Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

5.3. VÝNOSY, NÁKLADY A HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK

Výnosy podniku jsou peněžní částky, které podnik získal ze svých činností za určité účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu.
Výnosy podniku tvoří:
• Provozní výnosy, které podnik získal z hospodářské činnosti (tržby za prodej) – ty jsou hlavními finančními zdroji firmy
• Finanční výnosy, které podnik získal z finančních investic ( z cenných papírů, vkladů atp.)
• Mimořádné výnosy, které mohou být reprezentovány například prodejem již odepsaných strojů

Náklady podniku jsou peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů. Náklady podniku tvoří:
• Běžné provozní náklady jako je spotřeba materiálu nebo energie
• Odpisy investičního majetku – podrobněji viz dále
• Finanční náklady – jedná se především o úroky
• Mimořádné náklady, které mohou představovat například dary nebo mimořádné odměny

Rozdíl mezi výnosy a náklady tvoří hospodářský výsledek podniku: převyšují-li výnosy náklady, hovoříme o zisku, převyšují-li náklady výnosy, jde o ztrátu.
Přehled o výnosech a nákladech podniků podává Výkaz zisků a ztrát (nazývaný též výsledovka).

Odpisy jsou peněžním vyjádřením postupného opotřebení hmotného a nehmotného investičního majetku podniku za určité období.
Poplatník provádí rovnoměrné (lineární) nebo zrychlené (degresivní) odpisování.

5.4. ZÁNIK PODNIKU

Sanace podniku je soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichž smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy. Podniky nacházející se v úpadku nebo krizi se vyznačují problémy jako:

Povaha krize
Vývojového stádia krize.
Analýza stavu podniku

Ozdravný plán je formulování sanačních opatření pro jednotlivé oblasti podniku (např. do oblasti výroby – řešení skladového hospodářství, redukce výrobních kapacit, zvýšení technické úrovně atp., do obchodní oblasti – nový tým prodejců, přehodnocení cenové politiky, komunikační politika podniku atd.).

Zánik podniku

Zrušení podniku
Zánik podniku

Ke zrušení společnosti může docházet bez likvidace a nebo s likvidací. O zrušení bez likvidace rozhodne příslušný orgán společnosti, kdy obchodní jmění společnosti přechází na právního nástupce. Jedná se o :
• Splynutí dvou společností
• Sloučení dvou společností
• Rozdělení
• Přeměna společnosti v jinou právní formu
• Další z forem zrušení společnosti je zrušení společnosti s likvidací. Likvidace je proces, kdy společnost postupně přeměňuje majetek v likvidní prostředky určené k úhradě svých závazků.
Postup provádění likvidace:
Likvidaci smí provádět pouze likvidátor. Likvidátor je fyzická osoba.
1. Vstup společnosti do likvidace
2. Práce likvidátora:
3. V případě, že likvidátor zjistí, že je společnost předlužená, podává soudu návrh na prohlášení konkurzu na společnost.

Tab.– Kapitálová základna podniku

Kapitálová základna podniku
Vlastní kapitál (vlastní jmění) – kapitál, který patří majiteli. Vlastní kapitál není stálý, mění se podle výsledků hospodaření během roku. Mezi základní kapitál podniku patří: Cizí kapitál – je dluhem podniku, který musí podnik v určené době splatit. Přechodová pasiva - specifická forma kapitálu, do které můžeme zařadit např. kursové rozdíly
1. Základní kapitál – základní jmění – peněžní a nepeněžní vklady společníků do společnosti. 1. Dlouhodobý – závazky podniku, které jsou splněny za více než 1 rok:

2. Kapitálové fondy a z nich především tzv. emisní ážio (příplatek), což je rozdíl mezi skutečně dosaženou prodejní cenou akcií a jejich cenou nominální při emisí akcií 2. Krátkodobý – závazky podniku, které jsou splněny během jednoho roku. Jde především o:
- krátkodobé bankovní úvěry (kontokorent)
- dodavatelské úvěry
- zálohy přijaté od odběratelů
- závazky k zaměstnancům
- nezaplacené daně
3. Fondy ze zisku se vytvářejí přímo ze zákona (s.r.o. a a.s. zákonný rezervní fond) a jsou pojistkou proti nepředvídatelným rizikům v podnikání, slouží ke krytí ztrát a pro překonání nepřízní v hospodaření podniku. 3. Rezervy – prostředky určené k financování nepředvídaných výdajů v budoucnosti (opravy budov, nedobytných pohledávek atp.). Liší se od rezervních fondů, které jsou vytvářeny ze zisku, tím, že jsou vytvářeny na vrub nákladů – započítávají se do nákladů
4. Hospodářský výsledek minulých let
5. Hospodářský výsledek běžného roku

