Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

MULTIPLIKAČNÍ MODELY A FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY

16. MULTIPLIKAČNÍ MODELY A FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY
16.1. Fiskální multiplikátory
zvýšení veř. výdajů či snížení daň. příjmů o jednotku zvýší AD o více než o jednotku
Existují tři typy:
výdajový multiplikátor ( uzavřená ekonomika )
Y = C+I+G, dosadím ze spotřební funkce C = a+bY do první rovnice a získám
Y = 1 / (1-b) × (a+I+G).
Výdajový multiplikátor nám říká o kolik se zvýší reálný produkt, zvýší-li se veřejné výdaje o jednotku. Má tvar:
dY = 1 / (1-b) dG

daňový demultiplikátor ( paušální daň t )
zvýšení daní vede ke snížení reálného produktu – proto demultiplikátor
Je třeba rozlišit daně t na autonomní t0 a indukované t1
C = a+b(Y-t0), dosazením do první rovnice získám: Y = 1 / (1-b) × (a+I+g-bt0)
Daňový demultiplikátor nám říká o kolik poklesne produkt zvýší-li se daně o jednotku.
dY = - b / (1-b) dt
daňový demultiplikátor (indukované zdanění t´)
C = a+b(1-t´)Y, Y = 1 / (1-b(1-t´)) × (a+I+G)
multiplikátor nelze vypočítat, neboť důch. daň je závislá na Y

multiplikátor vyrovnaného rozpočtu - rozpočtově se zvýšení výdajů kompenzuje zvýšením daní, fiskálně se však multiplikátory liší – expanze. Tzn. že při současném zvýšení daní i vládních výdajů o jednotku se důchod zvětší, protože výdajový multiplikátor je větší než daňový demultiplikátor.
dG = dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dG
dY = (1-b) / (1-b) dG = 1
zvýšení AD je rovno zvýšení G, přestože to bylo zcela kryto daněmi
platí pouze pro uzavřenou ekonomiku bez zdanění důchodů
zavedením indukovaného zdanění ( snížení pod 1 způsobuje i mezní sklon k importu ) získáváme další tvar:
dY = (1-b) / (1-b×(1-t´)) dG < 1

Praktické hodnocení účinnosti fiskální politiky

16.2. Praktické hodnocení účinnosti fiskální politiky
Teoretické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - určuje se podle sklonu křivky LM ( model IS-LM ) nebo křivky AS ( model AS-AD )
v oblasti ploššího sklonu křivky AS ( keynesiánská část ) se posun křivky AD odrazí v růstu reálného produktu s minimálním nárůstem cenové hladiny.
v oblasti strmějšího sklonu křivky AS ( neoklasická část ) se posun křivky AD odrazí v růstu cen. hladiny, tj. v inflaci.
Praktické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - podle výsledného rozp. salda ( deficit=expanze, přebytek=restrikce )
nutno odlišit aktivní a pasívní schodek SR a hodnotit pouze podle aktivního, protože pasivní mohou způsobit i na vládě nezávislé faktory.
kvantifikace fisk. opatření lze pouze odhadnout ( odhad mez. sklonu k C a multiplikátorů )
Pro hodnocení charakteru v grafu je rozhodující poloha a pohyb křivek IS nebo AD.

MULTIPLIKAČNÍ MODELY A FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY

16. MULTIPLIKAČNÍ MODELY A FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY
16.1. Fiskální multiplikátory
zvýšení veř. výdajů či snížení daň. příjmů o jednotku zvýší AD o více než o jednotku
Existují tři typy:
výdajový multiplikátor ( uzavřená ekonomika )
Y = C+I+G, dosadím ze spotřební funkce C = a+bY do první rovnice a získám
Y = 1 / (1-b) × (a+I+G).
Výdajový multiplikátor nám říká o kolik se zvýší reálný produkt, zvýší-li se veřejné výdaje o jednotku. Má tvar:
dY = 1 / (1-b) dG

daňový demultiplikátor ( paušální daň t )
zvýšení daní vede ke snížení reálného produktu – proto demultiplikátor
Je třeba rozlišit daně t na autonomní t0 a indukované t1
C = a+b(Y-t0), dosazením do první rovnice získám: Y = 1 / (1-b) × (a+I+g-bt0)
Daňový demultiplikátor nám říká o kolik poklesne produkt zvýší-li se daně o jednotku.
dY = - b / (1-b) dt
daňový demultiplikátor (indukované zdanění t´)
C = a+b(1-t´)Y, Y = 1 / (1-b(1-t´)) × (a+I+G)
multiplikátor nelze vypočítat, neboť důch. daň je závislá na Y

multiplikátor vyrovnaného rozpočtu - rozpočtově se zvýšení výdajů kompenzuje zvýšením daní, fiskálně se však multiplikátory liší – expanze. Tzn. že při současném zvýšení daní i vládních výdajů o jednotku se důchod zvětší, protože výdajový multiplikátor je větší než daňový demultiplikátor.
dG = dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dG
dY = (1-b) / (1-b) dG = 1
zvýšení AD je rovno zvýšení G, přestože to bylo zcela kryto daněmi
platí pouze pro uzavřenou ekonomiku bez zdanění důchodů
zavedením indukovaného zdanění ( snížení pod 1 způsobuje i mezní sklon k importu ) získáváme další tvar:
dY = (1-b) / (1-b×(1-t´)) dG < 1

Praktické hodnocení účinnosti fiskální politiky

16.2. Praktické hodnocení účinnosti fiskální politiky
Teoretické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - určuje se podle sklonu křivky LM ( model IS-LM ) nebo křivky AS ( model AS-AD )
v oblasti ploššího sklonu křivky AS ( keynesiánská část ) se posun křivky AD odrazí v růstu reálného produktu s minimálním nárůstem cenové hladiny.
v oblasti strmějšího sklonu křivky AS ( neoklasická část ) se posun křivky AD odrazí v růstu cen. hladiny, tj. v inflaci.
Praktické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - podle výsledného rozp. salda ( deficit=expanze, přebytek=restrikce )
nutno odlišit aktivní a pasívní schodek SR a hodnotit pouze podle aktivního, protože pasivní mohou způsobit i na vládě nezávislé faktory.
kvantifikace fisk. opatření lze pouze odhadnout ( odhad mez. sklonu k C a multiplikátorů )
Pro hodnocení charakteru v grafu je rozhodující poloha a pohyb křivek IS nebo AD.

Fiskální expanze a restrikce

15.4. Fiskální expanze a restrikce
Fiskální expanze – pokud vláda působí prostřednictvím SR na zvýšení AD.
Existují 2 cesty:
• přímo ( zvýšení G ) – rychlejší, ale méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G v AD průměrně jen 7%.
• nepřímo ( zvýšení C pomocí nižších daní ) - účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%.
Hypotéza Barro ricardovské ekvivalence - názor, že snížení Tx nemá vliv na C ( rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit ).
fisk. důsledek expanze - zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
rozp. důsledek expanze – fiskální expanze vede k rozpočtové nerovnováze - schodku SR.
snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci
Fiskální restrikce - obdobná opatření - snížení veř. výdajů, zvýšení daní nebo kombinace obojího
15.5. Typy vládních rozhodnutí
• jednorázová ( diskreční ) - změna daň. sazeb, změna veř. výdajů
• vestavěné stabilizátory- působí automaticky
vestavěné stabilizátory - zamezují cyklickým výkyvům, progresivní zdanění, systém soc. dávek a dávek v nezaměstnanosti
15.6. Kritika fisk. politiky:
• státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh
• uznání tržních selhání, ale pochybnosti o účinnosti státních opatření ( teorie vládního selhání, teorie rac. Očekávání )
• uznání nutnosti státních zásahů, ale nikoli pomocí fisk., nýbrž pomocí monetární politiky ( M. Friedman )
• uznání vhodnosti fisk. politiky, ale pochybnosti o efektivním využití vládou - více škod než užitku či zneužití
• jádro těchto názorů spočívá v nedobrovolnosti, neekvivalenci a nenávratnosti přerozdělených zdrojů

Fiskální expanze a restrikce

15.4. Fiskální expanze a restrikce
Fiskální expanze – pokud vláda působí prostřednictvím SR na zvýšení AD.
Existují 2 cesty:
• přímo ( zvýšení G ) – rychlejší, ale méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G v AD průměrně jen 7%.
• nepřímo ( zvýšení C pomocí nižších daní ) - účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%.
Hypotéza Barro ricardovské ekvivalence - názor, že snížení Tx nemá vliv na C ( rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit ).
fisk. důsledek expanze - zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
rozp. důsledek expanze – fiskální expanze vede k rozpočtové nerovnováze - schodku SR.
snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci
Fiskální restrikce - obdobná opatření - snížení veř. výdajů, zvýšení daní nebo kombinace obojího
15.5. Typy vládních rozhodnutí
• jednorázová ( diskreční ) - změna daň. sazeb, změna veř. výdajů
• vestavěné stabilizátory- působí automaticky
vestavěné stabilizátory - zamezují cyklickým výkyvům, progresivní zdanění, systém soc. dávek a dávek v nezaměstnanosti
15.6. Kritika fisk. politiky:
• státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh
• uznání tržních selhání, ale pochybnosti o účinnosti státních opatření ( teorie vládního selhání, teorie rac. Očekávání )
• uznání nutnosti státních zásahů, ale nikoli pomocí fisk., nýbrž pomocí monetární politiky ( M. Friedman )
• uznání vhodnosti fisk. politiky, ale pochybnosti o efektivním využití vládou - více škod než užitku či zneužití
• jádro těchto názorů spočívá v nedobrovolnosti, neekvivalenci a nenávratnosti přerozdělených zdrojů

Příčiny růstu veřejného dluhu

14.2. Příčiny růstu veřejného dluhu
objem veř. dluhu - roste jak absolutně, tak relativně
měření pomocí relat. váhy veř. dluhu na produktu - D/HDP
14.2.1. Faktory ovlivňující relat. váhu veř. dluhu v daném roce - D1/ HDP1
• výchozí hodnota určující míru zděděné zátěže
• velikost primárního deficitu
• míra monetizace deficitu resp. dluhu
• poměr reál. IR (r) a tempa růstu reál. HDP (q), což vyjadřuje relativní vliv úroků z veř. dluhu.
Pro souhrnný vliv všech faktorů na podíl VD/HDP platí následující rovnice:
D1/ HDP1 = (D0/ HDP0)R0 + PD/HDP1 - dM/HDP1
kde Rt = (1+r) / (1+q) , dM vyjadřuje monetizaci
převyšuje-li úrok. míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém prim. deficitu!!!!!!!!!!!!!
domácí dluhová past - reálná úrok. míra vyšší než tempo růstu HDP je postačující podmínkou pro růst podílu veř. dluhu na HDP dokonce i při vyrovnaném či přebytkovém primárním rozpočtu.
14.3. Důsledky veř. dluhu:
rozpočtové - disbalance SR, tendence k deficitu v budoucím období
dochází k propojení rozpočtového a dluhového problému, jež vede k trvalým rozpočtovým deficitům
fiskální - roste jak podíl objemu veř. dluhu na HDP, tak podíl úroků z veř. dluhu ve veř. výdajích
podíl veř. dluhu na HDP roste i při vyrovnaném a přebyt. rozpočtu a také při oslabení ostatních neg. exogenních faktorů
zužuje se prostor pro aktivní vládní fisk. politiku - tlak na omezení podílu veř. dluhu na HDP
primární deficit – používá se pro hodnocení vládní fiskální politiky. Na výdajové stránce rozpočtu se nepočítají úroky z veřejného dluhu. V posledních letech se všude jeho schodek snižuje, nicméně podíl veř. dluhu na HDP neklesá
úroky z čistého dluhu v OECD - průměrně asi 6%
velká setrvačnost - obzvláště viditelné u rozvojových zemí (G15 asi 7%)

Možnosti řešení dluhového problému

14.4. Možnosti řešení dluhového problému
14.4.1. Pasívní
pozitivní vliv exogenních faktorů
• poměr tempa růstu reálného produktu a úrok. míry ( pokud q dlouhodobě převyšuje r )
• inflace zvýhodňuje dlužníky
• zahraniční dary
14.4.2. Aktivní
hospodářská opatření vlády v této oblasti jsou problematická z následujících důvodů - lobby, nepopulárnost, omezený čas. horizont vlády.
hlavní alternativy:
• rozpočtové řešení - krytí z přebytku rozpočtu
• monetární řešení - monetizace dluhu
• krytí z výnosu mimořádné veř. dávky
• politicko-administrativní řešení - likvidace dluhu
14.5. Veřejný dluh v České republice
Prostřednictvím rozpočtového deficitu vzniklo jen asi 15% veřejného dluhu
Nízký podíl sekuritizace veřejného dluhu ( existence ve formě cenných papírů )
Na počátku roku 1999 byl veřejný dluh u nás odhadován na celkem 480 mld. Kč tj. 27% HDP, z toho skryrý 270 mld. tj. 15,2% HDP.
Záměry vlády ČR v této oblasti jsou následující:
• Zvýšení sekuritizace státního dluhu
• Internalizace státního dluhu – zvyšování podílu vnitřního dluhu v poměru k zahraničnímu.

