat)
• vláda je nejvyšší výkonný orgán státu, který je základním tvůrcem konkrétní aktuální hos-podářské politiky (při neúspěchu odstupuje a je nahrazena vládou jinou); každoročně při-pravuje návrh rozpočtu na další rok a předkládá ho ke schválení poslanecké sněmovně a senátu
• centrální banka – základem fungování ekonomiky je její bankovní systém  u nás ČNB má za úkol střežit a korigovat komerční bankovní trhu a množství peněz v běhu tak, aby nedocházelo k inflaci

Hospodářský růst

• je procesem, v němž se zvyšuje schopnost NH produkovat statky a služby
• pokud budeme sledovat výkonové ukazatele NH (HDP, HNP …) v delším časovém obdo-bí, zjistíme že mají zpravidla rostoucí tendenci  tato rostoucí tendence však vykazuje určitou nepravidelnost  cykly
• samotný hospodářský růst musíme porovnávat vždycky i s údaji o demografickém vývoji  proto pro objektivizaci vyjadřujeme hospodářský růst ukazatelem vývoje reálného HDP/1 obyvatele  ukazatel současně vyjadřuje i vývoj životní úrovně

Předpoklady hospodářského růstu:
1. přírůstek počtu obyvatelstva (jeho struktura = příznivý demografický vývoj)  věková skupina práce schopného obyvatelstva roste
2. přírůstek fyzického kapitálu spojený s vyšší produktivitou práce (lepší vybavenost)  čisté investice + investice rozvojové
3. přírůstek investic do vzdělání – vzdělanější společnost je schopna lépe rozvíjet technický pokrok a pokrok vůbec a lépe ho akceptovat
4. samotný technický pokrok umožňující lepší využití fyzického kapitálu a lidských zdrojů (vzdělání)

5. způsob řízení ekonomiky vládou ...

5. způsob řízení ekonomiky vládou (programové prohlášení vlády – daňové zákony, úvě-rová politika ČNB, stabilita cenové hladiny, inflace)
6. přírodní zdroje daného NH, zejména neobnovitelné, důležité je jakým způsobem jsou tyto zdroje využívány (voda, půda …)

Hospodářské cykly mají různou délku trvání:
- krátkodobé (cykly v zásobách) – měsíční výpadky v případě JUST IN TIME
- střednědobé – chyby v investování do fixního kapitálu (při zdůvodnění příčin inflace)
- dlouhodobé – bývají ovlivněny politickými zvraty

• příčiny hospodářských cyklů bývají předmětem dohadů mezi zastánci různých ekonomic-kých teorií, např. keynesiánci a monetaristé  všichni se ale shodují na základním dělení příčin na:
a) vnitřní – nepřiměřené investice, jestliže např. meziročně vzroste AD o 10 %, pak ve stejném období vzrostou investice do fixního kapitálu o 40 % (příliš optimistické oče-kávání vývoje odbytu)
b) vnější

• pro zajištění srovnatelnosti těchto ...

• pro zajištění srovnatelnosti těchto ukazatelů v jednotlivých letech musíme eliminovat vliv inflace = ukazatele přepočítáme na základní, tzv. stálých cen

Ekonomická rovnováha
• pokud může a dovede ekonomika vyrobit tolik, kolik sama spotřebuje, je v ekonomické rovnováze  nejefektivnější
• v tržní ekonomice převažující vliv na ekonomiku má vztah AS a AD  Ideální AS = AD

1. AD  AS je to stav podezřelý, protože strana poptávky D má více peněz, než je na trhu zboží, lze toho dosáhnout:
• inflačním znehodnocením peněz
• poptávající si vypůjčí peníze a chtějí spotřebovávat na dluh
- uvedený popis signalizuje problémy a skrývá v sobě riziko předlužení a finančního krachu, tento stav může dočasně stimulovat rozvoj ekonomiky (inflační peníze defor-mují ekonomiku a její vztahy)
- pokud poroste cenová hladina  výrobci sníží ceny  automaticky se sníží D

2. AS  AD hospodářství vyprodukovalo ...

2. AS  AD hospodářství vyprodukovalo více zboží než je samo schopno spotřebovat, má jedinou možnost  mohou zboží vyvézt a prodat v za-hraničí, jinak zkrachují  stát má nižší příjmy z daní, ještě více se snižuje AD
- příčinou tohoto stavu jsou nízké mzdy, drahé peníze, vysoké úroky

• základem tendence dosažení ekonomiky a její rovnováhy je dosahování posloupností díl-čích nerovnováh v tzv. cyklickém vývoji hospodářství = tato cykličnost zasahuje nejen ná-rodní ekonomiku, ale i světovou
• tendence je zákonitá !!!

HDP


2

1 3 tendence

4

ČAS

Čisté ekonomické bohatství

• vychází z ukazatele HDP, který je:
1. zvýšen o nelegálně produkované výrobky (černá a šedá ekonomika)
2. zvýšen o výrobky produkované ve volném čase pro svou potřebu
3. snížen o negativní dopady hospodářské činnosti na kvalitu našeho života (dopady na životní prostředí, tzv. externality)

NEW = HDP + šedá a černá ekonomika + produkce pro vlastní potřebu – negativní
dopady hospodářské činnosti (záporné externality trhu)

• šedá ekonomika je souhrnem ekonomických vztahů, které porušují běžné etické a morální normy společnosti, ale většinou jsou na hranici zákona a jsou proto těžce právně postiži-telné
- patří zde především podplácení, korupce, melouchaření (podplácení narušuje hospo-dářskou soutěž, zvýhodňuje nemorálně jednající subjekty, vede k neefektivnosti …)
• černá ekonomika je souhrn ekonomických vztahů, které porušují zákony dané země, popř. zákony mezinárodní  jde tedy o protiprávní ekonomické vztahy, které jsou trestně postižitelné
- patří zde hospodářská kriminalita jednotlivců (krádeže, zpronevěry, padělání peněz, hospodářské podvody …), hospodářská trestná činnost organizovaných zločinců – mafií

• reálný HDP podává skutečný obraz ...