Tab.– Majetková základna podniku

Majetková základna podniku
Dlouhodobý (investiční) majetek – je takový majetek, který slouží podniku déle než 1 rok. Je to majetek, který neslouží k dalšímu prodeji. Dlouhodobý majetek se pořizuje koupí, vlastní činností podniku, darováním či převodem. Krátkodobý (oběžný) majetek – majetek sloužící k rychlé přeměně oběžných aktiv z jedné formy na jinou. Přechodná aktiva – specifická forma dlouhodobého majetku jako např. náklady příštích období (zřizovací náklady u akciové společnosti, náklady na výzkum a vývoj).
1. Hmotný – je majetek, který v podniku slouží déle než 1 rok a postupně se opotřebovává. Úměrně postupnému opotřebování přináší svou hodnotu ve formě tzv. odpisů do nákladů podniku. Obvykle hmotný majetek ještě dále dělíme na: 1. Zásoby – věcná forma krátkodobého majetku
Jedná se o zásoby výrobní, nedokončené výroby, hotových výrobků nebo zboží.
a) movitý – majetek, který lze přemisťovat (výrobní zařízení, dopravní zařízení) 2. Finanční majetek – peněžní forma krátkodobého majetku. Jedná se o pohledávky z obchodního styku, peníze v hotovosti, peníze na bankovních účtech a krátkodobé cenné papíry
b) nemovitý – majetek dlouhodobý, který nelze přemisťovat (budovy, pozemky)
2. Nehmotný – patenty, licence, autorská práva
3. Finanční – podíly v jiných podnicích, dlouhodobé cenné papíry, dluhopisy

5.2. MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ ZÁKLADNA PODNIKU

Majetek podniku vyjadřuje konkrétní složení prostředků, které slouží podnikateli k podnikatelské činnosti. Majetek tedy vyjadřuje, co podnik vlastní. Aby podnik mohl získat svůj majetek, musí mít i finanční zdroje – kapitál - ke krytí tohoto majetku.

Majetková základna podniku

Majetkem podniku rozumíme souhrn všech věcí, peněz ,pohledávek a jiných majetkových hodnot , které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání.

Kapitálová základna podniku

Kapitálovou základnou podniku rozumíme jeho strukturu zdrojů, kterými vznikla majetková základna podniku. O vlastním kapitále hovoříme tehdy, vložil-li ho do podnikání sám podnikatel. V případě, že kapitál do podniku vložil věřitel (např. banka), hovoříme o cizím kapitálu.


Rozvaha podniku

Písemný přehled o majetku podniku a jeho zdrojích k určitému datu nazýváme rozvaha podniku.

Kapitálové společnosti

Ke kapitálovým společnostem patří společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Kapitálové společnosti se zřizují bez zřetele na individuality společníků, zakládají se na kapitálu. Společníci uplatňují svůj vliv ve společnosti prostřednictvím orgánů společnosti.




Tab. – Shrnutí základních údajů týkajících se jednotlivých forem podnikání
FO VOS KS SRO AS
RUČENÍ Neomezeně, nemusí mít zákl. kapitál Neomezeně,
společníci celým i osobním majetkem komanditisté - do výše vkladu
komplementáři – neomezeně celým majetkem společníci ručí do výše. majetkového vkladu akcionáři neručí (jen uhrazovací povinnost)
OPRÁVNĚNÍ K ŘÍZENÍ řídí i pracuje sám podnikatel Na základě společenské smlouvy - k řízení 1 zástupce statutární orgán = komplementáři
komanditisté - právo kontroly valná hromada, Kontrolním orgánem je dozorčí rada valná hromada, Kontrolním orgánem je Dozorčí rada
POČET ZAKLADATELŮ 1 min 2 (PO nebo FO) min 2 1(i FO) – 50
min vklad
200 000 Kč 1 PO nebo několik PO i FO

POČÁTEČNÍ KAPITÁL není nutný ze zákona nejsou ze zákona nejsou ze zákona 200 000Kč
na 1 společníka minimálně
20 000Kč 2 000 000Kč

