Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

- před realizací projektu je nutné učinit 2 základní rozhodnutí:

1) učinit vlastní investiční rozhodnutí
2) rozhodnout o způsobu financování
- platí, že finanční rozhodnutí je významné pro životaschopnost projektu, kdežto o životaschopnosti projektu rozhoduje spolehlivost samotného projektu
- je nutné si uvědomit, že hodnocení analýzy je subjektivní
- skupiny ovlivňující realizaci projektů:
ý vlastníci a manažeři
ý potenciální investor
ý různé jiné instituce
- u velkých projektů je projektově řízené financování = existuje metodický přístup
- základním rysem je zřetelné oddělení financování projektu od ostatních činností podniku, které se na projektu podílejí
- může tím vzniknout samostatný podnik, který nese tíhu financování projektu sám
- do financování projektů mohou vstupovat i státní orgány formou dotací nebo úlev
- v souvislosti s projektovým financováním mohou finanční instituce poskytovat i tzv. syndikátní úvěr – poskytují se prakticky bez zajištění (není vyžadována žádná zástava ani ručení
- odlišuje se od sebe postup a způsob hodnocení projektů na zelené louce a projektů v již zavedených firmách

- ekonomická efektivnost projektů se hodnotí pomocí:

ý statických ukazatelů – ukazatele rentability; ukazatel doby úhrady (za jak dlouho přijde ziskovost)
ý dynamických ukazatelů – zohledňuje faktor času  budoucí hodnota se přepočítává na současnou a naopak
- základní metody vyjádření rizika:
ý metoda stanovení diskontní sazby
ý metoda analýzy citlivosti
ý analýza bodu zvratu
ý simulace

- podnikatelské projekty lze třídit z mnoha hledisek:

1) vztah k rozvoji podniku
- rozvojové projekty
- obnovovací projekty
- regulatorní – projekty, které neposkytují žádné přímé peněžní toky, ale bez nich by nemohl podnik dále fungovat (např. ekologický projekt na ochranu ovzduší,…)

2) hledisko vzájemného vlivu projektů
- substituční – navzájem se vylučují
- nezávislé – mohou existovat vedle sebe
- komplementární – vzájemně se doplňují

3) charakter peněžního toku z projektu
- konvenční - po jednom nebo několika období kapitálových výdajů přichází jedno nebo více období kapitálových příjmů
- nekonvenční – ke změně dochází vícekrát za životnost podniku (např. těžebnictví)

4) délka existence projektu

- projekty na zelené louce
- projekty v zavedených podnicích

5) věcná náplň projektů
- např. projekty nových produktů, inovace informačního systému, inovace výrobních technologií,…
- ekonomická část OSN vypracovala metodickou přípravu podnikatelských projektů – tzv. UNIDO
- v rámci této metodiky se proces přípravy člení na:

1) předinvestiční fáze
2) investiční fáze
3) provozní fáze

Přeinvestiční fáze

- základem této fáze je studie proveditelnosti
- tato studie se skládá z:
ý analýza trhu
ý marketingová strategie
ý určení výrobních kapacit a výrobního programu
ý určení materiálu, technologií a výrobního zařízení
ý umístění výrobní jednotky
ý stanovení počtu a struktury pracovních sil
ý oblast organizace a řízení
ý plán realizace
ý finanční analýza a hodnocení
ý analýza rizika

Tvorba podnikatelských projektů

- projekt je určitý proces plánování a řízení rozsáhlých operací
- mají velkých rozsah (zejména finanční)
- charakteristické rysy:
ý různorodost – nutnost koordinace úsilí a dovednosti mnoha subjektů
ý rozsah
ý množství vazeb – mezi činnostmi a subjekty
ý omezenost zdrojů – časová, materiální, lidská,…
ý výjimečnost – nemá vzor ani v minulosti, ani se nebude nikdy přesně opakovat
- platí tedy, že všechny projekty nejsou rutinní záležitostí a mají dočasný charakter
- charakteristiky projektů:
ü investice
ü přípravě a realizaci předchází volba investiční strategie podniku
ü příprava a realizace podnikatelských projektů je formou naplňování podnikatelské investiční strategie
- předmětem podnikatelských projektů jsou investice, proto se můžeme setkat i s pojmenováním investiční projekt
- na pojem investice není jednoznačná definice (V ČR)
- americké pojetí: obětování současné jisté hodnoty ve prospěch budoucí nejisté hodnoty

Metoda na základě srovnání

- jde odhad ceny podniku za kterou by bylo možné podnik prodat
- oceňování touto metodou lze podnik rozdělit na:

ý podnik s obchodovatelnými akciemi
- v tomto případě se pouze sečtou všechny akcie
- tržní hodnota z hlediska akcií bývá nižší než je faktická tržní hodnota
- k této ceně se tedy přičte určitá „prémie“
- prémie vychází z možnosti kontrolovat podnik (čím větší balík akcií, tím větší prémie a možnost ovlivňování podniku)

ý podnik s neobchodovatelnými akciemi nebo jiný druh podniku
- v tomto případě se oceňuje pomocí aktuálních cen srovnatelných podniků
- lze srovnávat pouze podniky, které jsou si podobny svým zaměřením, rozsahem, odbytem,…
- k tomuto srovnání se používají multiplikátory  jde o poměr mezi kupní cenou srovnatelných podniků a jejich ročním ziskem
- obecně se vždy pracuje s průměrnými čísly (každý podnik má jiné výsledky)
- multiplikátor na bázi zisku určuje kolikrát musí kupující v ceně zaplatit vykazující zisk
- např. má-li podnik multiplikátor 4 a má podnik roční zisk 100 000,-, jeho prodejní cena bude 400 000,-
- lze použít i jiné multiplikátory (např. na základě obratu,…)

- výpočet vypadá asi takto:

Zisk před úroky a zdaněním (EBIT)
- Daně
+ Odpisy
- Výdaje na pořízení HIM a NEHIM
- Zvýšení pracovního kapitálu
+ Snížení pracovního kapitálu
= Peněžní toky k rozdělení

- tento peněžní tok je tzv. volný peněžní tok a ten je používán pro výpočet vlastní výnosové hodnoty
- možnost odhadu CASH FLOW na delší dobu:

DCF = diskontovaný CASH FLOW v jednotlivých letech
CFt = CASH FLOW v jednotlivých letech

- jediný problém je, že se jedná pouze o odhad !!!  na delší dobu není možné vývoj přesně odhadnout

- substanční metoda se vypočítá:

Souhrn majetkových hodnot potřebných pro další podnikání
+ Výnosy z prodeje vedlejšího majetku
= Substanční BRUTTO hodnota majetku
- Hodnota závazků a dluhu
= Substanční NETTO hodnota

- substanční hodnotu podniku může podnik nahradit oceněním pomocí metody výnosové hodnoty podniku (je to snadnější metoda)
- není však prokázáno, že tento postup je lepší a přesnější, ale každopádně je to snadnější metoda
- problémem u obou metod je určení nemateriálních statků
- např. ocenění tzv. GOOWILLu = rozdíl mezi substanční hodnotou a cenou za kterou bude podnik ve skutečnosti prodán
- vliv na zvýšení prodejní ceny může mít např. Management, kvalitní personál, dlouhodobé kvalitní obchodní propojení, efektivní organizace podniku, atraktivnost výrobní prognózy, vhodnost umístění,…
- GOODWILL může být nejpodstatnější a nejlépe hodnocenou částí podniku

Metody založené na oceňování výnosů

- Jsou založeny na poznatku, že hodnota je určena budoucími výnosy statku
- Je založeno na investičním počtu a hodnota podniku je dána v principu čisté současné hodnoty budoucích výnosů
- Chce-li tuto metodu podnik používat, musí si odpovědět na několik otázek:
ý Jak chápat a jak vypočítat výnosy podniku
ý Jak určit hodnotu budoucích výnosů
ý Jak stanovit diskontní (kalkulovanou) sazbu pro určení současné hodnoty
ý Jak promítnout do ocenění riziko

- obecně se doporučuje, že by mělo být postupováno cestou plánovaného CASH FLOW
- většinou se tedy používá metoda diskontovaného CASH FLOW
- aby se mohla tato metod použít, musí se určit položky tvořící peněžní toky
- konkrétní volba závisí na způsobu určení diskontované úrokové míry a jakým způsobem lze dojít k výsledku
- postup má být takový, že se vypočte hodnota celé společnosti a teprve potom se vyčísluje hodnota vlastního jmění

