Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Výše úrokové sazby ...

výše úrokové sazby (je závislá na době uložení a výši částky)
sankční poplatky v případě nedodržení smlouvy aj.

Druhy termínovaných vkladů:

na dobu určitou = termínovaný vklad s pevným termínem (1 týden, 3 roky aj.)
s výpovědní lhůtou, kde není sjednávána doba uložení peněz, vkladatel však musí před výběrem peněz vklad vypovědět. Délka výpovědní lhůty může být různá (1 měsíc, 2 roky aj.)

Náhrada za předčasný výběr peněz může být stanovena procentem z vybírané částky nebo pevnou částku v Kč za každých vybraných 1000 Kč.


Devizové účty = slouží k vedení účtů v zahraničních měnách DEM, USD aj.

Druhy devizových účtů:

netermínované = běžný devizový účet
termínované = termínovaný devizový účet

K devizovým účtům mohou být vydávány eurošeky a záruční karty k eurošekům.

Výše úrokové sazby ...

výše úrokové sazby (je závislá na době uložení a výši částky)
sankční poplatky v případě nedodržení smlouvy aj.

Druhy termínovaných vkladů:

na dobu určitou = termínovaný vklad s pevným termínem (1 týden, 3 roky aj.)
s výpovědní lhůtou, kde není sjednávána doba uložení peněz, vkladatel však musí před výběrem peněz vklad vypovědět. Délka výpovědní lhůty může být různá (1 měsíc, 2 roky aj.)

Náhrada za předčasný výběr peněz může být stanovena procentem z vybírané částky nebo pevnou částku v Kč za každých vybraných 1000 Kč.


Devizové účty = slouží k vedení účtů v zahraničních měnách DEM, USD aj.

Druhy devizových účtů:

netermínované = běžný devizový účet
termínované = termínovaný devizový účet

K devizovým účtům mohou být vydávány eurošeky a záruční karty k eurošekům.

Vkladní knížky

vkladní knížka představuje potvrzení banky o vkladu

Druhy VK :

 na jméno = knížka je vystavena na jméno, roně číslo a adresu majitele, s vkladem může disponovat pouze majitel po předložení průkazu totožnosti
 na doručitele = za majitele je považována osoba, která vkladní knížku předloží

 bez výpovědní lhůty = výběr vkladu může být proveden kdykoli
 s výpovědní lhůtou = vhodné pro dlouhodobější spoření. V případě, že vkladatel chce peníze vybrat musí požadovanou peněžní částku předem vypovědět. Výpovědní lhůta je podle druhu vkladní knížky 3,6,12 měsíců nebo 2 roky. S délkou výpovědní lhůty roste i výše úrokové sazby. Za nedodržení výpovědní lhůty banka požaduje náhradu. Podmínky jsou uvedeny ve smlouvě.

Účty termínovaných vkladů = jsou uzavřeny na základě smlouvy o termínovaném vkladu, kde se sjednává:

 doba uložení vkladu (1 týden, 14 dnů, 1,2,3,6,9 měsíců, 1,2,3,4, roky)
 výše vkládané peněžní částky

Vkladní knížky

vkladní knížka představuje potvrzení banky o vkladu

Druhy VK :

 na jméno = knížka je vystavena na jméno, roně číslo a adresu majitele, s vkladem může disponovat pouze majitel po předložení průkazu totožnosti
 na doručitele = za majitele je považována osoba, která vkladní knížku předloží

 bez výpovědní lhůty = výběr vkladu může být proveden kdykoli
 s výpovědní lhůtou = vhodné pro dlouhodobější spoření. V případě, že vkladatel chce peníze vybrat musí požadovanou peněžní částku předem vypovědět. Výpovědní lhůta je podle druhu vkladní knížky 3,6,12 měsíců nebo 2 roky. S délkou výpovědní lhůty roste i výše úrokové sazby. Za nedodržení výpovědní lhůty banka požaduje náhradu. Podmínky jsou uvedeny ve smlouvě.

Účty termínovaných vkladů = jsou uzavřeny na základě smlouvy o termínovaném vkladu, kde se sjednává:

 doba uložení vkladu (1 týden, 14 dnů, 1,2,3,6,9 měsíců, 1,2,3,4, roky)
 výše vkládané peněžní částky

Podnikatelské a nepodnikatelské účty platebního styku

a) Běžný účet = jedná se o netermínovaný účet, který vede banka na základě písemně uzavřené smlouvy. Slouží k vkládání peněz v hotovostní i nehotovostní formě, k čerpání hotovosti a k úhradám na základě příkazů klienta. Osoby oprávněné disponovat s penězi na účtě se podepisují na podpisový vzor, který banky využívá k ověření pravosti podpisů.


b) Šeky = jedná se o cenné papíry, které se využívají při platebním styku. V šeku výstavce šeku dává příkaz bance (šekovníkovi), aby zaplatila osobě na šeku uvedené příslušnou šekovou částku.

Dle toho, kdo šek vystavuje rozeznáváme:

 šeky bankovní = výstavcem je banka
 šeky soukromé = výstavcem je fyzická osoba nebo právnická soba (šek z šekové knížky)

Platební karty

c) Platební karty = slouží k bezhotovostnímu platebnímu styku a výběrům hotovosti prostřednictvím účtu vedeného u banky. Platební kartu vydává klientovi banka, která vede jeho účet. K jednomu účtu může vydat i několik platebních karet. Banka dohodne s klientem rozsah a způsob provádění platebních operací prostřednictvím platební karty, dobu její platnosti, výši čerpané částky aj.


Druhy platebních karet:

úvěrové - kreditní karty = umožňují majiteli nákup zboží na úvěr tj. bezhotovostní placení ve všech obchodech, restauracích atd. Banka stanoví klientovi tzv. úvěrový limit (maximální částka, kterou si může zákazník s využitím úvěrové karty od banky vypůjčit)

debetní karty = slouží k placení za zboží v obchodech, restauracích. Peněžní částka je odepsána z běžného účtu majitele a přesunuta na účet prodávajícího. Umožňuje také výběr peněz z peněžních automatů.

Podnikatelské a nepodnikatelské účty platebního styku

a) Běžný účet = jedná se o netermínovaný účet, který vede banka na základě písemně uzavřené smlouvy. Slouží k vkládání peněz v hotovostní i nehotovostní formě, k čerpání hotovosti a k úhradám na základě příkazů klienta. Osoby oprávněné disponovat s penězi na účtě se podepisují na podpisový vzor, který banky využívá k ověření pravosti podpisů.


b) Šeky = jedná se o cenné papíry, které se využívají při platebním styku. V šeku výstavce šeku dává příkaz bance (šekovníkovi), aby zaplatila osobě na šeku uvedené příslušnou šekovou částku.

Dle toho, kdo šek vystavuje rozeznáváme:

 šeky bankovní = výstavcem je banka
 šeky soukromé = výstavcem je fyzická osoba nebo právnická soba (šek z šekové knížky)

Platební karty

c) Platební karty = slouží k bezhotovostnímu platebnímu styku a výběrům hotovosti prostřednictvím účtu vedeného u banky. Platební kartu vydává klientovi banka, která vede jeho účet. K jednomu účtu může vydat i několik platebních karet. Banka dohodne s klientem rozsah a způsob provádění platebních operací prostřednictvím platební karty, dobu její platnosti, výši čerpané částky aj.


Druhy platebních karet:

úvěrové - kreditní karty = umožňují majiteli nákup zboží na úvěr tj. bezhotovostní placení ve všech obchodech, restauracích atd. Banka stanoví klientovi tzv. úvěrový limit (maximální částka, kterou si může zákazník s využitím úvěrové karty od banky vypůjčit)

debetní karty = slouží k placení za zboží v obchodech, restauracích. Peněžní částka je odepsána z běžného účtu majitele a přesunuta na účet prodávajícího. Umožňuje také výběr peněz z peněžních automatů.

Kritéria pro výběr banky

1. pověst banky
2. výše úroků (z vkladu, z úvěru)
3. rozsah a kvalita poskytovaných služeb
4. vzdálenost banky

Klienti by se měli dříve než-li uzavřou s bankou smlouvu o zřízení účtu informovat o likviditě, rentabilitě a solventnosti daného bankovního ústavu

Peníze uložené v bance přinášejí vkladateli úrok. Výše úroku se počítá na základě úrokové míry, která je vyjádřena procentuálně.

Existují dva druhy úročení

 úročení jednoduché = úrok je počítán z vložené částky (jistiny)

J * p * d
Ú =
100 * 360

Ú - úrok
J - jistina (zůstatek vkladu na účtě)
p - úroková míra
d - počet dní, po které nedošlo ke změně výše vkladu na účtě

Úročení složené

úročení složené = úrok je počítán nejen z původně vložené částky peněz, ale také z úroku připisovaného na účet v předchozích obdobích, tj. úrok se stává součástí jistiny.
p
Jt = Jo * ( 1 + ) t
100

Jt - konečná jistina
Jo - počáteční jistina
p - úroková míra
t - počet let

Úrokový výnos závisí na výši úrokové míry a zda je úroková míra dána jako :
roční - p.a.
pololetní - p.s.
čtvrtletní - p.q.

Kritéria pro výběr banky

1. pověst banky
2. výše úroků (z vkladu, z úvěru)
3. rozsah a kvalita poskytovaných služeb
4. vzdálenost banky

Klienti by se měli dříve než-li uzavřou s bankou smlouvu o zřízení účtu informovat o likviditě, rentabilitě a solventnosti daného bankovního ústavu

Peníze uložené v bance přinášejí vkladateli úrok. Výše úroku se počítá na základě úrokové míry, která je vyjádřena procentuálně.

Existují dva druhy úročení

 úročení jednoduché = úrok je počítán z vložené částky (jistiny)

J * p * d
Ú =
100 * 360

Ú - úrok
J - jistina (zůstatek vkladu na účtě)
p - úroková míra
d - počet dní, po které nedošlo ke změně výše vkladu na účtě

Úročení složené

úročení složené = úrok je počítán nejen z původně vložené částky peněz, ale také z úroku připisovaného na účet v předchozích obdobích, tj. úrok se stává součástí jistiny.
p
Jt = Jo * ( 1 + ) t
100

Jt - konečná jistina
Jo - počáteční jistina
p - úroková míra
t - počet let

Úrokový výnos závisí na výši úrokové míry a zda je úroková míra dána jako :
roční - p.a.
pololetní - p.s.
čtvrtletní - p.q.

Banka vyzve klienta, aby se ...

Banka vyzve klienta, aby se dostavil k sepsání „ Smlouvy o zřízení a vedení účtu“

Tato smlouva obsahuje:

 označení obou účastníků (jméno , adresa, R.Č. / název firmy,IČO, sídlo firmy)
 druh účtu (běžný, vkladový /termínový/..)
 označení měny, ve které je účet veden (Kč, DM,..)
 způsob disponování s peněžními prostředky
 způsob úročení (doba a úroková sazba v %)
 způsob a frekvenci zasílání výpisů z běžného účtu (poštou, sám vyzvedne / denně, týdně atd.)
 datum zřízení účtu
 výše poplatků za služby
 podmínky pro zrušení účtu


Klient disponuje se svými prostředky na účtu. Dává bance příkazy k provádění různých plateb. V případě, že klient podá příkaz a na účtu nejsou peníze, banka doklad vrátí nebo jej uschová a jakmile peníze na účet přijdou, proplatí jej. O změnách na účtu informuje banka výpisem z účtu.

Banka vyzve klienta, aby se ...

Banka vyzve klienta, aby se dostavil k sepsání „ Smlouvy o zřízení a vedení účtu“

Tato smlouva obsahuje:

 označení obou účastníků (jméno , adresa, R.Č. / název firmy,IČO, sídlo firmy)
 druh účtu (běžný, vkladový /termínový/..)
 označení měny, ve které je účet veden (Kč, DM,..)
 způsob disponování s peněžními prostředky
 způsob úročení (doba a úroková sazba v %)
 způsob a frekvenci zasílání výpisů z běžného účtu (poštou, sám vyzvedne / denně, týdně atd.)
 datum zřízení účtu
 výše poplatků za služby
 podmínky pro zrušení účtu


Klient disponuje se svými prostředky na účtu. Dává bance příkazy k provádění různých plateb. V případě, že klient podá příkaz a na účtu nejsou peníze, banka doklad vrátí nebo jej uschová a jakmile peníze na účet přijdou, proplatí jej. O změnách na účtu informuje banka výpisem z účtu.

4. Psychologický přístup ke stanovení ceny

- je to prestižní stanovení ceny, pokud zákazník nemá dostatek jiných informací pro srovnání ceny a proto vnímá vysokou cenu jako záruku kvality
- např.: běžné konfekční zboží prodávané vedle luxusního za luxusní ceny, jako levná cena je brána cena těsně pod číslicí a jako vysoká cena zaokrouhlená cena (baťovské ceny ne 2000,- ale 1999,-)
- dalším psychologickým přístupem je velké snížení cen výrobků, kdy jsou zákazníci přilákání a kupují výrobky za původní stanovenou cenu nebo umělé slevy, kdy na zboží je uvedena uměle stanovená vysoká cena a prodejci nabízí se slevou, ale ve skutečnosti za běžnou cenu – to je nelegální
5. diskriminační stanovení ceny
- firmy přizpůsobují výši cen svých výrobků různým segmentům, i když N na jejich výrobu jsou stejné
- např.: v dopravě studenti a důchodci platí nižší jízdné, poplatky za telefon v denních a nočních hodinách, ubytovací sazba pro cizince, letenky pro děti zdarma

24. Vkladové služby

 bankovní účet a jeho úročení
 podnikatelské a nepodnikatelské účty
 vkladní knížky, účty termínovaných vkladů, devizové účty


Bankovní obchody
Otevření a vedení účtu je zpravidla první operací, kterou banka pro klienta provádí.
Chceme-li si zřídit u banky účet, musíme o to písemně nebo ústně požádat.