Kapitálové společnosti

POČÁTEČNÍ KAPITÁL není nutný ze zákona nejsou ze zákona nejsou ze zákona 200 000Kč
na 1 společníka minimálně
20 000Kč 2 000 000Kč
NÁROČNOST ZALOŽENÍ povolení živnostenské-ho úřadu minimální minimální Společenská smlouva
Ověření notářem Náročné
Zakládající listina
stanovy,
valná hromada
notář. ověřený zápis o vzniku, upisování akcií,
obsluha akcionářů
ÚČAST NA ZISKU po zdanění pro soukromou potřebu zisk rovným dílem dle spol. smlouvy podle vkladů společníků nebo společenské smlouvy podle valné hromady
ZVEŘEJŇOVACÍ POVINNOST není ze zákona předepsána závisí na velikosti podniku závisí na velikosti podniku závisí na velikosti podniku zákonem daná povinnost

Charakteristika nejdůležitějších forem podnikání

Podnik jako základní jednotka realizace podnikatelské činnosti může nabývat různých právních forem. Základní právní normy, které upravují právní formy podnikání jsou Obchodní zákoník a Živnostenský zákoník. Nejjednodušší formou podnikání je živnost.
Složitější formou podnikání jsou obchodní společnosti.
Další formou podnikání jsou družstva, která mají svou tradici především v zemědělství. Státní podnik je zachován pouze v těch oborech, kde si chce stát udržet svůj vliv. Ostatní formy podnikání jsou upraveny zvláštní legislativou a organizace provozované na jejich základech mají většinou jiný než podnikatelský význam (např. nadace).

Živnostenské podnikání

Živností rozumíme soustavnou činnost, provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku.
Živnost není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob:
• lékařů, lékárníků, stomatologů atp. , veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků
• advokátů,notářů
• patentových zástupců
• znalců a tlumočníků,
• auditorů a daňových poradců, burzovních dohodců a makléřů

Všeobecné podmínky provozování živnosti :

• dosažení věku 18 let
• způsobilost k právním úkonům
• bezúhonnost
• občan splnil daňové povinnosti vůči státu

Z pohledu odborné způsobilosti podnikatelů Živnostenský zákon rozděluje živnosti na:
a) ohlašovací – mezi živnosti ohlašovací patří
- živnosti řemeslné
- živnosti vázané
- živnosti volné
b) koncesované

Z hlediska předmětu podnikání rozeznáváme tři typy živností:
• Živnosti obchodní
• Výrobní
• Služby

Obchodní společnosti
Osobní obchodní společnosti
K osobním společnostem řadíme veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost. Charakteristickým rysem osobních společností je neomezené ručení společníků. Dalším z charakteristických rysů je osobní účast neomezeně ručících společníků na vedení společnosti.

Aktivity spojené se založením podniku

• Vymezit svůj předmět podnikatelské činnosti
• Zjistit potřebu finančních a majetkových prostředků – pozemky, budovy, materiál, zásoby
• Zvážit své osobní předpoklady pro podnikání
• Mít znalosti právních norem týkajících se daného podnikání – Obchodní zákoník, Živnostenský zákoník, Zákoník práce atp.

Pod pojmem předmět činnosti se rozumí činnosti, které podnik hodlá provozovat.

Právní forma podniku

Výběr právní formy podnikání záleží na výběru podnikatele. Obchodní zákoník a další právní úpravy nabízí několik možných forem podniku. Volba právní formy podniku patří k dlouhodobým rozhodnutím podnikatele. Mezi základní kritéria volby právní formy podniku patří:
a) Způsob a rozsah ručení
b) Počet zakladatelů
c) Řízení společnosti
d) Daňové zatížení
e) Nároky na počáteční kapitál
f) Administrativní náročnost
g) Účast na zisku nebo ztrátě podniku
h) Zveřejňovací povinnost

Charakteristika jednotlivých daní daňové soustavy ČR

Daňová harmonizace znamená přibližování a vzájemné přizpůsobování národních daňových soustav na základě dodržování společných pravidel zúčastněných zemí. Harmonizace spočívá v určení:
• Typu daní
• Objektu daní
• Subjektů daní
• Základu daně
• Daňových sazeb
• Daňových úlev
• Způsob výběru daní
• Termíny splatnosti daní – tzv. daňový kalendář
• Správy daní
Daňové kontroly Daňová kontrola může odhalit tzv. daňový únik, což je nelegální krácení daně.