• reálný HDP podává skutečný obraz o výkonu ekonomiky, o skutečném fyzickém přírůstku nebo úbytku produkce
- je očištěn o vlivy inflace tím, že oceňování produkce se děje v cenách zvoleného vý-chozího roku  k tomu se používá metody indexu spotřebitelských cen, který zachy-cuje změny cenové hladiny nebo jednoduché metody meziročního tempa růstu vý-konnosti ve vztahu k tempu růstu inflace
- ekonomickou sílu nebo životní úroveň státu však objektivně vyjadřuje údaj o reálném HDP přepočtený na 1 obyvatele
• potenciální HDP je totožný s dlouhodobou křivkou AS a je to takový produkt, kterého by bylo možno dosáhnout při plném využití existujících výrobních faktorů
- jedná se však o takové využití zdrojů, které je trvale udržitelné  je to tedy hypotetic-ký údaj, který se zjišťuje statisticko-matematickými metodami vycházejicími z nom. HDP a údajů o míře nezaměstnanosti
• skutečný HDP je takový, který byl skutečně naměřen jako nominální nebo reálný domácí produkt

Národní důchod

• jedná se o makroekonomický ukazatel, výkonnost ekonomiky se zde měří pomocí důcho-dové metody

HND = W + Int. + R + P + D + IBT

W … příjmy zaměstnanců (mzdy a platy)
Int. … čisté úroky (přijaté, tzn. vyplacené)
R … renty
P … hrubé zisky firem
D … odpis
IBT … nepřímé daně (spotřební daň, prohibitní daně)

pozn.: Obě metody jsou rovnocenné, dospějeme stejného výsledku. Naše
statistika dává přednost metodě produktové.

• v krátkém období bude ...

• v krátkém období bude AS reagovat na vzestup cenové hladiny pozitivně na a bude stou-pat z leva doprava  je to možné zdůvodnit tím, že některé náklady firem v peněžním vy-jádření jsou fixní (mzdy, suroviny, polotovary = jejich ceny jsou fixovány dlouhod. smlouvami)

Agregátní poptávka:
• je souhrn peněžních výdajů za nákup všech poptávaných statků a služeb v NH
• můžeme ji vyjádřit jako křivku klesající z leva doprava, která vyjadřuje nepřímou závislost množství poptávaných statků a služeb na cenové hladině  chová se tedy úplně stejně jako mikroekonomická poptávka
• AD v podstatě vyjadřuje výkonnost ekonomiky zjišťovanou tzv. produktovou (zbožovou) metodou

Hrubý domácí produkt
• je výsledkem produktové metody měření výkonností ekonomiky
• součet výdajů za statky a služby vyrobené ekonomickou daného státu za určité období za působení výrobních činitelů bez ohledu na to, zda tito činitelé jsou občané nebo cizinci

HDP = C + I + G + X

C … spotřeba domácností jsou ...

C … spotřeba domácností jsou výdaje za konečné produkty 65 %
I … investice soukromých firem jsou výdaje za stroje, budovy, technologie 20 %
G … vládní nákupy jsou výdaje na infrastrukturu, obranu státu, školství, zdravotnictví, ochranu živ. prostředí …, nezahrnují se sem transferované platby (tj. přerozdělování ze stát-ního rozpočtu) 17%
X … čistý vývoz (export – import) jsou eliminace výdajů domácností, firem a vlády za zboží a služby vyrobené v zahraniční ekonomice –2 %

• údaj o HDP byl mohl být znehodnocen nejen tím, že v položce G by byly započteny transfery, ale i tím, že bychom do kterékoliv položky započetli i údaje za produkci zůstá-vající v sektoru firem (např. plech v NH i Romo Fulnek)  docházelo by k tzv. duplici-tám, proto se vylučují odečítáním jejich hodnot

• nominální HDP je údaj o HDP v aktuálních cenách, hovoříme tak o nominální hodnotě produkce v určitém kalendářním roce
- jestliže bychom seřadili údaje o HDP ČR v časové řadě např. 10 let počínaje r. 1990, zjistili bychom, že nom. HDP neustále, pravidelně roste
- údaj o nom. HDP je značně nepřesný, vyjadřuje totiž hodnotu produktu v aktuálních cenách daného roku a nepočítá s vlivy změn cenové hladiny, tj. vlivy inflace

Agregátní nabídka:

• je nabídka v rámci celého NH, tj. to co se vyrobí se také prodá od všech firem  vyjadřuje tak výkonnost ekonomiky
• vyjadřuje všechny vyrobené produkty všech firem prodaných na celém území, tuto vý-konnost můžeme měřit různými ukazateli
• v praxi nelze provádět zjišťování výkonnosti naturálním způsobem, šlo by o pouhý soupis  proto statistika tuto výkonnost vyjadřuje v peněžní hodnotě a to tak, že měří velikost plateb za vyrobené statky nebo služby
• agregátní nabídka je samozřejmě závislá na cenové hladině, což je průměr všech cen vý-robků od všech výrobců v rámci celého státu
• v delším období se křivka AS mění, neboť to souvisí se změnou cenové hladiny, je kolmá  zvyšuje se výroba a tím i zisk  mluvíme zde o tzv. potenciálním produktu, kterého lze dosáhnout při plném využití ekonomických zdrojů, tj. pracovních sil (nulová míra ne-zaměstnanosti) a ostatních ekon. zdrojů = optimální
- v delším období se všechny nákladové položky přizpůsobují cenové hladině (mzdy se přizpůsobují inflaci tím, že rostou), proto se křivka AS postupně stává téměř vertikální  na cenovou hladinu a jejím změny AS nereaguje

4. Spotřeba

= je proces uspokojení potřeb
dělíme na:
a) spotřeba konečná (uspokojení potřeb jednotlivých lidí, zákazníků)
b) spotřeba výrobní (uspokojení potřeb firem, mohou dále vyrábět, podnikat = postup-ná)
c) spotřeba jednorázová (potravinářské zboží)
d) spotřeba dlouhodobá (elektronika)

Hranice produkčních možností
= u dané země můžeme najít HPM za daných podmínek (země vyrábí dva statky: banány, pomeranče  ekonomika tohoto státu je efektivní, pokud se se svou produkcí pohybuje na HPM, tzn. nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by nevyráběla méně druhého statku)
- hranice produkčních možností jsou relativní

banány


100
A C

50 B


0 75 150 200
pomeranče
A – efektivní max. využití zdrojů
B – neefektivní
C – tvar křivky souvisí se zákonem klesajících výnosů = přidáváním dalších jednotek vstupu při zachování konstantních vstupů budeme dostávat stále menší přírůstky

VÝKONNOST EKONOMIKY A JEJÍ MĚŘENÍ

• agregátní poptávka
• agregátní nabídka
• hrubý domácí produkt
• základní metody zjišťování HDP

Výkonnost ekonomiky je schopnost produkovat určité množství statků a služeb za určité období zpravidla 1 roku. K jejímu zjišťování se běžně používají dvě rovnocenné metody:
1. produktová metoda
2. důchodová metoda

Hodnocením národního hospodářství jako celku se zabývá makroekonomie. Pro pochopení fungování NH a jeho problémů je důležité sledovat zejména AS a AD.