FISKÁLNÍ POLITIKA

15. FISKÁLNÍ POLITIKA.
Fiskální politika je využití veřených financí resp. státního rozpočtu, k MAE stabilizaci a regulaci peněžních vztahů státu s ostatními ekon. subjekty
Je to jedna z forem hospodářské politiky státu.
Jsou to takové aktivní změny ve struktuře a objemu veř. výdajů a příjmů, jejichž smyslem je dosažení konkrétních MAE záměrů!!!!
15.1. Cíle, nástroje a subjekt fiskální politiky
Hlavními cíli fiskální politiky je nízká nezaměstnanost a optimální tempo ekonomického růstu.
Hlavním nástrojem je státní rozpočet ( operace na obou jeho stranách )
Subjektem, který realizuje fiskální politiku je vláda
15.2. Rozpočtová a fiskální politika
Fiskální politika - prioritou je stabilizační funkce, provádí ji vláda, z hlediska fiskální politiky může být rozpočet deficitní ( omezeně – dlouhodobě by měl být vyrovnaný ), pokud deficit slouží k MAE stabilizaci.
Rozpočtová politika – prioritou je alokační popř. redistribuční funkce, provádí ji ministerstvo financí, z rozpočtového pohledu by měl být rozpočet vyrovnaný jako dobrá známka hospodaření.
15.3. Základní formy fiskální politiky
Y = C + G + I + NX
Vycházíme z keynesiánského předpokladu ovlivňování AD.
Základními nástroji, které má vláda k dispozici jsou vládní výdaje G ( možnost ovlivnit bezprostředně ) a daně t.
Fiskální politiku lze tedy provádět jak na straně příjmů, tak i výdajů. Na straně výdajů působí vláda na AD přímo, protože G jsou přímou součástí AD. Na straně příjmů státního rozpočtu působí vláda nepřímo, protože může ovlivnit pouze výši daní popř. transferů, ale namůže již ovlivnit, jak se zachovají spotřebitelé. To záleží hlavně na mezním sklonu ke spotřebě c atd.
Transfery jsou nenávratné, neekvivalentní platby vůči obyvatelstvu.
Co se týče transferů tak z rozp. hlediska jsou Tr součástí veř. výdajů, z hlediska fiskálního jsou to záporné daně ( tj. veř. příjmy ).

Příčiny růstu veřejného dluhu

14.2. Příčiny růstu veřejného dluhu
objem veř. dluhu - roste jak absolutně, tak relativně
měření pomocí relat. váhy veř. dluhu na produktu - D/HDP
14.2.1. Faktory ovlivňující relat. váhu veř. dluhu v daném roce - D1/ HDP1
• výchozí hodnota určující míru zděděné zátěže
• velikost primárního deficitu
• míra monetizace deficitu resp. dluhu
• poměr reál. IR (r) a tempa růstu reál. HDP (q), což vyjadřuje relativní vliv úroků z veř. dluhu.
Pro souhrnný vliv všech faktorů na podíl VD/HDP platí následující rovnice:
D1/ HDP1 = (D0/ HDP0)R0 + PD/HDP1 - dM/HDP1
kde Rt = (1+r) / (1+q) , dM vyjadřuje monetizaci
převyšuje-li úrok. míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém prim. deficitu!!!!!!!!!!!!!
domácí dluhová past - reálná úrok. míra vyšší než tempo růstu HDP je postačující podmínkou pro růst podílu veř. dluhu na HDP dokonce i při vyrovnaném či přebytkovém primárním rozpočtu.
14.3. Důsledky veř. dluhu:
rozpočtové - disbalance SR, tendence k deficitu v budoucím období
dochází k propojení rozpočtového a dluhového problému, jež vede k trvalým rozpočtovým deficitům
fiskální - roste jak podíl objemu veř. dluhu na HDP, tak podíl úroků z veř. dluhu ve veř. výdajích
podíl veř. dluhu na HDP roste i při vyrovnaném a přebyt. rozpočtu a také při oslabení ostatních neg. exogenních faktorů
zužuje se prostor pro aktivní vládní fisk. politiku - tlak na omezení podílu veř. dluhu na HDP
primární deficit – používá se pro hodnocení vládní fiskální politiky. Na výdajové stránce rozpočtu se nepočítají úroky z veřejného dluhu. V posledních letech se všude jeho schodek snižuje, nicméně podíl veř. dluhu na HDP neklesá
úroky z čistého dluhu v OECD - průměrně asi 6%
velká setrvačnost - obzvláště viditelné u rozvojových zemí (G15 asi 7%)

Možnosti řešení dluhového problému

14.4. Možnosti řešení dluhového problému
14.4.1. Pasívní
pozitivní vliv exogenních faktorů
• poměr tempa růstu reálného produktu a úrok. míry ( pokud q dlouhodobě převyšuje r )
• inflace zvýhodňuje dlužníky
• zahraniční dary
14.4.2. Aktivní
hospodářská opatření vlády v této oblasti jsou problematická z následujících důvodů - lobby, nepopulárnost, omezený čas. horizont vlády.
hlavní alternativy:
• rozpočtové řešení - krytí z přebytku rozpočtu
• monetární řešení - monetizace dluhu
• krytí z výnosu mimořádné veř. dávky
• politicko-administrativní řešení - likvidace dluhu
14.5. Veřejný dluh v České republice
Prostřednictvím rozpočtového deficitu vzniklo jen asi 15% veřejného dluhu
Nízký podíl sekuritizace veřejného dluhu ( existence ve formě cenných papírů )
Na počátku roku 1999 byl veřejný dluh u nás odhadován na celkem 480 mld. Kč tj. 27% HDP, z toho skryrý 270 mld. tj. 15,2% HDP.
Záměry vlády ČR v této oblasti jsou následující:
• Zvýšení sekuritizace státního dluhu
• Internalizace státního dluhu – zvyšování podílu vnitřního dluhu v poměru k zahraničnímu.

FISKÁLNÍ POLITIKA

15. FISKÁLNÍ POLITIKA.
Fiskální politika je využití veřených financí resp. státního rozpočtu, k MAE stabilizaci a regulaci peněžních vztahů státu s ostatními ekon. subjekty
Je to jedna z forem hospodářské politiky státu.
Jsou to takové aktivní změny ve struktuře a objemu veř. výdajů a příjmů, jejichž smyslem je dosažení konkrétních MAE záměrů!!!!
15.1. Cíle, nástroje a subjekt fiskální politiky
Hlavními cíli fiskální politiky je nízká nezaměstnanost a optimální tempo ekonomického růstu.
Hlavním nástrojem je státní rozpočet ( operace na obou jeho stranách )
Subjektem, který realizuje fiskální politiku je vláda
15.2. Rozpočtová a fiskální politika
Fiskální politika - prioritou je stabilizační funkce, provádí ji vláda, z hlediska fiskální politiky může být rozpočet deficitní ( omezeně – dlouhodobě by měl být vyrovnaný ), pokud deficit slouží k MAE stabilizaci.
Rozpočtová politika – prioritou je alokační popř. redistribuční funkce, provádí ji ministerstvo financí, z rozpočtového pohledu by měl být rozpočet vyrovnaný jako dobrá známka hospodaření.
15.3. Základní formy fiskální politiky
Y = C + G + I + NX
Vycházíme z keynesiánského předpokladu ovlivňování AD.
Základními nástroji, které má vláda k dispozici jsou vládní výdaje G ( možnost ovlivnit bezprostředně ) a daně t.
Fiskální politiku lze tedy provádět jak na straně příjmů, tak i výdajů. Na straně výdajů působí vláda na AD přímo, protože G jsou přímou součástí AD. Na straně příjmů státního rozpočtu působí vláda nepřímo, protože může ovlivnit pouze výši daní popř. transferů, ale namůže již ovlivnit, jak se zachovají spotřebitelé. To záleží hlavně na mezním sklonu ke spotřebě c atd.
Transfery jsou nenávratné, neekvivalentní platby vůči obyvatelstvu.
Co se týče transferů tak z rozp. hlediska jsou Tr součástí veř. výdajů, z hlediska fiskálního jsou to záporné daně ( tj. veř. příjmy ).

VEŘEJNÝ DLUH

14. VEŘEJNÝ DLUH.
veřejný dluh - souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu. Dluh představuje pohledávku vůči současné i budoucí daňové povinnosti obyvatel.
lze definovat i jako sumu minulých rozpočtových deficitů ( s výhradami, že dluh nemusí vzniknout vždy v rozpočtu, ( např. může vzniknou převzetím závazku ), že inflace může měnit hodnotu minulých deficitů, že deficit nemusí ústit vždy do dluhu apod.)
rozlišení hrubého a čistého dluhu ( upravený o pohledávky státu )
pokud mluvíme o veřejném dluhu myslí se automaticky hrubý veřejný dluh.
Veřejný dluh je většinou ve formě vládních dluhopisů ( obchodovatelných či neobchodovatelných )
dělení dle doby splatnosti:
• krátkodobé do 1 roku ( treasury bills ) - růst podílu
• střednědobé do 10 let ( notes ) - nejčetnější
• dlouhodobé nad 10 let ( bonds )
14.1. Veřejný dluh a zahraničí
Držiteli obligací mohou být domácí i zahraniční osoby, mluvíme potom o vnitřním nebo zahraničním veřejném dluhu.
podíl zahr. veř. dluhu
• v jednotlivých zemích se značně liší (od 0 do 85%)
• pozitivní hodnocení zahr. kapitálu - přínos dodatečných prostředků do ekonomiky
• snižuje se negativní vliv domácího veř. dluhu na růst domácí úrok. míry
• vysoký podíl zahr. veř. dluhu je typický pro nejzadluženější rozvojové země

úroky ze zahr. veř. dluhu se splácejí v cizí měně, což vede k tlaku na přebytek obch. bilance ( kurs. opatření, devalvace - potíže soukr. sektoru ) – tzv. procento importu pohlcené úrokem z veřejného dluhu

VEŘEJNÝ DLUH

14. VEŘEJNÝ DLUH.
veřejný dluh - souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu. Dluh představuje pohledávku vůči současné i budoucí daňové povinnosti obyvatel.
lze definovat i jako sumu minulých rozpočtových deficitů ( s výhradami, že dluh nemusí vzniknout vždy v rozpočtu, ( např. může vzniknou převzetím závazku ), že inflace může měnit hodnotu minulých deficitů, že deficit nemusí ústit vždy do dluhu apod.)
rozlišení hrubého a čistého dluhu ( upravený o pohledávky státu )
pokud mluvíme o veřejném dluhu myslí se automaticky hrubý veřejný dluh.
Veřejný dluh je většinou ve formě vládních dluhopisů ( obchodovatelných či neobchodovatelných )
dělení dle doby splatnosti:
• krátkodobé do 1 roku ( treasury bills ) - růst podílu
• střednědobé do 10 let ( notes ) - nejčetnější
• dlouhodobé nad 10 let ( bonds )
14.1. Veřejný dluh a zahraničí
Držiteli obligací mohou být domácí i zahraniční osoby, mluvíme potom o vnitřním nebo zahraničním veřejném dluhu.
podíl zahr. veř. dluhu
• v jednotlivých zemích se značně liší (od 0 do 85%)
• pozitivní hodnocení zahr. kapitálu - přínos dodatečných prostředků do ekonomiky
• snižuje se negativní vliv domácího veř. dluhu na růst domácí úrok. míry
• vysoký podíl zahr. veř. dluhu je typický pro nejzadluženější rozvojové země

úroky ze zahr. veř. dluhu se splácejí v cizí měně, což vede k tlaku na přebytek obch. bilance ( kurs. opatření, devalvace - potíže soukr. sektoru ) – tzv. procento importu pohlcené úrokem z veřejného dluhu

Důsledky deficitu

13.3. Důsledky deficitu
rozpočtové - v krátkém období pozitivní ( změkčení rozp. omezení ). dlouhodobě však negativní ( nutnost zdrojů krytí, což vede k rostoucí úrokové zátěži nebo při peněžním krytí k inflaci )
fiskální - náhled na hodnocení se liší podle ekon. školy
• keynesiánci - využívání přechodných deficitů
• neoklasici - kritika trvalých deficitů, nedynamiky vývoje schodku a nízké míry národních úspor
• Barro-Ricardo hypotéza - popírá MAE důsledky deficitu
13.4. Možnosti financování deficitu:
-(T-Cg-Ig) = Bgp+Bcb+Bgf
kde T - celkové daň. příjmy, Cg - vládní spotřební výdaje, Ig - vládní investiční výdaje, Bgp - prodej vlád. obligací soukromníkům, , Bcb - půjčka od centrální banky, , Bgf - prodej vlád.obligací do zahraničí
13.4.1. Způsoby financování
To co více utratí stát, o to se musí snížit reálná spotřeba soukromého sektoru nebo zdroje dovézt.
• Z daní
• Z přebytků minulých let
• Prodejem státních nefinančních aktiv ( z privatizace )
• dluhové financování ( domácí nebo zahraniční úvěr )- jednotlivci i firmy nakupují vládní cenné papíry
• domácí úvěr – schopnost domácí úvěrové absorbce je omezenana rozdílem Sp-Ip, tj. úspory a investice soukromého sektoru. A deficitem platební bilance M-X.
- (T-Cg-Ig) = (Sp-Ip) + (IM-EX)
• zahraniční úvěr - nárůst zahr. veř. dluhu spojený s růstem pasivního salda běžného účtu platební bilance
• emisní financování Bcb ( monetizace deficitu )- centrální banka poskytne buď přímý úvěr nebo odkoupí vládní CP, vzhledem k neg. monet. důsledkům je tato možnost v mnoha zemích včetně ČR legislativně omezena
monetizace dluhu - nepřímé krytí dluhu pomocí nákupu vládních CP centrální bankou na sekundárním trhu. Důsledkem je zvýšení monet. báze, což vede multiplikovaně k pohybu cenové hladiny a úrok. měr

Dopady financování deficitu

13.4.2. Dopady financování deficitu
-(T-Cg-Ig) = (B+M+S)
B je změna CP, M je změna měnové báze, S je změna státního majetku
13.5. Fiskální důsledky deficitu
liší se podle typu deficitu ( 5 typů podle změny výdajů a příjmů )

Výdaje Příjmy Saldo ( - )
++ + -
+ = -
+ - -
= - -
- -- -

keynesiánci - východisko v pohybu výdajů (případ 1 - 3)
Barro-Ricardo se týká případu 4 – popírá mae důsledky deficitu
13.6. Fisk. kritéria vstupu do evropské měnové unie
rozpočtový deficit max. 3% HDP
veřejný dluh nižší než 60% HDP ( v EU průměr 70%, kolísá od 45 do 140%, v OECD přes 60% )