Fyzická osoba: (osoba)
Při žádání o otevření účtu musí doložit svoji totožnost, případně přiložit kopii živnostenského listu, koncesi nebo jiný doklad.

Právnická osoba : (firma)
Musí doložit potvrzení výpisem z obchodního rejstříku a současně se žádostí o zřízení účtu žadatel vyplní podpisový vzor. Na něm uvede jména osob, které mají podpisové právo, jejich vlastnoruční podpisy (dokončují se nezkráceně a celé jméno) a způsob podpisování platebních dokladů (vždy 2 podpisy společně pod razítko).

4. Psychologický přístup ke stanovení ceny

- je to prestižní stanovení ceny, pokud zákazník nemá dostatek jiných informací pro srovnání ceny a proto vnímá vysokou cenu jako záruku kvality
- např.: běžné konfekční zboží prodávané vedle luxusního za luxusní ceny, jako levná cena je brána cena těsně pod číslicí a jako vysoká cena zaokrouhlená cena (baťovské ceny ne 2000,- ale 1999,-)
- dalším psychologickým přístupem je velké snížení cen výrobků, kdy jsou zákazníci přilákání a kupují výrobky za původní stanovenou cenu nebo umělé slevy, kdy na zboží je uvedena uměle stanovená vysoká cena a prodejci nabízí se slevou, ale ve skutečnosti za běžnou cenu – to je nelegální
5. diskriminační stanovení ceny
- firmy přizpůsobují výši cen svých výrobků různým segmentům, i když N na jejich výrobu jsou stejné
- např.: v dopravě studenti a důchodci platí nižší jízdné, poplatky za telefon v denních a nočních hodinách, ubytovací sazba pro cizince, letenky pro děti zdarma

24. Vkladové služby

 bankovní účet a jeho úročení
 podnikatelské a nepodnikatelské účty
 vkladní knížky, účty termínovaných vkladů, devizové účty


Bankovní obchody
Otevření a vedení účtu je zpravidla první operací, kterou banka pro klienta provádí.
Chceme-li si zřídit u banky účet, musíme o to písemně nebo ústně požádat.

Fyzická osoba: (osoba)
Při žádání o otevření účtu musí doložit svoji totožnost, případně přiložit kopii živnostenského listu, koncesi nebo jiný doklad.

Právnická osoba : (firma)
Musí doložit potvrzení výpisem z obchodního rejstříku a současně se žádostí o zřízení účtu žadatel vyplní podpisový vzor. Na něm uvede jména osob, které mají podpisové právo, jejich vlastnoruční podpisy (dokončují se nezkráceně a celé jméno) a způsob podpisování platebních dokladů (vždy 2 podpisy společně pod razítko).

Konkurzní a smluvní cena

- kupující vyhlásí konkurz na určitou zakázku a z hlediska nabídky si vybírá tu, která je z hlediska stanovení kritérií nejlepší
- metoda je prospěšná pro kupujícího, protože si může vybírat

Cenová strategie
Strategie stanovení ceny se mění v závislosti na fázi životního cyklu výrobku
Mezi cenové strategie patří:
1. strategie skemming
- podnik si vytváří zisk z každého výrobku od okamžiku jeho uvedení na trh
- pochází se slova „to skim“ = slíznout smetanu z mléka nebo vybrat rozinky z koláče
- název vystihuje to, o co podniku jde
- používá se u nových, odlišných od ostatních jinak unikátních výrobků
- stanoví se vysoká cena, jejímž cílem je vytvořit image firmy, ojedinělost výrobku, firma se snaží o udržení N a P, po vstupu konkurence nebo po určitém nasycení trhu se ceny sníží a tím se výrobek zpřístupní širokému okruhu zákazníků
- nutným předpokladem této strategie je, že pro konkurenci není snadné dostat se na trh a snížením ceny konkurovat výrobku, aby zákazník byl málo citlivý na vyšší cenu a kvalita a image výrobku byly na stejné úrovni

2. Strategie pronikání

- požívá se u nových výrobků, podobných nebo identických s těmi, které na trhu již existují
- tato strategie vede k prosperitě v budoucnosti
jejím cílem je proniknout na trh s novým výrobkem
počáteční cena je nízká, tím se výrobek rychle uchytí na trhu, tím se získá co největší tržní podíl, tím se odstraní část konkurence, roste odbyt, výroba a pak se tím snižují N na jednotku práce
- důležitá je zde vysoká cenová elasticita poptávky a z ní vyplývající rychlý růst prodeje
3. stanovení ceny ve výrobních skupinách
- změna ceny výrobků jedné skupiny může vyvolat změny v poptávce u zbývajících výrobků
- zahrnutí do výrobního sortimentu výrobek nebo skupinu výrobků vysoce prestižních a drahých může zvýšit image i ostatním skupinám výrobků
- naproti tomu levnější výrobek z celého sortimentu ovlivňuje celkový prodej, ovlivňuje celkovou image, to je nejlépe zapamatovatelné pro zákazníky

Konkurzní a smluvní cena

- kupující vyhlásí konkurz na určitou zakázku a z hlediska nabídky si vybírá tu, která je z hlediska stanovení kritérií nejlepší
- metoda je prospěšná pro kupujícího, protože si může vybírat

Cenová strategie
Strategie stanovení ceny se mění v závislosti na fázi životního cyklu výrobku
Mezi cenové strategie patří:
1. strategie skemming
- podnik si vytváří zisk z každého výrobku od okamžiku jeho uvedení na trh
- pochází se slova „to skim“ = slíznout smetanu z mléka nebo vybrat rozinky z koláče
- název vystihuje to, o co podniku jde
- používá se u nových, odlišných od ostatních jinak unikátních výrobků
- stanoví se vysoká cena, jejímž cílem je vytvořit image firmy, ojedinělost výrobku, firma se snaží o udržení N a P, po vstupu konkurence nebo po určitém nasycení trhu se ceny sníží a tím se výrobek zpřístupní širokému okruhu zákazníků
- nutným předpokladem této strategie je, že pro konkurenci není snadné dostat se na trh a snížením ceny konkurovat výrobku, aby zákazník byl málo citlivý na vyšší cenu a kvalita a image výrobku byly na stejné úrovni

2. Strategie pronikání

- požívá se u nových výrobků, podobných nebo identických s těmi, které na trhu již existují
- tato strategie vede k prosperitě v budoucnosti
jejím cílem je proniknout na trh s novým výrobkem
počáteční cena je nízká, tím se výrobek rychle uchytí na trhu, tím se získá co největší tržní podíl, tím se odstraní část konkurence, roste odbyt, výroba a pak se tím snižují N na jednotku práce
- důležitá je zde vysoká cenová elasticita poptávky a z ní vyplývající rychlý růst prodeje
3. stanovení ceny ve výrobních skupinách
- změna ceny výrobků jedné skupiny může vyvolat změny v poptávce u zbývajících výrobků
- zahrnutí do výrobního sortimentu výrobek nebo skupinu výrobků vysoce prestižních a drahých může zvýšit image i ostatním skupinám výrobků
- naproti tomu levnější výrobek z celého sortimentu ovlivňuje celkový prodej, ovlivňuje celkovou image, to je nejlépe zapamatovatelné pro zákazníky

Výhoda/Nevýhoda:

výhoda: - jednoduchost stanovení ceny
nevýhody: - nepřihlíží se ke skutečným nákladům na výrobu, tím cena nemusí zajistit žádoucí množství zisku
- ceny konkurence nemusí vždy zobrazovat reálnou situaci na trhu a následování cen konkurence vede k cenové válce
Metoda podle vnímané hodnoty zákazníkem
- vychází z marketingové koncepce podniku, zahrnuje ocenění výrobku nebo služby z pohledu zákazníka
- nevychází se z nákladů, ale z toho jakou hodnotu to má pro kupujícího
- hodnota se stává základem stanovení ceny
- používají se rozšiřující efekty výrobku, reklama, forma a místo prodeje
- tato metoda je většinou zaměřena na maximalizaci zisku
výhoda: - reálnost ceny
Metoda orientovaná na poptávku
- vychází z cenové elasticity poptávky, která je dána mírou závislosti změny poptávaného množství na změně ceny
- cílem je maximalizace zisku
výhoda: - umožňuje hledat takovou cenu, při které budou N a V na úrovni zajišťující dosažení vysokého zisku

Výhoda/Nevýhoda:

výhoda: - jednoduchost stanovení ceny
nevýhody: - nepřihlíží se ke skutečným nákladům na výrobu, tím cena nemusí zajistit žádoucí množství zisku
- ceny konkurence nemusí vždy zobrazovat reálnou situaci na trhu a následování cen konkurence vede k cenové válce
Metoda podle vnímané hodnoty zákazníkem
- vychází z marketingové koncepce podniku, zahrnuje ocenění výrobku nebo služby z pohledu zákazníka
- nevychází se z nákladů, ale z toho jakou hodnotu to má pro kupujícího
- hodnota se stává základem stanovení ceny
- používají se rozšiřující efekty výrobku, reklama, forma a místo prodeje
- tato metoda je většinou zaměřena na maximalizaci zisku
výhoda: - reálnost ceny
Metoda orientovaná na poptávku
- vychází z cenové elasticity poptávky, která je dána mírou závislosti změny poptávaného množství na změně ceny
- cílem je maximalizace zisku
výhoda: - umožňuje hledat takovou cenu, při které budou N a V na úrovni zajišťující dosažení vysokého zisku

2. Vnější

- trh a poptávka
- konkurence
- ostatní okolí
Hlavní cíle podniku při stanovení ceny:
• zisk – je to většinou rozhodující cíl, je stanoven zejména ve fázi zralosti životního cyklu výrobku, cena by měla být stanovena tak, aby pokryla náklady a přinesla určitou míru zisku
• maximalizace zisku – cena je stanovena tak, aby zajistila max. celkové tržby z prodeje, ve fázi zralosti
• tržní podíl – je cílem pro podniky, které očekávají, že dlouhodobý zisk jim přinese dominantní postavení na trhu, zejména v počáteční fázi produktu, zprvu prodělečné, získání zákazníků, dlouhodobě ale dosažení max. možného zisku
• růst objemu tržeb – jedná se většinou o krátkodobý cíl (povánoční výprodej)
• nárůst investice – je dlouhodobá strategie, u finančně orientovaných podniků, u nových výrobků, kdy se porovnává vynaložení investic na výrobu příslušného výroku s možností jejich vynaložení do jiné podnikatelské aktivity
• špičková kvalita výrobků – je cíl podniku dosahovat vedoucího postavení na trhu v kvalitě výrobku, výše ceny je úměrná výši kvality
• jiné cíle – např. snaha udržení se na trhu „status quo“ nebo snaha zabránit vstupu nové konkurence na trhu

Cena orientovaná na spotřebitele a na konkurenci

Metody stanovení ceny závisí na :
- záměrech podniku
- krátkodobých a dlouhodobých cílech
- podmínkách, v nichž se podnik nachází
- fází životního cyklu
Nákladově orientovaná metoda – podnik při jejím používání stanoví průměrnou míru zisku (přirážku), kterou přičte k nákladům na výrobu
Náklady jsou: - fixní (nemění se s objemem výroby)
- variabilní (mění se) – ty se dále dělí na: - progresivní (rostou rychleji)
- degresivní (rostou pomaleji)
Indiferentní náklady – nemají s objemem výroby žádná vztah (manka, škody)

Metoda orientovaná na konkurenci
- orientuje se na ceny počítané konkurencí
- podnik si stanovuje ceny vyšší, nižší, ale většinou stejné jako konkurence
- používá se v případě, že se podnik snaží o udržení na trhu a udržení svého tržního podílu
- tato metoda se používá v době, kdy klesl tržní podíl firmy nebo nedosáhl žádoucího stavu

2. Vnější

- trh a poptávka
- konkurence
- ostatní okolí
Hlavní cíle podniku při stanovení ceny:
• zisk – je to většinou rozhodující cíl, je stanoven zejména ve fázi zralosti životního cyklu výrobku, cena by měla být stanovena tak, aby pokryla náklady a přinesla určitou míru zisku
• maximalizace zisku – cena je stanovena tak, aby zajistila max. celkové tržby z prodeje, ve fázi zralosti
• tržní podíl – je cílem pro podniky, které očekávají, že dlouhodobý zisk jim přinese dominantní postavení na trhu, zejména v počáteční fázi produktu, zprvu prodělečné, získání zákazníků, dlouhodobě ale dosažení max. možného zisku
• růst objemu tržeb – jedná se většinou o krátkodobý cíl (povánoční výprodej)
• nárůst investice – je dlouhodobá strategie, u finančně orientovaných podniků, u nových výrobků, kdy se porovnává vynaložení investic na výrobu příslušného výroku s možností jejich vynaložení do jiné podnikatelské aktivity
• špičková kvalita výrobků – je cíl podniku dosahovat vedoucího postavení na trhu v kvalitě výrobku, výše ceny je úměrná výši kvality
• jiné cíle – např. snaha udržení se na trhu „status quo“ nebo snaha zabránit vstupu nové konkurence na trhu

Cena orientovaná na spotřebitele a na konkurenci

Metody stanovení ceny závisí na :
- záměrech podniku
- krátkodobých a dlouhodobých cílech
- podmínkách, v nichž se podnik nachází
- fází životního cyklu
Nákladově orientovaná metoda – podnik při jejím používání stanoví průměrnou míru zisku (přirážku), kterou přičte k nákladům na výrobu
Náklady jsou: - fixní (nemění se s objemem výroby)
- variabilní (mění se) – ty se dále dělí na: - progresivní (rostou rychleji)
- degresivní (rostou pomaleji)
Indiferentní náklady – nemají s objemem výroby žádná vztah (manka, škody)

Metoda orientovaná na konkurenci
- orientuje se na ceny počítané konkurencí
- podnik si stanovuje ceny vyšší, nižší, ale většinou stejné jako konkurence
- používá se v případě, že se podnik snaží o udržení na trhu a udržení svého tržního podílu
- tato metoda se používá v době, kdy klesl tržní podíl firmy nebo nedosáhl žádoucího stavu

Jiným příkladem může být výměna ...