Koloběh fungování ekonomiky
• schéma počítá se dvěma zákl. typy ekonomických subjektů (domácnosti a firmy), chybí zde banky, stát a mezinárodní obchody
DOMÁCNOST FIRMY

• Kapitál

- zjednodušeně jsou peníze, které přinášejí další peníze, tj. vše co vkládáme do výroby pro-to, aby vznikly větší hodnoty
- jeho znakem je účelovost vložených prostředků, snaha dosáhnout zisk či úrok
- v kapitálu je obsažena výrazná osobní motivace podnikatele (předpokládá pojem vlast-nictví – ten kdo vkládá, chce pro sebe zisk)
a) vlastní
b) cizí
c) finanční (peněžní) – peníze v hotovosti
d) reálný (fyzický) – auto, PC ...
- i kapitál je omezený, vzácný; má svou cenu:
a) úrok (cena kapitálu vloženého do banky, tzn. cena vyplývající z vlastnického vztahu, nevyžaduje podnikání)
b) zisk (cena kapitálu, kterou očekává vlastník při aktivním podnikání s tímto kapitálem; je rizikovější, proto by měl být zisk > běžný úrok)
reálná úroková míra = nominální úroková míra – míra infla-ce
- kapitál se dá hromadit (akumulovat), př. vydělaný zisk se nespotřebuje,ale část se ho po-nechá ve firmě
- trh kapitálu se odehrává pokud má peněžní podobu na fin. trhu organizovaném burzou CP, RMS systémem a devizovými burzami

2. Rozdělování a přerozdělování

Po fázi výroby dochází k rozdělování:
• zaměstnanci vynaložili svou pracovní sílu a mají nárok na mzdu
• vlastníci přírodních zdrojů obdrží rentu
• všichni, kdo vkládali do výroby kapitál dostanou zisk či úrok

Po fázi rozdělování dochází k přerozdělování:
= jde o proces, kdy každý, kdo získal peníze v procesu rozdělování musí jejich část odvést do státní pokladny ve formě daní a ZP, SP a stát je pak předepsaným způsobem převádí tam, kde je třeba (na děti, důchodce, postižené ...)
- prostředky přerozdělování nesmí být příliš vysoké, jinak by se Ti, na které se odvádí, úmyslně vyhýbali práci (dobrovolná nezaměstnanost)
3. Směna
= je proces, ve kterém nabízející (výrobci, obchodníci) hledají kupce (poptávající) na své zboží a služby, aby realizovali svůj zisk
- teprve tehdy se ukáže, zda vynaložené prostředky byly správně užity a výsledky výroby rozdělené ve fázi přerozdělování byly oprávněné
- pokud výrobek nenajde svého kupce, výrobce prodělá (i krach)

- dělba práce

- dělba práce (různí lidé vyrábějí různé statky, služby)
a) přirozená (mezi mužem a ženou)
b) společenská
- specializace (jeden výrobek vyrábí několik lidí dle specializace na dílčí technické obory
- kooperace (míra sladění a zorganizování lidí)
• Přírodní zdroje
- jsou výrobní faktory omezené, vzácné a to se odráží v jejich ceně
- nejtypičtějším přírodním zdrojem je půda, které je omezené množství a ubývá ji
- ten, kdo je vlastníkem půdy má výsadní postavení vůči všem nevlastníkům = toto nerovné postavení se nazývá monopol
- při prodeji půdy dosáhne majitel tržní cenu
- při pronájmu získává pozemkovou rentu (peněžní výnos)
a) absolutní (má ji každý pozemek a vyplývá z monopolu vlastnictví půdy)
b) diferenční (různá, vyplývá z bonity půdy, tj. kvalita, vhodnost půdy pro zemědělství, poloha)

HOSPODÁŘSKÝ PROCES

• fáze hospodářského procesu
• hranice produkčních možností

Hospodářský proces je řada činností, jejichž konečnou fází je spotřeba (samotný proces uspokojení potřeby).

1. výroba
2. rozdělování a přerozdělování
3. směna
4. spotřeba

1. Výroba
= je činnost, při které člověk přetváří přírodu ve statky. K výrobě potřebujeme mít 3 zákl. předpoklady, tzn. výrobní faktory:
- práce
- přírodní zdroje (především půda)
- kapitál

• Práce

- je cílevědomá lidská činnost vytvářející statky a služby
- k vykonání práce je potřebná pracovní síla, která představuje souhrn fyzických a dušev-ních schopností člověka konat práci (tuto schopnost nemá každý a je i omezený počet po-tenciálních pracovních sil)
- práce je tedy vzácný výrobní faktor

- cena práce na trhu pracovních sil se nazývá mzda
 nominální mzda = mzda, kterou si pracovník vydělal při vynaložené své pracovní síly; vyjádřená v penězích (najdeme ji na výplatním lístku)
 reálná mzda = mzda vyjadřující to, co jsme schopni si za ni koupit, tj. porovnání k cenové hladině zboží a služeb
- mzdu ovlivňuje množství a kvalita vykonané práce, kvalifikace, poptávka po určitém dru-hu práce a tržní úspěšnost práce

 nabídka pracovních sil je závislá na populačním vývoji, tj. kolik lidí se v daném období dostane do aktivního věku (v krátkém časovém období je relativně neměnná)
 poptávka po pracovních silách je dynamicky proměnlivá, neboť závisí na ekonomickém vývoji, trh práce je omezený
1) na trhu není dostatek pracovních sil  musíme zvyšovat produktivitu práce nebo po-volat pracovní síly ze zahraničí (dáno ekonomických vývojem)
2) pracovní síla není využita, tzn. nezaměstnanost (může být dobrovolná nebo nedob-rovolná)

Reálná úroková míra = nominální úroková míra – míra inflace

- kapitál se dá hromadit (akumulovat), př. Vydělaný zisk se nespotřebuje, ale část se ho ponechá firmě.
- Trh kapitálu se odehrává pokud má peněžní podobu na fin. Trhu organizovaném burzou CP, RM-systémem a devizovými burzami.