5. ZÁKLADY PODNIKOVÉ EKONOMIKY

5.1. VZNIK A ZALOŽENÍ PODNIKU
Vymezení pojmů – podnik, podnikání, podnikatel

Podnik
Mezi základní funkce podniku patří:
Podnikání
Podnikatel.

2) přímé daně:

- daně z příjmů:
- daň z příjmů fyzických osob,
- daň z příjmů právnických osob,
- daně majetkové:
 daň z nemovitostí,
 daň silniční,
 daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí,
3) daně k ochraně životního prostředí:
nebyly sice doposud v ČR uzákoněny


Daňové zákony

Daň Zákon
Daň z přidané hodnoty Zákon č. 588/1992 Sb.
Daně spotřební Zákon č. 587/1992 Sb.
Daně z příjmů Zákon č. 586/1992 Sb.
Daň z nemovitostí Zákon č. 338/1992 Sb.
Daň silniční Zákon č. 16/ 1993 Sb.
Daň dědická Zákon č.357/1992 Sb.
Daň darovací Zákon č.357/1992 Sb.
Daň z převodu nemovitostí Zákon č.357/1992 Sb.

Další platby mající charakter daní v České republice jsou:

1. Pojistné na sociální zabezpečení
- pojistné na důchodové zabezpečení
- pojistné na nemocenské pojištění
2. Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
3. Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění

Daně je možno klasifikovat jako daně:
• Přímé – při uložení přímé daně se předpokládá, že ji poplatník platí sám, není přenesena na jiný subjekt. Daň krátí poplatníkův reálný důchod. Mezi daně přímé se řadí daně majetkové a daně důchodové.
• Nepřímé – je ukládána subjektu s tím, že se předpokládá její přesun na jiný subjekt – spotřebitele. Jedná se o daň z přidané hodnoty a daně spotřební. Vlastnosti nepřímých daní:
• představují relativně stabilní a dobře předvídatelný zdroj příjmů;
• jsou nenápadné, tzn. skryté v ceně zboží a služeb;
• umožňují plíživé zvyšování daňové zátěže;
• jejich zvyšování lze obvykle snáze prosadit než u daní z příjmů;
• jsou potencionálně neutrální, každý občan platí stejnou daň bez rozdílů;
• při splnění určitých pravidel se jim nelze vyhnout změnou chování nebo např. bydliště;
• vedou k jednorázovému zvýšení cen a krátkodobě k vyšší inflaci;

Výdaje státního rozpočtu tvoří:

• Transfery – výdaje státu, za jejich poskytnutí nemá stát žádnou protihodnotu nebo protislužbu (např. starobní důchody)
• Výdaje za nákup zboží a služeb státu

Vybilancovanost příjmů a výdajů státního rozpočtu se projeví v saldu rozpočtu
Rozpočtový schodek (rozpočtový deficit)
Rozpočtový přebytek

Schodek veřejných rozpočtů v České republice 1993 –2000
Pramen: www.finance.cz 26.7.2002


4.2. DAŇOVÁ SOUSTAVA

Druhy daní:
1) nepřímé daně:
- daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu,
- daně spotřební, a to:
 daň z uhlovodíkových paliv a maziv,
 daň z lihu a lihovin,
 daň z piva,
 daň z vína,
 daň z tabáku a tabákových výrobků;

Mezi základní funkce státního rozpočtu patří:

• Funkce alokační – tzn. alokace zdrojů pro tvorbu veřejných statků
• Funkce distribuční – která spočívá v přerozdělování důchodů za účelem zmírnění nerovností
• Funkce stabilizační – kdy státní rozpočet slouží jako významný nástroj makroekonomických regulací
• Funkce regulační – prostřednictvím přímých zásahů do soukromého sektoru
• Funkce kontrolní – která spočívá v kontrole příjmů a výdajů pro celospolečenský prospěch