Jiným příkladem může být výměna úrokových závazků s proměnlivým úročením, ale retenčním (zadržovací) sazby jsou u nich rozdílné.

1. příjem kapitálu
2. úroky na bázi PRIME RATE
3. příjem kapitálu z emise dluhopisů
4. úroky na bázi LIBOR
5. úroky na bázi LIBOR
6. úroky na bázi z emise dluhopisů PRIME RATE

Cenová politika jako součást marketingu
Cena (price)
- je výše peněžní úhrady zaplacená na trhu za prodávaný výrobek či poskytovanou službu
- je jediným nástrojem marketingového mixu, který přináší příjem podniku
- je nejpružnější částí ze všech 4P

Cenová politika

- zahrnuje rozhodování o cenách výrobků v souladu s podnikovými cíly a zákonnými předpisy
- cenová politika spočívá:
• ve stanovení ceny na základě vlastních nákladů
• v zjištění, zda spotřebitel chce nebo může tuto cenu zaplatit
• ve srovnání ceny s cenou konkurence
Postup při stanovení ceny:
1. určení cíle, který má cenová politika přinést
2. určení poptávka
3. určení nákladů na výrobek
4. hodnota vnímaná určitým zákazníkem
5. ohled na konkurenční ceny(srovnatelných výrobků)
6. stanovení konečné ceny

Vlivy působící na tvorbu ceny
Faktory působící na stanovení ceny jsou:
1. vnitřní
- cíle podniku
- strategie podniku
- organizace podniku
- náklady

Jiným příkladem může být výměna ...

Jiným příkladem může být výměna úrokových závazků s proměnlivým úročením, ale retenčním (zadržovací) sazby jsou u nich rozdílné.

1. příjem kapitálu
2. úroky na bázi PRIME RATE
3. příjem kapitálu z emise dluhopisů
4. úroky na bázi LIBOR
5. úroky na bázi LIBOR
6. úroky na bázi z emise dluhopisů PRIME RATE

Cenová politika jako součást marketingu
Cena (price)
- je výše peněžní úhrady zaplacená na trhu za prodávaný výrobek či poskytovanou službu
- je jediným nástrojem marketingového mixu, který přináší příjem podniku
- je nejpružnější částí ze všech 4P

Cenová politika

- zahrnuje rozhodování o cenách výrobků v souladu s podnikovými cíly a zákonnými předpisy
- cenová politika spočívá:
• ve stanovení ceny na základě vlastních nákladů
• v zjištění, zda spotřebitel chce nebo může tuto cenu zaplatit
• ve srovnání ceny s cenou konkurence
Postup při stanovení ceny:
1. určení cíle, který má cenová politika přinést
2. určení poptávka
3. určení nákladů na výrobek
4. hodnota vnímaná určitým zákazníkem
5. ohled na konkurenční ceny(srovnatelných výrobků)
6. stanovení konečné ceny

Vlivy působící na tvorbu ceny
Faktory působící na stanovení ceny jsou:
1. vnitřní
- cíle podniku
- strategie podniku
- organizace podniku
- náklady

Maximální limit

• maximální limit = CAP - dohodnutá nejvyšší možná úroková sazba pro půjčku
jsou dva druhy CAP: - jednotlivě sjednaný – individuální podmínky
- standardizovaný – pro všechny účastníky trhu jsou stejné podmínky
- pokud si klient sjedná max. limit na koupi a úrokové sazby se zvýší, tak banka bude vracet
- v případě, že tržní úroková míra převýší CAP v době uzavření půjčky, tak banka převyšující částku uhradí
• minimální limit = FLOOR
• COLLAR – je kombinací obchodů FLOOR a CAP, kdy je sjednaná min. a max. úroková sazby a variabilní úroková sazby se pak může pohybovat v daném rozpětí
f) úrokové swapy
- jsou výměnné obchody, při nichž jeden obchodní partner smluvně přijímá úrokové platební závazky od druhého partnera a druhý partner přebírá úrokové závazky od prvního
- při základním úrokovém swapu se mění typ úročení z úroční pevnou sazbou na pohyblivý úrok a naopak
- tyto obchody mají zajišťovací charakter

Př.: Podnik A může získat ...

Př.: Podnik A může získat vzhledem ke své bonitě jen dlouhodobý úvěr s variabilním úročením, ačkoliv má zájem o pěvně úročný úvěr. Banka má na trhu jiné postavení a může na kapitálovém trhu získat pevně úročenou půjčku. Mohou proto uzavřít úrokový swapový obchod. Na jeho základě emituje banka vzhledem ke svému bonitnímu postavení pevně úročený dluhopis a podnik vydá proměnlivě úročenou obligaci.
Banka převezme závazek uhradit podniku proměnlivé úroky a podnik převezme závazek za pevné úroční bankovního dluhopisu, včetně úrokové přirážky za ponechání bonitní výhody banky. Výměnou těchto úrokových závazků dosáhnou obě strany svého záměru.



1. příjem kapitálu z emise dluhopisů
2. variabilní úroky
3. příjem z emise
4. variabilní úroky z dluhopisů
5. fixní úroky
6. fixní úroky z dluhopisů

Maximální limit

• maximální limit = CAP - dohodnutá nejvyšší možná úroková sazba pro půjčku
jsou dva druhy CAP: - jednotlivě sjednaný – individuální podmínky
- standardizovaný – pro všechny účastníky trhu jsou stejné podmínky
- pokud si klient sjedná max. limit na koupi a úrokové sazby se zvýší, tak banka bude vracet
- v případě, že tržní úroková míra převýší CAP v době uzavření půjčky, tak banka převyšující částku uhradí
• minimální limit = FLOOR
• COLLAR – je kombinací obchodů FLOOR a CAP, kdy je sjednaná min. a max. úroková sazby a variabilní úroková sazby se pak může pohybovat v daném rozpětí
f) úrokové swapy
- jsou výměnné obchody, při nichž jeden obchodní partner smluvně přijímá úrokové platební závazky od druhého partnera a druhý partner přebírá úrokové závazky od prvního
- při základním úrokovém swapu se mění typ úročení z úroční pevnou sazbou na pohyblivý úrok a naopak
- tyto obchody mají zajišťovací charakter

Př.: Podnik A může získat ...

Př.: Podnik A může získat vzhledem ke své bonitě jen dlouhodobý úvěr s variabilním úročením, ačkoliv má zájem o pěvně úročný úvěr. Banka má na trhu jiné postavení a může na kapitálovém trhu získat pevně úročenou půjčku. Mohou proto uzavřít úrokový swapový obchod. Na jeho základě emituje banka vzhledem ke svému bonitnímu postavení pevně úročený dluhopis a podnik vydá proměnlivě úročenou obligaci.
Banka převezme závazek uhradit podniku proměnlivé úroky a podnik převezme závazek za pevné úroční bankovního dluhopisu, včetně úrokové přirážky za ponechání bonitní výhody banky. Výměnou těchto úrokových závazků dosáhnou obě strany svého záměru.



1. příjem kapitálu z emise dluhopisů
2. variabilní úroky
3. příjem z emise
4. variabilní úroky z dluhopisů
5. fixní úroky
6. fixní úroky z dluhopisů

Úrokové dohody typu futures (IRF – Interest rate futures)

- jde o závazný obchod mezi kupujícím a prodávajícím nakoupit či prodat k určitému budoucímu termínu standardizovaný produkt za dohodnutý úrok
(standardizace se týká kvality, množství, termínu, způsobu kótace a místa obchodu)
- jde o standardizovaný FRA obchod, který se uzavírá na speciálních burzách (v Evropě je to Londýn)
- předmětem těchto obchodů je především dodání vkladu, odběr vkladu, CP …
- tyto obchody slouží jako zajišťovací prostředek pro riziko a mají spekulační charakter
d) úrokové opce (IRO – Interest rate option)
- touto opcí získává majitel právo koupit nebo prodat termínovanou půjčku nebo od ní dokonce odstoupit pokud nejsou příznivé úrokové sazby
- za tento obchod se při uzavření platí úroková opční prémie
- tyto obchody jsou buď individuálně sjednávány nebo standardizovány a ty jsou pak obchodovány na burze – označují se jako futures options
e) maximální a minimální úrokové sazby (Interest rate cap, floor, collar)
- jedná se o obchod, ve kterém se stanoví limity, v nichž se může úroková sazba pohybovat nebo v nichž je subjekt ochoten nést úrokové riziko

Úrokové dohody typu futures (IRF – Interest rate futures)

- jde o závazný obchod mezi kupujícím a prodávajícím nakoupit či prodat k určitému budoucímu termínu standardizovaný produkt za dohodnutý úrok
(standardizace se týká kvality, množství, termínu, způsobu kótace a místa obchodu)
- jde o standardizovaný FRA obchod, který se uzavírá na speciálních burzách (v Evropě je to Londýn)
- předmětem těchto obchodů je především dodání vkladu, odběr vkladu, CP …
- tyto obchody slouží jako zajišťovací prostředek pro riziko a mají spekulační charakter
d) úrokové opce (IRO – Interest rate option)
- touto opcí získává majitel právo koupit nebo prodat termínovanou půjčku nebo od ní dokonce odstoupit pokud nejsou příznivé úrokové sazby
- za tento obchod se při uzavření platí úroková opční prémie
- tyto obchody jsou buď individuálně sjednávány nebo standardizovány a ty jsou pak obchodovány na burze – označují se jako futures options
e) maximální a minimální úrokové sazby (Interest rate cap, floor, collar)
- jedná se o obchod, ve kterém se stanoví limity, v nichž se může úroková sazba pohybovat nebo v nichž je subjekt ochoten nést úrokové riziko

2. samostatnými produkty (zajišťovací úrokové obchody)

- jde o další možnost jak řídit úrokové riziko, které vyplývá z časového nesouladu mezi uzavřením obchodu a jeho realizaci
- může být předmětem samostatného obchodování nebo spekulace
Patří do nich:
a) termínové sjednání pasivní a aktivní úrokové sazby (forward = forward)
- jedná se o klasický termínový obchod, kdy banka sjednává úrokové sazby
k budoucímu termínu současně pro pasivní i aktivní obchod
Př.: Banka sjedná dnešního dne, že za dva měsíce nakoupí od klienta vklad na půl roku za dohodnutou úrokovou sazbu a současně dohodne s jiným klientem, že mu za dva měsíce prodá stejnou částku za dohodnutou úrokovou sazbu.
- tyto obchody umožňují bance zajištění budoucích úvěrových obchodů a současně stanovení optimálního úrokového rozpětí
- pro investory představují jistotu předem sjednaného výnosu nebo předem dohodnutou výši budoucích nákladů půjčky pro věřitele
b) termínové úrokové obchody ( FRA – Forward rate agreement)
- jde o úrokový forward, kdy se dohodne výše úrokové sazby nějakého produktu, jehož plnění proběhne v budoucnosti (ujednání úroku k budoucí půjčce)
Př.: Firma bude za tři měsíce žádat o poskytnutí úvěru. Pokud má obavu, že se úrok mezitím zvýší, dohodne se s prodávající bankou již nyní na úrokové sazbě.
Banka má však možnost uzavřít obdobný zajišťovací protiobchod.

2. samostatnými produkty (zajišťovací úrokové obchody)

- jde o další možnost jak řídit úrokové riziko, které vyplývá z časového nesouladu mezi uzavřením obchodu a jeho realizaci
- může být předmětem samostatného obchodování nebo spekulace
Patří do nich:
a) termínové sjednání pasivní a aktivní úrokové sazby (forward = forward)
- jedná se o klasický termínový obchod, kdy banka sjednává úrokové sazby
k budoucímu termínu současně pro pasivní i aktivní obchod
Př.: Banka sjedná dnešního dne, že za dva měsíce nakoupí od klienta vklad na půl roku za dohodnutou úrokovou sazbu a současně dohodne s jiným klientem, že mu za dva měsíce prodá stejnou částku za dohodnutou úrokovou sazbu.
- tyto obchody umožňují bance zajištění budoucích úvěrových obchodů a současně stanovení optimálního úrokového rozpětí
- pro investory představují jistotu předem sjednaného výnosu nebo předem dohodnutou výši budoucích nákladů půjčky pro věřitele
b) termínové úrokové obchody ( FRA – Forward rate agreement)
- jde o úrokový forward, kdy se dohodne výše úrokové sazby nějakého produktu, jehož plnění proběhne v budoucnosti (ujednání úroku k budoucí půjčce)
Př.: Firma bude za tři měsíce žádat o poskytnutí úvěru. Pokud má obavu, že se úrok mezitím zvýší, dohodne se s prodávající bankou již nyní na úrokové sazbě.
Banka má však možnost uzavřít obdobný zajišťovací protiobchod.