Hranice produkčních možností
U dané země můžeme najít, HPM za daných podmínek (země vybírají dva statky: (př. Banány a pomeranče)
Tato ekonomika vyrábí efektivně pokud se se svou produkcí pohybuje na HPH = nemůže vyrábět více jednoho statku aniž by nevyráběla méně druhého statku

A – efektivní, max. využití zdrojů
B - neefektivní
- hranice produkčních možností jsou relativní.

II. Rozdělování a přerozdělování
Po fázi výroby dochází k rozdělování
• Zaměstnanci vynaložili svou pracovní sílu a mají nárok na mzdu
• Vlastníci přírodních zdrojů obdrží rentu
• Všichni, kdo vkládali do výroby kapitál dostanou zisk či úrok.

Po rozdělování dochází k přerozdělování

 Jde o proces kdy každý kdo získal peníze v procesu rozdělování musí jejich část odvést do statní pokladny, ve formě SP a ZP a daní, stát je pak předepsaným způsobem převádí tam kde je třeba (na děti, důchodce, postižené...).
 Nástrojem přerozdělování jsou veřejné rozpočty.

III. Směna
Jde o proces, ve kterém nabízející (výrobci, obchodníci) hledají kupce (poptávajícího) na své zboží a služby, aby realizovali svůj zisk.
- Teprve tehdy se ukáže zda vynaložené prostředky byly správně užity a výsledky výroby rozdělení ve fázi přerozdělování byly oprávněné = pokud výrobek nenajde svého kupce, výrobce prodělá
Směna naturální – barter – jde o výměnu zboží za zboží

IV. Spotřeba
Je proces uspokojení potřeb
Dělí se na:
a) spotřeba konečná (uspokojení potřeb jednotlivých lidí)
b) spotřeba výrobní (uspokojení potřeb firem, aby mohli dále vyrábět a podnikat)
c) spotřeba jednorázová
d) spotřeba dlouhodobá

Trh práce je omezený:

1. není-li na trhu dostatek pracovních sil mají firmy dvě možnosti
a) zvyšovat produktivitu práce
b) povolat pracovní síly ze zahraničí
2. Pokud pracovní síla není využita, vzniká nezaměstnanost. Rozlišujeme nezaměstnanost dobrovolnou (někdo má pracovní sílu a dobrovolně ji nevyužívá) nedobrovolnou.

Dělba práce – různí lidé vyrábějí různé statky, služby. Může být přirozená (mezi M a Ž) a společenská.
Specializace – jeden výrobek vyrábí několik lidí dle specializace na dílčí technické obory
Kooperace – míra sladění a zorganizování lidí podílející se na určité výrobě.

b) Přírodní zdroje
(především půda) jsou výrobní faktory omezené, vzácné a to se odráží v jejich ceně. Nejtypičtějším přírodním zdrojem je půda, které je omezené množství a ubývá ji.
- vlastník půdy má výsadní postavení vůči všem nevlastníkům = toto nerovné postavení se nazývá monopol
- při prodeji dosáhne majitel půdy tržní cenu
- při pronájmu získává pozemkovou rentu (pen. Výnos)

a) absolutní (má ji každý pozemek ...

a) absolutní (má ji každý pozemek a vyplývá z monopolu vlastnictví půdy)
b) diferenční (různá, vyplývá z bonity půdy – kvalita a úrodnost půdy pro zemědelství, i z polohy...)

c) kapitál
zjednodušeně jsou peníze, které přinášejí peníze tj. vše co vkládáme do výroby proto, aby vznikly větší hodnoty.
- jeho znakem je účelovost vložených prostředků, snaha dosáhnout zisk nebo úrok
- v kapitálu je obsažena výrazná osobní motivace podnikatele (předpokládá pojem vlastnictví – ten kdo vkládá, chce zisk pro sebe)
Dělí se na:
1. vlastní
2. cizí
3. peněžní – finanční (peníze v hotovosti)
4. fyzický = reálný (auto, PC)

- i kapitál je omezený, vzácný a má svou cenu:
• úrok je cena kapitálu vloženého např. do banky, tzn. Cena, vyplývající z vlastnického vztahu a nevyžaduje se podnikání
• zisk je cena kapitálu, kterou očekává vlastník při aktivním podnikání s tímto kapitálem (rizikovější) – proto by měl být zisk > běžný úrok

Inflace = je znehodnocení peněz.

a) práce

je cílevědomá lidská činnost vytvářející statky a služby

Pracovní síla = souhrn fyzických a duševních schopností člověka konat práci. Práce je vzácný výrobní faktor, což ovlivňuje jeho cenu na trhu pracovních sil. Tuto cenu nazýváme mzdou.

Mzda nominální = mzda, kterou si pracovník vydělal jako zaměstnanec, když vynaložil svou pracovní sílu. Pro pracovníka je to příjem, pro firmu náklad. Nominální mzdu vyjádříme v penězích.

Mzda reálná = mzda, vyjadřující co si za utržené peníze je pracovník schopen koupit. Je to porovnání k cenové hladině zboží a služeb (inflace). Významná je i otázka vztahu velikosti mzdy k množství vykonané práce.
Kromě množství a kvality ovlivňuje velikost mzdy:
• Kvalifikace
• Poptávka po určitém druhu práce na trhu práce
• Tržní úspěšnost práce
Nabídka pracovník sil je v krátkém časovém horizontu relativně neměnná (víme v jakém je rozsahu). Poptávka po pracovních silách je však dynamicky proměnlivá.