Důsledky deficitu

13.3. Důsledky deficitu
rozpočtové - v krátkém období pozitivní ( změkčení rozp. omezení ). dlouhodobě však negativní ( nutnost zdrojů krytí, což vede k rostoucí úrokové zátěži nebo při peněžním krytí k inflaci )
fiskální - náhled na hodnocení se liší podle ekon. školy
• keynesiánci - využívání přechodných deficitů
• neoklasici - kritika trvalých deficitů, nedynamiky vývoje schodku a nízké míry národních úspor
• Barro-Ricardo hypotéza - popírá MAE důsledky deficitu
13.4. Možnosti financování deficitu:
-(T-Cg-Ig) = Bgp+Bcb+Bgf
kde T - celkové daň. příjmy, Cg - vládní spotřební výdaje, Ig - vládní investiční výdaje, Bgp - prodej vlád. obligací soukromníkům, , Bcb - půjčka od centrální banky, , Bgf - prodej vlád.obligací do zahraničí
13.4.1. Způsoby financování
To co více utratí stát, o to se musí snížit reálná spotřeba soukromého sektoru nebo zdroje dovézt.
• Z daní
• Z přebytků minulých let
• Prodejem státních nefinančních aktiv ( z privatizace )
• dluhové financování ( domácí nebo zahraniční úvěr )- jednotlivci i firmy nakupují vládní cenné papíry
• domácí úvěr – schopnost domácí úvěrové absorbce je omezenana rozdílem Sp-Ip, tj. úspory a investice soukromého sektoru. A deficitem platební bilance M-X.
- (T-Cg-Ig) = (Sp-Ip) + (IM-EX)
• zahraniční úvěr - nárůst zahr. veř. dluhu spojený s růstem pasivního salda běžného účtu platební bilance
• emisní financování Bcb ( monetizace deficitu )- centrální banka poskytne buď přímý úvěr nebo odkoupí vládní CP, vzhledem k neg. monet. důsledkům je tato možnost v mnoha zemích včetně ČR legislativně omezena
monetizace dluhu - nepřímé krytí dluhu pomocí nákupu vládních CP centrální bankou na sekundárním trhu. Důsledkem je zvýšení monet. báze, což vede multiplikovaně k pohybu cenové hladiny a úrok. měr

Dopady financování deficitu

13.4.2. Dopady financování deficitu
-(T-Cg-Ig) = (B+M+S)
B je změna CP, M je změna měnové báze, S je změna státního majetku
13.5. Fiskální důsledky deficitu
liší se podle typu deficitu ( 5 typů podle změny výdajů a příjmů )

Výdaje Příjmy Saldo ( - )
++ + -
+ = -
+ - -
= - -
- -- -

keynesiánci - východisko v pohybu výdajů (případ 1 - 3)
Barro-Ricardo se týká případu 4 – popírá mae důsledky deficitu
13.6. Fisk. kritéria vstupu do evropské měnové unie
rozpočtový deficit max. 3% HDP
veřejný dluh nižší než 60% HDP ( v EU průměr 70%, kolísá od 45 do 140%, v OECD přes 60% )

ROZPOČTOVÝ DEFICIT

13. ROZPOČTOVÝ DEFICIT.

rozpočtový deficit - původně mimořádný jev doprovázející války, období hosp. poklesů apod., od poloviny 70. let trvalý rys VF
rozpočtové saldo - nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji - přebytek či deficit
saldo vládního návrhu SR - představuje aktivní fisk. záměr a odhad nezávislých vnějších vlivů
Z rozpočtového hlediska je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření
z fisk. hlediska je deficit známkou expanzívní fisk. politiky vlády. Krátkodobě není problémem, dlouhodobě je, protože se transformuje do veřejného dluhu.
13.1.1. 2 druhy deficitů:
• aktivní ( strukturální ) - fiskální deficit chtěný vládou
• pasívní ( cyklický ) - působení vnějších faktorů, především hosp. cyklu, ale i úroky z veř. dluhu z minulosti
• Další dělení je na statický ( po ukončení rozp. období ) a dynamický ( v průběhu období )
Celkový deficit = primární deficit + úroky z veřejného dluhu!!!!!!!
13.2. Příčiny deficitu
13.2.1. Vnější faktory způsobující pasívní deficit:
• hosp. pokles (recese)
• zvýšení cen zákl. surovin (ropný šok)
• mimořádné události (válka, přír. katastrofa )
• úrok z veř. dluhu
13.2.2. Příčiny vzniku aktivního deficitu:
• expanzivní fisk. politika
• vládní populismus
• snaha rozložit důsledky výdajového šoku na delší období
• snaha rozložit daň. zátěž spojenou s nákladnými veř. projekty

ROZPOČTOVÝ DEFICIT

13. ROZPOČTOVÝ DEFICIT.

rozpočtový deficit - původně mimořádný jev doprovázející války, období hosp. poklesů apod., od poloviny 70. let trvalý rys VF
rozpočtové saldo - nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji - přebytek či deficit
saldo vládního návrhu SR - představuje aktivní fisk. záměr a odhad nezávislých vnějších vlivů
Z rozpočtového hlediska je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření
z fisk. hlediska je deficit známkou expanzívní fisk. politiky vlády. Krátkodobě není problémem, dlouhodobě je, protože se transformuje do veřejného dluhu.
13.1.1. 2 druhy deficitů:
• aktivní ( strukturální ) - fiskální deficit chtěný vládou
• pasívní ( cyklický ) - působení vnějších faktorů, především hosp. cyklu, ale i úroky z veř. dluhu z minulosti
• Další dělení je na statický ( po ukončení rozp. období ) a dynamický ( v průběhu období )
Celkový deficit = primární deficit + úroky z veřejného dluhu!!!!!!!
13.2. Příčiny deficitu
13.2.1. Vnější faktory způsobující pasívní deficit:
• hosp. pokles (recese)
• zvýšení cen zákl. surovin (ropný šok)
• mimořádné události (válka, přír. katastrofa )
• úrok z veř. dluhu
13.2.2. Příčiny vzniku aktivního deficitu:
• expanzivní fisk. politika
• vládní populismus
• snaha rozložit důsledky výdajového šoku na delší období
• snaha rozložit daň. zátěž spojenou s nákladnými veř. projekty

Důchodový a substituční efekt

12.4. Důchodový a substituční efekt
důchodový efekt - snížení disp. důchodu, na druhé straně prospěch veř. sektoru, důsledek všech daní.
substituční efekt – je důsledkem distorze (zkreslení) cen statků, posun na nižší indiferenční křivku celkového užitku bez prospěchu veř. sektoru, příčina mrtvé ztráty
substituční efekt a tedy i mrtvá ztráta nevzniká pouze v případě, že se dani nelze vyhnout ( např. paušální daň ), nebo pokud statek nemá substitut.
12.5. Daňový dopad a daňový přesun
daňový dopad – je rozdělení daň. břemene mezi jednotlivé poplatníky. Sledování jako absolutní ( v Kč ), relativní (procentní podíl z daně ) nebo rozpočtová ( dopad uložené daně na veř. výdaje ) incidence = zatížení
12.5.1. rozlišení daň. incidence (zatížení):
• statutární - formální, ze zákona
• skutečná - efektivní, možný přesun na jiné subjekty ( konečné břemeno nesou vždy jednotlivci ) je výsledkem daňového přesunu.
daň. přesun ( tax shift ) - 2 druhy:
• dopředu - zvýšení cen pro odběratele, konečný důsledek nesou spotřebitelé
• dozadu - snížení plateb dodavatelům, konečný důsledek nesou většinou zaměstnanci
velikost daň. přesunu - záleží na elasticitě poptávky ( čím vyšší, tím méně se přesune ) a nabídky ( čím vyšší, tím více se přesune ), obě elasticity je nutno brát komplexně - vysoká elasticita poptávky může být eliminována vyšší elasticitou nabídky
obecně platí tzv Allanův vzorec
Es/Ec = podíl spotřebitele/podíl výrobce
pokud je absolutně elastická poptávka, nese celou daň výrobce a opačně.
rozdělení daň. břemene - nezáleží na tom, které straně je daň uložena, výsledné rozložení je na konkurenčním trhu shodné.
12.6. Měření daňového dopadu
Nejčastějším cílem je zjištění míry progresivity daní.
Používá se Lorenzovy křivky před a po zdanění.
LK je graf znázorňující kumulativní procentuální podíl obyvatelstva na ose X a kumulativní podíl získaného důchodu na ose Y.
Ideální je linie 45 stupňů. Čím je skutečná křivka od této osy vzdálenější směrem dolů, tím je rozdělení důchodu nerovnoměrnější.
Míru této nerovnosti hodnotí tzv. Giniho koeficient: G = A –B/A

Důchodový a substituční efekt

12.4. Důchodový a substituční efekt
důchodový efekt - snížení disp. důchodu, na druhé straně prospěch veř. sektoru, důsledek všech daní.
substituční efekt – je důsledkem distorze (zkreslení) cen statků, posun na nižší indiferenční křivku celkového užitku bez prospěchu veř. sektoru, příčina mrtvé ztráty
substituční efekt a tedy i mrtvá ztráta nevzniká pouze v případě, že se dani nelze vyhnout ( např. paušální daň ), nebo pokud statek nemá substitut.
12.5. Daňový dopad a daňový přesun
daňový dopad – je rozdělení daň. břemene mezi jednotlivé poplatníky. Sledování jako absolutní ( v Kč ), relativní (procentní podíl z daně ) nebo rozpočtová ( dopad uložené daně na veř. výdaje ) incidence = zatížení
12.5.1. rozlišení daň. incidence (zatížení):
• statutární - formální, ze zákona
• skutečná - efektivní, možný přesun na jiné subjekty ( konečné břemeno nesou vždy jednotlivci ) je výsledkem daňového přesunu.
daň. přesun ( tax shift ) - 2 druhy:
• dopředu - zvýšení cen pro odběratele, konečný důsledek nesou spotřebitelé
• dozadu - snížení plateb dodavatelům, konečný důsledek nesou většinou zaměstnanci
velikost daň. přesunu - záleží na elasticitě poptávky ( čím vyšší, tím méně se přesune ) a nabídky ( čím vyšší, tím více se přesune ), obě elasticity je nutno brát komplexně - vysoká elasticita poptávky může být eliminována vyšší elasticitou nabídky
obecně platí tzv Allanův vzorec
Es/Ec = podíl spotřebitele/podíl výrobce
pokud je absolutně elastická poptávka, nese celou daň výrobce a opačně.
rozdělení daň. břemene - nezáleží na tom, které straně je daň uložena, výsledné rozložení je na konkurenčním trhu shodné.
12.6. Měření daňového dopadu
Nejčastějším cílem je zjištění míry progresivity daní.
Používá se Lorenzovy křivky před a po zdanění.
LK je graf znázorňující kumulativní procentuální podíl obyvatelstva na ose X a kumulativní podíl získaného důchodu na ose Y.
Ideální je linie 45 stupňů. Čím je skutečná křivka od této osy vzdálenější směrem dolů, tím je rozdělení důchodu nerovnoměrnější.
Míru této nerovnosti hodnotí tzv. Giniho koeficient: G = A –B/A

Principy sjednoceného daň. systému EU

11.3. Principy sjednoceného daň. systému EU:
spravedlnost
efektivnost
korektnost - definování slušných vztahů mezi poplatníky a státem
administrativní proveditelnost - realizovatelnost v praxi
daňová jistota - nemají probíhat časté změny
11.4. Principy daňové soustavy ČR:
rozpočtově-politický - princip pružnosti (kombinací důchod. daně s daněmi majetkovými a nepřímými)
spravedlnost - horizontální i vertikální
podnikově-hospodářský - požadavek na neutralitu daní a rovnost konkurenčních podmínek
pružnost a účinnost - vytvoření účinné hierarchie daň. orgánů
harmonizace s EU - zavedení DPH, spotř. daní, univerzální daně z příjmů

DAŇOVÝ DOPAD A PŘESUN

12. DAŇOVÝ DOPAD A PŘESUN
12.1. Základní pojmy
celkové daň. břemeno ( tax burden, TB ) - snížení reál. disp. důchodu soukr. sektoru
celková škoda soukr. sektoru je vyšší než celkový prospěch veř. sektoru ( čisté vybrané daně )
náklady zdanění = celk. daň. břemeno - suma čistých vybraných daní
TB – SČD = ŠSS – PVS = náklady zdanění
Náklady zdanění mají 2 součásti
administrativní náklady - fungování systému, tvorba zákonů, vybírání daní; na straně státu a na straně soukromého sektoru ( daňoví poradci … )
mrtvá ztráta ( DWL ) ( nadměrné daň. břemeno, absolutní ztráta )
12.2. Ovlivnění rovnováhy na trhu:
daň specifická,tj. jednotková ( platí výrobce ) – posun jen křivky nabídky nahoru
daň specifická ( platí spotřebitel ) posun jen křivky poptávky dolů
daň ad valorem ( % z hodnoty ) – nepřímé daně, posun křivky poptávky dolů, ale ne rovnoběžně.
12.3. Mrtvá ztráta
snížení přebytku spotřebitele (úhel P0E0E1) i přebytku výrobce (úhel AE0P0)
vybraná daň (P2AE1P1)
přímá mrtvá ztráta (AE0E1) - ztráta v paretovském smyslu
o mrtvou ztrátu se dělí výrobce (AE0B) se spotřebitelem (E0E1B)
závislost mrtvé ztráty na velikosti daně - čím větší daň, tím větší mrtvá ztráta, mrtvá ztráta roste rychleji než daň, je tedy efektivnější uložit více menších daní.
negativní mrtvá ztráta - pokud trh selhává a daň přibližuje ekonomiku ke stavu efektivní alokace, např. uložení ekologické daně která omezí výrobu znečisťujících látek.