Banky se úrokové riziko snaží omezovat dvěma způsoby:

1. různými technikami úročení
a) pevné
- je sjednána fixní úroková sazba po celou dobu trvání úvěrového obchodu
- po celou dobu je podstatně poměrně velké úrokové riziko pro klienta i pro banku, hlavně v případě, že se jedná o vysokou částku a na dlouhou dobu
b) pohyblivé (proměnlivé)
- je běžně používané k omezení úrokového rizika
- probíhá formou úrokové doložky (klauzule), která se přikládá ke smlouvě o úvěr
- v ní se obě strany dohodnou, že pokud úrok na peněžním a kapitálovém trhu vzroste nebo klesne, že pak se změní úroková sazba automatická i u úvěru
Zpravidla je způsob změn definován těmito formami:
• úroková sazba je vázána na diskontní sazbu CB
• úroková sazba je vázána na referenční úrokovou sazbu na mezibankovním trhu (u nás PRIBOR – tato forma je u nás nejčastější, kdy se v podstatě vezme PRIBOR a klausule + - 2)
• klausule je vázána na základní úrokovou sazbu dané banky

Banky se úrokové riziko snaží omezovat dvěma způsoby:

1. různými technikami úročení
a) pevné
- je sjednána fixní úroková sazba po celou dobu trvání úvěrového obchodu
- po celou dobu je podstatně poměrně velké úrokové riziko pro klienta i pro banku, hlavně v případě, že se jedná o vysokou částku a na dlouhou dobu
b) pohyblivé (proměnlivé)
- je běžně používané k omezení úrokového rizika
- probíhá formou úrokové doložky (klauzule), která se přikládá ke smlouvě o úvěr
- v ní se obě strany dohodnou, že pokud úrok na peněžním a kapitálovém trhu vzroste nebo klesne, že pak se změní úroková sazba automatická i u úvěru
Zpravidla je způsob změn definován těmito formami:
• úroková sazba je vázána na diskontní sazbu CB
• úroková sazba je vázána na referenční úrokovou sazbu na mezibankovním trhu (u nás PRIBOR – tato forma je u nás nejčastější, kdy se v podstatě vezme PRIBOR a klausule + - 2)
• klausule je vázána na základní úrokovou sazbu dané banky

5. stanovení úrokových sazeb ...

5. stanovení úrokových sazeb podle vývoje nabídky a poptávky – cena je utvářena na peněžním nebo kapitálovém trhu vlivem N a P, trh bank v Čechách je oligopolní tzn. že cena je určena hlavními velkými bankami, ostatní se přizpůsobí, nabídku peněz může ovlivnit CB, čímž ovlivní i úrokové sazby
6. stanovení úrokových sazeb podle zdanění úroků – 15% u vkladů, 25% u CP při stanovení nominálního úroku musí být bráno v úvahu, že daň u úrokového výnosu snižuje čistý úrok, který je skutečným příjmem
7. stanovení úrokových sazeb závisí na postavení banky na trhu – vůdčí postavení na trhu má několik silných bank, které určují sazby, ostatní banky je sledují a řídí se silnějšími bankami
8. stanovení úrokových sazeb ovlivňuje inflace – k inflaci dochází, pokud je v oběhu více peněz než vytvořeného produktu, proto je pro obchod s penězi rozhodující sledování reálného úroku, nikoli nominálního (R = N – inflace)
9. stanovení úrokových sazeb ve vztahu k jiným zemím – banky se ohlížejí na to, jaké jsou úrokové sazby v jiných zemích

Úrokové riziko

- vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a jejich dopadu na zisk banky
- jeho výše závisí na obchodní politice banky a vyplývá z citlivosti A a P bilance banky na změny tržních úrokových sazeb
Řízení tohoto rizika se prování dvěma způsoby:
1. slaďováním struktury A a P tak, aby jejich úroková citlivost na změny tržních úrokových sazeb byla přibližně stejná
2. využití termínovaných obchodů – úrokovaných swapů, futures, FRA …
Faktory zvyšující úrokové riziko:
- nestálost úrokových sazeb
- časový nesoulad mezi strukturou A a P
Faktory snižující úrokové riziko:
- stanovení limitů otevřené pozice (A převyšují P)
- hedging (= zajištění se)
- monitorování rizika

Řízení úrokového rizika
- na peněžních trzích se neustále pohybují úrokové sazby a to jak při nakupování zdrojů, tak při prodeji formou úvěrů
- změny vzniklé formou úrokových sazeb nebývají u aktivních a pasivních úroků stejné
- vznikají tak úroková rizika, která dopadají na banky a ovlivňují jejich rentabilitu

5. stanovení úrokových sazeb ...

5. stanovení úrokových sazeb podle vývoje nabídky a poptávky – cena je utvářena na peněžním nebo kapitálovém trhu vlivem N a P, trh bank v Čechách je oligopolní tzn. že cena je určena hlavními velkými bankami, ostatní se přizpůsobí, nabídku peněz může ovlivnit CB, čímž ovlivní i úrokové sazby
6. stanovení úrokových sazeb podle zdanění úroků – 15% u vkladů, 25% u CP při stanovení nominálního úroku musí být bráno v úvahu, že daň u úrokového výnosu snižuje čistý úrok, který je skutečným příjmem
7. stanovení úrokových sazeb závisí na postavení banky na trhu – vůdčí postavení na trhu má několik silných bank, které určují sazby, ostatní banky je sledují a řídí se silnějšími bankami
8. stanovení úrokových sazeb ovlivňuje inflace – k inflaci dochází, pokud je v oběhu více peněz než vytvořeného produktu, proto je pro obchod s penězi rozhodující sledování reálného úroku, nikoli nominálního (R = N – inflace)
9. stanovení úrokových sazeb ve vztahu k jiným zemím – banky se ohlížejí na to, jaké jsou úrokové sazby v jiných zemích

Úrokové riziko

- vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a jejich dopadu na zisk banky
- jeho výše závisí na obchodní politice banky a vyplývá z citlivosti A a P bilance banky na změny tržních úrokových sazeb
Řízení tohoto rizika se prování dvěma způsoby:
1. slaďováním struktury A a P tak, aby jejich úroková citlivost na změny tržních úrokových sazeb byla přibližně stejná
2. využití termínovaných obchodů – úrokovaných swapů, futures, FRA …
Faktory zvyšující úrokové riziko:
- nestálost úrokových sazeb
- časový nesoulad mezi strukturou A a P
Faktory snižující úrokové riziko:
- stanovení limitů otevřené pozice (A převyšují P)
- hedging (= zajištění se)
- monitorování rizika

Řízení úrokového rizika
- na peněžních trzích se neustále pohybují úrokové sazby a to jak při nakupování zdrojů, tak při prodeji formou úvěrů
- změny vzniklé formou úrokových sazeb nebývají u aktivních a pasivních úroků stejné
- vznikají tak úroková rizika, která dopadají na banky a ovlivňují jejich rentabilitu

Budoucí hodnota anuity placená dopředu

- výpočet odvozujeme z FVAZ proto, že se jedná o stejnou geometrickou řadu čísel (plateb), jen je posunuta o jedno období dopředu
FVAP = FVAZ * (1 + i)
Současná hodnota anuity placená dopředu
PVAP = PVAZ * (1 + i)

Z toho vyplývá, že: FVAP = FVAZ
PVAP = PVAZ
Pokud jsou stejná i a n u obou anuit, pak platí: AP = AZ / (1 + i)

Amortizace představuje postupné snižování finanční částky např. odpisy nebo splácení úvěru (snižujeme původní částku)
Amortizační schéma je přehledná tabulka, do které se zapisují údaje o počátečním stavu, konečném stavu a anuitních platbách (obsahuje splátku úvěru a platbu úroku). Používá se především u hypotéčních úvěrů, u splácení CP, když se jedná o splátku nad jeden rok.

Postup při stanovení schématu:

1. výpočet anuitní platby, použijeme umořovatel
2. nakreslíme tabulku
3. doplníme základní údaje, které známe
4. dopočteme a doplníme potřebné údaje
5. konečný výsledek má vyjít nula, pokud nevyjde vlivem zaokrouhlování, upravíme o rozdíl poslední splátku

Úroková politika banky a její řízení
1. stanovení úrokové marže (úrokové rozpětí) – rozdíl mezi aktivními a pasivními úroky, zpravidla se pohybuje kolem 2%
2. stanovení úrokové sazby v závislosti na lhůtě peněz – peníze které jsou poskytovány na delší dobu, musí přinášet větší výnos, u krátkých peněz podstupuje banka velké riziko, především při jejich dlouhodobém investování
3. stanovení různých úrokových sazeb pro různé produkty – jejich cena závisí na míře omezení disponování s prostředky, lhůtě poskytnutí peněz a jejich výši, např. vklady na viděnou, termínované vklady
4. stanovení úrokových sazeb podle bonity klienta – vysoce bonitní klient má výhodnější sazby – prima sazba

Budoucí hodnota anuity placená dopředu

- výpočet odvozujeme z FVAZ proto, že se jedná o stejnou geometrickou řadu čísel (plateb), jen je posunuta o jedno období dopředu
FVAP = FVAZ * (1 + i)
Současná hodnota anuity placená dopředu
PVAP = PVAZ * (1 + i)

Z toho vyplývá, že: FVAP = FVAZ
PVAP = PVAZ
Pokud jsou stejná i a n u obou anuit, pak platí: AP = AZ / (1 + i)

Amortizace představuje postupné snižování finanční částky např. odpisy nebo splácení úvěru (snižujeme původní částku)
Amortizační schéma je přehledná tabulka, do které se zapisují údaje o počátečním stavu, konečném stavu a anuitních platbách (obsahuje splátku úvěru a platbu úroku). Používá se především u hypotéčních úvěrů, u splácení CP, když se jedná o splátku nad jeden rok.

Postup při stanovení schématu:

1. výpočet anuitní platby, použijeme umořovatel
2. nakreslíme tabulku
3. doplníme základní údaje, které známe
4. dopočteme a doplníme potřebné údaje
5. konečný výsledek má vyjít nula, pokud nevyjde vlivem zaokrouhlování, upravíme o rozdíl poslední splátku

Úroková politika banky a její řízení
1. stanovení úrokové marže (úrokové rozpětí) – rozdíl mezi aktivními a pasivními úroky, zpravidla se pohybuje kolem 2%
2. stanovení úrokové sazby v závislosti na lhůtě peněz – peníze které jsou poskytovány na delší dobu, musí přinášet větší výnos, u krátkých peněz podstupuje banka velké riziko, především při jejich dlouhodobém investování
3. stanovení různých úrokových sazeb pro různé produkty – jejich cena závisí na míře omezení disponování s prostředky, lhůtě poskytnutí peněz a jejich výši, např. vklady na viděnou, termínované vklady
4. stanovení úrokových sazeb podle bonity klienta – vysoce bonitní klient má výhodnější sazby – prima sazba

Budoucí hodnota peněz (FV)

- používá se ke všem přepočtům, kde se zachycuje růst o stejnou částku či o stejné % částky
- určuje se pomocí úročitele (1 + i)n – akumulační faktor
FV = PV * (1 + i)n
Současná hodnota peněz (PV)
- představuje takovou částku peněz, kterou bychom museli uložit dnes v bance, abychom na konci určitého období získali částku ze které teď tuto hodnotu vypočítáváme
- počítáme pomocí odúročitele (1 + i)-n
PV = FVk * (1 + i)-n FVk………budoucí hodnota na konci k-tého období
i………….úroková míra
n…………počet let
PV……….současná hodnota
Časová hodnota anuity
- anuita série pravidelných plateb v určité výši za určité období
1. anuita placená dopředu - jednotlivé anuitní platby jsou placeny vždy na začátku období
2. anuita placená pozadu – jednotlivé anuitní platby se uskutečňují na konci období

Budoucí hodnota anuity placené pozadu (FVAZ)

- slouží ke zjištění konečné hodnoty pravidelných vkladů včetně úroků za určité období, vklady se ukládají koncem období
střadatel FVAZ = A * (1 + i)n - 1
i
Výše anuitní platby se vypočítává:

fondovatel A = FVAZ * i .
(1 + i)n - 1
Současná hodnota anuity placená pozadu (PVAZ)
- říká kolik bychom museli uložit do banky při určité úrokové míře i , abychom na konci n-tého období dostali stejně, jako kdybychom dostávali na konci každého roku 1 anuitní platbu

zásobitel PVAZ = A* 1 - (1 + i)-n
i
Výše anuitní platby se vypočítá:

umořovatel A = PVAZ * i .
1 - (1 + i)n

Budoucí hodnota peněz (FV)

- používá se ke všem přepočtům, kde se zachycuje růst o stejnou částku či o stejné % částky
- určuje se pomocí úročitele (1 + i)n – akumulační faktor
FV = PV * (1 + i)n
Současná hodnota peněz (PV)
- představuje takovou částku peněz, kterou bychom museli uložit dnes v bance, abychom na konci určitého období získali částku ze které teď tuto hodnotu vypočítáváme
- počítáme pomocí odúročitele (1 + i)-n
PV = FVk * (1 + i)-n FVk………budoucí hodnota na konci k-tého období
i………….úroková míra
n…………počet let
PV……….současná hodnota
Časová hodnota anuity
- anuita série pravidelných plateb v určité výši za určité období
1. anuita placená dopředu - jednotlivé anuitní platby jsou placeny vždy na začátku období
2. anuita placená pozadu – jednotlivé anuitní platby se uskutečňují na konci období

Budoucí hodnota anuity placené pozadu (FVAZ)

- slouží ke zjištění konečné hodnoty pravidelných vkladů včetně úroků za určité období, vklady se ukládají koncem období
střadatel FVAZ = A * (1 + i)n - 1
i
Výše anuitní platby se vypočítává:

fondovatel A = FVAZ * i .
(1 + i)n - 1
Současná hodnota anuity placená pozadu (PVAZ)
- říká kolik bychom museli uložit do banky při určité úrokové míře i , abychom na konci n-tého období dostali stejně, jako kdybychom dostávali na konci každého roku 1 anuitní platbu

zásobitel PVAZ = A* 1 - (1 + i)-n
i
Výše anuitní platby se vypočítá:

umořovatel A = PVAZ * i .
1 - (1 + i)n

Se zvažovanou úrokovou mírou pracují finanční ekonomové, kteří zvažují:

• náklady obětované příležitosti
• úrok z úvěru

Metody složitého úrokování
- základní metody, které slouží ve finančním rozhodování pro vyjádření faktoru času
- nejvýznamnější z nich jsou:
• budoucí hodnota jednorázového vkladu
• současná hodnota jednorázového vkladu
• budoucí hodnota anuity
• anuitní platba pro dosažení budoucí hodnoty
• anuitní splátka kapitálu
• současná hodnota anuity
Faktor času vyplývá z časového nesouladu, rozhodnutí a jeho následků.
Časová hodnota peněz je finanční metoda, která složí k porovnání dvou či více peněžních částek z různých časových období.