Hospodářský proces

( Fáze hospodářského procesu – výroba, výrobní faktory, hranice produkčních možností, rozdělování, přerozdělování, směna a spotřeba)

Samotný proces uspokojení potřeby se nazývá spotřeba.
Např. snížení jídla je proces, který nazveme spotřeba statku. Samotné spotřebě předchází řada činností. Většinu statku musíme nejprve vyrobit, využíváme rozdělování (získání peněz ve formě mzdy a zisku) a přerozdělování (dávky ze státního rozpočtu) ve společnosti, takto získané peníze na trhu směňujeme za statky, které potřebujeme. Tento proces se nazývá Hospodářský proces.
Členění:
1. výroba
2. rozdělování přerozdělování
3. směna
4. spotřeba

I. Výroba

Je činnost při které člověk přetváří přírodu ve statky. Výrobu může provádět jednotlivec nebo celé výrobní firmy. V obou případech je k výrobě potřeba mít tři základní předpoklady Výrobní faktory.

Firemní dokumentace

Firemní dokumentace
- některé úkoly řešíme pravidelně, proto je nutné pro ně vhodné vydat jednotlivé postupy (normy, směrnice, instrukce).
Výhody:
- nemusíme vydávat opakované pokyny
- jednotný postup
- tyto dokumenty jsou vizitkou firmy
- jsou know-how firmy (mozkovou kapacitou firmy)
- šetří čas managerů

Rozsah těchto dokumentů závisí:
a) charakteru činnosti ( kopáčská firmy, někdo to zasype pak se to musí vykopat)
b) kvalifikace pracovníků ( všem i nekvalifikovaným)
c) styl řízení (autokratickém – vše máme nalajnované jsem stroj)

Proč někdy tyto postupy nefungují:
a) malá informovanost pracovníků ( ani neví že jsou směrnice)
b) postup nevyhovuje (směrnice je špatná)
c) nedisciplinovanost pracovníků

Co taková dokumentace obsahuje:
a) kdo řeší situaci
b) jak se má řešit situace (jasný postup)
c) výsledný stav nebo-li to co se změnilo

Dělení firemní dokumentace:
1) Výrobně technická:
a) technické normy ( normy konstrukce)
b) technickohospodářské normy (normy času)
c) standardní normativy (manipulační)

2) Organizačně řídící dokumentace:
a) statutární dokumenty
b) řády
c) směrnice
d) pokyny, instrukce
e) metodika


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

VRCHOLOVÉ VEDENÍ FIRMY

VRCHOLOVÉ VEDENÍ FIRMY

Vrcholové vedení firem
- začátkem 20. století vedli velké podniky jednotlivé osoby. Problémy nastaly, když tyto osoby zemřeli a podniky se dostaly do potíží. Proč?
Při rozběhu firmy je vhodné spojit roli managera a vlastníka. Pokud je firma nadále funkční je lepší tyto role rozdělit:

Valná hromada akcionářů
- jsou majitelé (i 10.tis. majitelů), schází se 1 ročně. Rozhodují o zásadních strategických problémech, rozhodují o stanovách, o základním kapitálu, o dělení zisku a rozdělení dividend.

Dozorčí rada
- (rada ředitelů nebo správní rada) většinou má 5-11 členů. Většinou zasedá 1x měsíčně, zasedají v ní akcionáři, věřitelé, banky, dodavatelé,odběratelé, zástupci státu.
Tato rada řeší otázky: finanční, výrobní, obchodní.

Představenstvo:
- (výkonný výbor), tzv. výkonný top management. 4-6 členů, nejvyšší řídící orgán v čele s generálním ředitelem. Management většinou to nejsou akcionáři. Zabývá se hospodářskou politikou a aktuálními provozními problémy.

Rozhodování pomocí skupin a komisí

Rozhodování pomocí skupin a komisí

Důvody pro užívání komisí:
1) uvažování a úsudek skupiny – více hlav více rozumu, kde je více hlav tam je více myšlenek
2) obava z příliš velké pravomoci jedné osoby
3) reprezentace zainteresované skupiny (prolínání několika firem)
4) koordinace organizačních jednotek, plánů, taktik
5) přenos informací
6) stimulování roztříštěné pravomoci
7) motivace pomocí spoluúčasti

Nevýhody komisí
a) vyhýbání se činnosti – manager má nějaký problém, kterým se nechce zabývat předá to komisi
b) časová a finanční náročnost – musíme ho platit, i když tlachá
c) kompromis jako společný jmenovatel
d) častá nerozhodnost – nejsme schopni se dohodnout na ničem a vyřešit problémy také nejsme schopni
e) tendence sebedestrukce – když se objeví vůdce
f) tyranie několika osob – může dojít k psychickému nátlaku
g) rozštěpení pravomocí

Podmínky pro úspěšné fungování komisí
1) pravomoc – poradní komise, musí být schopna aspoň poradit
2) velikost komise – optimálně 5 členů
3) selektivní členství – vybereme kvalitní lidi nebo je dáme pryč
4) měla by mít úlohu
5) měla by mít předsedu
6) ze zasedání by měl být protokol
7) nákladově by měla být efektivní – měla by se oplatit

Komunikace - přenos informací od odesílatele k příjemci

Komunikace
- přenos informací od odesílatele k příjemci, za předpokladu, že příjemce informaci porozuměl
význam této komunikace: pomocí komunikace je možno dosáhnout změny

Proces komunikace
- na úvod musí být odesílatel
- musí tady být kanály pro přenos (slovní, písemná, telefonická, emailová)
- musí být příjemce (přijímá tyto informace)
- musí být zpětná vazba (uskuteční se změna)
- a tzv. situační a organizační faktory v komunikaci
- informační šum (informace se změní a příjemce je nepochopí)

Komunikace v organizaci
- manager musí vědět (mít informace)
- tok informací (shora dolů, zdola nahoru a napříč)
- preference písemné komunikace (dobré vztahy na pracovišti, důležité informace podávat písemně)
- ústní komunikace
- mimoverbální komunikace (mimika)

Překážky a poruchy v komunikaci
a) špatné vyjádření sdělení (někdo neumí říct, co chce říct)
b) problémy může přivodit mezinárodní prostředí (cizojazyčnost)
c) ztráty při přenosu
d) špatné naslouchání a unáhlené hodnocení
e) překážky neosobní komunikace (jednou za čas je třeba se s těmi lidmi vidět)
f) nedůvěra, hrozby, obavy
g) nedostatečná doba na přípravu změny (zpracuj úkol 1,2,3 najednou a chci je do 12:00)
h) přemíra informací (hodí mi 4 knihy a za půl hodiny chce mít potřebné informace)

TEORIE HIERARCHIE POTŘEB

3) MOTIVAČNÍ – HYGIENICKÝ PŘÍSTUP K MOTIVACI
- dvoj faktorová teorie, jednoduše říká, že potřeby existují ve formě uspokojené a neuspokojené

4) TEORIE OČEKÁVÁNÍ
- lidé neustále na něco čekají, vedoucí by měl dát naději pracovníkům, že přijde něco nového, aby je to hnalo dopředu.