ý nehmotný majetek

- lze ocenit jen to, co je samostatně ocenitelné
- ocenění může být formou nákladů na pořízení, kalkulace číselného využití nebo formou možné prodejní ceny
- reálným oceněním těchto položek aktiv se dostane BRUTTO substanční hodnota
- abychom byly schopni vypočítat NETTO (čistou) substanční hodnotu je potřeba provést adekvátní ocenění závazků
- u dlouhodobých závazků je potřeba počítat aktuální hodnotu (respektovat faktor času)
- problémem ocenění závazků je existence rezerv na možné závazky  mohou vyplývat z možných soudních sporů a nebo určité daňové závazky
- s těmito závazky úzce souvisí problematika tichých rezerv
- velikost tichých rezerv je stanovena tak, že náklady na znovupořízení majetku se sníží o odpisy, snížené o účetní hodnotu
- rozpuštění těchto tichých rezerv zvyšuje příjmy  zvýšení daňové povinnosti podniku
- zjišťování substanční hodnoty podniku je náročná operace
- k výpočtu je potřeba spolehlivý soupis majetků závazků firmy
- s pomocí majitele (majitelů) je nutné vyčlenit majetek nutný pro další provoz podniku
- podnik totiž mimo již zmiňovaného nutného majetku disponuje i s jinými druhy majetku (většinou přebytečnými a nepotřebnými pro provoz podniku)
- jde například o vedlejší majetek (např. podnikové rekreační chaty, apod.)
- tento vedlejší majetek lze prodat a zvýšit tak jmění podniku (podnik jeho ztrátu ve své činnosti nepocítí)

- zvláštní problémy jsou spojeny se třemi složkami aktiv:

e) jak ocenit oběžný majetek
f) jak ocenit neoběžný majetek
g) jak ocenit nehmotný majetek

- způsoby oceňování z hlediska jednotlivých druhů majetku:

ý půda a pozemky
- oceňují se cenou srovnatelnou s obdobnými pozemky na trhu
- existují tzv. cenové mapy pozemků

ý budovy a stavby – způsoby ocenění:
- oceňují se pomocí nákladů na znovupořízení stejné budovy snížené o přiměřené odpisy
- další způsob ocenění je metodou podobných cen v okolí a nebo výnosové ocenění – je odvinuto od nájmu

ý stroje a zařízení – způsoby ocenění:
- pro odhad je nutné vyjádření soudního znalce
- lze postupovat odhadem nákladů na znovupořízení snížené o odpisy

ý zásoby, polotovary, suroviny
- oceňují se většinou v pořizovací ceně snížené o srážky
- srážky se mohou týkat např. technické zastaralosti zásob, nedostatečné kvalitě,…

ý hotové výrobky

- oceňují se cenou za kterou byly pořízeny nebo prodejní cenou snížené o správní poplatek

ý krátkodobé pohledávky
- oceňují se nominální hodnotou pohledávky
- přihlíží se k bonitě dlužníků (může být uplatněna srážka) a také k pravděpodobnosti splacení pohledávek

ý dlouhodobé pohledávky
- podmínky jsou stejné jako u krátkodobých pohledávek, ale jako ocenění se zde nepoužívá nominální cena, ale čistá současná hodnota

ý cenné papíry
- u obchodovatelných CP se oceňuje pomocí skutečné ceny
- u neobchodovatelných se oceňuje pomocí nákladů na pořízení + náklady držby CP (držbou je možno ovlivňovat hospodaření subjektu)
- dalším způsobem ocenění je ocenění celého podniku a vydělením počtem akcií

Metody oceňování

1) metody založené na dosud vynaložených nákladech na podnikání
2) metody založené na oceňování výnosů podniku
- metoda diskontovaných zisků
- metoda kapitalizovaných zisků
- korigované výnosové metody
3) metody určování tržní hodnoty na základě srovnání
- hodnota na bázi srovnatelných podniků
- metoda určení hodnoty na bázi srovnatelných transakcí

Nejčastěji používané metody:

Výpočet substanční hodnoty
- jedná se o snahu ocenit existující majetek podniku (každá složka aktiv je určitým způsobem oceněna)
- od tohoto ocenění aktiv se odečtou všechny dluhy a závazky a výsledkem je hodnota vlastního kapitálu
- nejjednodušším způsobem je vyjít z rozvahy
- jediný problém, který se musí zohlednit je ten, že ocenění majetku účetnictví je odlišné od reálné hodnoty v době prodeje

- pro tento způsob výpočtu hodnoty podniku se používá tzv. podstata (substance)
- hodnota substance znamená klik peněz by bylo potřeba investovat, aby bylo možné nakoupit majetek ve stejné výši
- v případě akvizic má hodnota substancí jasný ekonomický význam (má-li se raději koupit starý zaběhnutý podnik nebo je výhodnější vybudovat podnik nový) – je nutné však vycházet z předpokladu, že bude podnik nadále fungovat
- počítá-li se s tím, že podnik nadále fungovat nebude počítá se tzv. likvidační hodnota podniku

- snahou ocenění je nalézt tržní hodnotu podniku

- tržní hodnota podniku je prakticky odhad názoru příslušného trhu
- majitel má individuální pohled na hodnotu podniku, který odráží i vizi budoucnosti podniku  lze koupit levně podnik, protože vize předchozího majitele byla negativní nebo naopak
- hlavní důvody oceňování:

ý z iniciativy vlastníků
ü obchod s podnikem
ü oceňování za účelem získání vlastního nebo cizího kapitálu
ü oceňování pro potřeby rozhodování v různých fázích života podniku
ü oceňování při uvádění akcií podniku na trh

ý nezávislé na vůli vlastníků
ü oceňování podniku pro potřeby spoluvlastníků
ü oceňování pro daňové účely
ü oceňování pro poskytování nebo získávání úvěrů

- oceňování z hlediska potřeb podnikatele má 2 stupně:
2) podnik se oceňuje sám o sobě
3) oceňování z hlediska záměrů, které by měli být uskutečněny v budoucnosti

c) přímé kursovní riziko X nepřímé (ekonomické) kursovní riziko

ý dopad přímého rizika je okamžitý
ý dopad ekonomického rizika (nepřímého) je takový, že firma nemusí mít žádné obchody s cizinou (není vystavena kursovnímu riziku), ale stejně je ohrožena
ý dochází k tomu v případě, že domácí měna posílí  vznikne zahraniční konkurent, který dováží stejný výrobek levněji
d) transakční riziko X translační riziko
ý translační vzniká z pohybu kurzů, které mají za následek změnu hodnoty aktiv a pasiv
ý někdy se toto riziko nazývá jako riziko účetní (převodní) a konkrétně vzniká při přepočítávání ceny aktiv a pasiv (má-li podnik majetek v zahraničí)
Pozn.: kurz české koruny nestanovuje ČNB, ale stanovuje se trhem (nabídkou a poptávkou po měně)

Ohodnocování podniku

- podnik sám o sobě žádnou objektivně danou hodnotu nemá  neexistuje ani žádné jediné ocenění podniku
- existuje mnoho oceňovacích metod
- při oceňování se musí zvolit správná a vyhovující metoda danému podniku a situaci (např. jiná metoda při běžném ohodnocování podniku a jiná metoda při likvidačním ohodnocování v případě krachu firmy)
- samozřejmě se musí rozlišit i subjekt, pro který se oceňování provádí (např. pro daňové účely – stát; pro prodej podniku – jiný ekonomický subjekt,…)

- jak na straně prodávajícího, tak na straně kupujícího musí být splněny určité podmínky, aby bylo možné výsledky považovat za tržní podklad:

ý obě strany obchodu jednají zcela dobrovolně a legálně (bez vnějších tlaků a nekalých úmyslů)
ý obě strany musí mít zájem na uskutečnění transakce
ý obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o firmě
ý musí existovat přiměřená konkurence

Finanční řízení z hlediska kursovních rizik

- riziko spočívá v existenci kursových ztrát
- neexistuje žádný systém na dlouhodobější odhad kurzů
- na kurzy působí činnost na devizových trzích
- devizové trhy jsou považovány za nejefektivnější trhy vůbec
- proti kursovým ztrátám se lze úspěšně bránit pomocí termínovaných obchodů – konkrétně obchody s měnovými swopy
- kursové riziko může mít několik podob:
a) pozitivní X negativní dopad
ý to co je pro exportéra „pohromou“ je pro importéra ziskem, a naopak
ý snahou všech je odstranit negativní dopady

b) přechodný výkyv a trend
ý kurz měny může oscilovat kolem stabilní hodnoty – riziko je v tuto dobu neutrální
ý podnik se při tomto stav nemusí moc znepokojovat
ý trvale však musí sledovat trvalé změny (kurz sice delší dobu osciluje kolem určité hodnoty, ale dlouhodobě klesá)  toto je nebezpečnější než jednotlivé výkyvy

Forvardy

- je to pevný termínovaný obchod
- jde o dvoustrannou písemnou smlouvu, kdy se jedna strana zavazuje koupit a druhá se zavazuje prodat za předem stanovených podmínek někdy v budoucnu
- pokud si jedna strana kupuje právo nakoupit derivát dostává se do dlouhé pozice
- opačná strana je v krátké pozici  zavazuje se prodat aktivum