Principy sjednoceného daň. systému EU

11.3. Principy sjednoceného daň. systému EU:
spravedlnost
efektivnost
korektnost - definování slušných vztahů mezi poplatníky a státem
administrativní proveditelnost - realizovatelnost v praxi
daňová jistota - nemají probíhat časté změny
11.4. Principy daňové soustavy ČR:
rozpočtově-politický - princip pružnosti (kombinací důchod. daně s daněmi majetkovými a nepřímými)
spravedlnost - horizontální i vertikální
podnikově-hospodářský - požadavek na neutralitu daní a rovnost konkurenčních podmínek
pružnost a účinnost - vytvoření účinné hierarchie daň. orgánů
harmonizace s EU - zavedení DPH, spotř. daní, univerzální daně z příjmů

DAŇOVÝ DOPAD A PŘESUN

12. DAŇOVÝ DOPAD A PŘESUN
12.1. Základní pojmy
celkové daň. břemeno ( tax burden, TB ) - snížení reál. disp. důchodu soukr. sektoru
celková škoda soukr. sektoru je vyšší než celkový prospěch veř. sektoru ( čisté vybrané daně )
náklady zdanění = celk. daň. břemeno - suma čistých vybraných daní
TB – SČD = ŠSS – PVS = náklady zdanění
Náklady zdanění mají 2 součásti
administrativní náklady - fungování systému, tvorba zákonů, vybírání daní; na straně státu a na straně soukromého sektoru ( daňoví poradci … )
mrtvá ztráta ( DWL ) ( nadměrné daň. břemeno, absolutní ztráta )
12.2. Ovlivnění rovnováhy na trhu:
daň specifická,tj. jednotková ( platí výrobce ) – posun jen křivky nabídky nahoru
daň specifická ( platí spotřebitel ) posun jen křivky poptávky dolů
daň ad valorem ( % z hodnoty ) – nepřímé daně, posun křivky poptávky dolů, ale ne rovnoběžně.
12.3. Mrtvá ztráta
snížení přebytku spotřebitele (úhel P0E0E1) i přebytku výrobce (úhel AE0P0)
vybraná daň (P2AE1P1)
přímá mrtvá ztráta (AE0E1) - ztráta v paretovském smyslu
o mrtvou ztrátu se dělí výrobce (AE0B) se spotřebitelem (E0E1B)
závislost mrtvé ztráty na velikosti daně - čím větší daň, tím větší mrtvá ztráta, mrtvá ztráta roste rychleji než daň, je tedy efektivnější uložit více menších daní.
negativní mrtvá ztráta - pokud trh selhává a daň přibližuje ekonomiku ke stavu efektivní alokace, např. uložení ekologické daně která omezí výrobu znečisťujících látek.

Majetkové daně

Majetkové daně
• daň z nemovitostí - podle polohy nemovitosti, rozsáhlé systémy osvobození od daní, diferenciace podle druhu půdy a podle velikosti obce, podle zastavěné plochy

• daň silniční - za motorová vozidla používaná k výdělečné činnosti

• dědická a darovací daň - jednorázové, progresivní sazby, diferenciace dle příbuzenského vztahu

• daň z převodu nemovitostí - jednorázová, jednotná, proporcionální
nepřímé daně = daně ze spotřeby

• DPH - všeobecná, nárok na vrácení daně zaplacené v cenách vstupů, podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku (dodání zboží, poskytování služeb, převod nemovitostí či práv), dovoz zboží a příležitostná autobusová doprava provozovaná zahraničním subjektem na našem území , při vývozu - nárok na vrácení daně, základem daně je cena bez DPH včetně cla a spotř. daně, sazba - lineární a diferencovaná

• spotřební daně - na 5 druhů komodit, sazby - pevné, diferencované

• ekologické daně - blíží se selektivním daním spotřebním

DAŇOVÉ PRINCIPY

11. DAŇOVÉ PRINCIPY.
11.1. Charakteristika
proměnlivé v průběhu času
nutno určit pro daň. systém jako celek
obtíže: principů je mnoho, některé se popírají, nutno stanovit jeden princip jako nosný
nedůslednost při používání jednotného pojmového aparátu a obsahová nejednoznačnost
11.2. Daňové principy ( kánony ) dle A. Smithe
• všeobecnost
• výhodnost úhrady
• určitost
• plat. schopnost
• minimalizace nákladů na správu
v současnosti - kompromis mezi spravedlností a efektivitou
11.2.1. Spravedlnost
- nutno definovat kritéria spravedlnosti:
• zásada užitku - jedinec má platit tolik, jaký má užitek, nelze realizovat v praxi, protože nezabezpečuje redistribuční fci
• zásada schopnosti - má se platit , kolik mohu, zabezpečuje redistribuční fci
vertikální spravedlnost - poplatník s větší plat. kapacitou má platit více ( problémy o kolik, jaký průběh progrese aj.)
horizontální spravedlnost - poplatníci se stejnou plat. schopností mají platit stejně (problém měřitelnosti), platební schopnost je vícerozměrné kriterium
11.2.2. Efektivnost
vliv daní na ekon. chování subjektů - nutnost minimalizace distorzních ( rušivých ) vlivů na ceny, distorzní účinky - téměř všechny daně
výše nákladů na správu - jak náklady státu, tak náklady poplatníka (mnohem vyšší)
celk. daň. břemeno = daň + admin. náklady + dodat. daň. břemeno
snížení důchodu (hledání opt. oblasti aktivity)
dodat. daň. břemeno (ztráta času, menší pohodlí...)

Majetkové daně

Majetkové daně
• daň z nemovitostí - podle polohy nemovitosti, rozsáhlé systémy osvobození od daní, diferenciace podle druhu půdy a podle velikosti obce, podle zastavěné plochy

• daň silniční - za motorová vozidla používaná k výdělečné činnosti

• dědická a darovací daň - jednorázové, progresivní sazby, diferenciace dle příbuzenského vztahu

• daň z převodu nemovitostí - jednorázová, jednotná, proporcionální
nepřímé daně = daně ze spotřeby

• DPH - všeobecná, nárok na vrácení daně zaplacené v cenách vstupů, podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku (dodání zboží, poskytování služeb, převod nemovitostí či práv), dovoz zboží a příležitostná autobusová doprava provozovaná zahraničním subjektem na našem území , při vývozu - nárok na vrácení daně, základem daně je cena bez DPH včetně cla a spotř. daně, sazba - lineární a diferencovaná

• spotřební daně - na 5 druhů komodit, sazby - pevné, diferencované

• ekologické daně - blíží se selektivním daním spotřebním

DAŇOVÉ PRINCIPY

11. DAŇOVÉ PRINCIPY.
11.1. Charakteristika
proměnlivé v průběhu času
nutno určit pro daň. systém jako celek
obtíže: principů je mnoho, některé se popírají, nutno stanovit jeden princip jako nosný
nedůslednost při používání jednotného pojmového aparátu a obsahová nejednoznačnost
11.2. Daňové principy ( kánony ) dle A. Smithe
• všeobecnost
• výhodnost úhrady
• určitost
• plat. schopnost
• minimalizace nákladů na správu
v současnosti - kompromis mezi spravedlností a efektivitou
11.2.1. Spravedlnost
- nutno definovat kritéria spravedlnosti:
• zásada užitku - jedinec má platit tolik, jaký má užitek, nelze realizovat v praxi, protože nezabezpečuje redistribuční fci
• zásada schopnosti - má se platit , kolik mohu, zabezpečuje redistribuční fci
vertikální spravedlnost - poplatník s větší plat. kapacitou má platit více ( problémy o kolik, jaký průběh progrese aj.)
horizontální spravedlnost - poplatníci se stejnou plat. schopností mají platit stejně (problém měřitelnosti), platební schopnost je vícerozměrné kriterium
11.2.2. Efektivnost
vliv daní na ekon. chování subjektů - nutnost minimalizace distorzních ( rušivých ) vlivů na ceny, distorzní účinky - téměř všechny daně
výše nákladů na správu - jak náklady státu, tak náklady poplatníka (mnohem vyšší)
celk. daň. břemeno = daň + admin. náklady + dodat. daň. břemeno
snížení důchodu (hledání opt. oblasti aktivity)
dodat. daň. břemeno (ztráta času, menší pohodlí...)

Nedaňové příjmy

10.3. Nedaňové příjmy
• pojistné na soc. pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti (27%)
• povinné příspěvky do státních fondů
• cla (4%)
celková odvodová povinnost - souhrn všech plateb, které jsou subjekty povinny podle zákona platit
většina plateb - státní rozpočet, ale daň z nemovitostí a většina daní z příjmů fyz. osob plynou obcím a okresům
pojistné na všeob. zdrav. pojištění - plyne do VZP a následně do dalších pojišťoven
SP - vyčleněny z balíku stát. příjmů s účelovým určením
- obsahuje nemocenské pojištění, pojistné na důch. zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti
pojištěnci - zaměstnanci, osoby sam. výdělečně činné
jiné nedaň. příjmy - pojistné na všeob. zdrav. pojištění - povinně všichni občané, kromě těch, za které platí stát (děti, studenti, matky s dětmi)
cla - součástí daně při dovozu zboží

Charakteristické znaky jednotlivých druhů daní

10.4. Charakteristické znaky jednotlivých druhů daní
daně z příjmů - nejvýnosnější zdroj rozp. soustavy
daň z příjmů fyz. osob - sazba je výrazně progresívní
DZPFO
veškeré příjmy (ze záv. činnosti, z podnikání, z pronájmu, z kap. majetku, ostatní)
- příjmy vyňaté ze zdanění
- příjmy tvořící sam. daň. základy
- příjmy osvobozené od daně z příjmů fyz. osob
= základ daně - odečitatelné položky
- nezdanitelné části
= daň. základ po snížení × sazba daně
= DAŇ

DZPPO - platí všechny společnosti s vyjímkou VOS, sazba je lineární, podíl na veř. příjmech se snižuje.
veškeré příjmy
- příjmy vyňaté ze zdanění (dary, dědictví, zisk z privatizace)
- osvobozené příjmy (úroky ze stát. dluhopisů aj.)
- příjmy tvořící sam. daň. základy
= zdanitelné příjmy - náklady na dosažení, udržení a zajištění příjmů
= základ daně - odečitatelné položky (ztráta, dary na veř. prospěšné účely)
= základ daně po snížení × sazba daně
= daň - slevy na dani (zaměstnání osob se SPS, zamezení dvojího zdanění dividend)
= daň po slevě

Nedaňové příjmy

10.3. Nedaňové příjmy
• pojistné na soc. pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti (27%)
• povinné příspěvky do státních fondů
• cla (4%)
celková odvodová povinnost - souhrn všech plateb, které jsou subjekty povinny podle zákona platit
většina plateb - státní rozpočet, ale daň z nemovitostí a většina daní z příjmů fyz. osob plynou obcím a okresům
pojistné na všeob. zdrav. pojištění - plyne do VZP a následně do dalších pojišťoven
SP - vyčleněny z balíku stát. příjmů s účelovým určením
- obsahuje nemocenské pojištění, pojistné na důch. zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti
pojištěnci - zaměstnanci, osoby sam. výdělečně činné
jiné nedaň. příjmy - pojistné na všeob. zdrav. pojištění - povinně všichni občané, kromě těch, za které platí stát (děti, studenti, matky s dětmi)
cla - součástí daně při dovozu zboží

Charakteristické znaky jednotlivých druhů daní

10.4. Charakteristické znaky jednotlivých druhů daní
daně z příjmů - nejvýnosnější zdroj rozp. soustavy
daň z příjmů fyz. osob - sazba je výrazně progresívní
DZPFO
veškeré příjmy (ze záv. činnosti, z podnikání, z pronájmu, z kap. majetku, ostatní)
- příjmy vyňaté ze zdanění
- příjmy tvořící sam. daň. základy
- příjmy osvobozené od daně z příjmů fyz. osob
= základ daně - odečitatelné položky
- nezdanitelné části
= daň. základ po snížení × sazba daně
= DAŇ

DZPPO - platí všechny společnosti s vyjímkou VOS, sazba je lineární, podíl na veř. příjmech se snižuje.
veškeré příjmy
- příjmy vyňaté ze zdanění (dary, dědictví, zisk z privatizace)
- osvobozené příjmy (úroky ze stát. dluhopisů aj.)
- příjmy tvořící sam. daň. základy
= zdanitelné příjmy - náklady na dosažení, udržení a zajištění příjmů
= základ daně - odečitatelné položky (ztráta, dary na veř. prospěšné účely)
= základ daně po snížení × sazba daně
= daň - slevy na dani (zaměstnání osob se SPS, zamezení dvojího zdanění dividend)
= daň po slevě

Definování daně

9.3. Definování daně:
9.3.1. Kdo ( daňový subjekt )
( fyz. i práv. osoba ) rozdíl mezi plátcem ( odvádí daň státu )a poplatníkem ( nese daň. břemeno )
9.3.2. Z čeho ( předmět )
důchod, majetek, spotřeba
modifikace předmětu daně - zúžení ( vynětí či osvobození od daně ) nebo kvantifikace ( matematické vyjádření )
modifikovaný základ lze ještě upravovat o odčitatelné položky
9.3.3. Velikost daňové sazby
• Paušální - pevná absolutní částka
• procentní sazba
• lineární ( procento daně se nemění se změnou velikosti základu )
• progresivní - s růstem základu růst sazby ( lineárně, mírně klouzavě, stupňovitě )
možnost slevy na dani či prominutí daně
9.3.4. Způsob vyměření
• daňové přiznání - vypočte sám subjekt, který nese plnou zodpovědnost ( daň z příjmů práv. a fyz. osob podnikatelských )
• srážka u zdroje příjmu - daň vypočítává a odvádí plátce, který příjem vyplatil, zodpovědnost nese plátce
• daňový výměr - stanovuje správce daně individuálně pro daný případ
• dohodou
9.3.5. Způsob placení
• jednorázově
• splátky
• zálohově s konečným vyrovnáním
9.3.6. Splatnost
stanovení termínu, určení sankcí ( ČR podle počtu dní, není stanovena horní hranice penále )

DAŇOVÁ SOUSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY

10. DAŇOVÁ SOUSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
10.1. hlavní rysy daň. systému ČR ( oproti socialismu ):
• zvýšení daň. spravedlnosti
• zvýšení podílu daní ze spotřeby včetně větší rovnoměrnosti zdanění jednotlivých komodit
• snížení a sjednocení zdanění práv. osob
• zvýšení váhy a sjednocení zdanění fyz. osob
• využití fisk. soustavy jako nástroje MAE regulace
• harmonizace našeho daň. systému s EU
• vyčlenění systému pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
10.2. Daňové příjmy
10.2.1. Přímé daně
• Daně z příjmů 31% – fyzických a právnických osob
• Majetkové daně 2% – z nemovitostí ( pozemků a staveb ), silniční, dědická, darovací, z převodu nemovitostí.
10.2.2. Nepřímé daně
• Všeobecné 22% – DPH ( 5 a 22% )
• Výběrové 10% – spotřební daně ( z piva, vína, lihovin, tabáku a tabákových výrobků, z uhlovodíkových paliv a maziv ).
• K ochraně životního prostředí. Zatím nejsou zavedeny