5) TEORIE EKVITY
- založena na spravedlnosti, pokus se vedoucí bude chovat spravedlivě, určitě bude pracovníky motivovat

6) TEORIE ZESÍLENÍ
- odstranění překážek v práci, perfektní pracovní podmínky

7) MC CLELANDOVA TEORIE POTŘEB
Co nás motivuje
- potřeba moci: někteří lidé mají potřebu ovládat lidi
- potřeba oblíbenosti: někteří chtějí být oblíbeni a to je vede dopředu
- potřeba úspěchu

8) SPECIÁLNÍ MOTIVAČNÍ TECHNIKY
- peníze , - spoluúčast – budou mi nabízet vedení firmy, bude mě to motivovat

9) OBOHACENÍ PRÁCE
- rozšíření práce – pošťák dostane práci navíc př. roznášet obědy
Vůdcovství

Styly vůdcovství:
a) autokratický – převládají příkazy, neposlouchají se názory podřízených a převládají tresty nad odměnami. (Vojsko, lidé s nižším vzděláním)
b) demokratický – zde se radí vedoucí s podřízenými, převládají spíše odměny než tresty (Výzkumné laborat)
c) liberální – také se dá nazvat jako systém chaosu. Nevýrazná postava vedoucího, existují tady různé kliky, patolízáctví.

VEDENÍ

VEDENÍ
Lidské faktory:
- každá osobnost má v životě více funkcí (práce, rodina, křesťanství atd.)
- neexistuje žádný průměrný člověk, existují pouze individuality
- vždy zachovávat osobní důstojnost
- vždy je třeba člověka chápat jako celek

Motivace
= pochází z lati. movére-hýbati se
Vnitřní aktivace jedince = aktivace o které jsem přesvědčen (dostanu více peněz když budu více pracovat)

Stimulace
Vnější aktivace = nebo-li budeme k něčemu přinuceni (někdo na mě neustále dohlíží jestli pracuji)

Metody chování pro motivaci

1) MC GREGOROVÁ TEORIE X a Y
- X = člověk je líný, nechce se mu pracovat. Nerad přijímá odpovědnost, chce mít jistotu
- Y = člověk pracovitý, chce být odpovědný
Pravda je někde mezi.

2) TEORIE HIERARCHIE POTŘEB
- vytvořil Maslow, vznikla z toho Maslowa pyramida

I. základna, základem všeho jsou fyziologické potřeby (lidské potřeby=jíst, pít, které musí být uspokojeny,
abychom mohli myslet na práci)

II. potřeby jistota a bezpečí – pokud splníme bod I, toužíme po jistotě, bezpečí práce atd.

III. potřeby přátel a přijetí – máme jistotu bodu I, II, máme potřebu být součástí nějaké spol. skupiny (rodina,
kolektiv v práci)

IV. potřeba prožívat vážnost – splnění I,II, III, chceme uznání, to co děláme, aby bylo oceněno

V. potřeby seberealizace – realizace dlouhých myšlenek (něco jsem dokázal)

ROZHODOVÁNÍ

ROZHODOVÁNÍ
- je jádrem plánování (centrem).

Řídíme se:
a) vyhledáváním alternativ – nikdy neexistuje 1 alternativa

b) hodnocení alternativ – z hlediska ekonomického, dostupnosti a možnosti realizace

c) výběr alternativy – napomáhají nám k tomu zkušenosti experimentu čí výzkumu

d) programová a neprogramovaná rozhodnutí
programově nebo-li rutině provádí se na nižší úrovni
neprogramově rozhoduje se na vyšší úrovni. Jsou to stále nové situace

e) rozhodování v podmínkách: určitosti, neurčitosti a rizika
určitosti – jsme v prostředí kdy co se stane
neurčitosti – jsme v prostředí kde nevím co se stane
riziko – to co nenastane – odhaduje se, odhadovat se může subjektivně na základě zkušeností, objektivně – pomocí stat. metod

Formulování strategie povolání

Formulování strategie povolání
a) osobní profil (mám určitou představu)
b) stanovení dlouhodobých osobních cílů (co bych chtěl dělat)
c) analýza prostředí = hrozby a příležitosti (co mě ohrožuje)
d) analýza osobních předností a nedostatků (co umím a co bych se měl naučit)
e) stanovení strategií, alternativ povolání (vybírám si povolání)
f) volba strategie = cesty jak se tam dostat
g) stanovení krátkých cílů a plány činností
h) stanovení náhradních plánů
i) realizace plánů
j) sledování postupů

Proces rozvoje pracovníka
pracovní příprava – plánovaný postup
- střídání práce
- vytváření asistentských pozic
- dočasné povýšení
- trénink
interní a externí školení
- T skupiny nebo-li nácvik práce s lidmi
- konference
- univerzitní programy
- podnikové hry, cvičení
- výuka pomocí literatury, videa, televize
- speciální školící programy

Řízení změny
- v organizacích existuje častý odpor ke změnám. Vznikají i konflikty-nejčastější příčinou je autokratický nadřízený nebo chyba komunikace.

Řešení konfliktů
a) vyvarování se konfliktům
b) kompromis – utlačuji jednu i druhou stranu
c) donucení
d) změna osob – vyhodit, povýšit

POJEM A FUNKCE MANAGEMENTU

POJEM A FUNKCE MANAGEMENTU
(to manage – vést, řídit rozhodovat)

Zabývá se řízením organizace, je to proces tvorby a určování prostředí, kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů. Věda jak se řídí lidi.