Na straně příjmů je státní rozpočet tvořen:
• Daněmi – daň je povinná zákonem určená platba do státního rozpočtu nenávratného charakteru. Daně jsou základním nástrojem při rozdělování a přerozdělování důchodů. Podrobnosti k daňové problematice – viz dále.
• Povinnými odvody – jsou také povinné zákonem stanovené platby nenávratného charakteru (na sociální zabezpečení atp.)
• Poplatky – jsou platby za úkony státních orgánů
• Dávky – jednorázová daň se nazývá dávka. Různé dávky z majetku byly využívány jako prostředek zdanění nespravedlivých zisků (např. milionářské dávky, dávky z majetku v dobách válečných)
• Cly – cla jsou daněmi za zboží při vývozu nebo dovozu za zboží překračující hranice.
• Splátkami – z dříve poskytnutých půjček
• Emisními výnosy – z emitovaných státních dluhopisů (např. povodňové dluhopisy)

Dokonalá konkurence

je spíše pojem abstraktní, v reálném ekonomickém světě bychom ji hledali jen marně. Mezi základní předpoklady dokonalé konkurence totiž patří:
• Naprosto rovné podmínky pro všechny účastníky.
• Volný vstup do odvětví, tedy stejná možnost vyrábět jakýkoliv výrobek pro všechny vlastníky odpovídajících výrobních faktorů
• Velký počet výrobců v odvětví
• Výrobek je homogenní charakteru
• Stejná informovanost pro všechny účastníky na trhu
• Výrobce nemůže ovlivnit poptávku po svých výrobcích
• Výrobce nemůže ovlivnit tržní cenu produkce, kterou vyrábí.

Nedokonalé konkurenční struktury nesplňují některé z předpokladů konkurence dokonalé. Nejčastěji se jedná o možnost ovlivnit cenu ze strany výrobce nebo o větší informovanost některých tržních subjektů.
V reálném ekonomickém světě se může setkat s různými formami nedokonalé konkurence – monopol, oligopol a monopolistická konkurence.

Monopolistická konkurence
Oligopol
Monopol
monopson.

Tab.č.5 – Přehled tržních struktur

Kritérium Dokonalá konkurence Monopol Oligopol Monopolistická konkurence
Počet firem v odvětví Velmi mnoho Jedna Málo Mnoho
Produkt Homogenní Nemá blízké substituty Zpravidla diferencovaný Diferencovaný
Bariéry vstupu
Žádné Velké Určité Žádné
Možnost firmy ovlivnit cenu Žádná Výrazná Značná Omezená


4. DAŇOVÁ SOUSTAVA

4.1. STÁTNÍ ROZPOČET

Státní rozpočet je možné chápat jako:
• Centralizovaný peněžní fond nebo jinými slovy jako peněžní prostředky v působnosti státu
• Účetní dokument, který bilancuje příjmy a výdaje státu
• Finanční plán na rozpočtové období
• Finanční zákon

Mezi faktory ovlivňující nabídku patří:

• Změny cen vstupů do výroby
• Změny cen ostatních výrobků
• Počasí
• Módnost atp.

Poptávka - Souhrn všech zamýšlených koupí na trhu nazýváme
agregátní poptávkou. Je určena objemem výrobků, které si chtějí zákazníci koupit a cenami, které jsou ochotni za tyto výrobky zaplatit.
Individuální poptávka je poptávka jediného kupujícího nebo také poptávka po produkci jediného výrobce.
Tržní (dílčí) poptávkou rozumíme poptávku všech kupujících po jednom výrobku.
Mezi faktory ovlivňující poptávku patří:
• Změny v důchodech spotřebitelů
• Zdražení nebo zlevnění substitutů
• Zdražení nebo zlevnění komplementů
• Sezónnost prodeje
• Módnost výrobku atp.

Funkce trhu - trh není samoúčelný, má své vymezené funkce, které spočívají v hledání odpovědí na otázky:
• Co vyrábět?
• Jak Vyrábět?
• Pro koho vyrábět?

Cena

Definice
Co ovlivňuje výši cen?
Příliš nízká cena
Cena příliš vysoká
Cenová diferenciace
3.2. KONKURENCE

Tržní konkurence je proces, ve kterém dochází ke střetávání různých zájmů ze strany různých subjektů trhu.

V případě, že je konkurenční boj veden prostřednictvím snižování cen hovoříme o cenové konkurenci. V případě, že konkurenční boj probíhá prostřednictvím jiných metod hovoříme o konkurenci necenové.