- cena všech derivátů (mimo opcí) se vytváří právě podle forvardů z toho důvodu, že futures jsou standardizované forvardy s tím rozdílem, že nejsou obchodovány na základě dvoustranné smlouvy, ale je s nimi obchodováno na burze  tam se stanovuje jejich cena
- forvardová cena – cena dodávky = předem dohodnutá cena za kterou bude podkladové aktivum dodáno (jde spíše o teoretickou cenu)
- tržní cena forvardu – hodnota celého kontraktu – je rozdíl mezi momentální cenou dodávky podle podmínek forvardu a původní cenou dodávky, která byla dohodnuta v době uzavření obchodu s forvardy
- cena se mění podle ceny podkladového aktiva
- zohledňuje se zde velké úvěrové riziko
- z tohoto důvodu do těchto obchodů většinou vstupují třetí strany – aby druhá strana z obchodu neustoupila
- v některých případech může být požadováno zajištění stejné jako u úvěrů

Futures

- u těchto derivátů hraje velkou roli cena (jde prodat kdykoliv)

Swopy
- výpočet ceny je stejný jako u forvardů, protože swopy jsou buď kombinací 2 forvardů nebo 1 promtní operace a 1 forvardové operace

Opce
- nákupem opce si kupující kupuje právo v budoucnu buď prodat nebo koupit podkladové aktivum za předem stanovených podmínek
- při opčních obchodech nelze prodělat více než byla prémie za nákup opce, ale lze neomezeně vydělat  vše závisí na pohybu cen podkladového aktiva
- z hlediska derivátů jsou opční obchody nutné vyrovnat (za vyrovnání ručí burza)  burza musí vždy najít protistranu
- opční obchody nejsou dvoustrannými akty, protože je s nimi obchodováno na burze
- Americká usance (vyrovnání) – kupující má právo nakoupit nebo prodat podkladové aktivum kdykoliv v průběhu kontraktu (doba od uzavření smlouvy až po předání vlastního derivátu)
- Evropská usance (vyrovnání) – kupující může prodat nebo koupit podkladové aktivum pouze v době určené ve smlouvě

- dalším motivem

- dalším motivem je zajišťovací motiv (to je samo o sobě hlavní motiv vzniku derivátů)
- riziko lze snížit přenesením na někoho jiného (nebo více subjektů), kteří jsou schopni riziko lépe ustát (banky, velké subjekty)
- z hlediska rizik se u derivátů lze setkat se všemi možnými riziky spojených s obchodování s penězi
- v souvislosti s fungováním derivátů se mluví o systémovém riziku (zhroucení systému)
- byly vyvinuty teorie, že globalizace finančních trhů je tak velká, že dojde-li ke krachu velkých trhů, tak to bude mít následky pro všechny ostatní trhy
- zatím tuto teorii však žádné krize nepotvrdili

1) opční termínové nástroje

ý samostatné opce

- pevné termínové nástroje se liší tím, že pevný je dvoustranný závazek (nakoupit a prodat), kdežto opční znamenají závazek jedné strany a druhá strana kupuje právo nakoupit nebo prodat aktivum
- toto právo může nebo nemusí využít
- dále lze finanční deriváty třídit podle typu rizika:
ý měnové deriváty – podkladovým aktivem je cizí měna
ý úrokové deriváty – podkladovým derivátem je úroková sazba
ý akciové deriváty – podkladovým kapitálem je akciový index
ý komoditní deriváty

- existuje několik důvodů obchodu s deriváty
- základním motivem je spekulace na měnové deriváty
- ve výsledku všechny obchody mají nulový výnos (jedna strana určitou cenu prodělá, ale druhá strana stejnou cenu vydělá)
- pro drobné investory nejsou obchody s deriváty příliš výhodné

Termínové obchody

- spotové obchody se uskutečňují v nějakém okamžiku a v blízké době jsou finančně vypořádány (do několika dnů)
- u termínovaných obchodů je cena domluvena předem a obchod proběhne v budoucnosti za předem stanovených podmínek

Finanční deriváty
- jsou to všechny obchody, kde se obchoduje s odvozeninami
- účastník trhu je ten, který používá derivát nikoliv jako dealer, ale jako konečný uživatel z hlediska zajišťování nebo spekulace
- můžeme rozlišit 2 druhy cen:
ý cena BID – cena, za kterou je účastník trhu ochoten nakoupit
ý cena OFFER – cena, za kterou je účastník trhu ochoten prodat

Příčiny vzniku a členění finančních derivátů

- důvodem vzniku bylo řízení rizik ze strany velkých finančních institucí
- výhody derivátů:
ý umožňují zmenšit tok řízení a zajistit se proti nenadálým změnám cen (kurzové změny,…) při nízkých nákladech
ý snižují riziko – překládají ho na další subjekt

- členění finančních derivátů:
1) pevné termínové nástroje
ý forvardy
ý salopy
ý futures

Portfolio

- základem je teorie ekonoma Markoviče, který vytvořil selektivní model portfolia
- hlavním přínosem jeho teorie je, že poprvé zdůvodnil proč je dobré diverzifikovat investice
- podstatou je porovnáním 2 aktiv říci, jak jsou na sobě závislá ( nekorelovaný stav)
- výsledkem tohoto porovnání má být výhodnost nákupu jednotlivých porovnávaných jednotek (akcie, CP,…)

- ekonom Sharp tuto Markovičovu teorii přepracoval a vytvořil tzv. zjednodušený model
- v rámci tohoto indexního modelu se setkáváme s Beta faktorem – vyjadřuje citlivost výnosové míry z konkrétní investice na výnosovou míru z celého tržního indexu
- dále se můžeme setkat s více teoriemi, ale tyto se berou jako základní

o predikční metody se mohou dělit na:

§ finanční predikční metody – altmanův index finančního zdraví podniku
§ nefinanční predikční metody – A SCORE
o výsledkem predikce je ohodnotit jak se bude podnik chovat do budoucna


ý soustavy podle oblasti záběru
ü zaměřující se na 1 oblast
ü zaměřující se na více oblastí

Rizika finančního rozhodování
- nebezpečí dosažení ztráty může narušit rovnováhu firmy
- jestliže existuje vyšší riziko, zároveň je jisté, že z vyššího rizika bude i vyšší příjem  podílení stability
- nejistota – širší pojem, náhodnost a neurčitost podmínek
- riziko – určitý druh nejistoty
- systematická rizika – nelze je eliminovat
- jedinečná rizika – lze je eliminovat diverzifikací

- finanční riziko je spojeno s investováním volných peněžních prostředků
- čím je kratší splatnost, tím je nižší riziko
- krátkodobé investice mají nízké riziko
- riziko vyplívá z kolísání trhu v krátkodobém časovém období
- akcie – dlouhodobé akcie jsou stálejší než krátkodobé a záleží spíše na titulu akcie než na časovém úseku
- čím více dluhu podnik má, tím je větší jistota zisku
- musí se zohlednit i tzv. lidské riziko – „důvěřuj, ale prověřuj“

Manažerské finance

- souvisí s podnikáním – s tržním hospodářstvím a tudíž s celkovým ekonomickým systémem
- finanční trh je trhem mezi producenty a spotřebiteli a umožňuje zprostředkování směny
- rozhodování se skládá ze dvou základních pozic:
1) do čeho se bude investovat
2) z čeho se bude investovat

c) ukazatele aktivity (řízení aktiv)

ý zachycují vázanost kapitálu v jednotlivých formách aktiv
ý zachycují provozní klus podniku
ý vyjadřují rychlost obratu (počet obrátek za určité období)
ý vyjadřují dobu obratu (časový údaj specifikující vázanost aktiva v určité formě)
ý objem obratu se měří tržbami nebo náklady

d) ukazatele finanční struktury (zadluženosti)
ý zachycuje stav podniku z hlediska dlouhodobého plnění závazků  solventnost
ý tento ukazatel je důležitý pro majitele podniku  zobrazuje dlouhodobé riziko podnikání
ý dále lze z tohoto ukazatele zjistit dílčí informace:
o ukazatel finanční páky – celková aktiva/vlastní jmění
o zadluženost vlastního jmění – celkový cizí kapitál/vlastní jmění
o stav kapitalizace – kapitalizace/stálá aktiva – veškeré dlouhodobé zdroje podniku
o úrokové krytí – vyjadřuje kolikrát je zisk schopný pokrýt hodnotu úroků

e) ukazatele kapitálového trhu

ý snášejí tržní hledisko prostřednictvím finančních ukazatelů
ý ukazatel EPS – zisk po zdanění na akcii
ý ukazatel P/E – běžná cena akcie/zisk po zdanění na 1 akcii
ý dividendový výnos – suma dividend/běžná cena akcie

f) ukazatele nákladovosti
ý zobrazuje se i v naturálních jednotkách
ý zobrazuje např. vybavenost pracovníků pracovními pomůckami, apod.