Funkce managementu:

a) plánování – základem je určení cíle a cesty k cíli

b) organizování – na základě cílů vytvoříme org. strukturu (potřebujeme 1ved. a 10 zaměstnanců)

c) personalistika – zabývá se:
1) obsazováním pozic- A-ved.Novák, zást. Kantor B, C
2) údržba pozic –komplex
školení, kongresy

d) vedení – motivujeme lidi, aby pracovali s radostí

e) kontrola – kontrolujeme dosažení cílů (dodávka zboží- dobře se kontroluje, per. ředitelé se kontrolují špatně)

PERSONALISTIKA

PERSONALISTIKA

Zabývá se obsazováním pozic v organizační struktuře a její údržbou. (pracovník by se měl více vzdělávat, více se kvalifikovat (školení), dostat se na vyšší úroveň).

Funkce personalistiky:
a) určování disponibilních (co má k dispozici) managerských zdrojů - co v podniku máme
b) analýza potřebných managerů – koho budeme potřebovat

Faktory ovlivňující personalistiku
1) vnější
vzdělání obyvatelstva (Praha – VŠ, SUŠ, Morava – ZŠ, SŠ)
sociálně kulturní faktory – náboženství, tradice
politické faktory – nemocenská, důchody
ekonomická – inflace, nezaměstnanost
diskriminace žen – platy žen nejsou na stejné pozici jako od mužů
diskriminace rasy – romové

2) vnitřní
povyšování z vlastních zdrojů (ze svých vlastních peněz si vybereme managera)
- taktika otevřené konkurence (5 lidí, boj kdo bude vedoucí)

Výběr pracovníků

Výběr pracovníků
Definice výběru -> je to proces výběru nejvhodnějších osob s kandidátů na obsazení současných nebo budoucích pozic.

Části výběru
poziční požadavky = požadavky na místo (ing. Metalurg)
stanovení práce pro místo = mělo by být jasno co bude dělat
požadované vlastnosti managera = co se při výběru požaduje
= analytické schopnosti (rozebírat situaci)
= osobní vlastnosti – touha řídit, komunikační dovednosti, schopnost vžít se do duševního stavu druhého, čestnost a poctivost, předchozí managerská výkonnost).

kvalifikace = vždy uvádějte o sobě pravdu
techniky a nástroje
proces výběru
- stanovení kritéria výběru
- vyplnění žádosti (osobní údaje)
- orientační pohovor s managery (nejdůležitější součást výběru, potom to pohovoru je jasné koho si vyberou)
- formální pohovor (aby se utvrdili, zda jsem ten pravý)
- vyhodnocení
nástroje výběru
- pohovory, testy, hodnotící střediska

Orientovaní a soc. zapojení nových pracovníků
Orientovaní – zavedení na pracoviště
Soc. zapojení – kdy mě kolektiv přijme mezi sebe

Hodnocení pracovníků

Hodnocení pracovníků
- by mělo být vždy spravedlivé, pokud není, dochází tady k znechucení, nebo k lajdáctví

Typy hodnocení:
a) tradiční – podle povahových a pracovních vlastností (doufejme, že pominulo)

b) vzhledem k cílům – p. Novák má stanovený termín splnění práce, je jedno s kým na tom bude pracovat, nebo jak musí splnit daný termín

c) managerů jako managerů – pracovníci se hodnotí podle předem připravených specif. otázek. Nevýhodou je, že to provádí 1 člověk, může to být subjektivní

d) týmové – provádí ho 4-8 lidí, také podle specif. otázek

Odměňování pracovníků
Typy mzdy:
1) časová (hodinová) – když se nemůže stanovit úkol, většinou při nebezpečných pracích
Hodinový nebo měsíční tarif:
Měsíční – nároková = platová třída
- nenároková = osobní příplatek (dlouhodobé plnění úkolů) + odměny (dosažení něčeho)
2) úkolová – jednotlivce = traktorista
- kolektivní = dojič
3) smíšená

Tvorba organizačních jednotek

Tvorba organizačních jednotek
1 podle jednoduchých čísel: tvorba, kdy musí vědět nadřízený kolik bude mít podřízených
2 podle času: organizace se rozdělí na směny (2,4 směnné provozy) př. 3 směnný provoz, kolik budeme
potřebovat org. struktur, musíme mít 4 org. jednotek
3 podle podnikových funkcí: fin. oddělení, výrobní, výzkumné, kontrolní oddělení
4 podle zázemí, oblastí: firma s celostátním organizací je rozdělen na Moravu, Čechy, vesnice
5 tvorba podle zákazníků: banky (úvěry) – soukromé osoby, velcí podnikatelé, malý podnikatelé
6 podle procesu nebo zařízení: lakovna, motokárna
7 podle výrobků: divize přístrojů, divize měřidel
8 maticová org. struktura: ved. živ.; ved. Rv; ved pv
projekt A, B, C
9 tzv. strategické obchodní jednotky (SBU)
- charakteristika: musí mít vlastní poslání, musí mít vlastní konkurenci, vlastní plán, samost. řízené stroje
(sami si berou úvěry), vhodnou velikost, samostatného managera

Vytváření organizačních struktur
a) lineární org. struktura

Jednoznačné vazby podřízený = nadřízený
Vedoucí má pravomoc, ale i zodpovědnost.

b) funkční organizační struktura
Vedoucí pro funkci A
vedoucí pro funkci B
podřízený A B C D E F

narušené vztahy nadřízený = podřízený
pracovník neví kdo má přednost.

c) liniová státní struktura
Jsou zde dány jasné pravomoce.
Štáb je části poradní (finanční, účetní oddělení)

Balení a označení

Balení a označení:
obal:
a) primární
b) sekundární (kosmetika)

Funkce obalu:
a) nese výrobek
b) jako reklama
c) identifikace výrobků (můžeme napsat cokoli)
d) popis a složení, návod (musím být pravdivé, má být v ČJ)
e) doba použitelnosti

Obchod se službami:
- služba je činnost, kterou může 1 strana nabídnout 2 straně je naprosto nehmatatelná a nevytváří žádné nabité vlastnictví. Její realizace může a nemusí být spojena s fyzickým výrobkem.

Vlastností služeb
1) nehmatatelnost
2) nedělitelnost
3) proměnlivost

Rozdělení služeb
1) primární-hlavní činnost podnikatele (kadeřník - dobrý)
2) sekundární –služby doprovodné (doprovázej prodej výrobku)

a) předprodejní – předvedení výrobku
b) poprodejní – servis, montáž, dovoz, záruka

ORGANIZOVÁNÍ - na základě vytyčených cílů...

ORGANIZOVÁNÍ
- na základě vytyčených cílů a strategií tvoříme organizační strukturu.