Definování daně

9.3. Definování daně:
9.3.1. Kdo ( daňový subjekt )
( fyz. i práv. osoba ) rozdíl mezi plátcem ( odvádí daň státu )a poplatníkem ( nese daň. břemeno )
9.3.2. Z čeho ( předmět )
důchod, majetek, spotřeba
modifikace předmětu daně - zúžení ( vynětí či osvobození od daně ) nebo kvantifikace ( matematické vyjádření )
modifikovaný základ lze ještě upravovat o odčitatelné položky
9.3.3. Velikost daňové sazby
• Paušální - pevná absolutní částka
• procentní sazba
• lineární ( procento daně se nemění se změnou velikosti základu )
• progresivní - s růstem základu růst sazby ( lineárně, mírně klouzavě, stupňovitě )
možnost slevy na dani či prominutí daně
9.3.4. Způsob vyměření
• daňové přiznání - vypočte sám subjekt, který nese plnou zodpovědnost ( daň z příjmů práv. a fyz. osob podnikatelských )
• srážka u zdroje příjmu - daň vypočítává a odvádí plátce, který příjem vyplatil, zodpovědnost nese plátce
• daňový výměr - stanovuje správce daně individuálně pro daný případ
• dohodou
9.3.5. Způsob placení
• jednorázově
• splátky
• zálohově s konečným vyrovnáním
9.3.6. Splatnost
stanovení termínu, určení sankcí ( ČR podle počtu dní, není stanovena horní hranice penále )

DAŇOVÁ SOUSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY

10. DAŇOVÁ SOUSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
10.1. hlavní rysy daň. systému ČR ( oproti socialismu ):
• zvýšení daň. spravedlnosti
• zvýšení podílu daní ze spotřeby včetně větší rovnoměrnosti zdanění jednotlivých komodit
• snížení a sjednocení zdanění práv. osob
• zvýšení váhy a sjednocení zdanění fyz. osob
• využití fisk. soustavy jako nástroje MAE regulace
• harmonizace našeho daň. systému s EU
• vyčlenění systému pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
10.2. Daňové příjmy
10.2.1. Přímé daně
• Daně z příjmů 31% – fyzických a právnických osob
• Majetkové daně 2% – z nemovitostí ( pozemků a staveb ), silniční, dědická, darovací, z převodu nemovitostí.
10.2.2. Nepřímé daně
• Všeobecné 22% – DPH ( 5 a 22% )
• Výběrové 10% – spotřební daně ( z piva, vína, lihovin, tabáku a tabákových výrobků, z uhlovodíkových paliv a maziv ).
• K ochraně životního prostředí. Zatím nejsou zavedeny

VEŘEJNÉ PŘÍJMY - DYNAMIKA A STRUKTURA

8. VEŘEJNÉ PŘÍJMY - DYNAMIKA A STRUKTURA.
veř. příjmy - zákl. zdroj krytí veř. výdajů, souvisejí s redistribucí, představují rozpočtové omezení v případě vyrovnaného hospodaření.
8.1. Členění veř. příjmů:
Z hlediska návratnosti na nenávratné ( většina ) a návratné ( např. vládní úvěry )
Z hlediska časového na běžné a kapitálové, běžné - k financování běžných výdajů - 2 skupiny - nenávratné daňové, nedaňové ( návratné i nenávratné ), kapitálové - jsou nedaňové, jak návratné tak nenávratné
Z hlediska závaznosti na povinné ( daně ) a fakultativní ( dobrovolné )
Z hlediska daňové pravomoci na celostátní a místní
státní a municipální - podle pravomoci vybírání
podle daňového určení - státní, svěřené ( celostátně placené do místních rozpočtů ), municipální
daňové příjmy - daně a cla ( veř. jednorázově placené dávky z hodnoty zboží při přechodu státní hranice ). Představují rozhodující část veřejných rozpočtů.
Daň je povinná a nenávratná, pravidelně se opakující platba do veřejného rozpočtu bez nároku na protiplnění.
Důvodem existence daní je tzv. fiskální důvod – daně jsou nejdůležitější příjem veřejných rozpočtů a ekonomický důvod – slouží k realizace záměrů vlády
Daňová kvóta = daně / HDP teď asi 20%
Složená daňová kvóta = daně+SP / HDP teď asi 37%
Lafferova křivka – znázorňuje závislost daňového výnosu na míře zdanění.
nedaňové příjmy - příjmy z veř. podnikání ( uživatelské poplatky ), příjmy z podnikání se státním majetkem ( nájmy, prodeje ), poplatky za úkony ( závazná výše ), popř. dávky.
Fiskální příjmy – jsou příjmy plynoucí do veřejných rozpočtů.
Parafiskální příjmy - povinné příspěvky a dávky vybírané na základě zákona, ale neplynou do veřejných rozpočtů, ale jsou účelově vázané a proto plynoucí do mimorozpočtových fondů - zdravotní pojištění, soc. zabezpečení, důchodové pojištění

DAŇOVÁ TYPOLOGIE A KLASIFIKACE

9. DAŇOVÁ TYPOLOGIE A KLASIFIKACE.
9.1. Funkce daní
• Fiskální – zabezpečuje dostatek prostředků k úhradě veřejných výdajů. Je nejstarší, je úzce propojena s alokační funkcí veřejného rozpočtu.
• Redistribuční
• Stabilizační
9.2. Členění daní:
podle přesunu - přímé - vyměřeny konkrétnímu poplatníkovi ( důchodové, majetkové ) a nepřímé - možnost přesunout na jiného ( spotřební )
podle vztahu k plat. schopnosti poplatníka - osobní - zohledňují plat. schopnost ( důchodové u fyz. osob ) a in rem - bez ohledu na plat. schopnost (DPH,důch. u práv. osob, majetkové)
podle subjektu - placené fyz. osobou - zdanění domácností ( platí hlava rodiny za celou rodinu )nebo placené práv. osobou
podle předmětu ( objektu ) - důchodové ( platí se i z důchodů vyplácených naturálně ), majetkové ( daní se držba, prodej i dědictví ), spotřební ( univerzální - DPH, selektivní=akcízy - z benzínu )

VEŘEJNÉ PŘÍJMY - DYNAMIKA A STRUKTURA

8. VEŘEJNÉ PŘÍJMY - DYNAMIKA A STRUKTURA.
veř. příjmy - zákl. zdroj krytí veř. výdajů, souvisejí s redistribucí, představují rozpočtové omezení v případě vyrovnaného hospodaření.
8.1. Členění veř. příjmů:
Z hlediska návratnosti na nenávratné ( většina ) a návratné ( např. vládní úvěry )
Z hlediska časového na běžné a kapitálové, běžné - k financování běžných výdajů - 2 skupiny - nenávratné daňové, nedaňové ( návratné i nenávratné ), kapitálové - jsou nedaňové, jak návratné tak nenávratné
Z hlediska závaznosti na povinné ( daně ) a fakultativní ( dobrovolné )
Z hlediska daňové pravomoci na celostátní a místní
státní a municipální - podle pravomoci vybírání
podle daňového určení - státní, svěřené ( celostátně placené do místních rozpočtů ), municipální
daňové příjmy - daně a cla ( veř. jednorázově placené dávky z hodnoty zboží při přechodu státní hranice ). Představují rozhodující část veřejných rozpočtů.
Daň je povinná a nenávratná, pravidelně se opakující platba do veřejného rozpočtu bez nároku na protiplnění.
Důvodem existence daní je tzv. fiskální důvod – daně jsou nejdůležitější příjem veřejných rozpočtů a ekonomický důvod – slouží k realizace záměrů vlády
Daňová kvóta = daně / HDP teď asi 20%
Složená daňová kvóta = daně+SP / HDP teď asi 37%
Lafferova křivka – znázorňuje závislost daňového výnosu na míře zdanění.
nedaňové příjmy - příjmy z veř. podnikání ( uživatelské poplatky ), příjmy z podnikání se státním majetkem ( nájmy, prodeje ), poplatky za úkony ( závazná výše ), popř. dávky.
Fiskální příjmy – jsou příjmy plynoucí do veřejných rozpočtů.
Parafiskální příjmy - povinné příspěvky a dávky vybírané na základě zákona, ale neplynou do veřejných rozpočtů, ale jsou účelově vázané a proto plynoucí do mimorozpočtových fondů - zdravotní pojištění, soc. zabezpečení, důchodové pojištění

DAŇOVÁ TYPOLOGIE A KLASIFIKACE

9. DAŇOVÁ TYPOLOGIE A KLASIFIKACE.
9.1. Funkce daní
• Fiskální – zabezpečuje dostatek prostředků k úhradě veřejných výdajů. Je nejstarší, je úzce propojena s alokační funkcí veřejného rozpočtu.
• Redistribuční
• Stabilizační
9.2. Členění daní:
podle přesunu - přímé - vyměřeny konkrétnímu poplatníkovi ( důchodové, majetkové ) a nepřímé - možnost přesunout na jiného ( spotřební )
podle vztahu k plat. schopnosti poplatníka - osobní - zohledňují plat. schopnost ( důchodové u fyz. osob ) a in rem - bez ohledu na plat. schopnost (DPH,důch. u práv. osob, majetkové)
podle subjektu - placené fyz. osobou - zdanění domácností ( platí hlava rodiny za celou rodinu )nebo placené práv. osobou
podle předmětu ( objektu ) - důchodové ( platí se i z důchodů vyplácených naturálně ), majetkové ( daní se držba, prodej i dědictví ), spotřební ( univerzální - DPH, selektivní=akcízy - z benzínu )

FISKÁLNÍ FEDERALISMUS

7. FISKÁLNÍ FEDERALISMUS. OPTIMALIZACE ÚZEMNÍ ALOKACE FISKÁLNÍCH FUNKCÍ
Veřejná vláda je kombinací všech vládních jednotek na úrovni:
• nadnárodní autority
• ústřední vlády
• Státní nebo republikové vlády
• Municipální vlády
Fiskálním federalizmem rozumíme vertikální a horizontální strukturu rozpočtové soustavy a vztahy uvnitř víceúrovňového finančního systému, tj. optimální přiřazení příjmů a výdajů jednotlivým článkům rozpočtové soustavy a optimalizace finančních vztahů mezi těmito články.
FF souvisí s rozdílným využitím jednotlivých fiskálních funkcí jednotlivými vládními úrovněmi, rozdělením kompetencí, stanovením daňové pravomoci, daňovém určení a využívání transferů.
Fiskální decentralizace posiluje pravomoc a odpovědnost nižších vládních úrovní za zabezpečení a financování veřejných statků.
Existují tři hlavní modely fiskálního federalizmu:
• Centralizovaný
• Decentralizovaný
• Kombinovaný – nejvíce využívaný

Fiskální funkce ve fiskálním federalizmu

7.1. Fiskální funkce ve fiskálním federalizmu
7.1.1. Alokační funkce
!!!! Fiskální decentralizace souvisí s efektivním využíváním alokační funkce – tj. účelné a hospodárné zajišťování veřejných statků!!!!
Pro hospodárné a účelné použití finančních prostředků na zajištění veřejných statků je vhodné stanovit:
• Optimální velikost fiskálního společenství
• Optimální objem veřejného statku
• Optimální strukturu veřejných statků
Tieboutova hypotéza: konkurence mezi obcemi v zabezpečování veřejných statků na základě zjištěných preferencí obyvatel vede k zabezpečování právě preferovaných veřejných statků, a to nejefektivnějším způsobem.
7.1.2. Redistribuční funkce
Využití redistribuční funkce na jednotlivých úrovních předpokládá daňovou pravomoc těchto úrovní. S tím je spojeno nebezpečí daňové konkurence mezi jednotlivými regiony. Využívání R.F na municipální úrovni je velmi omezené.
Přerozdělovací procesy uvnitř rozpočtové soustavy se uskutečňují peněžními transfery ve formě:
Specifických ( účelových ) dotací ( rovnocenné a nerovnocenné )
Všeobecných ( neúčelových ) dotací ( běžné a kapitálové )
7.1.2.1. Specifické - účelové dotace
Mají formu podmíněné dotace – v případě rovnocenného podílu všech vládních úrovní jde o rovnocenné podmíněné specifické dotace. Nutí příjemce k větší hospodárnosti,zvýšení vlastních příjmů…, protože se na dotaci sám podílí.
V případě, že jde o nerovnocenné dotace, tak není subjekt motivován ke zvyšování vlastních příjmů
Transfery jsou hlavním nástrojem vlády při usměrňování rozhodování nižších vládních úrovní o struktuře, kvantitě a kvalitě zabezpečovaných veřejných statků.
7.1.3. Stabilizační funkce
Její využití na nižší než ústřední vládní úrovni je velmi omezené.
7.1.4. Závěr
Redistribuční a stabilizační fce je efektivní využívat hlavně na centrální úrovni.