- existují 3 úrovně možnosti srovnání ukazatelů:
ý odvětvové – jsou oblíbené, nemusí se hodit pro každý srovnávaný podnik
ý historické – konstruují se podle vývoje podniku
ý manažerské

Komplexní využití poměrových ukazatelů

- nevýhoda je, že představují izolovaný pohled na jediný ekonomický ukazatel v podniku
- snaha třídění a propojení poměrových ukazatelů:
ý soustavy ukazatelů
ý soustavy modelů – umožňují systematizovat a analyzovat požadavky získané z ukazatelů
- praktickým přínosem je možnost vidět celkové účinky akce v celkových souvislostech
- soustav ukazatelů existuje velká řada:
ý soustavy bez formálních vazeb
ý soustavy formálně uspořádané
ü pyramidové soustavy
o vrcholný ukazatel vchází do dalších dílčích ukazatelů
o vrcholný ukazatel je hlavní cíl
ü paralelní soustavy – ukazatelé se seskupují podle věcné příbuznosti
o jde o automatizovaný systém
o skládá se z 91 ukazatelů a 15 podskupin
o podávají komplexní informace, informace rentability, produktivity, nákladovosti – porovnávají se s normou růstu (teorie růstu)

o na tyto metody navazuje predikční metody
o cílem těchto metod je odhadnout budoucí vývoj (předpověď budoucího chování)

Výroční zpráva

- má vypovídat o finanční situaci podniku za minulé účetní období
- musejí ji vytvářet podniky s povinným auditem
- obsahuje informace podobné ve výkazech, ale i informace jiné, významné pro finanční analýzu
- obsah výroční zprávy určuje zákon, ale lze ji doplnit nad rámec zákona (výhledy do budoucna,…)
- jsou veřejné přístupné

Další zdroje čerpání informací
- interní
ý informace o kvalitě technického vybavení
ý odbytové cesty
ý stav marketingu
ý je-li podnik schopen dosáhnout na dotace
- externí
ý obchodní věstník
ý statistické údaje
ý informace z kapitálových trhů

Základní metody finanční analýzy

1) Metody využívající absolutní ukazatele
- jsou přímo obsaženy v účetních výkazech

2) Metody související s rozdílovými ukazateli
- typickým příkladem je fond peněžních prostředků (nemá žádnou souvislost s fondy jako takovými)
- mezi tyt o fondy dále spadají:
ý pracovní kapitál
ü čisté pohotové prostředky
ü čisté peněžně-pohledávkové peněžní fondy
ý modifikace zisku
ü EBIT
ü EBT
ü EAT
ü Hrubé rozpětí – marže
ý Problematika přidané hodnoty
ü Tržní přidaná hodnota
ü EVA – ekonomická přidaná hodnota

3) Metody s využitím poměrových ukazatelů

- dokáží nejvěrněji zobrazit stav podniku
- lze je třídit z nejrůznějších hledisek:
a) ukazatele výkonnosti (rentability)
ý ROA – rentabilita úhrných uložených aktiv = zisk (nejčastěji před a po zdanění)
ý ROE – rentabilita vlastního kapitálu
ý Nákladová rentabilita
ý ROS – rentabilita tržeb

b) ukazatele likvidity (krátkodobé solventnosti)
ý likvidita - se rozumí schopnost splácet krátkodobé závazky
ý rozlišujeme 3 stupně likvidity:
o okamžitá likvidita – je zahrnována pouze hotovost a vklady na BÚ (finanční majetek a krátkodobé závazky)
o pohotová likvidita – krátkodobé pohledávky
o běžná likvidita – oběžná aktiva a krátkodobé závazky

Finanční investice (dlouhodobé finanční investování)

- podnik získává majetkový vliv (moc řízení) na jiném podniku
- velice důležitý výkaz je cash flow
- zde je znázorněno jeho sestavení


CASH FLOW
P Počáteční stav peněžních prostředků
A + Účetní zisk/ztráta (za určité období)
+ Úpravy o nepeněžní operace
- Vyloučení samostatně vykazovaných položek
+ Změna stavu průběžných aktiv a pasiv
= Čistý peněžní tok z běžné činnosti
+ Samostatně vykazované peněžní toky
B - Výdaje související s pořízením stálých aktiv
+ Příjmy z jejich prodeje
= Čistý peněžní rok z investiční činnosti
C + Změna stavu dlouhodobých závazků
+ Vliv změny vlastního jmění na peněžní toky
+ Přijaté dividendy a podíly na zisku
F 
R F+P

- pro finanční analýzu jsou nejdůležitější výkazy:

ý podle jednotlivých částí podniku nebo zakázek
ý Podle rozdílu mezi plánovanými a skutečnými náklady a vývozy
ý Výkaz o fixních a variabilních nákladech
ý Výkaz o výkonnosti vložených prostředků
ý Další výkazy sloužící k plánování a kontrole

- mimo to lze výkazy rozčlenit na:
ý výkazy externí (finanční)
ý výkazy interní (vnitropodnikové)
ý daňové výkazy – podklady pro výpočet daní

- základními výkazy ve finanční analýze jsou externí výkazy

uznávané účetní zásady

(do jisté míry jsou platné i pro finanční analýzu)
- zásada účetní jednotky
- zásada neomezeného trvání účetní jednotky
- zásada pravidelného zjišťování hospodářského výsledku
- zásada účetních standardů (účtové osnovy)
ý standardy pro podnikatele
ý standardy pro finanční instituce
ý standardy pro územně správní celky, státní fondy,…
ý standardy pro pojišťovny
ý standardy pro zdravotní pojišťovny
ý standardy pro účetní jednotky, kde předmětem činnosti není podnikání

Provozní cyklus podniku
podnik má zájem, aby byl cyklus co nejrychlejší
- cyklus bude ovlivňovat i data obsažená ve výkazech
- faktory ovlivňující cyklus:
ý charakter činnosti podniku (výrobní, obchodní, poskytující služby)
ý sezónnost výroby
ý cyklus života podniku

průřezová analýza

ý srovnatelnost jednotlivých subjektů mezi sebou – je možné posuzovat jednotlivé subjekty mezi sebou z více hledisek  mluví se o tzv. průřezové analýze, kde můžeme sledovat:
ü oborovou srovnatelnost – je možné srovnávat pouze podobné podniky (podobné technologie, stroje, obor působnosti, výstupy,…)
ü geografické hledisko – přibližně stejná vzdálenost ke zdrojům,…
ü společensko-politické hledisko
ü ekologické hledisko
ü legislativní hledisko – nelze srovnávat podniky působící v jiných daňových, celních, účetních a jiných prostředích
- prakticky nejde najít 2 absolutně srovnatelné podniky
- čím více se stanoví srovnávacích kritérií a čím více se budou dodržovat, tím méně bude porovnatelných podniků

- kombinací těchto hledisek získat tři skupiny informačních zdrojů:

1) finanční zdroje informací – účetní výkazy + výroční správa; vnitropodnikové účetnictví; předpovědi finančních analytiků; burzovní zpravodajství,…

2) kvantifikovatelné nefinanční informace – podniková statistika; interní směrnice; oficiální ekonomická statistika,…

3) nekvantifikovatelné informace – zprávy vedoucích pracovníků; výroky auditorů; komentáře odborného tisku,…

- každý souhrn dat byl proveden za nějakým účelem a cílem, proto je v nich určitá nepřesnost (použije-li se pro jiný účel)
- aby mela finanční analýza smysl, je nutno zajistit srovnatelnost dat:
ý z hlediska času – musí být zajištěna srovnatelnost používáním stejných postupů(účetních) v širším časovém období, zajistit stejný způsob odepisování a oceňování,…

Volba metody finanční analýzy

- je velice důležité zvolit správnou metodu
- volba metody je ovlivňována určitými hledisky:
ý cíle uživatelských skupin
ý dostupnost dat, jejich struktura a spolehlivost
ý softwarové vybavení
ý časový prostor finančního zdroje vyčleněného na finanční analýzu

- neexistuje žádná metoda, která zaručí nejlepší výsledky, proto je nutno metody kombinovat

Zdroje finanční analýzy

- základním zdrojem jsou účetní výkazy (mimo jiné)
- každá metoda finanční analýzy musí vycházet z ekonomických a finančních dat (získávání určitých informací)
- data představují neurčité nepoznané složky, které se pro analýzu jeví jako rušivé složky a nejdou žádným způsobem čistit
- zvolené metody jsou schopny získat z dat určité použitelné informace
- samostatná data lze čerpat z mnoha informačních zdrojů, které se mohou členit:
ý finanční zdroje
ý nefinanční zdroje
ý kvantifikovatelné zdroje
ý nekvantifikovatelné zdroje