Formální a neformální org. struktura
a) formální – rize pracovní (vykaním se dostanu nejdál)
b) neformální – nevycházejí se pracovního vztahu, kamarádi, mají společné zájmy


Organizační rozdělení
- organizace se rozdělují do org. jednotek (mají svého managera, ten má své pravomoce, mají určitou
rozhodovací volnosti).

Organizační rozpětí
- kolik pracovníků připadá na 1 managera. U vyšších managerů tak je 4-8 podřízených, u nižších (mistr) 8-15 podřízených.

Organizační úroveň
a) organizace nižším rozpětím
- klady: těsné vedení, těsná kontrola, rychlá komunikace mezi podřízeným a vedoucím
- zápory: vedoucí se pletou do práce podřízených, velký počet úrovní znamená vysoké náklady

b) organizace s širokým rozpětím
- klady: vedoucí vydávají pravomoce, musí být jasná taktiku organizace (jasný cíl-katolická církev), podřízeni musí být pečlivě vybíráni
- zápory: přetíženost vedoucích, nebezpečí že vedoucí ztratí přehled, vyžaduje velmi kvalitní managery

Vývoj nových výrobků

Vývoj nových výrobků
1. akvizice – koupě jiné firmy nebo licence nebo patentu (u velkých firem – kupují ty malé)
2. vývoj – vlastní nebo zadaný (sami máme vývojové středisko nebo firma to zadá např. VŠ)

Riziko nových výrobků
Spotřebitelské trhy = 40% riziko, Průmyslové trhy = 20% riziko, Služby = 18% riziko

Tvorba nápadů (odkud bereme zdroje, nápady)
1) potřeby a přání zákazníků
2) zaměstnanci – jak ten výrobek předělat
3) konkurence – vznikají různé napodobeniny
4) prodejci – mezičlánek mezi výrobcem a zákazníkem
5) management vedení firmy – kupují výrobky jiných a pak je rozebírají

Zpracování nápadů
Velké množství nápadů musíme zredukovat. Musíme si dát pozor, můžeme udělat 2 chyby:
1) opomenutí – mám 100 nápadů, 90 z nich vyloučím -může být v něm ten dobrý nápad
2) chyba – vyberu špatný nápad a vyvíjím ho dál

Zavedení výrobků na trh
Může se použít vlnový prodej. Zákazníkům nabídnu zboží v 5 vlnách. 1 po 2 ať si ho oblíbí.
Marketingový řízený test. S některými obchodníky se dohodneme na testování. Bonbóny, dáme je do pár obchodů a sledujeme jak jdou.
Testování trhu – testujeme výrobek na celém trhu

Životní cyklus výrobku
Má 4 základní části:

I. etapa zavádění – cena výrobku velmi vysoká, zisk firem je velmi malý nebo je ztráta. Vliv nákladů na reklamu a vývoj.

II. etapa růstu – prudký růst prodeje, snižování ceny, přichází zisk s objemu prodeje. Utužuje se kvalita.

III. etapa zralosti – nejdelší část životního cyklu, firmy mají největší zisky. Aby tu etapu prodloužili, různě modifikují výrobek, trhy, propagaci, snaží se aby tato etapa byla nejdelší. (Jonson)

IV. etapa poklesu – pokusy o omlazení nebo výrobek vyřadíme nebo prodáme licenci.

Tvary životního cyklu

Tvary životního cyklu
módní výstřelek –rifle, zvony, pokémoni
je vidět dobrá práce mark.oddělení.Něco předělali, výrobek zase stoupl

pivo od uvaření šlo nahoru a drží se.

Výrobek
- je cokoli co lze na trhu nabídnout, co získá pozornost, co může sloužit ke spotřebě co může uspokojit nějaké přání či potřebu.

Výrobkové řady
skupina výrobků,které spolu těsně souvisí, mají stejné distribuční cesty a vytváří stejný cenový rozsah. Výrobková řada škoda auta – fábie, oktávie, super B atd.

modernizace výrobkových řad: provádí se
a) postupná – renolt
b) frontální-celé odívání

Značka
Zboží můžeme prodávat se značkou nebo bez značky
Složení značky:
1. jméno
2. symbol
3. obchodní značky
4. s autorského práva

V ČR jde značkové zboží poměrně na odbyt. Zavedení značky je většinou drahé, ale oplatí se.

Druhy značek:
a) individuální značkové jméno (prášek Ariel)
b) všeobecné jméno (kečupy Heinz)
c) rodinné jméno (Colgate) zubní kartáčky, zubní pasty, ústní vody
d) jméno značky může být vlastní jméno, není to dobré (PHILIPS)

Marketinkový výzkum máme:

Marketinkový výzkum máme:
1) předběžný- před započetím podnikání, provádí se rozhovorem s respondentem, z toho důvodu, že nám vzniká možnost tzv. zpětné vazby.

2) popisný- provádí se dotazníkem a dá nám konkrétní odpověď na určitý problém.

3) kauzální – je příčina, provádí se praxí, dělá se za provozu v podniku, objeví-li se nový výrobek, např. vyhodnocováním kódu nebo jiným statistickým zjištěním, např. cd-desky gramofon (čeho se prodává víc).


Marketingové prostředí firmy

MIKROPROSTŘEDÍ – prostředí, které přímo ovlivňuje zákazníka
- společnost = pracujeme s řadou firem, které netvoří konkurenci
- dodavatelé = máme jich více jeden nestačí
- marketinkový zprostředkovatelé = obchodníci VO a MO
- zákazníci = spotřebitelský, průmyslový
- konkurence = snažíme se být vždy lepší než konkurence, prodáváme levnější ale kvalitnější zboží
- veřejnost = jsme neustále na očích (oblast veřejného mínění – televize)

MAKROPROSTŘEDÍ – prostředí, které nepřímo ovlivňuje zákazníka
- demografické prostředí = zabývá se studiem populace (snižování a zvyšování)
- ekonomické prostředí = průměrná zda, když se v podniku bude zvedat podnik je na tom ekonomicky líp
- přírodní prostředí = povodně, Spolana – znečištění
- technologické prostředí = každá nová věc přináší destrukci té staré
- politické prostředí = podnikatelé chtějí stabilitu zákonů
- kulturní prostředí = každý stát má jinou kulturu