FISKÁLNÍ FEDERALISMUS

7. FISKÁLNÍ FEDERALISMUS. OPTIMALIZACE ÚZEMNÍ ALOKACE FISKÁLNÍCH FUNKCÍ
Veřejná vláda je kombinací všech vládních jednotek na úrovni:
• nadnárodní autority
• ústřední vlády
• Státní nebo republikové vlády
• Municipální vlády
Fiskálním federalizmem rozumíme vertikální a horizontální strukturu rozpočtové soustavy a vztahy uvnitř víceúrovňového finančního systému, tj. optimální přiřazení příjmů a výdajů jednotlivým článkům rozpočtové soustavy a optimalizace finančních vztahů mezi těmito články.
FF souvisí s rozdílným využitím jednotlivých fiskálních funkcí jednotlivými vládními úrovněmi, rozdělením kompetencí, stanovením daňové pravomoci, daňovém určení a využívání transferů.
Fiskální decentralizace posiluje pravomoc a odpovědnost nižších vládních úrovní za zabezpečení a financování veřejných statků.
Existují tři hlavní modely fiskálního federalizmu:
• Centralizovaný
• Decentralizovaný
• Kombinovaný – nejvíce využívaný

Fiskální funkce ve fiskálním federalizmu

7.1. Fiskální funkce ve fiskálním federalizmu
7.1.1. Alokační funkce
!!!! Fiskální decentralizace souvisí s efektivním využíváním alokační funkce – tj. účelné a hospodárné zajišťování veřejných statků!!!!
Pro hospodárné a účelné použití finančních prostředků na zajištění veřejných statků je vhodné stanovit:
• Optimální velikost fiskálního společenství
• Optimální objem veřejného statku
• Optimální strukturu veřejných statků
Tieboutova hypotéza: konkurence mezi obcemi v zabezpečování veřejných statků na základě zjištěných preferencí obyvatel vede k zabezpečování právě preferovaných veřejných statků, a to nejefektivnějším způsobem.
7.1.2. Redistribuční funkce
Využití redistribuční funkce na jednotlivých úrovních předpokládá daňovou pravomoc těchto úrovní. S tím je spojeno nebezpečí daňové konkurence mezi jednotlivými regiony. Využívání R.F na municipální úrovni je velmi omezené.
Přerozdělovací procesy uvnitř rozpočtové soustavy se uskutečňují peněžními transfery ve formě:
Specifických ( účelových ) dotací ( rovnocenné a nerovnocenné )
Všeobecných ( neúčelových ) dotací ( běžné a kapitálové )
7.1.2.1. Specifické - účelové dotace
Mají formu podmíněné dotace – v případě rovnocenného podílu všech vládních úrovní jde o rovnocenné podmíněné specifické dotace. Nutí příjemce k větší hospodárnosti,zvýšení vlastních příjmů…, protože se na dotaci sám podílí.
V případě, že jde o nerovnocenné dotace, tak není subjekt motivován ke zvyšování vlastních příjmů
Transfery jsou hlavním nástrojem vlády při usměrňování rozhodování nižších vládních úrovní o struktuře, kvantitě a kvalitě zabezpečovaných veřejných statků.
7.1.3. Stabilizační funkce
Její využití na nižší než ústřední vládní úrovni je velmi omezené.
7.1.4. Závěr
Redistribuční a stabilizační fce je efektivní využívat hlavně na centrální úrovni.

Rozpočtový proces

6.5. Rozpočtový proces
činnost spojená se sestavením návrhu rozpočtu, jeho projednáváním a schvalováním, jeho plnění ( realizace ) a následná kontrola.
všechny etapy rozpočtového procesu zabírají cca 2 roky
rozpočtové provizorium - pokud se nestihne rozpočet schválit, pracuje se s provizoriem, většinou odvozeným z minulého období nebo z vládního návrhu.
6.6. Rozpočtová skladba
systematické, jednotné, přehledné a závazné třídění rozpočtových příjmů a výdajů podle určitých hledisek třídění
slouží k zajištění souměřitelnosti a srovnatelnosti hodnot
3 hlediska:
• organizační členění
• odvětvové členění
• členění podle ekon. druhů příjmů a výdajů
identifikace pomocí 11timístného čísla

Rozpočtový proces

6.5. Rozpočtový proces
činnost spojená se sestavením návrhu rozpočtu, jeho projednáváním a schvalováním, jeho plnění ( realizace ) a následná kontrola.
všechny etapy rozpočtového procesu zabírají cca 2 roky
rozpočtové provizorium - pokud se nestihne rozpočet schválit, pracuje se s provizoriem, většinou odvozeným z minulého období nebo z vládního návrhu.
6.6. Rozpočtová skladba
systematické, jednotné, přehledné a závazné třídění rozpočtových příjmů a výdajů podle určitých hledisek třídění
slouží k zajištění souměřitelnosti a srovnatelnosti hodnot
3 hlediska:
• organizační členění
• odvětvové členění
• členění podle ekon. druhů příjmů a výdajů
identifikace pomocí 11timístného čísla

Státní rozpočet z hlediska

6.2.1. Státní rozpočet z hlediska:
• ekonomického je to nástroj hospodářské politiky vlády
• účetního je to finanční bilance příjmů a výdajů
• právního je to zákon
• časového je to finanční plán objemu a struktury příjmů a výdajů
rozdělení rozpočtu – běžné ( týkající se daného období ) a kapitálové položky, řádné a mimořádné položky
rozpočtové období - většinou kalendářní rok
rozpočtové zásady:
• každoroční sestavování a schvalování rozpočtu
• reálnost a pravdivost rozpočtu
• úplnost a jednoznačnost rozpočtu
• dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu
• publicita
6.3. Funkce SR:
• alokační – nejstarší fce SR. Alokace zdrojů prostřednictvím SR do produkce veř. statků netržního či polotržního charakteru. Náklady jsou kryty daněmi. Podíl na celkových výdajích vyspělých zemí 30 - 35%
• redistribuční - zmírnění důchodové a sociální nerovnosti, využívání teorie ekonomie blahobytu - sociální transfery. Krytí opět pomocí daní. Podíl na celkových výdajích 30 - 60 %, podíl roste. Redistribuce je zajišťována prostřednictvím:
1. Progresivních důchodových a majetkových daní
2. Transferů
3. Vyšší zdanění luxusního zboží, popř. dotace zboží pro slabší soc. vrstvy
• stabilizační - předcházení hosp. krizím, vyrovnání cykličnosti výroby - vládní nákupy a investice ( tj. stimulace AD, multiplik. mechanismus ). podíl na celk. výdajích státu 10 - 20 %, podíl klesá.
• hlavním faktorem dynamizace a stabilizace jsou daně ( progresivní důchodové daně – automatický vestavěný stabilizátor )
• cenou stabilizace jsou infl. tendence a narušování měn. stability - přechod od stimulace D ke stimulaci S pomocí nižších daní.

Rozpočtová soustava

6.4. Rozpočtová soustava
Rozpočtovou soustavou se rozumí:
1. soustava rozpočtových orgánů a institucí, které zabezpečují veřejné rozpočty ( MF, finanční úřady, finanční ředitelství, finanční odbory měst a obcí )
2. soustava veř. rozpočtů a rozpočtových vztahů, kde jednotlivé rozpočty se považují za články rozpočtové soustavy.
6.4.1. Rozpočtová soustava ČR:
• Státní rozpočet ČR
• rozpočty okresních úřadů
• rozpočty municipalit
• státní účelové peněžní fondy ( FNM, fondy zdrav. Pojišťoven … )
• rozpočty ROPO
6.4.2. Mimorozpočtové fondy:
PGRLF
EGAP
ČEB
ČMZRB
Tyto fondy nepatří do veřejné rozpočtové soustavy!!!!
6.4.3. Rozpočtová pravidla:
daňové určení
pravidla hospodaření s prostředky SR
sankce za porušování rozpočtové kázně
možné rozpočtové přesuny v rámci rozpočtových opatření

Státní rozpočet z hlediska

6.2.1. Státní rozpočet z hlediska:
• ekonomického je to nástroj hospodářské politiky vlády
• účetního je to finanční bilance příjmů a výdajů
• právního je to zákon
• časového je to finanční plán objemu a struktury příjmů a výdajů
rozdělení rozpočtu – běžné ( týkající se daného období ) a kapitálové položky, řádné a mimořádné položky
rozpočtové období - většinou kalendářní rok
rozpočtové zásady:
• každoroční sestavování a schvalování rozpočtu
• reálnost a pravdivost rozpočtu
• úplnost a jednoznačnost rozpočtu
• dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu
• publicita
6.3. Funkce SR:
• alokační – nejstarší fce SR. Alokace zdrojů prostřednictvím SR do produkce veř. statků netržního či polotržního charakteru. Náklady jsou kryty daněmi. Podíl na celkových výdajích vyspělých zemí 30 - 35%
• redistribuční - zmírnění důchodové a sociální nerovnosti, využívání teorie ekonomie blahobytu - sociální transfery. Krytí opět pomocí daní. Podíl na celkových výdajích 30 - 60 %, podíl roste. Redistribuce je zajišťována prostřednictvím:
1. Progresivních důchodových a majetkových daní
2. Transferů
3. Vyšší zdanění luxusního zboží, popř. dotace zboží pro slabší soc. vrstvy
• stabilizační - předcházení hosp. krizím, vyrovnání cykličnosti výroby - vládní nákupy a investice ( tj. stimulace AD, multiplik. mechanismus ). podíl na celk. výdajích státu 10 - 20 %, podíl klesá.
• hlavním faktorem dynamizace a stabilizace jsou daně ( progresivní důchodové daně – automatický vestavěný stabilizátor )
• cenou stabilizace jsou infl. tendence a narušování měn. stability - přechod od stimulace D ke stimulaci S pomocí nižších daní.

Rozpočtová soustava

6.4. Rozpočtová soustava
Rozpočtovou soustavou se rozumí:
1. soustava rozpočtových orgánů a institucí, které zabezpečují veřejné rozpočty ( MF, finanční úřady, finanční ředitelství, finanční odbory měst a obcí )
2. soustava veř. rozpočtů a rozpočtových vztahů, kde jednotlivé rozpočty se považují za články rozpočtové soustavy.
6.4.1. Rozpočtová soustava ČR:
• Státní rozpočet ČR
• rozpočty okresních úřadů
• rozpočty municipalit
• státní účelové peněžní fondy ( FNM, fondy zdrav. Pojišťoven … )
• rozpočty ROPO
6.4.2. Mimorozpočtové fondy:
PGRLF
EGAP
ČEB
ČMZRB
Tyto fondy nepatří do veřejné rozpočtové soustavy!!!!
6.4.3. Rozpočtová pravidla:
daňové určení
pravidla hospodaření s prostředky SR
sankce za porušování rozpočtové kázně
možné rozpočtové přesuny v rámci rozpočtových opatření

STÁTNÍ ROZPOČET. ROZPOČTOVÝ PROCES. ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA

6. STÁTNÍ ROZPOČET. ROZPOČTOVÝ PROCES. ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA.
6.1. Historie SR
• růst významu kolektivních hledisek přinesl růst významu redistribuční fce státu, tj. i veř. rozpočtu, s cílem stabilizace hospodářství
• první náznaky u klasiků ( Smith, Ricardo ), posléze teorie tržních selhání, ve 20. stol. růst veř. sektoru a tlak na růst daní. Zlaté pravidlo vyrovnanosti rozpočtu
• neoklasici - soustředění na poptávku spotřebitele, na veř. sektor jsou uplatňovány nároky na efektivnost jako na sektor soukromý
• teorie welfare ekonomiky - stát má povinnost zasahovat do ekonomiky pro zvýšení blahobytu celé společnosti
• keynesiánství - důraz na stabilizační fci pomocí stimulace spotřeby a investic; vyrovnanost rozpočtu výhradně dlouhodobě, cyklicky při využití vestavěných stabilizátorů.
• monetaristé - deficit SR působí inflaci, využívání mon. i fisk. politiky, negativní působení vysokých daní, stimulace nabídky
6.2. Pojem
SR je centralizovaný peněžní fond, který je vytvářen, rozdělován a používán především s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování. Je nejvýznamnějším rozpočtem v soustavě veřejných rozpočtů.
veřejný rozpočet - soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně

STÁTNÍ ROZPOČET. ROZPOČTOVÝ PROCES. ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA

6. STÁTNÍ ROZPOČET. ROZPOČTOVÝ PROCES. ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA.
6.1. Historie SR
• růst významu kolektivních hledisek přinesl růst významu redistribuční fce státu, tj. i veř. rozpočtu, s cílem stabilizace hospodářství
• první náznaky u klasiků ( Smith, Ricardo ), posléze teorie tržních selhání, ve 20. stol. růst veř. sektoru a tlak na růst daní. Zlaté pravidlo vyrovnanosti rozpočtu
• neoklasici - soustředění na poptávku spotřebitele, na veř. sektor jsou uplatňovány nároky na efektivnost jako na sektor soukromý
• teorie welfare ekonomiky - stát má povinnost zasahovat do ekonomiky pro zvýšení blahobytu celé společnosti
• keynesiánství - důraz na stabilizační fci pomocí stimulace spotřeby a investic; vyrovnanost rozpočtu výhradně dlouhodobě, cyklicky při využití vestavěných stabilizátorů.
• monetaristé - deficit SR působí inflaci, využívání mon. i fisk. politiky, negativní působení vysokých daní, stimulace nabídky
6.2. Pojem
SR je centralizovaný peněžní fond, který je vytvářen, rozdělován a používán především s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování. Je nejvýznamnějším rozpočtem v soustavě veřejných rozpočtů.
veřejný rozpočet - soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně

Příčiny růstu objemu veř. výdajů

4.4. Příčiny růstu objemu veř. výdajů:
• změny populace - absolutní růst obyvatelstva, změny demograf. struktury – stárnutí
• technologické změny
• inflační vlivy - I se při nákupu veř. sektorem projevuje víc než u soukr. sektoru
• Baumolův zákon - náklady na jednotku výkonu ve veř. sektoru se stále zvyšují z důvodu růstu mezd.
• Demonstrační efekt - porovnávání živ. úrovně a výše veř. výdajů s ostatními zeměmi, tendence sbližování s nimi
• politické a sociální aspekty – např. fiskální iluze
• Wagnerův zákon - podíl veř. výdajů na HDP roste s růstem důchodu na obyvatele, resp. s hosp. rozvojem země. elasticita veř. výdajů je větší než 1
Teorie prahových efektů ( Peacock – Wiseman ) - v případě nepříznivého ekon. vývoje jsou poplatníci ochotni akceptovat navýšení daň. povinnosti, což vede k růstu veř. výdajů. Po skončení nepříznivého stavu se veř. výdaje již na původní úroveň nevrátí.
Teorie stupňovitého růstu - zdůraznění technol. změn jako zákl. faktoru růstu veř. výdajů. 3 období vývoje společnosti - předindustriální, industriální, postindustriální
Teorie státu blahobytu - stát se snaží zajistit občanům určitou živ. úroveň bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy.

EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

5. EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ
5.1. Neefektivnost veř. výdajů - důvody:
• neoprávněné zařazení projektu do veř. sektoru - soukr. sektor by si počínal efektivněji
• alokační neefektivnost - veř. správa nemusí vybrat správnou variantu
• produkční neefektivnost - v rámci veř. sektoru existuje efektivnější varianta provedení ( s nižšími C )
• redistribuční neefektivnost - špatný odhad důsledků a dopadů fisk. politiky
5.2. Analýza veř. výdajů
- kompromis mezi efektivností a spravedlností
1. proč se veř. výdaj uskutečňuje a jakého cíle má být dosaženo
2. nalezení alternativních možností - dotační a daňová politika, státní produkce, státní regulace
3. rozbor jednotlivých variant z pohledu efektivnosti, určení nákladů na dosažení žádoucího efektu ( např. metoda nákladů a výnosů )
4. zhodnocení variant podle splnění zadaných cílů
5. zhodnocení společensko-politických souvislostí
5.2.1. Postup při výběru variant
3 postupy:
1. seřazení dle čistého užitku (tj. B - C)
2. seřazení podle poměru užitku a nákladů - realizace projektů s největším efektem
3. seřazení podle pravidla minimalizace nespotřebované částky
nejužívanější je postup č. 2.
5.2.2. Efekty, které veřejné výdaje vyvolávají:
příjmový (důchodový) efekt - změna kupní síly subjektu ( pomocí peněž. dávek )
substituční efekt - projevuje se spolu s důch. efektem, může být vyvolán dotacemi
zvýhodnění pouze jednoho ze statků

Příčiny růstu objemu veř. výdajů

4.4. Příčiny růstu objemu veř. výdajů:
• změny populace - absolutní růst obyvatelstva, změny demograf. struktury – stárnutí
• technologické změny
• inflační vlivy - I se při nákupu veř. sektorem projevuje víc než u soukr. sektoru
• Baumolův zákon - náklady na jednotku výkonu ve veř. sektoru se stále zvyšují z důvodu růstu mezd.
• Demonstrační efekt - porovnávání živ. úrovně a výše veř. výdajů s ostatními zeměmi, tendence sbližování s nimi
• politické a sociální aspekty – např. fiskální iluze
• Wagnerův zákon - podíl veř. výdajů na HDP roste s růstem důchodu na obyvatele, resp. s hosp. rozvojem země. elasticita veř. výdajů je větší než 1
Teorie prahových efektů ( Peacock – Wiseman ) - v případě nepříznivého ekon. vývoje jsou poplatníci ochotni akceptovat navýšení daň. povinnosti, což vede k růstu veř. výdajů. Po skončení nepříznivého stavu se veř. výdaje již na původní úroveň nevrátí.
Teorie stupňovitého růstu - zdůraznění technol. změn jako zákl. faktoru růstu veř. výdajů. 3 období vývoje společnosti - předindustriální, industriální, postindustriální
Teorie státu blahobytu - stát se snaží zajistit občanům určitou živ. úroveň bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy.

EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

5. EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ
5.1. Neefektivnost veř. výdajů - důvody:
• neoprávněné zařazení projektu do veř. sektoru - soukr. sektor by si počínal efektivněji
• alokační neefektivnost - veř. správa nemusí vybrat správnou variantu
• produkční neefektivnost - v rámci veř. sektoru existuje efektivnější varianta provedení ( s nižšími C )
• redistribuční neefektivnost - špatný odhad důsledků a dopadů fisk. politiky
5.2. Analýza veř. výdajů
- kompromis mezi efektivností a spravedlností
1. proč se veř. výdaj uskutečňuje a jakého cíle má být dosaženo
2. nalezení alternativních možností - dotační a daňová politika, státní produkce, státní regulace
3. rozbor jednotlivých variant z pohledu efektivnosti, určení nákladů na dosažení žádoucího efektu ( např. metoda nákladů a výnosů )
4. zhodnocení variant podle splnění zadaných cílů
5. zhodnocení společensko-politických souvislostí
5.2.1. Postup při výběru variant
3 postupy:
1. seřazení dle čistého užitku (tj. B - C)
2. seřazení podle poměru užitku a nákladů - realizace projektů s největším efektem
3. seřazení podle pravidla minimalizace nespotřebované částky
nejužívanější je postup č. 2.
5.2.2. Efekty, které veřejné výdaje vyvolávají:
příjmový (důchodový) efekt - změna kupní síly subjektu ( pomocí peněž. dávek )
substituční efekt - projevuje se spolu s důch. efektem, může být vyvolán dotacemi
zvýhodnění pouze jednoho ze statků

Základní fiskální funkce vlády

2.4. Základní fiskální funkce vlády
• alokační - produkce veř. statků, poměr produkce tržních a netržních statků
• redistribuční - snaha o spravedlivé rozdělení
• stabilizační - využití výdajové a daňové politiky k dosažení stability mae veličin
redistribuce - ovlivňuje chování a očekávání ekonomických subjektů - progresívní zdanění vyšších příjmových skupin, zdanění lux. zboží, dotace k cenám zboží
stabilizační opatření:
• monetární politika - ovlivňuje cenovou hladinu množstvím peněz v oběhu
• fiskální politika - ovlivňuje celkovou poptávku pomocí veř. příjmů a výdajů
nekonzistence mezi jednotlivými fiskálními funkcemi znamená nemožnost uspokojovat všechny navzájem se vylučující cíle - nutnost stanovit priority.

TEORIE VEŘEJNÉHO VÝBĚRU

3. TEORIE VEŘEJNÉHO VÝBĚRU

Teorie veřejné volby - paralela k ekonomickému trhu - trh politický, na němž je ekonomický mechanismus rozhodování nahrazen mechanismem politickým. Hlavními aktéry jsou:
• voliči
• politici
• nátlakové skupiny
• byrokracie
zkoumá zákonitosti politického rozhodování.
veř. volba sama je veř. statkem, neboť její dopady na voliče jsou nedělitelné
Druhy principů veř. rozhodování:
• jednohlasná shoda
• pluralitní
• většinové pravidlo ( nebezpečí tyranie většiny, u kvalifikované většiny je zase nebezpečí tyranie menšiny )
• podle počtu získaných bodů
formy volebního procesu - přímá demokracie, zastupitelská demokracie
Volební ( Condorcetův ) paradox - nemožnost získat většinu hlasů pro žádnou variantu. Musí se však rozhodovat o více než dvou programech a musí existovat volič s vícevrcholovou resp. dvouvrcholovou preferencí. Vzniká nebezpečí cyklických voleb nebo manipulace výsledků
rovnováha při většinovém rozhodování - pokud jsou preference voličů jednovrcholové
Arrowův teorém nemožnosti neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která nezávisí na hlasovacím pořadí, respektuje preference voličů a zaručuje efektivnost
Teorém voliče-mediána - pokud je počet voličů lichý a jejich preference jednovrcholové, pak rozhodnutí odpovídá optimu mediána. Volič – medián je proto nazýván pozičním diktátorem.
3.1. období v dějinách financí
• klasické
• moderní – keynesiánci, neoklasici, socialisté

VEŘEJNÉ VÝDAJE - OBJEM A STRUKTURA, TENDENCE K RŮSTU

4. VEŘEJNÉ VÝDAJE - OBJEM A STRUKTURA, TENDENCE K RŮSTU.
4.1. Veřejné výdaje
veř. výdaje - vládní výdaje ( nákup statků a služeb či jejich přímá produkce ) + transferové platby ( redistribuce, jednostranné toky prostředků ).
Y = C + I + G + NX
výše není libovolná - vládní rozpočtové omezení související s daňovou únosností ( Lafferova křivka )
dlouhodobá tendence růstu veř. výdajů s růstem důchodu na hlavu ( Wagnerův zákon )
otázky:
• určení objemu VF
• určení struktury VF
• efektivnost VF
4.2. Výše veř. výdajů
• 30-40% - Jap., USA, Austrálie, Švýcarsko
• 40-60% - EU
• průměr OECD 45%
• ČR cca 55%, tj. téměř 600mld Kč

4.3. Klasifikace výdajů pomocí metodiky MMF:
funkční klasifikace - členění podle odvětví, kam prostředky plynou
ekonomická klasifikace - členění podle aktivit vlády financovaných veř. výdaji ( výdaje na nákup, kap. transfery, úrokové platby aj. )
4.3.1. Tendence vývoje veř. výdajů:
• pokles vládních investic a vládní spotřeby
• zvyšování podílu transferů domácnostem a splácení úroků z veř. dluhu

Základní fiskální funkce vlády

2.4. Základní fiskální funkce vlády
• alokační - produkce veř. statků, poměr produkce tržních a netržních statků
• redistribuční - snaha o spravedlivé rozdělení
• stabilizační - využití výdajové a daňové politiky k dosažení stability mae veličin
redistribuce - ovlivňuje chování a očekávání ekonomických subjektů - progresívní zdanění vyšších příjmových skupin, zdanění lux. zboží, dotace k cenám zboží
stabilizační opatření:
• monetární politika - ovlivňuje cenovou hladinu množstvím peněz v oběhu
• fiskální politika - ovlivňuje celkovou poptávku pomocí veř. příjmů a výdajů
nekonzistence mezi jednotlivými fiskálními funkcemi znamená nemožnost uspokojovat všechny navzájem se vylučující cíle - nutnost stanovit priority.

TEORIE VEŘEJNÉHO VÝBĚRU

3. TEORIE VEŘEJNÉHO VÝBĚRU

Teorie veřejné volby - paralela k ekonomickému trhu - trh politický, na němž je ekonomický mechanismus rozhodování nahrazen mechanismem politickým. Hlavními aktéry jsou:
• voliči
• politici
• nátlakové skupiny
• byrokracie
zkoumá zákonitosti politického rozhodování.
veř. volba sama je veř. statkem, neboť její dopady na voliče jsou nedělitelné
Druhy principů veř. rozhodování:
• jednohlasná shoda
• pluralitní
• většinové pravidlo ( nebezpečí tyranie většiny, u kvalifikované většiny je zase nebezpečí tyranie menšiny )
• podle počtu získaných bodů
formy volebního procesu - přímá demokracie, zastupitelská demokracie
Volební ( Condorcetův ) paradox - nemožnost získat většinu hlasů pro žádnou variantu. Musí se však rozhodovat o více než dvou programech a musí existovat volič s vícevrcholovou resp. dvouvrcholovou preferencí. Vzniká nebezpečí cyklických voleb nebo manipulace výsledků
rovnováha při většinovém rozhodování - pokud jsou preference voličů jednovrcholové
Arrowův teorém nemožnosti neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která nezávisí na hlasovacím pořadí, respektuje preference voličů a zaručuje efektivnost
Teorém voliče-mediána - pokud je počet voličů lichý a jejich preference jednovrcholové, pak rozhodnutí odpovídá optimu mediána. Volič – medián je proto nazýván pozičním diktátorem.
3.1. období v dějinách financí
• klasické
• moderní – keynesiánci, neoklasici, socialisté

VEŘEJNÉ VÝDAJE - OBJEM A STRUKTURA, TENDENCE K RŮSTU

4. VEŘEJNÉ VÝDAJE - OBJEM A STRUKTURA, TENDENCE K RŮSTU.
4.1. Veřejné výdaje
veř. výdaje - vládní výdaje ( nákup statků a služeb či jejich přímá produkce ) + transferové platby ( redistribuce, jednostranné toky prostředků ).
Y = C + I + G + NX
výše není libovolná - vládní rozpočtové omezení související s daňovou únosností ( Lafferova křivka )
dlouhodobá tendence růstu veř. výdajů s růstem důchodu na hlavu ( Wagnerův zákon )
otázky:
• určení objemu VF
• určení struktury VF
• efektivnost VF
4.2. Výše veř. výdajů
• 30-40% - Jap., USA, Austrálie, Švýcarsko
• 40-60% - EU
• průměr OECD 45%
• ČR cca 55%, tj. téměř 600mld Kč

4.3. Klasifikace výdajů pomocí metodiky MMF:
funkční klasifikace - členění podle odvětví, kam prostředky plynou
ekonomická klasifikace - členění podle aktivit vlády financovaných veř. výdaji ( výdaje na nákup, kap. transfery, úrokové platby aj. )
4.3.1. Tendence vývoje veř. výdajů:
• pokles vládních investic a vládní spotřeby
• zvyšování podílu transferů domácnostem a splácení úroků z veř. dluhu

Statky

1.2. Statky
1.2.1. klasifikace statků
dle ekonomického kriteria ( podle způsobu spotřeby):
• soukromé
• čistě kolektivní ( veřejné )
• smíšené veřejné


dle institucionálního kritéria ( podle polit. rozhodnutí, jak je poskytovat ):
• tržní
• polotržní
• netržní
Veřejné ( kolektivní ) statky
• nedělitelnost spotřeby a nesoutěživost spotřebitele
• nevylučitelnost ze spotřeby ( problém černého pasažéra )
• nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku
1.2.2. Příčiny existence veřejných statků:
• objektivní (selhání trhu)
• subjektivní (tradice)
objektivní příčiny selháni trhu viz. Otázka č.2.
1.3. Veřejné finance
Jsou peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů spojených s činností veř. institucí
3 základní principy VF:
• nenávratnost
• neekvivalence – není zřejmý účel platby
• nedobrovolnost

ANALÝZA ZÁKLADNÍCH PŘÍČÍN TRŽNÍCH SELHÁNÍ A VAZBA NA ZÁKLADNÍ FISKÁLNÍ FUNKCE

2. ANALÝZA ZÁKLADNÍCH PŘÍČÍN TRŽNÍCH SELHÁNÍ A VAZBA NA ZÁKLADNÍ FISKÁLNÍ FUNKCE
I když tržní systém je to nejlepší, co existuje, za určitých okolností selhává při dosažení efektivnosti, stability a spravedlnosti
2.1. Důvody tržního selhání:
• Mikroekonomické - trh selhává v optimální alokaci zdrojů ( Q, C, struktura výroby) – neefektivnost, dochází k deformaci cen.
• nedokonalá konkurence
• externality
• veřejné statky
• Makroekonomické - pohyb zákl. MAE veličin
legislativní úprava volné soutěže, regulace cen a jiné státní zásahy
• Mimoekonomické - „spravedlivější“ redistribuce, snížení soc. nestability společnosti
Tržní selhání jsou argumentem pro státní zásahy
2.2. Řešení tržního selhání
lze i mimo veř. sektor ( internalizace externalit ), neboť neexistuje záruka dosažení Paretova optima státním zásahem
2.3. Příčiny vládního selhání
• důsledky stát. zásahů jsou komplikované a špatně předvídatelné
• existuje časové zpoždění zásahu státu
• vláda má omezenou moc kontrolovat tyto důsledky
• odlišnost zájmů byrokratického aparátu od veřejného prospěchu ( korupce, vlastní prospěch ...)