- tyto ukazatele lze třídit z mnoha hledisek:

ý podle vztahu k vlastním účetním výkazům:
ü rozvahové
ü výsledkové
ü peněžního toku
ü mezivýkazové – vztah mezi výkazy
ý podle způsobu charakteristiky jevu:
ü extenzivní ukazatele (objemové) – o rozsahu v konkrétních jednotkách
ü intenzivní ukazatele (relativní) – míra využití extenzivních ukazatelů
ý podle matematického způsobu výpočtu
ü absolutní
ü rozdílové
ü poměrové
ü procentní
ý podle času
ü stavové ukazatele – udávají stav k přesně vymezenému datu
ü tokové ukazatele – udávají vývoj v časovém intervalu
- elementární metody se člení na 4 analýzy:
a) analýza absolutních ukazatelů – hodnocení na základě trendů
b) analýza rozdílových a tokových ukazatelů
c) analýza poměrových ukazatelů
d) analýza soustav ukazatelů

2) vyšší metody

- jsou to náročné metody, které vyžadují náročné matematické postupy
- dělí se na:
ý matematicko-statistické metody
ü bodové a intervalové odhady
ü statistické testy
ü empirické distribuční funkce
ü regresní a korelační analýza
ü autoregresní modelování
ü analýza rozptylu
- jsou schopny postihnout více souvislostí mezi jevy finanční analýzy
- i přes to však nejdou zárukou větší spolehlivosti
- je nutno mít dostatek kvalitních dat
- využití těchto metod vyžaduje mít dostatečné znalosti
ý nestatistické metody
- navazují na matematicko-statistické metody
- snaží se odstranit některé hranice nepoužitelnosti matematicko-statistických metod
- znalosti z těchto metod jsou využívány při obchodování na kapitálových trzích
- patří sem:
v teorie matných množin
v metody na neuronových sítích
v a jiné

Metody finanční analýzy

1) elementární (základní) metody
- jsou častěji používané
- jsou založeny na základních aritmetických operacích a ukazatelích
- výhodou je jednoduchost a nenáročnost
- pracuje s pojmem „ukazatel“
- rozumí se tím buď :
ý přímo položka výkazu nebo údaje z jiného zdroje
ý údaje odvozené na základě elementárních matematických metod

- v rámci úzké finanční analýzy se rozděluje na 2 kroky:

1) výpočet poměrových ukazatelů
2) porovnání ukazatelů s určitými normami
- výhody tohoto přístupu:
r lze velice snadno jde formalizovat
r snadnost a relativně jednoduchost provedení
r snížení rizika neobjektivnosti analytika (z důvodu formalizovatelnosti)
- nevýhody tohoto přístupu:
r zvolená soustava ukazatelů nemusí výt vhodná (pro firmu nebo situaci)
r interpretace a srovnání mohou vést k povrchnosti a mechaničnosti srovnávání

ustálený postup korků při provádění finanční analýzy
ý výběr a příprava dat
ý výběr a příprava metod analýzy
ý výpočty na základě zvolených metod
ý posuzování výsledků (rámcově, později podrobněji)
ý užší analýza příčin jevů
ý soubor návrhu na opatření

základní přístupy k finanční analýze

1) fundamentální analýza
- provádí se rozbory, založené na vzájemných souvislostech
- jsou brány v potaz zkušenosti odborníků  odvíjeny subjektivní odhady budoucího vývoje
- neexistují žádné formalizované postupy
2) technická analýza
- vychází z nejrůznějších metod (metematických, ekonomických,….
- Slouží ke kvantitativnímu zpracování dat a z toho dochází k jejich kvantitativním hodnocení
- obecně se doporučuje tyto dva přístupy kombinovat

Uživatelé finanční analýzy

1) podnik reprezentovaný vedením (managementem)
- z hlediska cílů a užití potřebuje vedení informace pro vlastní řízení podniku (o struktuře či výši majetku,…)
- vedení zajímají přístupy k rozdělení dosaženého zisku
- takto získaná finanční analýza slouží jako podklady pro rozhodování o nových podnikatelských záměrech nebo např. při slučování podniků,…
2) vlastníci podniku (pokud nekoresponduji a vedením)
- takto získaná finanční analýza poskytuje informace o způsobu využití investovaných prostředků, o způsobu řízení, o rentabilitě investic,…
3) věřitelé (banky, dodavatelé)
- podle této finanční analýzy lze rozhodnout, zda peněžní prostředky věřitelé poskytnou nebo neposkytnou (respektive dodají zboží na fakturu)
4) majitelé dluhopisů nebo odvozených derivátů
5) konkurence
6) zaměstnanci
7) státní orgány – FÚ, ČSÚ,…

Kapitálová potřeba podniku

- proces vzniku výkonu podniku vyvolává toky plateb, jejichž výše a časová skladba předurčují nezbytnou kapitálovou potřebu podniku
- toky plateb se mění jak v čase, tak i z hlediska objemu a je ovlivňován řadou činitelů
- finanční sféra podniku není závislá jen na finančních účincích ostatních podnikových financích, nýbrž existuje opačný vztah (např. není možné financovat plánované rozšíření výroby)
- cílem podnikového vedení musí být simuntální plánování výsledků a likvidity, kdy je simuntální plánování vybudováno jak na plánu zásobování, tak na plánu výroby, odbytu i finančního plánu
- takovýto typ plánování je možné pouze prostřednictvím modelů
- postup přípravy plánů lze rozdělit:
1) zpracování proformy účetních výkazů (klíčové charakteristiky budoucí finanční kondice podniku)
2) propočet dodatečné potřeby financování (reálnost, dostupnost, náklady)
3) zajištění dostatečných zdrojů pro růst podniku (vnější nebo vnitřní zdroje)
4) analýza citlivosti (zvážení okolností, co se stane v případě, že se skutečnost vychýlí od plánu)
25. 11. 2004

Finanční analýza

- je základní metodou, od které by se měl odvozovat další vývoj podniku
- existuje mnoho definic finanční analýzy (podle obsáhlosti a šíře)
- subjektem finanční analýzy je podnikatelský subjekt a objektem je např. fungování ministerstva,…
- z časového hlediska lze analytické metody zaměřovat na:
r zkoumání současné situace
r zkoumání současné a minulé situace
r zkoumání současné, minulé ale i budoucí situace (jde o nejnáročnější analýzy)

- z uživatelského hlediska lze finanční analýzu rozdělit na:
r vlastníci
r věřitelé
r manažeři

- z obsahového hlediska ji lez rozdělit:
r finanční analýza v nejužším slova smyslu
ü jde pouze o finanční ukazatele, vycházející z finančních výkazů - nejjednodušší
r finanční analýza v širším pojetí
ü vedl vlastního rozboru je proveden i určitý hodnotící proces
r finanční analýza v nejširším pojetí
ü je proces, který čerpá z účetnictví, ale využívá i jiné zdroje (nefinanční) jak uvnitř, tak i mimo podnik (makroekonomické trendy)

Krátkodobé finanční plánování

- zajišťují splnění dlouhodobých finančních plánů
- krátkodobý finanční plán zahrnuje:
• plánování výnosů, nákladů a zisku
• roční plán CASH FLOW
• plán aktiv a pasiv
• započet příjmů a výdajů (na jednotlivé dny)
- úkolem krátkodobého plánování je zajistit krátkodobé vnější finanční zdroje
- příjmy a výdaje se označují jako veličiny finančního toku a lze je označit:¨
• příjmy = peněžní příjmy + zvýšení pohledávek + zvýšení dluhu
• výdaje = peněžní výdaje + snížení pohledávek + snížení dluhu
- sledování a porovnávání odchylek plánu od skutečnosti je práce controlingu
- v souvislosti mezi středně a dlouhodobými plány se rozlišují 2 druhy podniku podle souvislosti mezi středně dlouhodobými investicemi
- existují nejrůznější modely finančního plánování, pomocí kterých lze vytvářet plány (snahy modelovat následky finančních strategií)
- většina velkých podniků preferují účetní hledisko plánování (je to dáno tím, aby prognózovaly výkazy)
- tyto modely nekladou nároky na nástroje finanční analýzy a to zejména neakceptují přírůstkové peněžní toky, riziko a současnou hodnotu

Klasifikace finančních plánů z hlediska času

1) Podrobný
- jedná se většinou o krátkodobé plány
2) hrubý
- jedná se většinou o dlouhodobé plány a skládá se z:
a) analýza finanční situace
b) plán tržeb
c) plán CASH FLOW (jak plán příjmů, tak i výdajů)
d) plánovaná rozvaha z pohledu požadavků na majetek
e) investiční rozpočet
f) rozpočet externího financování
g) plán nákladů a výnosů