Se zvažovanou úrokovou mírou pracují finanční ekonomové, kteří zvažují:

• náklady obětované příležitosti
• úrok z úvěru

Metody složitého úrokování
- základní metody, které slouží ve finančním rozhodování pro vyjádření faktoru času
- nejvýznamnější z nich jsou:
• budoucí hodnota jednorázového vkladu
• současná hodnota jednorázového vkladu
• budoucí hodnota anuity
• anuitní platba pro dosažení budoucí hodnoty
• anuitní splátka kapitálu
• současná hodnota anuity
Faktor času vyplývá z časového nesouladu, rozhodnutí a jeho následků.
Časová hodnota peněz je finanční metoda, která složí k porovnání dvou či více peněžních částek z různých časových období.

Čistý úrokový výnos

- úroky, které jsou příjmem věřitele podléhají dani z příjmů
- hovoříme o srážkové dani, kterou rovnou sráží banky
- pro vklady je srážková daň 15%, pro CP 25%
- pak hovoříme o čistém úrokovém výnosu – to je částka, kterou věřitel získá po odečtení odvedené daně

Nominální úroková míra
- je sjednaná v kupní smlouvě, musí být uvedena četnost připisování úroků (nejčastěji je roční)
- obvykle je nominální úr. sazba udávána jako podíl z jistiny za celý rok
Velmi často je potřeba porovnat různé nominální úrokové míry, které měly různý způsob úročení nebo mohou mít různou dobu připisování úroků. K tomu slouží:

Efektivní úroková míra
- představuje uměle vypočtenou úrokovou míru, která slouží k porovnání různých nominálních úrokových sazeb poměřovaných ve stejném období, ale při různém skládání úroků
- např. rozhodujeme-li se mezi dvěma nabídkami bank, které se liší výší nominální úrokové míry a způsobem skládání úroků, vypočteme si u obou efektivní úrokovou míru
- efektivní úroková míra se s nominální shoduje pouze při připisování úroků 1x ročně
- pokud je připisování častější, je efektivní úroková sazba vždy vyšší

V praxi v bankách se vyskytuje především tato potřeba přepočtu:

• výpočet efektivní úrokové míry z nominální
• výpočet nominální úrokové míry z efektivní
• přepočet úrokové míry s určitou frekvencí připisování úroků na efektivní úrokovou míru s jinou frekvencí, přičemž nominální zůstává zachována

Časová hodnota peněz
- finanční rozhodování podniku je ovlivněno časem
- peněžní prostředky, které má podnik k dispozici okamžitě nejsou ekvivalentní se stejnými peněžními částkami získanými v budoucnosti
- je tomu tak proto, že peněžní prostředky může podnik finančně investovat a získat tak vysoké úroky
Faktor času se uplatňuje zejména:
• při rozhodování o investicích
• při kalkulaci výhodnosti jednotlivých forem financování fixního majetku
• při stanovení tržní ceny majetku dlouhodobějšího charakteru
Časová hodnota peněz
- pracuje s úrokovou mírou
- je současná nebo budoucí

Čistý úrokový výnos

- úroky, které jsou příjmem věřitele podléhají dani z příjmů
- hovoříme o srážkové dani, kterou rovnou sráží banky
- pro vklady je srážková daň 15%, pro CP 25%
- pak hovoříme o čistém úrokovém výnosu – to je částka, kterou věřitel získá po odečtení odvedené daně

Nominální úroková míra
- je sjednaná v kupní smlouvě, musí být uvedena četnost připisování úroků (nejčastěji je roční)
- obvykle je nominální úr. sazba udávána jako podíl z jistiny za celý rok
Velmi často je potřeba porovnat různé nominální úrokové míry, které měly různý způsob úročení nebo mohou mít různou dobu připisování úroků. K tomu slouží:

Efektivní úroková míra
- představuje uměle vypočtenou úrokovou míru, která slouží k porovnání různých nominálních úrokových sazeb poměřovaných ve stejném období, ale při různém skládání úroků
- např. rozhodujeme-li se mezi dvěma nabídkami bank, které se liší výší nominální úrokové míry a způsobem skládání úroků, vypočteme si u obou efektivní úrokovou míru
- efektivní úroková míra se s nominální shoduje pouze při připisování úroků 1x ročně
- pokud je připisování častější, je efektivní úroková sazba vždy vyšší

V praxi v bankách se vyskytuje především tato potřeba přepočtu:

• výpočet efektivní úrokové míry z nominální
• výpočet nominální úrokové míry z efektivní
• přepočet úrokové míry s určitou frekvencí připisování úroků na efektivní úrokovou míru s jinou frekvencí, přičemž nominální zůstává zachována

Časová hodnota peněz
- finanční rozhodování podniku je ovlivněno časem
- peněžní prostředky, které má podnik k dispozici okamžitě nejsou ekvivalentní se stejnými peněžními částkami získanými v budoucnosti
- je tomu tak proto, že peněžní prostředky může podnik finančně investovat a získat tak vysoké úroky
Faktor času se uplatňuje zejména:
• při rozhodování o investicích
• při kalkulaci výhodnosti jednotlivých forem financování fixního majetku
• při stanovení tržní ceny majetku dlouhodobějšího charakteru
Časová hodnota peněz
- pracuje s úrokovou mírou
- je současná nebo budoucí

Úročení je:

a) jednoduché – nejčastěji se požívá v bankách, úrok se vyplácí na konci sjednaného období z počátečního vkladu (jistiny)
- částka úroku se pak počítá ze zůstatku vkladu za období, ode dne posledního pohybu peněz na účtu do dne, který předchází dni dalšího obratu na účtu
- den změny se počítá do počtu dnů (měsíc 30 dní, rok 360 dní)
ú = J * p * d
100 * 360

a) složené - v bankách se používá méně, protože dochází k úročení již jednou připsaných úroků

Jt = Jo * (1 + p/100)t Jt……..konečná jistina
Jo…….počáteční jistina
p……...úroková sazba
FV = PV * (1 + i)n t ……...počet let

Četnost připisování
- liší se podle bank, podle produktů
- pro klienta je výhodnější čím častěji nebo dříve je částka úroků připsána, tím dříve přináší další úrok

Úroční vkladů

- pevné
- pohyblivé - úrok se pohybuje oběma směry v závislosti na jiné sazbě, např. diskontní sazbě ČNB nebo základní sazbě vyhlašované bankou nebo v závislosti na mezinárodní sazbě EURIBOR, LIBOR, PRIBOR nebo progresivní
Úrok závisí na:
• frekvenci připisování
• kvalitě dlužníka
• úrokových parametrech ve vzorcích
Pro započítávání období existují různé metody:
• anglická metoda – započítává skutečný počet dnů úrokového období, rok má 365 dní
• francouzská metoda (mezinárodní) – je založena na skutečném počtu dnů, ale rok má 360 dnů
• německá metoda (obchodní) – je založena na kombinaci započítávaných celých měsíců po 30 dnech, rok má 360 dnů

Úročení je:

a) jednoduché – nejčastěji se požívá v bankách, úrok se vyplácí na konci sjednaného období z počátečního vkladu (jistiny)
- částka úroku se pak počítá ze zůstatku vkladu za období, ode dne posledního pohybu peněz na účtu do dne, který předchází dni dalšího obratu na účtu
- den změny se počítá do počtu dnů (měsíc 30 dní, rok 360 dní)
ú = J * p * d
100 * 360

a) složené - v bankách se používá méně, protože dochází k úročení již jednou připsaných úroků

Jt = Jo * (1 + p/100)t Jt……..konečná jistina
Jo…….počáteční jistina
p……...úroková sazba
FV = PV * (1 + i)n t ……...počet let

Četnost připisování
- liší se podle bank, podle produktů
- pro klienta je výhodnější čím častěji nebo dříve je částka úroků připsána, tím dříve přináší další úrok

Úroční vkladů

- pevné
- pohyblivé - úrok se pohybuje oběma směry v závislosti na jiné sazbě, např. diskontní sazbě ČNB nebo základní sazbě vyhlašované bankou nebo v závislosti na mezinárodní sazbě EURIBOR, LIBOR, PRIBOR nebo progresivní
Úrok závisí na:
• frekvenci připisování
• kvalitě dlužníka
• úrokových parametrech ve vzorcích
Pro započítávání období existují různé metody:
• anglická metoda – započítává skutečný počet dnů úrokového období, rok má 365 dní
• francouzská metoda (mezinárodní) – je založena na skutečném počtu dnů, ale rok má 360 dnů
• německá metoda (obchodní) – je založena na kombinaci započítávaných celých měsíců po 30 dnech, rok má 360 dnů

Úroková míra (p)

Úroková míra (p) = úrok (U) / jistina (J – půjčená částka peněz)

Částka, kterou dlužník zaplatí po uplynutí období a kterou dostane věřitel (F) je složena z jistiny, půjčené částky (J) + úroku (U).
K rovnováze na peněžním trhu dochází střetnutím N a P po penězích.
Poptávka po penězích vyplývá z motivů držby peněz:
• transakční poptávka – vychází z potřeby mít peníze na nákupy, vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny
• majetková poptávka – subjekty chtějí mít část majetku v podobě peněz, o výši rozhoduje jejich cena a výnosnost
• spekulační poptávka – všechny peníze jsou použity na nákupy, ale spekulujeme že v budoucnu budeme mít vyšší výdaje nebo vyšší příjmy

Poptávka závisí na výši úrokové míry.
Poptávka po penězích je klesající funkcí úrokové míry, jde o pohyb po křivce.
S růstem úrokové míry klesá poptávka po penězích.
Při stejné úrokové míře dochází k posunu poptávky po penězích doleva nebo doprava a způsobují to různé faktory:

Posun doprava – když roste ...

Posun doprava – když roste cenová hladina (inflace
- kdy ekonomice roste GDP
Posun doleva - když klesá cenová hladina
- kdy klesá ekonomice GDP
Nabídka peněz
- je tvorba hotovostních a bezhotovostních (depozitních) peněz, které tvoří obchodní banky, firmy, domácnosti, které si ukládají do banky
- tento proces se nazývá multiplikace depozit
- závislost N peněz a úrokové sazby je téměř nulová, závisí na monetární politice CB

Rovnovážná úroková sazba
- vzniká střetnutím N a P na peněžním trhu při určitém množství peněz.

Nominální úroková míra
- je sjednaná mezi věřitelem a dlužníkem, která je uvedená ve smlouvě (termínovaný vklad, spotřebitelský úvěr)
- představuje určitý podíl z jistiny za celý kalendářní rok

Při jejím sjednávání je proto důležité:

a) časové období za které je poměřována
b) četnost skládání úroků
- nejběžnější způsob skládání úrok a časové poměřovací období je:
• roční – p.a.
• pololetní – p.s.
• čtvrtletní – p.q.
• měsíční – p.m.
• denní – p.d.

Reálná úroková míra
- je nominální úroková míra očištěná o inflaci, která zachycuje změny cen během daného období
Pokud je nominální úroková míra nižší než je míra inflace, pak peníze nominálně zhodnocují, ale jejich reálná hodnota klesá.

Jednoduchý a složený úrok
- peněžní prostředky bývají poskytovány na více období
- jejich výnosnost závisí na četnosti připisování úroků

Úroková míra (p)

Úroková míra (p) = úrok (U) / jistina (J – půjčená částka peněz)

Částka, kterou dlužník zaplatí po uplynutí období a kterou dostane věřitel (F) je složena z jistiny, půjčené částky (J) + úroku (U).
K rovnováze na peněžním trhu dochází střetnutím N a P po penězích.
Poptávka po penězích vyplývá z motivů držby peněz:
• transakční poptávka – vychází z potřeby mít peníze na nákupy, vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny
• majetková poptávka – subjekty chtějí mít část majetku v podobě peněz, o výši rozhoduje jejich cena a výnosnost
• spekulační poptávka – všechny peníze jsou použity na nákupy, ale spekulujeme že v budoucnu budeme mít vyšší výdaje nebo vyšší příjmy

Poptávka závisí na výši úrokové míry.
Poptávka po penězích je klesající funkcí úrokové míry, jde o pohyb po křivce.
S růstem úrokové míry klesá poptávka po penězích.
Při stejné úrokové míře dochází k posunu poptávky po penězích doleva nebo doprava a způsobují to různé faktory:

Posun doprava – když roste ...

Posun doprava – když roste cenová hladina (inflace
- kdy ekonomice roste GDP
Posun doleva - když klesá cenová hladina
- kdy klesá ekonomice GDP
Nabídka peněz
- je tvorba hotovostních a bezhotovostních (depozitních) peněz, které tvoří obchodní banky, firmy, domácnosti, které si ukládají do banky
- tento proces se nazývá multiplikace depozit
- závislost N peněz a úrokové sazby je téměř nulová, závisí na monetární politice CB

Rovnovážná úroková sazba
- vzniká střetnutím N a P na peněžním trhu při určitém množství peněz.

Nominální úroková míra
- je sjednaná mezi věřitelem a dlužníkem, která je uvedená ve smlouvě (termínovaný vklad, spotřebitelský úvěr)
- představuje určitý podíl z jistiny za celý kalendářní rok

Při jejím sjednávání je proto důležité:

a) časové období za které je poměřována
b) četnost skládání úroků
- nejběžnější způsob skládání úrok a časové poměřovací období je:
• roční – p.a.
• pololetní – p.s.
• čtvrtletní – p.q.
• měsíční – p.m.
• denní – p.d.

Reálná úroková míra
- je nominální úroková míra očištěná o inflaci, která zachycuje změny cen během daného období
Pokud je nominální úroková míra nižší než je míra inflace, pak peníze nominálně zhodnocují, ale jejich reálná hodnota klesá.