Statky

1.2. Statky
1.2.1. klasifikace statků
dle ekonomického kriteria ( podle způsobu spotřeby):
• soukromé
• čistě kolektivní ( veřejné )
• smíšené veřejné


dle institucionálního kritéria ( podle polit. rozhodnutí, jak je poskytovat ):
• tržní
• polotržní
• netržní
Veřejné ( kolektivní ) statky
• nedělitelnost spotřeby a nesoutěživost spotřebitele
• nevylučitelnost ze spotřeby ( problém černého pasažéra )
• nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku
1.2.2. Příčiny existence veřejných statků:
• objektivní (selhání trhu)
• subjektivní (tradice)
objektivní příčiny selháni trhu viz. Otázka č.2.
1.3. Veřejné finance
Jsou peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů spojených s činností veř. institucí
3 základní principy VF:
• nenávratnost
• neekvivalence – není zřejmý účel platby
• nedobrovolnost

ANALÝZA ZÁKLADNÍCH PŘÍČÍN TRŽNÍCH SELHÁNÍ A VAZBA NA ZÁKLADNÍ FISKÁLNÍ FUNKCE

2. ANALÝZA ZÁKLADNÍCH PŘÍČÍN TRŽNÍCH SELHÁNÍ A VAZBA NA ZÁKLADNÍ FISKÁLNÍ FUNKCE
I když tržní systém je to nejlepší, co existuje, za určitých okolností selhává při dosažení efektivnosti, stability a spravedlnosti
2.1. Důvody tržního selhání:
• Mikroekonomické - trh selhává v optimální alokaci zdrojů ( Q, C, struktura výroby) – neefektivnost, dochází k deformaci cen.
• nedokonalá konkurence
• externality
• veřejné statky
• Makroekonomické - pohyb zákl. MAE veličin
legislativní úprava volné soutěže, regulace cen a jiné státní zásahy
• Mimoekonomické - „spravedlivější“ redistribuce, snížení soc. nestability společnosti
Tržní selhání jsou argumentem pro státní zásahy
2.2. Řešení tržního selhání
lze i mimo veř. sektor ( internalizace externalit ), neboť neexistuje záruka dosažení Paretova optima státním zásahem
2.3. Příčiny vládního selhání
• důsledky stát. zásahů jsou komplikované a špatně předvídatelné
• existuje časové zpoždění zásahu státu
• vláda má omezenou moc kontrolovat tyto důsledky
• odlišnost zájmů byrokratického aparátu od veřejného prospěchu ( korupce, vlastní prospěch ...)

Bankovní regulace a dohled

11.3. Bankovní regulace a dohled
Bankovní regulace je koncipování a prosazování pravidel činnosti bankovních institucí.
Bankovní dohled je kontrola dodržování těchto pravidel.
11.3.1. Bankovní regulace
Má čtyři základní pilíře:
• Regulace vstupu do bankovní sféry ( min. kapitál, stanovená právní forma, kvalifikace vedení banky, zabezpečení, kontrolní systémy … )
• Základní pravidla činnosti bank ( kapitálová přiměřenost, PMR, přiměřenost likvidity, limity úvěrů … )
• Povinné pojištění vkladů fyzických osob
• Působení centrální banky v pozici věřitele poslední instance
11.3.2. Ukazatele hodnocení činnosti bank
Ukazatel kapitálové přiměřenosti ( Cookeova standarta ) – navazuje na kapitálové riziko. Je to podíl kapitálu na rizikově vážených aktivech a mimobalančních položkách. Aktiva jsou rizikově vážená a musí obsahovat i teritoriální a úvěrové riziko. Minimální hranice je 8% - mezinárodně uznávaná úrověň.
kde KAP je kapitál banky, RVA je souhrn rizikově vážených aktiv a úvěrových ekvivalentů podrozvahových položek EPP.
KAP je:
• Vlastní kapitál ( tier1 ) - ZJ + ažiové fondy + rezervní fondy ( min 4% )
• Dodatkový kapitál ( tier2 ) – všeobecné rezervy + krátkodobý podřízený dluh. ( min 8% )

Veřejné finance

ČÁST VF - TEORIE
1. DŮVODY EXISTENCE A FUNKCE VEŘEJNÉHO SEKTORU VE SMÍŠENÉ EKONOMICE
1.1. Základní pojmy
veřejná ekonomika - vědecká disciplína analyzující vztahy mezi ekonomickými subjekty v rámci veřejného sektoru
paretovské optimum - stav, po jehož opuštění není možné změnou výroby nebo směny blahobyt některé osoby zvýšit, aniž by tím současně neutrpěl blahobyt někoho jiného.
veřejný sektor - součást ekonomiky zahrnující činnosti a vztahy mezi subjekty, z nichž jedním je stát či obec. Řídí se nejen pomocí D × S, ale i zásadami kol. vyjednávání
činnost VS - prostřednictvím veř. institucí, jejichž služby jsou dotovány z veř. prostředků
ovlivňování dalších státních a polostátních, ale i některých soukromých institucí
tvorba prac. příležitostí, což vede k ovlivňování MAE veličin
rozsah VS – měří se nepřímo pomocí výdajů SR k celkovému HDP (OECD přes 40 %), nebo pomocí zaměstnanosti ve VS vůči celkové zaměstnanosti.
smíšená ekonomika - typ ekonomického systému založený na koexistenci soukromého a veřejného sektoru na koexistenci různých forem vlastnictví (soukromé, státní, municipální) a na koexistenci dvou mechanismů koordinace ekonomických aktivit tržního a veřejného.
stát - forma organizace lidské společnosti
celková veřejná moc národa, konstitucionálně organizovaná a vybavená výkonným aparátem
činnosti - legislativa, alokace zdrojů, regulace, redistribuce
zvláštní ekonomický subjekt - má moc donutit ostatní k určitým pravidlům
zboží a služby poskytované státem jsou produkovány státem jen zčásti, zbytek je produkován soukromě a státu prodáván
veřejná správa - reprezentuje stát navenek
členění:
• státní správa - státní veř. sektor
• samospráva - místní veř. sektor

Bankovní regulace a dohled

11.3. Bankovní regulace a dohled
Bankovní regulace je koncipování a prosazování pravidel činnosti bankovních institucí.
Bankovní dohled je kontrola dodržování těchto pravidel.
11.3.1. Bankovní regulace
Má čtyři základní pilíře:
• Regulace vstupu do bankovní sféry ( min. kapitál, stanovená právní forma, kvalifikace vedení banky, zabezpečení, kontrolní systémy … )
• Základní pravidla činnosti bank ( kapitálová přiměřenost, PMR, přiměřenost likvidity, limity úvěrů … )
• Povinné pojištění vkladů fyzických osob
• Působení centrální banky v pozici věřitele poslední instance
11.3.2. Ukazatele hodnocení činnosti bank
Ukazatel kapitálové přiměřenosti ( Cookeova standarta ) – navazuje na kapitálové riziko. Je to podíl kapitálu na rizikově vážených aktivech a mimobalančních položkách. Aktiva jsou rizikově vážená a musí obsahovat i teritoriální a úvěrové riziko. Minimální hranice je 8% - mezinárodně uznávaná úrověň.
kde KAP je kapitál banky, RVA je souhrn rizikově vážených aktiv a úvěrových ekvivalentů podrozvahových položek EPP.
KAP je:
• Vlastní kapitál ( tier1 ) - ZJ + ažiové fondy + rezervní fondy ( min 4% )
• Dodatkový kapitál ( tier2 ) – všeobecné rezervy + krátkodobý podřízený dluh. ( min 8% )

Veřejné finance

ČÁST VF - TEORIE
1. DŮVODY EXISTENCE A FUNKCE VEŘEJNÉHO SEKTORU VE SMÍŠENÉ EKONOMICE
1.1. Základní pojmy
veřejná ekonomika - vědecká disciplína analyzující vztahy mezi ekonomickými subjekty v rámci veřejného sektoru
paretovské optimum - stav, po jehož opuštění není možné změnou výroby nebo směny blahobyt některé osoby zvýšit, aniž by tím současně neutrpěl blahobyt někoho jiného.
veřejný sektor - součást ekonomiky zahrnující činnosti a vztahy mezi subjekty, z nichž jedním je stát či obec. Řídí se nejen pomocí D × S, ale i zásadami kol. vyjednávání
činnost VS - prostřednictvím veř. institucí, jejichž služby jsou dotovány z veř. prostředků
ovlivňování dalších státních a polostátních, ale i některých soukromých institucí
tvorba prac. příležitostí, což vede k ovlivňování MAE veličin
rozsah VS – měří se nepřímo pomocí výdajů SR k celkovému HDP (OECD přes 40 %), nebo pomocí zaměstnanosti ve VS vůči celkové zaměstnanosti.
smíšená ekonomika - typ ekonomického systému založený na koexistenci soukromého a veřejného sektoru na koexistenci různých forem vlastnictví (soukromé, státní, municipální) a na koexistenci dvou mechanismů koordinace ekonomických aktivit tržního a veřejného.
stát - forma organizace lidské společnosti
celková veřejná moc národa, konstitucionálně organizovaná a vybavená výkonným aparátem
činnosti - legislativa, alokace zdrojů, regulace, redistribuce
zvláštní ekonomický subjekt - má moc donutit ostatní k určitým pravidlům
zboží a služby poskytované státem jsou produkovány státem jen zčásti, zbytek je produkován soukromě a státu prodáván
veřejná správa - reprezentuje stát navenek
členění:
• státní správa - státní veř. sektor
• samospráva - místní veř. sektor
11.2.3. Operace obchodních bank
Podle toho, v jakém je banka postavení vůči klientovi
Aktivní – banka je věřitelem, operace na straně aktiv banky, banka inkasuje úroky – např. poskytnuté úvěry
Pasivní – banky je dlužníkem, operace na straně pasiv, banka platí úroky – např. vklady, přijaté úvěry…
Neutrální – banka zde nevystupuje ani jako dlužník ani jako věřitel.
Rozdílem mezi přijatými a vyplacenými úroky se nazývá úroková marže.
11.2.4. Bilance obchodní banky

Aktiva obchodní banky
Pokladní hotovost
Vklady u centrálních bank
SPP a reeskontovatelné směnky
Pohledávky za bankami
Úvěry klientům
Cenné papíry
Majetkové účasti
HIM a NHIM
Pohledávky za akcionáři a vlastní akcie

Pasiva obchodní banky
Závazky k bankám
Vklady klientů
Závazky z emitovaných CP
Rezervy
Podřízený dluh
ZJ
Kapitálové fondy
RF a ostatní fondy ze zisku
Nerozdělený zisk

Druhy bank

11.2.6. Druhy bank
• Univerzální banky
• Spořitelny
• Stavební spořitelny
• Úvěrová družstva
• Hypotekární banka
11.2.7. Bankovní rizika
Úrokové riziko - změny tržních sazeb a jejich dopad na zisk. Výše rizika závisí na struktuře aktiv a pasiv banky resp. na jejich citlivosti na úrokovou míru.
Vzorec pro změnu zisku v závislosti na citlivosti položek bilance obchodní banky na změnu úrokové míry zní:
Z = ( (objem A / citlivost ) – (objem P / citlivost )) * ( změna úrokové sazby v % / 100)
Úvěrové riziko - nebezpečí nesplacení úvěru. Příčiny jsou interní ( závislé na rozhodnutí banky ) a externí ( nezávislé – hosp. situace atd… ).
Likviditní riziko - nebezpečí, že banka nebude schopna dostát svým závazkům v daném okamžiku.
Měnové riziko - podobné jako úrokové riziko, ale je zde nebezpečí změny měnových kurzů.
Kapitálové riziko – riziko nesolventnosti znamená, že tržní hodnota všech závazků je větší než tržní hodnota veškerých aktiv.
11.2.3. Operace obchodních bank
Podle toho, v jakém je banka postavení vůči klientovi
Aktivní – banka je věřitelem, operace na straně aktiv banky, banka inkasuje úroky – např. poskytnuté úvěry
Pasivní – banky je dlužníkem, operace na straně pasiv, banka platí úroky – např. vklady, přijaté úvěry…
Neutrální – banka zde nevystupuje ani jako dlužník ani jako věřitel.
Rozdílem mezi přijatými a vyplacenými úroky se nazývá úroková marže.
11.2.4. Bilance obchodní banky

Aktiva obchodní banky
Pokladní hotovost
Vklady u centrálních bank
SPP a reeskontovatelné směnky
Pohledávky za bankami
Úvěry klientům
Cenné papíry
Majetkové účasti
HIM a NHIM
Pohledávky za akcionáři a vlastní akcie

Pasiva obchodní banky
Závazky k bankám
Vklady klientů
Závazky z emitovaných CP
Rezervy
Podřízený dluh
ZJ
Kapitálové fondy
RF a ostatní fondy ze zisku
Nerozdělený zisk

Druhy bank

11.2.6. Druhy bank
• Univerzální banky
• Spořitelny
• Stavební spořitelny
• Úvěrová družstva
• Hypotekární banka
11.2.7. Bankovní rizika
Úrokové riziko - změny tržních sazeb a jejich dopad na zisk. Výše rizika závisí na struktuře aktiv a pasiv banky resp. na jejich citlivosti na úrokovou míru.
Vzorec pro změnu zisku v závislosti na citlivosti položek bilance obchodní banky na změnu úrokové míry zní:
Z = ( (objem A / citlivost ) – (objem P / citlivost )) * ( změna úrokové sazby v % / 100)
Úvěrové riziko - nebezpečí nesplacení úvěru. Příčiny jsou interní ( závislé na rozhodnutí banky ) a externí ( nezávislé – hosp. situace atd… ).
Likviditní riziko - nebezpečí, že banka nebude schopna dostát svým závazkům v daném okamžiku.
Měnové riziko - podobné jako úrokové riziko, ale je zde nebezpečí změny měnových kurzů.
Kapitálové riziko – riziko nesolventnosti znamená, že tržní hodnota všech závazků je větší než tržní hodnota veškerých aktiv.