- dlouhodobé plánování má typický časový horizont 5 let
- dlouhodobé plány slouží k realizaci podnikatelských záměrů, má efektivně obstarat kapitál
- dlouhodobé plánování souvisí s fázemi života podniku:

- samotné finanční plánování zahrnuje několik postupných kroků:

1) analýza finančních a investičních možností podniku
2) promítnutí budoucích důsledků současných rozhodnutí s cílem vyhnout se budoucím překvapením
3) volba určitých alternativ
4) měření výsledné výkonnosti finančních plánů v porovnání se stanovenými cíly
- informace potřebné pro finanční plánování získává podnik z vnitřních zdrojů, ale i z vnějších zdrojů
- cílem je zamezit napětí v likvidních prostředcích podniku
- finanční plánování nachází číselnou podobu ve finančním plánu
- základními prvky finančního plánu jsou:
• proforma (účetní výkazy, rozvaha, výsledovka, cash flow)
• plány z hlediska kapitálových výdajů
- vlastní finanční plán má specifickou podobu ve formě podnikatelského záměru
- je formulován minimálně na 1 rok, běžně ale na více let dopředu (dále se člení na měsíce)
- pokud je finanční plán sestaven zodpovědně, potom umožňuje managementu provést včas a dopředu realokaci přebytečných peněz nebo dodatečné získání peněžních prostředků
- existují 3 základní požadavky na efektivní finanční plánování:
• existence prognóz
• hledání optimálního finančního plánu
• Průběžná aktualizace finančního plánu

analýza řetězce

- analýza řetězce je klíčovou pro hledání vnitřních silných a slabých stránek
- každá funkce podniku má vliv na konečný výsledek činnosti podniku
- každá funkční oblast musí být řešena tak, aby tvořila hodnotu pro zákazníky, což bude znamenat konkurenční výhodu v celém podniku
- podniky, které mají decentralizaci řízení, tak je pro ně přijetí strategie velmi důležité
- plán se stává jakousi formou komunikace cílů společnosti a formou směřování snah jednotlivců k naplnění firemní strategie
- tento proces se skládá ze 4 fází, které jsou realizovány na 3 úrovních:

1) hodnocení výkonnosti podniku ve vazbě na cíle
2) posuzování vzniklých rozdílů s ohledem na podmínky okolí
3) posuzování rozdílů s ohledem na vnitřní předpoklady
4) identifikace budoucích cílů s ohledem na identifikovatelné odchylky při zvážení vnitřních odchylek
5) zpracování plánů činnosti k dosažení stanovených cílů
6) identifikace zdrojů nezbytných pro realizaci plánů
7) agregace potřeb funkčních oblastí do potřeb jednotlivých podnikových jednotek
8) vlastní alokace zdrojů jednotlivým podnikovým jednotkám
9) rozdělení přiřazených zdrojů funkčním oblastem

vlastní rozmístění zdrojů

10) vlastní rozmístění zdrojů v rámci funkčních oblastí
11) monitorování užití zdrojů funkčními oblastmi
12) monitorování užití zdrojů ze strany jednotlivých podnikových jednotek
- strategie jsou rozpracovávány do dlouhodobých s krátkodobých plánů
- integrální součástí těchto plánů je finanční plán

Finanční plánování
- je to proces rozhodování podniku o rizicích, která jsou pro podnik zajímavá a v nichž spatřuje určité příležitosti
- je to rozhodování podniku o rizicích, která nejsou nezbytná a zároveň která jsou nezajímavá
- finanční plánování si klade za úkol stanovit finanční síle a zároveň určit prostředky jak cílů dosáhnout
- finanční plánování zahrnuje několik typů rozhodování:
1) o způsobu financování (investic nebo běžné činnosti)
2) o investování kapitálu (s cílem jeho zhodnocení)
3) rozhodování o peněžním hospodaření
- hlavním cílem finančního plánování je splnění obecného finančního cíle podniku

2) strategické podnikatelské jednotky podniku (SBU

- jejich úkolem je uspokojovat potřeby zákazníků
- Podstatou je snaha přilákat zákazníky
- Důležitá je analýza okolí a je žádoucí, aby odhad vývoje byl co nejpřesnější

3) funkční oblasti podniku
- vychází z předpokladu, že vlastní konkurenční výhoda se získává přinášenou hodnotou zákazníkům
- je vytvářena v celém spektru funkčních oblastí, které dohromady tvoří vlastní podnikání
- jejich spojením je vytvořen hodnotový řetězec
- existuje několik pohledů ne hodnotový řetězec:
a) Porterova koncepce
b) Řetězec podle firmy McKinsey&CO.

1) podnik jako takový

- z této úrovně jsou řízeny podnikové jednotky a to v rámci filozofie podniku jako celku
- Aby bylo možno maximalizovat hodnotu podniku, tak musí definovat konkrétní obory nebo trhy, na kterých podnik operuje (nebo chce operovat)
- Pokud podnik buduje strategii na trhy, na kterých funguje, musí formulovat využití konkurenčních výhod, aby mohl na trhu obstát
- K tomu slouží strategická analýza, která předchází vlastní formulaci strategie (na všech 3 úrovních)
- Podstatou strategické analýzy je odhadnout budoucí trendy a jevy, se kterými je možno se setkat
- V rámci formulace strategie musí brát podnik v úvahu i prvky globalizace, která se buď přímo nebo nepřímo dotýkají každého podnikatelského subjektu
- U podniků, působících na více trzích současně je možné rozlišovat 3 způsoby řešení rozdílnosti trhů (v rámci podnikatelské strategie):
a) multilokální strategie
- klade důraz na místní flexibilitu
- místní provozy mají velké pravomoci pro své podnikání na daném území
b) globální strategie
- snaží se co nejvíce využít výhod, které plynou z centralizace operací podniku
- nerespektuje však odlišnosti lokálních trhů
c) hybridní mezinárodní strategie
- podstatou je kombinace předchozích 2 přístupů

Leasing

- jde o finanční pronájem určité věci
- lze ho rozlišit na operační, operativní a finanční
- Operační a operativní
- Nejvíce se blíží klasickému nájmu
- Vlastníkem je leasingová společnost, kdy určitou věc opakovaně pronajímá klientům
- Leasingová společnost, jako vlastník, musí věc udržovat a opravovat
- Vlastnictví nikdy nepřechází na jiného majitele (s výjimkou klasického prodeje)
- Využívá se hlavně u stojů, zařízení, které podnik nepotřebuje pořád, ale pouze sezóně
- Leasingové společnosti věc pronajímají obvykle i s obsluhou (např. letadlo i s posádkou,…)

- Finanční
- vlastníkem je také leasingová společnost, ale na konci leasingové smlouvy přechází vlastnictví na pronajímatele (po zaplacení symbolické částky)
- Pravidla leasingu upravuje zákon o dani z příjmu
- Podobá se splátkovému prodeji, ale s tím rozdílem, že u splátkového prodeje je majitelem zboží kupující od prvního převzetí zboží

Fond rizikového kapitálu

- v současné době v ČR není tento institut nijak ošetřen, ale je již zákon ve schvalování
- u nás toto funguje jako tiché společenství, ale zatím neexistuje žádná regulace
- tyto fondy investují do společností s vysokým potenciálem
- nejde však o klasické investování nebo úvěrování, protože splácení neprobíhá klasicky, ale splácení je ponecháno na okamžik kdy je podnik na vrcholu (fondy prodají svůj podíl)

11.11.2004
Vedení finančního plánování
- každý podnik musí vytvářet strategii, která se skládá ze 3 složek:
- strategie se opírá o předpokládanou budoucnost
- bývají formulovány na 3 úrovních:
1) podnik jako takový
2) strategické podnikatelské jednotky podniku (SBU)
3) funkční oblasti podniku

- cena forfaitingu se skládá z:

1) diskontu
- je srážen z celkové ceny pohledávky
- diskontní sazba může být stanovena přirážkou nebo je vázána na pohyblivou sazbu
2) závazkové provize
- jde o provizi určenou %, která je splatná měsíčně
3) zpracovatelské provize
- náklady související s administrativou, apod.
4) ostatních nákladů – např. opční prémie, apod.