Jednoduchý a složený úrok
- peněžní prostředky bývají poskytovány na více období
- jejich výnosnost závisí na četnosti připisování úroků

Důsledky inflace

Zejména vysoká inflace narušuje rovnováhu ekonomiky a zasahuje svými důsledky všechny části ekonomiky.
1. inflace má přerozdělovací efekt
a. postihuje příjemce fixních důchodů (starobní důchod, stipendia, úroky z vkladů, obligace) – jejich výše se nemění, ale jejich kupní síla klesá. V tomto okamžiku vydělávají dlužníci na úkor věřitelů (nájemci na úkor pronajímatelů, vlastníci firem na úkor zaměstnanců, stát na úkor důchodců)
b. inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků (nemovitosti, umělecká díla, starožitnosti) – jejich cena roste spolu s inflací
2. inflace má sociální dopady – sociálně slabé skupiny obyvatelstva, jejichž životní úroveň často závisí na sociálních dávkách(fixních) pocítí inflaci jako první a daleko výrazněji než ostatní skupiny
3. inflace působí na ekonomickou aktivitu – posiluje spotřební výdaje na úkor úspor, vnáší nejistotu do investičních plánů, posiluje dovozy při pevných měnových kurzech – to oslabuje domácí výrobu
při pohyblivých kurzech může docházet k výkyvům měnovéhu kurzu

Protiinflační politika

- problémem každé ekonomiky je udržet si stálou inflaci
- rozlišujeme 2 protiinflační politiky:
• orientovaná na agregátní poptávku – zpravidla se k tomu využívá měnová fiskální politika
• důchodová politika – další možnost jak zpomalit růst cenové hladiny a to omezením růstu nominálních mzdových sazeb

Tvorba úroků
Úrok je odměna, kterou platí dlužník věřiteli za půjčení dočasně volných peněžních prostředků.
Úrok lze chápat i jako N na držbu peněz, přičemž N je ovlivňován poptávkou po penězích a úrokovou míru.
Budou-li úrokové sazby vysoké, je držba peněz nákladná, proto si budou subjekty méně půjčovat.
Možné zvýšení částky o tento úrok je jedním z motivů obchodů na peněžním trhu.
Výpočet výše úroku závisí na úrokové míře.
Úroková míra je dána poměrem odměny za půjčení peněz k celkové výši půjčených peněz.

Důsledky inflace

Zejména vysoká inflace narušuje rovnováhu ekonomiky a zasahuje svými důsledky všechny části ekonomiky.
1. inflace má přerozdělovací efekt
a. postihuje příjemce fixních důchodů (starobní důchod, stipendia, úroky z vkladů, obligace) – jejich výše se nemění, ale jejich kupní síla klesá. V tomto okamžiku vydělávají dlužníci na úkor věřitelů (nájemci na úkor pronajímatelů, vlastníci firem na úkor zaměstnanců, stát na úkor důchodců)
b. inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků (nemovitosti, umělecká díla, starožitnosti) – jejich cena roste spolu s inflací
2. inflace má sociální dopady – sociálně slabé skupiny obyvatelstva, jejichž životní úroveň často závisí na sociálních dávkách(fixních) pocítí inflaci jako první a daleko výrazněji než ostatní skupiny
3. inflace působí na ekonomickou aktivitu – posiluje spotřební výdaje na úkor úspor, vnáší nejistotu do investičních plánů, posiluje dovozy při pevných měnových kurzech – to oslabuje domácí výrobu
při pohyblivých kurzech může docházet k výkyvům měnovéhu kurzu

Protiinflační politika

- problémem každé ekonomiky je udržet si stálou inflaci
- rozlišujeme 2 protiinflační politiky:
• orientovaná na agregátní poptávku – zpravidla se k tomu využívá měnová fiskální politika
• důchodová politika – další možnost jak zpomalit růst cenové hladiny a to omezením růstu nominálních mzdových sazeb

Tvorba úroků
Úrok je odměna, kterou platí dlužník věřiteli za půjčení dočasně volných peněžních prostředků.
Úrok lze chápat i jako N na držbu peněz, přičemž N je ovlivňován poptávkou po penězích a úrokovou míru.
Budou-li úrokové sazby vysoké, je držba peněz nákladná, proto si budou subjekty méně půjčovat.
Možné zvýšení částky o tento úrok je jedním z motivů obchodů na peněžním trhu.
Výpočet výše úroku závisí na úrokové míře.
Úroková míra je dána poměrem odměny za půjčení peněz k celkové výši půjčených peněz.

U této inflace dochází k převisu AD nad AS.

Tato nerovnováha se řeší zpravidla růstem cen (inflací), obnoví se v určitém bodě rovnováhy mezi AS a AD, ale sníží se kupní síla peněz.


2. nabídková inflace ( = inflace tlačená náklady)
- je způsobena negativními šoky, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávkou
Příklady negativních nabídkových šoků (příčiny růstu nabídky):
• nedokonalá konkurence (monopolní a oligopolní firmy mají vliv na tržní cenu a pokud některé z firem zvýší ceny těchto výrobků, které slouží jako meziprodukty, zvýší se tak N všech ostatních výrobků)
• růst mezd (mzdy jsou největší složkou N firem, pokud odbory prosadí růst mezd, odrazí se to v růstu celkových N firem a tím i v ceně výrobku – nebezpečí inflační spirály)
• politické události (ovlivňují ceny dovážených surovin a energetických zdrojů)
• nutnost předcházet na méně kvalitní zdroje surovin a energie
Mzdy a ceny se navzájem dohánějí a je téměř nemožné je zastavit.
Pokud odbory prosadí zvýšení mezd, vzrostou náklady firmám – inflace.
Inflační spirála – nejčastěji se odvíjí od růstu mezd, přičemž se nezvýší odpovídajícím tempem produktivita práce. Výrobci růst mezd promítnou do nákladů a do cen výrobků a mzdy na nákup těchto dražších výrobků opět nestačí …………

U této inflace dochází k převisu AD nad AS.

Tato nerovnováha se řeší zpravidla růstem cen (inflací), obnoví se v určitém bodě rovnováhy mezi AS a AD, ale sníží se kupní síla peněz.


2. nabídková inflace ( = inflace tlačená náklady)
- je způsobena negativními šoky, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávkou
Příklady negativních nabídkových šoků (příčiny růstu nabídky):
• nedokonalá konkurence (monopolní a oligopolní firmy mají vliv na tržní cenu a pokud některé z firem zvýší ceny těchto výrobků, které slouží jako meziprodukty, zvýší se tak N všech ostatních výrobků)
• růst mezd (mzdy jsou největší složkou N firem, pokud odbory prosadí růst mezd, odrazí se to v růstu celkových N firem a tím i v ceně výrobku – nebezpečí inflační spirály)
• politické události (ovlivňují ceny dovážených surovin a energetických zdrojů)
• nutnost předcházet na méně kvalitní zdroje surovin a energie
Mzdy a ceny se navzájem dohánějí a je téměř nemožné je zastavit.
Pokud odbory prosadí zvýšení mezd, vzrostou náklady firmám – inflace.
Inflační spirála – nejčastěji se odvíjí od růstu mezd, přičemž se nezvýší odpovídajícím tempem produktivita práce. Výrobci růst mezd promítnou do nákladů a do cen výrobků a mzdy na nákup těchto dražších výrobků opět nestačí …………

Očekávaná inflace (setrvačná) – ...

Očekávaná inflace (setrvačná) – firmy a domácnosti určitou míru inflace očekávají a zahrnují ji do svých budoucích rozhodnutí, díky tomu se zpravidla změní očekávaná ve skutečnou

Formy inflace:
Formy inflace se člení podle stupně závažnosti:
1. mírná (plíživá) inflace
– tempo růstu cen v podstatě ne překračuje tempo růstu výroby
- roste nominální i reálný produkt
- tuto inflaci většinou považují lidé za přijatelnou a nesnaží se zbavovat se peněz ve prospěch nějakého reálného bohatství
- pohybuje se řádově do 10%
- nemá negativní důsledky pro funkci peněz, je slučitelný se zdravým vývojem ekonomiky
2. pádivá (cválavá) inflace
- tempo růstu výroby již zaostává za tempem růstu cen
- peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se proto snaží se jich držet co nejméně, hromadí spíše nemovitosti nebo movitosti
- kupní smlouvy v této ekonomice bývají uzavírány v jiné neinflační měně nebo bývají indexovány (zahrnut index růstu cen)
- tato infalce se pohybuje v rozmezí desítek až stovek procent

3. Hyperinflace

- je to extrémní případ pádivé inflace
- tempo růstu cen je vysoké a nemá již žádnou souvislost s tempem růstu výroby, dochází k dezorganizaci hospodářského života
- ceny jsou vysoce nestabilní a často se mění převážně směrem vzhůru
- také reálné mzdy neustále kolísají nahoru a dolů
- peníze už neplní žádnou ze tří funkcí, dochází k tzv. bárterové měně
- situace končí měnovou reformou

Příčiny inflace
Ekonomové je zpravidla odvozují pomocí modelu AS, AD, protože model vysvětluje reakci reálného produktu a cenové hladiny na poptávkové a nabídkové šoky.
1. poptávková inflace ( = inflace tažená poptávkou)
- je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem navyšuje potenciální produkt
Příklady pozitivních poptávkových šoků (příčiny růstu agregátní poptávky):
• zvýšení tempa růstu peněžní zásoby
• nadměrné investiční výdaje
• růst produktivity práce je menší než růst nominálních mezd
• stát podporuje levné úvěry
• snížení daní
• zvýšení státních výdajů (formou deficitních rozpočtů)

Očekávaná inflace (setrvačná) – ...

Očekávaná inflace (setrvačná) – firmy a domácnosti určitou míru inflace očekávají a zahrnují ji do svých budoucích rozhodnutí, díky tomu se zpravidla změní očekávaná ve skutečnou

Formy inflace:
Formy inflace se člení podle stupně závažnosti:
1. mírná (plíživá) inflace
– tempo růstu cen v podstatě ne překračuje tempo růstu výroby
- roste nominální i reálný produkt
- tuto inflaci většinou považují lidé za přijatelnou a nesnaží se zbavovat se peněz ve prospěch nějakého reálného bohatství
- pohybuje se řádově do 10%
- nemá negativní důsledky pro funkci peněz, je slučitelný se zdravým vývojem ekonomiky
2. pádivá (cválavá) inflace
- tempo růstu výroby již zaostává za tempem růstu cen
- peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se proto snaží se jich držet co nejméně, hromadí spíše nemovitosti nebo movitosti
- kupní smlouvy v této ekonomice bývají uzavírány v jiné neinflační měně nebo bývají indexovány (zahrnut index růstu cen)
- tato infalce se pohybuje v rozmezí desítek až stovek procent

3. Hyperinflace

- je to extrémní případ pádivé inflace
- tempo růstu cen je vysoké a nemá již žádnou souvislost s tempem růstu výroby, dochází k dezorganizaci hospodářského života
- ceny jsou vysoce nestabilní a často se mění převážně směrem vzhůru
- také reálné mzdy neustále kolísají nahoru a dolů
- peníze už neplní žádnou ze tří funkcí, dochází k tzv. bárterové měně
- situace končí měnovou reformou

Příčiny inflace
Ekonomové je zpravidla odvozují pomocí modelu AS, AD, protože model vysvětluje reakci reálného produktu a cenové hladiny na poptávkové a nabídkové šoky.
1. poptávková inflace ( = inflace tažená poptávkou)
- je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem navyšuje potenciální produkt
Příklady pozitivních poptávkových šoků (příčiny růstu agregátní poptávky):
• zvýšení tempa růstu peněžní zásoby
• nadměrné investiční výdaje
• růst produktivity práce je menší než růst nominálních mezd
• stát podporuje levné úvěry
• snížení daní
• zvýšení státních výdajů (formou deficitních rozpočtů)

Deflace – je opakem ...

Deflace – je opakem inflace, je to snižování cenové hladiny
Stagflace – roste inflace a přitom stagnuje hospodářský růst
Desinflace – znamená zpomalování tempa růstu cen, snižování míry inflace

K měření inflace se používají cenové indexy:
1. deflátor GDP
2. CPI (index spotřebitelských cen)
3. PPI (index cen výrobců)
Deflátor GDP a PPI se u nás používá jen ojediněle.
Výši inflace potom určujeme pomocí π, tj. míra inflace vyjádřená v %.

Typy inflace:
Otevřená inflace – trvalý růst cenové hladiny
Skrytá inflace – levné výrobky jsou nahrazovány dražšími, aniž by se zvedala jejich kvalita
Potlačená inflace – na trhu existuje všeobecný převis poptávky a cenám je přitom bráněno, aby tento převis odstranily
Čistá inflace – používá ho ČNB, inflace, která nezahrnuje růst těch cen, které jsou státem regulovány (el. energie, nájemné, doprava)
Smíšená inflace – kombinace poptávkové a nabídkové inflace, v praxi je nejčastější

Deflace – je opakem ...

Deflace – je opakem inflace, je to snižování cenové hladiny
Stagflace – roste inflace a přitom stagnuje hospodářský růst
Desinflace – znamená zpomalování tempa růstu cen, snižování míry inflace

K měření inflace se používají cenové indexy:
1. deflátor GDP
2. CPI (index spotřebitelských cen)
3. PPI (index cen výrobců)
Deflátor GDP a PPI se u nás používá jen ojediněle.
Výši inflace potom určujeme pomocí π, tj. míra inflace vyjádřená v %.

Typy inflace:
Otevřená inflace – trvalý růst cenové hladiny
Skrytá inflace – levné výrobky jsou nahrazovány dražšími, aniž by se zvedala jejich kvalita
Potlačená inflace – na trhu existuje všeobecný převis poptávky a cenám je přitom bráněno, aby tento převis odstranily
Čistá inflace – používá ho ČNB, inflace, která nezahrnuje růst těch cen, které jsou státem regulovány (el. energie, nájemné, doprava)
Smíšená inflace – kombinace poptávkové a nabídkové inflace, v praxi je nejčastější

Rovnováha na trhu peněz nastává, ...