Výhody:
- umožňuje vývozci prodávat na obchodní úvěr, což zvyšuje konkurenceschopnost
- okamžitě získá zaplacenou pohledávku snoženou o diskont
- zbavení se rizika nezaplacení pohledávky
- pohledávku lze prodat kdykoliv

- pohledávku je možné prodat kdykoliv během doby splatnosti, avšak maximálně 90 dnů před faktickou dobou splatností

- výhodou je, když se dodavatel při sestavování obchodní smlouvy s odběratelem dohodne rovnou s forfaitingovou společností o případném prodeji pohledávky
- každá forfaitingová společnost má sestavený svůj seznam zemí, od kterých je ochotna odkupovat pohledávky
- forfaiting lze rozdělit:
r dovozní forfaiting
- je financován dovozce, nikoliv vývozce
- může se vyskytovat ve 2 formách:
§ forfaitér odkupuje v zemi odběratele (v zahraničí)
§ forfaitér přímo financuje tuzemského dovozce tak, že dovozce vystaví vlastní směnku s avalem a forfaitér ji odkoupí
r finanční forfaiting
- jde o poskytnutí devizového úvěru na základě směnky
- tuzemský zájemce vystaví vlastní směnku ve prospěch forfaitéra, zájemce o tento úvěr nechá směnku avalovat a předá ji forfaitérovi k proplacení (na diskontované bázi)

- forfaiting nikdy nemá právo regrese

- odkup probíhá na diskontované bázi  forfaitér proplácí pohledávku ihned po jejím odkupu sníženou o diskont a zároveň na sebe forfaitér přebírá úvěrové riziko
- mimo úvěrového rizika na sebe forfaitér přebírá i ostatní rizika např. měnové, úrokové, burzovní riziko,…)
- pohledávka musí splňovat určité znaky:
r pohledávka musí být zajištěna
§ vydáním avalové směnky
§ prostřednictvím dokumentárního akreditivu s odloženou splatností (forma bankovního příslibu, že po dodání všech potřebných dokladů bude zaplaceno)
§ klasická bankovní záruka u renomované banky
r denominace směnky – na jakou měnu zní  je požadováno, aby směnka byla v USD, Eurech, Jenech, Librách nebo Frankách)
r dostatečně vysoká částka
r středně nebo dlouhodobá pohledávka

- faktoring má 3 základní funkce:

1) garanční funkce – faktor garantuje, že v určité době částku zaplatí, ať už ji vymůže od dlužníka nebo ne
2) předfinancování – faktor zaplatí sumu pohledávky před její splatností
3) doprovodné funkce – spočívá v obsluze pohledávek  v okamžiku odkupu se faktor zavazuje, že bude vyřizovat další úkoly spojené s pohledávkou (vymáhání, vyplňování statistických výkazů, daňové záležitosti, …)

- faktoring lze používat jak v tuzemských, tak i v mezinárodních obchodních vztazích
- v mezinárodních vztazích je však prováděn prostřednictvím 2 faktorů (jeden v ČR a jeden v zahraničí)
- z důvodu existence 2 faktorů je mezinárodní faktoring dražší
- v rámci mezinárodního faktoringu se nejčastěji jedná o bezregresní ) faktoring
- obecně náklady spojené s faktoringem jsou dány faktoringovou provizí (od 1 do 3 % z hodnoty pohledávky)
- faktoringová provize v sobě zahrnuje rizikovou složku a nákladovou složku, která je závislá na rozsahu služeb a náročnosti
- do rizikové složky se zahrnuje i riziková marže

Výhody:

- podnik může dodávat na nezajištěný dodavatelský úvěr
- větší konkurenceschopnost odběratele
- snížení nákladů dodavatele na vymáhání pohledávek
- možnost získání zdrojů na krytí pohledávek (zlepšení CASH FLOW)
- snížení rizikovosti podnikání

Forfaiting
- forfaiting je výhradně využíván pro financování zahraniční obchodní směny (vývoz nebo dovoz)
- jde o odkup jednotlivých středně nebo dlouhodobých pohledávek (až 8 let)
- každá forfaitingová smlouva zní tedy na jednu pohledávku
- forfaiting nikdy nemá právo regrese
- odkup probíhá na diskontované bázi  forfaitér proplácí pohledávku ihned po jejím odkupu sníženou o diskont a zároveň na sebe forfaitér přebírá úvěrové riziko
- mimo úvěrového rizika na sebe forfaitér přebírá i ostatní rizika např. měnové, úrokové, burzovní riziko,…)

) regresní faktoring – pokud dlužník svoji pohledávku nezaplatí včas, tak si faktor navíc započítá určitou částku, kterou vynaložil za vymáhání pohledávky

Alternativní zdroje podnikání

1) Faktoring
2) Forfaiting
3) Leasing
4) Fondy rizikového kapitálu
5) Frenchising
6) Tiché společenství

Faktoring
- je to smluvně založený průběžný a zároveň rámcový odkup krátkodobých pohledávek vzniklých na základě poskytnutého obchodního nezajištěného úvěru
- faktoringová společnost vytvoří pro konkrétního klienta určitý rámec, který klient nesmí s pohledávkami přesáhnout
- podnik může tedy prodat několik pohledávek najednou, přitom nesmí přesáhnout rámec
- aby faktoringová společnost (faktor) byla ochotna pohledávku odkoupit, musejí splňovat určité podmínky:
r pohledávka musí být nezajištěna
r krátkodobost pohledávky (do 180 dnů)
r pohledávka nesmí být spojena s právy 3 osoby, zejména neprovádění vzájemných kompenzací pohledávek
r musí existovat možnost postoupení pohledávky (cese)
r pohledávka musí být za dostatečně bonitního klienta pro faktora (postup prověřování bonity je stejný jako u bank)

Šeky

- na šeku nikdy není uvedena žádná splatnost
- existuje zde však doba předložení šeku k proplacení  pokud je šek předložen k proplacení včas nemůže být odmítnuto proplacení šeku (mimo důvodu nekrytí)
- na šeku jsou uvedeny 3 osoby:
r výstavce
r věřitel
r šekovník (banka, která provede výplatu šeku (ta která vydala šek a má v ní majitel šeku vedený účet)
- v rámci ČR je doba k předložení šeku stanovena na 8 dní
- je-li šek určený k proplacení mimo ČR, tak jde o dobu 20 dnů, a pokud jde o jiný kontinent, tak se doba prodlužuje na donu 70 dnů
- předloží-li se šek po uplynutí této doby může výstavce šek odvolat a nedojde k jeho proplacení
15. 4. 2004

Podpora podnikání státem

- existují 2 základní instituce podpory podnikání v ČR:
r českomoravská rozvojová a záruční banka
r podpůrný garanční a rolnický fond (PGRF)
- obě tyto instituce mají za úkol podporovat malé a střední podnikání
- za střední podnikání se považují firmy s maximálně 200 zaměstnanci
- poskytují se 2 základní typy podpor:
r podpory související s poskytováním záruk
- jde o zajištění úvěru a tím zvýšení bonity klienta
r dotace
- veškeré poskytované dotace mají formu dotace k úrokům z poskytnutých úvěrů

- základní podmínky pro poskytování podpor jsou celkem snadno splnitelné, ale poptávka převyšuje nabídku, proto ne každý podnikatel tuto podporu dostane
- PGRF zřídilo ministerstvo financí jako státní fond  plynou do něj prostředky ze SR z rezortu ministerstva zemědělství
- Tento fond podporuje soukromé rolníky, zemědělce, podnikatele působící v lesnictví, apod.

- z hlediska podpory exportu existuje Česká resortní banka  dceřiná společnost EGAP (exportní garanční a pojišťovací agentura)
- EGAP vznikla prostřednictvím ČNB a hlavní cílem je podpora exportu, popř. importu

Směnky

- v rámci ČR jsou směnky a směnečné právo upraveny speciálním zákonem
- vytvořila se směnečná konvence, která sjednotila vydávání směnek v kontinentální Evropě
- existují 2 základní druhy směnek:
r vlastní – dvoustranný právní akt
r cizí – třístranný právní akt
- každá směnka musí obsahovat zákonem dané povinné náležitosti, bez kterých je neplatná

Náležitosti vlastní směnky
1) datum a místo vystavení
2) bezpodmínečný příslib zaplatit
3) řečeno, že se jedná o směnku (za tuto směnku se zavazuji zaplatit,…)
4) datum splatnosti (datum je slovy)
5) komu má být zaplacena
6) místo placení (stačí místo obce)
7) podpis výstavce, RČ, bydliště

Náležitosti cizí směnky

- stejné jako i vlastní směnky a navíc:
8) rozkaz zaplatit
9) směnečník (RČ, bydliště) – platí peníze
- v cizí směnce vystupuje 3 osoba
- směnečníkovi se přikáže platit, musí s tím však souhlasit, a souhlas vyjádří svým podpisem a slovem přijímám
- s cizími směnkami je běžně placeno
- aby bylo možné směnkou zaplatit je nutno provést rukopis (indosament) – že se směnka převádí na jinou osobu
- může se použít i tzv. neúplný indosament  nynější majitel se nebere v úvahu v případě nezaplacení směnky jako spoludlužník
- na směnce nesmí být uvedeny úrokové doložky (úrok musí být započítán v dlužné částce)