Rovnováha na trhu peněz nastává, když se nabízené množství peněz rovná poptávanému množství peněz.
Rovnováha na trhu peněz je rovnováhou stavovou – ekonomické subjekty jsou ochotny držet nabízené množství v určitém druhu finančního aktiva při určité ceně.
Stavová rovnováha existuje tehdy, pokud je úroková sazba rovnovážná na trhu peněz – subjekty (lidé) chtějí držet přesně tolik peněz, kolik jich je v oběhu.
Poptávka a nabídka po penězích vytváří trh peněz.
Střetnutím N a P dochází k vytvoření tržní úrokové míry při určitém nabízeném množství peněz - rovnovážná úroková míra.


Ke změnám této rovnovážné úrokové míry dochází:
• Při změně poptávky po penězích
• Při změně nabídky peněz ze strany CB
Množství peněz v oběhu ovlivňuje CB pomocí nástrojů:
• Přímé (direktivní, administrativní) – které jsou v tržních ekonomikách výjimečné
• Nepřímé (ekonomické, tržní) – diskontní sazba, PMR, operace na volném trhu, lombardní sazba, reeskontní sazba. Vůči ekonomice jsou šetrnější než přímé. V současnosti CB spoléhá hlavně na operace na volném trhu.

Inflace, podstata, formy a příčina

Inflace je projev nerovnováhy ekonomiky.
Inflací označujeme stálý a nepřetržitý růst cen a cenové hladiny, doprovázený snižováním kupní síly peněz.
Znamená to, že ceny veškerého zboží způsobují nepřiměřeně rychlejší tempo růstu peněžní zásoby v ekonomice, než je tempo růstu reálného produktu.
Působí to v určitém ohledu jako skryté zdanění.
Vychází se z rovnice směny, podle níž má být v ekonomice přesně tolik peněz, kolik je vyrobeno zboží.
V době inflace se snižuje vypovídací schopnost informací, které zprostředkovává cenový systém (doplácí na to podnikatelé).
Současně se zvyšuje míra nejistoty při rozhodovacích procesech – zhoršuje se odhad mezní efektivnosti investic.
Zdroje inflačních toků jsou: - vládní rozpočtová politika
- monopolní struktura trhů
- oligopolní struktura trhů

Rovnováha na trhu peněz nastává, ...

Rovnováha na trhu peněz nastává, když se nabízené množství peněz rovná poptávanému množství peněz.
Rovnováha na trhu peněz je rovnováhou stavovou – ekonomické subjekty jsou ochotny držet nabízené množství v určitém druhu finančního aktiva při určité ceně.
Stavová rovnováha existuje tehdy, pokud je úroková sazba rovnovážná na trhu peněz – subjekty (lidé) chtějí držet přesně tolik peněz, kolik jich je v oběhu.
Poptávka a nabídka po penězích vytváří trh peněz.
Střetnutím N a P dochází k vytvoření tržní úrokové míry při určitém nabízeném množství peněz - rovnovážná úroková míra.


Ke změnám této rovnovážné úrokové míry dochází:
• Při změně poptávky po penězích
• Při změně nabídky peněz ze strany CB
Množství peněz v oběhu ovlivňuje CB pomocí nástrojů:
• Přímé (direktivní, administrativní) – které jsou v tržních ekonomikách výjimečné
• Nepřímé (ekonomické, tržní) – diskontní sazba, PMR, operace na volném trhu, lombardní sazba, reeskontní sazba. Vůči ekonomice jsou šetrnější než přímé. V současnosti CB spoléhá hlavně na operace na volném trhu.

Inflace, podstata, formy a příčina

Inflace je projev nerovnováhy ekonomiky.
Inflací označujeme stálý a nepřetržitý růst cen a cenové hladiny, doprovázený snižováním kupní síly peněz.
Znamená to, že ceny veškerého zboží způsobují nepřiměřeně rychlejší tempo růstu peněžní zásoby v ekonomice, než je tempo růstu reálného produktu.
Působí to v určitém ohledu jako skryté zdanění.
Vychází se z rovnice směny, podle níž má být v ekonomice přesně tolik peněz, kolik je vyrobeno zboží.
V době inflace se snižuje vypovídací schopnost informací, které zprostředkovává cenový systém (doplácí na to podnikatelé).
Současně se zvyšuje míra nejistoty při rozhodovacích procesech – zhoršuje se odhad mezní efektivnosti investic.
Zdroje inflačních toků jsou: - vládní rozpočtová politika
- monopolní struktura trhů
- oligopolní struktura trhů

Mezi přírůstkem depozitních peněz a přírůstkem původních vkladů platí následující vztah:

D = M * R
D…………. přírůstek peněz (hledaný)
M…………. peněžní multiplikátor 1/PMR
R……….... původní vklad

Tvorba peněz graficky:

Ovlivňování množství peněz v oběhu se děje pomocí nepřímých nástrojů:
• PMR – pokud PMR rostou, klesá nabídka peněz a naopak
• Diskontní sazba – úroková sazba ČNB a za ní prodává CB peníze (pokud roste, snižuje se nabídka peněz v ekonomice a naopak)
• Operace na volném trhu – prodej a nákup vládních CP, pokud CB, snižuje nabídku peněz a naopak
Tyto nástroje používá CB ke své monetární politice. Ovlivnění nabídky peněz může být:
• Expanzivní – podporuje nabídku peněz (posun MS doprava)
• Restriktivní – snižuje nabídku peněz (posun MS doleva)

Mezi přírůstkem depozitních peněz a přírůstkem původních vkladů platí následující vztah:

D = M * R
D…………. přírůstek peněz (hledaný)
M…………. peněžní multiplikátor 1/PMR
R……….... původní vklad

Tvorba peněz graficky:

Ovlivňování množství peněz v oběhu se děje pomocí nepřímých nástrojů:
• PMR – pokud PMR rostou, klesá nabídka peněz a naopak
• Diskontní sazba – úroková sazba ČNB a za ní prodává CB peníze (pokud roste, snižuje se nabídka peněz v ekonomice a naopak)
• Operace na volném trhu – prodej a nákup vládních CP, pokud CB, snižuje nabídku peněz a naopak
Tyto nástroje používá CB ke své monetární politice. Ovlivnění nabídky peněz může být:
• Expanzivní – podporuje nabídku peněz (posun MS doprava)
• Restriktivní – snižuje nabídku peněz (posun MS doleva)

3. Peníze nemůžeme zaměňovat ...

3. peníze nemůžeme zaměňovat s důchodem, protože peníze jsou veličina stavová, oproti tomu důchod je veličina toková
4. nabízené množství peněz – peněžní zásoba M1 se musí rovnat množství peněz, které subjekty skutečně drží
5. nabízené množství peněz se nemusí rovnat poptávanému

Tvorba peněz (nabídka)
Nabídka peněz závisí na rozhodnutí i politice CB (restriktivní, expanzivní), nikoliv na úrokové míře.
Od doby, kdy nejsou peníze podloženy zlatem, nabízí a reguluje oběh peněz CB.
CB vydává bankovky a mince do oběhu, ale současně se do oběhu dostávají i peníze z obchodních bank formou zapsaných peněz na účtech – bezhotovostních peněz.
V oběhu musí být tolik peněz, kolik bylo vytvořeného produktu GDP vyjádřeného v penězích (cenách) – musí být splněna Fischerova rovnice ceny.


MS´ ………….restrikce – restriktivní politika
MS´´ ………...expanze – expanzivní politika, kdy banka nabízí vysoké množství peněz, protože produkce rostla.
Tvorba bezhotovostních (depozitních) peněz obchodními bankami je založena na existenci PMR.

3. Peníze nemůžeme zaměňovat ...

3. peníze nemůžeme zaměňovat s důchodem, protože peníze jsou veličina stavová, oproti tomu důchod je veličina toková
4. nabízené množství peněz – peněžní zásoba M1 se musí rovnat množství peněz, které subjekty skutečně drží
5. nabízené množství peněz se nemusí rovnat poptávanému

Tvorba peněz (nabídka)
Nabídka peněz závisí na rozhodnutí i politice CB (restriktivní, expanzivní), nikoliv na úrokové míře.
Od doby, kdy nejsou peníze podloženy zlatem, nabízí a reguluje oběh peněz CB.
CB vydává bankovky a mince do oběhu, ale současně se do oběhu dostávají i peníze z obchodních bank formou zapsaných peněz na účtech – bezhotovostních peněz.
V oběhu musí být tolik peněz, kolik bylo vytvořeného produktu GDP vyjádřeného v penězích (cenách) – musí být splněna Fischerova rovnice ceny.


MS´ ………….restrikce – restriktivní politika
MS´´ ………...expanze – expanzivní politika, kdy banka nabízí vysoké množství peněz, protože produkce rostla.
Tvorba bezhotovostních (depozitních) peněz obchodními bankami je založena na existenci PMR.

Druhy poptávky po penězích

Druhy poptávky po penězích se odvíjí z funkcí peněz (prostředek směny, uchovatel hodnoty, zúčtovací jednotka).
• Transakční poptávka
- vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny, kdy jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy a další transakce.
- tato poptávka je přímo úměrná množství statků, které ekonomika produkuje Q a na cenové hladině (těchto výrobků a služeb)
- spolu s transakční poptávkou bává uznávána tzv. opatrnostní poptávka – představuje držbu peněz v případě neočekávaných výdajů nebo pro případ neočekávaných poklesů příjmů, tj. opatrnostní motiv
• Majetková poptávka
- vyplývá z funkce peněz jako uchovatele hodnoty
- ekonomické subjekty drží část svého majetku právě v podobě peněz jako nejlikvidnější formy majetku
- nevýhodou je možná inflace, která tuto funkci snižuje
Díky majetkové a transakční poptávce vzniká závislost poptávky po penězích na úrokové sazbě.

Faktory:

• Velikost reálného důchodu domácností Y
• Ceny ostatních druhů zboží a služeb
• Spotřebitelské preference
Obecně lze říci, že poptávka po penězích se mění v závislosti na hospodářském cyklu.
V případě konjunktury, kdy dochází k růstu GDP cenové hladiny, tak roste i poptávka po penězích.
V případě recese, kdy klesá GDP a zpravidla klesá i cenová hladina, tak klesá i poptávka po penězích.

Proč se subjekty zajímají o peníze?
1. peníze jsou zboží – poptávka po penězích se bude řídit stejnými zákony jako poptávka jiná, poptávka je tedy ovlivněna cenou (úrok = cena peněz)
Změna ceny peněz povede k posunu po poptávkové křivce, to způsobují i jiné faktory:
- velikost důchodu domácnosti
- spotřebitelské preference
- ceny ostatních druhů zboží
Změny těchto faktorů povedou k posunu křivky doprava nebo doleva.
2. subjekty poptávají peníze proto, aby je držely nikoliv proto, aby je spotřebovávaly

Druhy poptávky po penězích

Druhy poptávky po penězích se odvíjí z funkcí peněz (prostředek směny, uchovatel hodnoty, zúčtovací jednotka).
• Transakční poptávka
- vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny, kdy jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy a další transakce.
- tato poptávka je přímo úměrná množství statků, které ekonomika produkuje Q a na cenové hladině (těchto výrobků a služeb)
- spolu s transakční poptávkou bává uznávána tzv. opatrnostní poptávka – představuje držbu peněz v případě neočekávaných výdajů nebo pro případ neočekávaných poklesů příjmů, tj. opatrnostní motiv
• Majetková poptávka
- vyplývá z funkce peněz jako uchovatele hodnoty
- ekonomické subjekty drží část svého majetku právě v podobě peněz jako nejlikvidnější formy majetku
- nevýhodou je možná inflace, která tuto funkci snižuje
Díky majetkové a transakční poptávce vzniká závislost poptávky po penězích na úrokové sazbě.

Faktory:

• Velikost reálného důchodu domácností Y
• Ceny ostatních druhů zboží a služeb
• Spotřebitelské preference
Obecně lze říci, že poptávka po penězích se mění v závislosti na hospodářském cyklu.
V případě konjunktury, kdy dochází k růstu GDP cenové hladiny, tak roste i poptávka po penězích.
V případě recese, kdy klesá GDP a zpravidla klesá i cenová hladina, tak klesá i poptávka po penězích.

Proč se subjekty zajímají o peníze?
1. peníze jsou zboží – poptávka po penězích se bude řídit stejnými zákony jako poptávka jiná, poptávka je tedy ovlivněna cenou (úrok = cena peněz)
Změna ceny peněz povede k posunu po poptávkové křivce, to způsobují i jiné faktory:
- velikost důchodu domácnosti
- spotřebitelské preference
- ceny ostatních druhů zboží
Změny těchto faktorů povedou k posunu křivky doprava nebo doleva.
2. subjekty poptávají peníze proto, aby je držely nikoliv proto, aby je spotřebovávaly

Problémy:

• Q – každým rokem se neustále mění objem produkce
• Zpožděné údaje – dochází k časovému zpoždění údajů statistiky
• P – ceny podléhají inflaci
Je-li v oběhu více než je rovnováha – dochází k inflaci.
Je-li v oběhu měně peněz než je rovnováha – dochází k deflaci (zhodnocování peněz).

Peněžní trh
Peníze jsou nástrojem směny, ale nikoliv nástrojem bohatství.
Růst peněžní zásoby v ekonomice nepovede k růstu reálného důchodu, ale ke snižování kupní síly peněz.
Peníze můžeme chápat jako určitý druh zboží, je to s nimi na trhu stejné jako s každým jiným zbožím. Existuje nabídka a poptávka peněz, v místě, kde se potkají nastává rovnováha peněz.
Poptávka po penězích je představována množstvím peněz, které drží jednotlivé ekonomické subjekty při určité výši úrokové sazby.

Problémy:

• Q – každým rokem se neustále mění objem produkce
• Zpožděné údaje – dochází k časovému zpoždění údajů statistiky
• P – ceny podléhají inflaci
Je-li v oběhu více než je rovnováha – dochází k inflaci.
Je-li v oběhu měně peněz než je rovnováha – dochází k deflaci (zhodnocování peněz).