Výnos obligace

- existuje několik typů:
1) výnos do doby splatnosti
- označuje se zkratkou YTM
- představuje úrokovou míru (sazbu), kterou se diskontují všechny hotovostní toky spojené s kupónem a jistinou
2) výnos do přivolání (svolání)
- používá se u dluhopisů, které lze splatit před dobou splatnosti
- odkup musí být stanoven v podmínkách
- investoři mohou poskytovat dodatečnou platbu za předčasné svolání obligací
3) běžný výnos
- je to poměr kupónu k ceně obligace
- někdy je označován jako kupónový výnos
4) kapitálový výnos (zisk)
- měří se jako nárůst/pokles ceny dluhopisu během určitého období

Svlečené (ostříhané) dluhopisy

- tento termín vznikl v USA v 1. polovině 20. století
- je to určitá technika v emisi a obchodování s dluhopisy
- podstatou je vydání dluhopisu s delší dobou splatnosti, kdy se jednotlivé kupóny „odstříhnou“ a převedou do formy jiného CP a dál se s nimi obchoduje jako se samostatným CP

Perpetuitní dluhopisy
- nemají uvedenou splatnost
- v rámci ČR se emise takovýchto dluhopisů nevyskytuje a nepodporuje

Míra citlivosti dluhopisu na změnu úrokové míry
- míra citlivosti se nazývá DURACE
- vyjadřuje se tak míra citlivosti jednotlivých druhů dluhopisu na změnu úrokové míry

Rating

- určuje kreditní kvalitu dluhopisu a potažmo i podniku samotného
- provádějí ho specializované ratingové společnosti
- hodnocení se vyjadřuje v určitých stupních
- nejčastěji je hodnocení řešeno abecedně, ale liší se podle společnosti, která rating provádí
- každá ratingové společnost se však musí řídit danými podmínkami
- např. BBB – značka konkrétní CB daného státu  jiná instituce nesmí mít stejně vysoké hodnocení, může být např. BBb; BB+;…
- písmenem D se označují velmi nebezpečné investice  lze očekávat ztrátu, ale i vysoký zisk
- dluhopisy jako takové mají ale jiné značení  D1 – nejlepší možný rating

Kreditní riziko
- spočívá ve snížené schopnosti emitenta dluhopisu plnit své závazky
- jde o riziko spojené s tím, že tržní cena dluhopisu bude kolísat v závislosti na tom, jak se bude měnit rating

Oceňování dluhopisů

- oceňují se na základě diskontovaných hotovostních toků, představující kupóny
- z hlediska vlastní úrokové míry se hodnota kupónu mění každým dnem podle výnosové míry
- pokud klesá úroková míra stoupají ceny dluhopisů a naopak
- dluhopisy se oceňují pomocí vzorce:
B = bond, obligace
C = kupón, velikost úroku stanoveného konkrétně na obligaci
M = jistina
r = úroková míra
- při investování se musí brát v potaz neinvestiční riziko (dalším rizikem může být úvěrové)
- spočívá v tom, že ve chvíli kdy je dluh splatný, tak investor najde stejně výhodnou investici
- tato situace však nenastává často
- tomuto riziku se lze bránit např. rozdělováním investice souměrně v čase

Českomoravská záruční a rozvojová banka

- největší platební záruky u nás poskytuje Českomoravská záruční a rozvojová banka
- velký podíl v ní má stát prostřednictvím ČNB
- mimo klasické obchodní činnosti, jsou jí svěřovány prostředky ze SR pro rozvoj malého a středního podnikání v ČR
- mimoto poskytuje i dotace na úroky z podnikatelského úvěru
Úroky
Fixní
- úrok je daný určitým % z dlužné částky
- pokud nejsou přesně stanoveny ve smlouvě, musí být určeno, jak se vypočítávají a jak jsou spláceny

Pohyblivá úroková sazba
- je stanovena základní sazba, od které se odvíjí úroková sazba
- základní sazbu vyhlašuje banka na základě vyšší úrokové sazby v ekonomice státu
- s úvěrem jsou mimo úroku spjaty i jiné ostatní platby – např. poplatek za projednání úvěrové smlouvy, poplatek ze vedení úvěrového účtu, apod.

Splácení úvěru

Jednorázově
- při jednorázovém zaplacení úvěru dochází k omezení administrativy banky
- týká se většinou krátkodobých úvěrů (těžko podnikatel najednou zaplatí několik milionů)

Prostřednictvím splátkového kalendáře
- každá banka sestavuje individuálně, podle výše úvěru a podle délky splatnosti
- jednotlivá splátka se spočítá jako:
q = 1 + úroková sazba úvěru/100
n = periodicita úročení vzhledem k roční periodicitě

Dluhopisy jako cizí zdroje financování

- v rámci ČR jsou upraveny zákonem o dluhopisech
- ze zákona vyplívají náležitosti dluhopisu
- u nás může dluhopisy vydávat kterákoliv FO nebo PO, pokud je podnikatel
- k emisi dluhopisu je však potřeba státní povolení vydávané MF, které se nemusí vydat každému podnikateli
- MF prověřuje při vydávání povolení zda je podnik schopen do budoucna svoje dluhopisy splatit
- Dluhopisy nesou CP se kterými jsou spojeny:
r Právo na vyplacení nominály dluhopisu
r Právo na výplatu výnosů
- nejvěrohodnější jsou dluhopisy vydávané státem (např. státní pokladniční poukázky)
- na úroveň státní dluhopisů jsou postaveny municipální dluhopisy, protože za jejich zaplacení ručí obce a města celým svým majetkem
- podobný charakter dále mají hypotéční zástavní listy, protože jsou kryty hypotékou a v ČR nemá hypotéční licenci finančně slabá banka  mají ji pouze velké banky
- investování do hypotéčních listů je v současnosti výhodné z důvodu malého rizika a lehké likvidnosti
8. 4. 2004

Základní sazba banky

- je někdy směšována s prima sazbou, avšak někdy bývá základní sazba vyšší
- odvíjejí se od ní ceny ostatních produktů banky

Středně a dlouhodobé úvěry
- za střednědobé úvěry jsou považovány úvěry se splatností 1 – 5 let a za dlouhodobé 4 a více let
- každá banka si však tyto hranice stanovuje sama
- z hlediska podnikatelských úvěrů se rozlišují (také podle techniky úvěrování)
1) lombardní (investiční)
2) hypotéční úvěr – nejtypičtější dlouhodobý úvěr o v rámci ČR – je poskytován až na dobu 30 let
- hypotéční úvěry mohou být dvojího charakteru:
- v zásadě lze říci, že každý úvěr podložený zástavou nemovitostí je hypotéční úvěr
- pouze v případě, že účelem úvěru je pořízení bytu či domu, tak pouze v tomto případě jde o pravou hypotéku
- základem je zajištění pomocí zástavy nemovitostí a zároveň je zástava provedena na základě zástavní smlouvy a zápisem do katastru nemovitostí)
- teprve až po zápisu do katastru nemovitostí vzniká zástavní právo, nikoliv podpisem smlouvy

Nefinanční (závazkové) úvěry

- do této kategorie lze zařadit všechny úvěry úzce spjaté s existencí směnky:
1) akceptační
- banka neposkytne hotové peníze, ale pouze záruku (své dobré jméno) na směnku  směnečníkem na směnce je banka
- směnka tím pádem má lepší bonitu je lépe obchodovatelná
2) avalové
3) bankovní záruky
- v ČR jsou upraveny některými paragrafy obchodního zákoníku
- banky u nás mohou poskytovat „klasické“ záruky, ale mimo nich i:
r akcesorická záruka
- má těsný vztah se záruční věcí
- zanikne-li věc, která je zárukou, zanikne i záruka
r abstraktní záruka
- ručení je obsaženo v záruční listině a neváže se fyzicky k žádné věci
r platební záruka
- souvisí s platebním závazkem klienta
- banka se zavazuje, že v případě neplnění ze strany klienta, bude banka platit za něj
r neplatební záruka
- jde např. o dodání zboží, vykonání určité služby, postavení budovy
- těchto neplatebních záruk existuje velké množství

Reposazba

- CB ji vyhlašuje ve dvoutýdenním cyklu
- Je používaná pro refinancování bank prostřednictvím repooperací
- CB nakupuje CP jako sekundární rezervy banky nebo provádí reverzní repooperace, kdy prodává CP
- Po 2 týdnech dochází ke zpětnému odkupu
- V současnosti činí 2 %

Lombardní sazba
- CB poskytuje úvěr bankám, které jsou v těžkých finančních problémech
- V současnosti je 3 %

Mezibankovní sazba
- naše mezibankovní sazba se označuje jako PRIBOR nebo PRIBIT
- banky mezi sebou nakupují a prodávají peněžní prostředky
- není vyšší než lombardní – pohybuje se mezi 2 – 3 %

Pozor na chyták: ve smlouvách se může zaměnit: 6% p.a. - na 6% p.m. a pak se platí několika násobně vyšší úroky

english tags: refinance home