Peněžní trh
Peníze jsou nástrojem směny, ale nikoliv nástrojem bohatství.
Růst peněžní zásoby v ekonomice nepovede k růstu reálného důchodu, ale ke snižování kupní síly peněz.
Peníze můžeme chápat jako určitý druh zboží, je to s nimi na trhu stejné jako s každým jiným zbožím. Existuje nabídka a poptávka peněz, v místě, kde se potkají nastává rovnováha peněz.
Poptávka po penězích je představována množstvím peněz, které drží jednotlivé ekonomické subjekty při určité výši úrokové sazby.

Uchovatel hodnoty

• Uchovatel hodnoty – peníze mají schopnost uchovávat kupní sílu do budoucnosti, jsou uchovatelem bohatství a jejich kvalita je závislá na inflaci, což je nevýhodou
• Účetní jednotka (zúčtovací jednotka) – peníze vyjadřují ceny zboží a služeb v měnových jednotkách

Vlastnosti peněz
• nulová elasticita substituce a výroby – nemůžeme je samy vyrábět ani ničím jiným nahradit
• peníze jsou dokonale likvidní – různé druhy peněz řadíme podle stupně likvidity
• peníze mají nulové transakční náklady – při směně nevynakládáme žádné dodatečné náklady

Množství peněz v oběhu
Zpravidla řízením množství peněz v oběhu je pověřena CB. Problém je stanovit kolik má být v oběhu peněz, protože měna není podložena zlatem, ale produkcí a tu nelze přesně spočítat.
Kontrola nabídky peněz probíhá prostřednictvím měnových agregátů.

Měnové agregáty jsou uměle ...

Měnové agregáty jsou uměle vytvořené bankovní kategorie, které v sobě zahrnují vždy skupinu peněz.
Měnové agregáty jsou seřazeny podle stupně likvidity, tedy schopnosti přeměny na hotovostní peněžní prostředky.
M0 – PMR + hotovost = měnová báze (základna)
M1 – M0 + depozita na požádání (vklady na viděnou, vklady na požádání, BÚ) + šeky = peněžní zásoba
M2 – M1 + termínové vklady do určité výše + fondy na peněžním trhu
M3 – M2 + termínové vklady nad určitou výši + euroměnové vklady u domácích bank
M4 – M3 + vybrané likvidní cenné papíry

V oběhu má být přesně tolik peněz, kolik bylo vyrobeno služeb a zboží vyjádřených v ceně.

To můžeme zapsat pomocí
Fischerovy rovnice: M * V = P * Q
M………množství peněz
V………schopnost obratu peněz
P………cenová hladina
Q………množství vyrobené produkce

Uchovatel hodnoty

• Uchovatel hodnoty – peníze mají schopnost uchovávat kupní sílu do budoucnosti, jsou uchovatelem bohatství a jejich kvalita je závislá na inflaci, což je nevýhodou
• Účetní jednotka (zúčtovací jednotka) – peníze vyjadřují ceny zboží a služeb v měnových jednotkách

Vlastnosti peněz
• nulová elasticita substituce a výroby – nemůžeme je samy vyrábět ani ničím jiným nahradit
• peníze jsou dokonale likvidní – různé druhy peněz řadíme podle stupně likvidity
• peníze mají nulové transakční náklady – při směně nevynakládáme žádné dodatečné náklady

Množství peněz v oběhu
Zpravidla řízením množství peněz v oběhu je pověřena CB. Problém je stanovit kolik má být v oběhu peněz, protože měna není podložena zlatem, ale produkcí a tu nelze přesně spočítat.
Kontrola nabídky peněz probíhá prostřednictvím měnových agregátů.

Měnové agregáty jsou uměle ...

Měnové agregáty jsou uměle vytvořené bankovní kategorie, které v sobě zahrnují vždy skupinu peněz.
Měnové agregáty jsou seřazeny podle stupně likvidity, tedy schopnosti přeměny na hotovostní peněžní prostředky.
M0 – PMR + hotovost = měnová báze (základna)
M1 – M0 + depozita na požádání (vklady na viděnou, vklady na požádání, BÚ) + šeky = peněžní zásoba
M2 – M1 + termínové vklady do určité výše + fondy na peněžním trhu
M3 – M2 + termínové vklady nad určitou výši + euroměnové vklady u domácích bank
M4 – M3 + vybrané likvidní cenné papíry

V oběhu má být přesně tolik peněz, kolik bylo vyrobeno služeb a zboží vyjádřených v ceně.

To můžeme zapsat pomocí
Fischerovy rovnice: M * V = P * Q
M………množství peněz
V………schopnost obratu peněz
P………cenová hladina
Q………množství vyrobené produkce

Opticky proměnlivá barva

- u nejvyšších hodnot
- založena na optickém efektu
- záleží na pohledu, mění se barvy – široký pruh cca 2 cm

Tisk bankovek v ČR – Státní tiskárna cenin v Praze (i známky a akcie)
Ražba mincí – bižuterie Jablonec nad Nisou (včetně rýhování, které slouží jako ochranný prvek)
Padělání peněz je trestný čin (až 15 let vězení).
Nejsnáze a nejčastěji padělaná měna je americký dolar.
Bankovky a mince, které vydala ČNB do oběhu je povinna vyměnit na požádání (poškozené).
Bankovky a mince musí být celé, složené nanejvýš ze dvou částí (může chybět část bílého okraje).
Chybí-li podstatná část, tak se náhrada řídí zbytkem plochy bankovky:
• pokud předložíme více než 3/4 – dostaneme celou nominální hodnotu
• pokud předložíme 1/2 až 3/4 – dostaneme polovinu nominální hodnoty
• pokud předložíme méně než 1/2 až do 1/4 – získáme čtvrtinu
• za útržky menší než 1/4 – nic

Výhoda peněžní směny:

- vede k úsporám času a ekonomických zdrojů (půda, kapitál)
- umožňuje efektivní fungování trhu
Dnešní peníze nejsou podloženy zlatem (nemají vazby na zlaté krytí).
V současnosti se řídí množství peněz v oběhu podle množství vyrobeného zboží a služeb vyjádřeno v cenách. Přijímání peněz je založena na důvěře ve vládu.

Přeměna peněz v bankách při obchodování probíhá 3 způsoby:
1. v čase (přeměna termínů operací)
- banka přijala vklady na různá období a přemění je na úvěry na jiná období
2. v místě
- peníze se přesunují podle konkrétních potřeb klientů (riziko při přesunu do jiné země)
3. množství
- přemění se mnoho drobných dílčích vkladů na několik velkých úvěrů

Funkce peněz
• Prostředek směny (primární funkce) – jsou všeobecně přijímaným platidlem (umožňují placení za zboží a úhradu dluhu jak v hotovosti, tak bezhotově)

Opticky proměnlivá barva

- u nejvyšších hodnot
- založena na optickém efektu
- záleží na pohledu, mění se barvy – široký pruh cca 2 cm

Tisk bankovek v ČR – Státní tiskárna cenin v Praze (i známky a akcie)
Ražba mincí – bižuterie Jablonec nad Nisou (včetně rýhování, které slouží jako ochranný prvek)
Padělání peněz je trestný čin (až 15 let vězení).
Nejsnáze a nejčastěji padělaná měna je americký dolar.
Bankovky a mince, které vydala ČNB do oběhu je povinna vyměnit na požádání (poškozené).
Bankovky a mince musí být celé, složené nanejvýš ze dvou částí (může chybět část bílého okraje).
Chybí-li podstatná část, tak se náhrada řídí zbytkem plochy bankovky:
• pokud předložíme více než 3/4 – dostaneme celou nominální hodnotu
• pokud předložíme 1/2 až 3/4 – dostaneme polovinu nominální hodnoty
• pokud předložíme méně než 1/2 až do 1/4 – získáme čtvrtinu
• za útržky menší než 1/4 – nic

Výhoda peněžní směny:

- vede k úsporám času a ekonomických zdrojů (půda, kapitál)
- umožňuje efektivní fungování trhu
Dnešní peníze nejsou podloženy zlatem (nemají vazby na zlaté krytí).
V současnosti se řídí množství peněz v oběhu podle množství vyrobeného zboží a služeb vyjádřeno v cenách. Přijímání peněz je založena na důvěře ve vládu.

Přeměna peněz v bankách při obchodování probíhá 3 způsoby:
1. v čase (přeměna termínů operací)
- banka přijala vklady na různá období a přemění je na úvěry na jiná období
2. v místě
- peníze se přesunují podle konkrétních potřeb klientů (riziko při přesunu do jiné země)
3. množství
- přemění se mnoho drobných dílčích vkladů na několik velkých úvěrů

Funkce peněz
• Prostředek směny (primární funkce) – jsou všeobecně přijímaným platidlem (umožňují placení za zboží a úhradu dluhu jak v hotovosti, tak bezhotově)

Moderní formy peněz

bankovky, mince a peníze na účtech u bank
- plastikové peníze – platební karty
- skoro peníze (peníze v PC)

Charakteristika peněz
- peníze mají určité základní charakteristiky:
1. snadno přenosné
2. trvanlivé
3. snadno dělitelné
4. stabilní hodnota
5. kvalitní ochranné prvky
Ochranné prvky:
• bankovkový papír
- je z bavlny
- liší se silou a zbarvením
- ČNB ho kupuje v Anglii nebo Němec

Vodoznak

- je to obrazec viditelný proti světlu
- zmenšenina hlavního portrétu
- portrét musí být už při výrobě
• ochranný okénkový proužek
- z umělé metalizované hmoty, je zapuštěn do papíru při výrobě
- na líci vystupuje po 5 mm na povrch
- lze přečíst mikrotext
- proti světlu musí být viditelný celý
• ochranné fluerescenční vlákna
- červená vlákna (králičí chlupy)
- jsou vidět jen pod UV lampou
• soutisková značka (průhledka)
- obrazec, z něhož je vidět na líci i na vrubu pouze část (ČR) a proti světlu je vidět celý
• skrytý obrazec (hologram)
- je vidět na líci vpravo dole (do vodorovné polohy proti světlu – nominální hodnota bankovky)
• tiskové techniky
- tisk z plochy: na omak hladký
- hlubotisk: vystupuje na povrch, lze jej nahmatat (pro slepce)
- knihtisk: tisk čísel – barva se rozlije po okraji

Moderní formy peněz

bankovky, mince a peníze na účtech u bank
- plastikové peníze – platební karty
- skoro peníze (peníze v PC)

Charakteristika peněz
- peníze mají určité základní charakteristiky:
1. snadno přenosné
2. trvanlivé
3. snadno dělitelné
4. stabilní hodnota
5. kvalitní ochranné prvky
Ochranné prvky:
• bankovkový papír
- je z bavlny
- liší se silou a zbarvením
- ČNB ho kupuje v Anglii nebo Němec

Vodoznak

- je to obrazec viditelný proti světlu
- zmenšenina hlavního portrétu
- portrét musí být už při výrobě
• ochranný okénkový proužek
- z umělé metalizované hmoty, je zapuštěn do papíru při výrobě
- na líci vystupuje po 5 mm na povrch
- lze přečíst mikrotext
- proti světlu musí být viditelný celý
• ochranné fluerescenční vlákna
- červená vlákna (králičí chlupy)
- jsou vidět jen pod UV lampou
• soutisková značka (průhledka)
- obrazec, z něhož je vidět na líci i na vrubu pouze část (ČR) a proti světlu je vidět celý
• skrytý obrazec (hologram)
- je vidět na líci vpravo dole (do vodorovné polohy proti světlu – nominální hodnota bankovky)
• tiskové techniky
- tisk z plochy: na omak hladký
- hlubotisk: vystupuje na povrch, lze jej nahmatat (pro slepce)
- knihtisk: tisk čísel – barva se rozlije po okraji

Peníze - sami o sobě nejsou užitečné ...

-sami o sobě nejsou užitečné, jejich užitečnost spočívá v tom, že je lze v kterémkoli místě vyměnit za užitečný statek
- jsou vzácným statkem
- jako peníze může sloužit cokoliv

Historie peněz
• Naturální směna – výměna zboží za zboží (= barter)
• Peněžní směna
Zboží (sůl, koření, plátno) – obtížná uchovatelnost a dělitelnost
Drahé kovy (zlato, stříbro) – 7. – 6. století př. n. l. vznik v Turecku, byly snadno uchovatelné, dobře dělitelné, v malém množství velká hodnota
Mince – plnohodnotné (ze zlata a stříbra) – olamovalo se
- neplnohodnotné (ražené z obecného kovu)
Papírové peníze – vznik v 17. století dvěma způsoby:
- jako bankovky – zástava za uložení peněz v bance
- jako státovky – ty vydával a tiskl panovník v době válek, kdy přikázal tyto státovky přijímat za peníze, přičemž se zavázal opět k odkupu
Plastové peníze – platební karty

Peníze - sami o sobě nejsou užitečné ...

-sami o sobě nejsou užitečné, jejich užitečnost spočívá v tom, že je lze v kterémkoli místě vyměnit za užitečný statek
- jsou vzácným statkem
- jako peníze může sloužit cokoliv

Historie peněz
• Naturální směna – výměna zboží za zboží (= barter)
• Peněžní směna
Zboží (sůl, koření, plátno) – obtížná uchovatelnost a dělitelnost
Drahé kovy (zlato, stříbro) – 7. – 6. století př. n. l. vznik v Turecku, byly snadno uchovatelné, dobře dělitelné, v malém množství velká hodnota
Mince – plnohodnotné (ze zlata a stříbra) – olamovalo se
- neplnohodnotné (ražené z obecného kovu)
Papírové peníze – vznik v 17. století dvěma způsoby:
- jako bankovky – zástava za uložení peněz v bance
- jako státovky – ty vydával a tiskl panovník v době válek, kdy přikázal tyto státovky přijímat za peníze, přičemž se zavázal opět k odkupu
Plastové peníze – platební karty