Podstata cenové konkurence spočívá ve snižování ceny zboží ze strany výrobců.
Cílem necenové konkurence je také zvýšení poptávky, ale jinými metodami než cenovými. K těmto jiným metodám může být řazeno zvyšování kvality produktů, ale také reklama, obalová technika, prodej na úvěr, servis nebo ostatní služby spojené s prodejem.
Obě tyto formy se na trhu vzájemně prolínají a doplňují.

Z hlediska podmínek, jaké mají výrobci na trhu, rozlišujeme konkurenci dokonalou a nedokonalou.

Megatrendy změn:

1. jednotlivé státy postupují od soběstačnosti k celosvětové vzájemné závislosti (EU)
2. Manageři uvažují o dlouhodobých problémech a upouštějí od problémů krátkodobých.
3. Firmy se budují zdola.
4. Firmy spoléhají samy na sebe a ne na instituci, která jim pomůže.
5. Počítače bourají organizační struktury firem.
6. Dochází ke stěhování pracovníků (tzv. lovení mozků)
7. Zákazníci požadují stále více rozmanitosti u výrobků

Vnitřní prostředí jsou veškeré faktory, které na firmu působí zevnitř firmy (materiální, lidské zdroje atp.).

1.Sledování podle principu klíčových faktorů, který doporučuje sledovat pět hlavních skupin klíčových faktorů v podniku:
- Lidské zdroje (počet, kvalifikace, vztahy mezi pracovníky)
- Technika a technologie
- Finanční situace podniku
- Marketing
- Organizace a řízení podniku

2. Sledování podle faktorů úspěchu

– firma se má zaměřit na faktory podniku, které vedou k úspěchu:
- Prodej a marketing
- Uspokojování potřeb zaměstnanců firmy
- Znát slabé stránky podniku
- Neustále sledovat příležitosti vnějšího prostředí
- Finanční situace podniku


Jedním z nástrojů ke zjištění situace vnějšího a vnitřního prostředí organizace je tzv. SWOT analýza (zkráceně z prvních písmen Strenghs – silné stránky, Weaknesses – slabé stránky, Opportunities – příležitosti, Threats – hrozby).

3. ZÁKLADNÍ MIKROEKONOMICKÉ POJMY

3.1. ZÁKLADNÍ MIKROEKONOMICKÉ POJMY

Nabídka - souhrn všech zamyšlených prodejů, se kterými výrobci přicházejí na trh, nazýváme agregátní nabídkou.
Agregátní nabídka je určená objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí své výrobky prodat.
Individuální nabídkou rozumíme nabídku jednoho výrobce. Ta je určena objemem výroby tohoto výrobce a cenami jeho výrobků.
Tržní (dílčí) nabídka je nabídka jediného výrobku od různých výrobců. Je to nabídka na trhu jednoho výrobku.

Makroprostředí

Makroprostředí je třeba ještě dále rozlišovat na prostředí mezinárodní a národní. Ke změnám v makroprostředí – mezinárodním prostředí patří např. situace na trzích v EU, neúroda zemědělských produktů atp. Národní prostředí je ovlivňováno několika skupinami faktorů:
- Faktory společenské a sociální
- Faktory technické a technologické
- Faktory ekonomické
- Faktory politické
- Faktory
- Faktory kulturní
- Faktory ekologické

Prostředí v odvětví – je firmě bližší a je možné ho více ovlivnit než faktory působící z makroprostředí.
Odvětví lze charakterizovat jako výrobek nebo skupinu výrobků, které podnikatel produkuje. Podle stupně vyzrálosti rozlišujeme odvětví nová, zavedená a upadající.

Prostředí v regionu je pro každý region specifické

2.2. OSOBNOST MANAGERA

Dnešního managera je možno chápat jako vedoucího pracovníka pohybujícího se především v podnikatelské sféře. Manager je profese. Pracovník, který ji vykonává, odpovídá za vytyčování cílů organizace a jejich dosažení. Toho dosahuje ve spolupráci s podřízenými.

Existuje několik typů managerů podle stupně řídící úrovně.
TOP manageři - nejvyšší stupeň
MIDDLE manageři - střední stupeň
LOWER manageři - nejnižší stupeň

Funkce managera:
1. Manager má dva základní druhy funkcí v podniku. Jsou to funkce průběžné a funkce sekvenční.
2. Manager vykonává také funkce technické, personální a funkce administrativní.
3. Podle amerického přístupu má manager v podniku 3 základní role - informační, interpersonální a rozhodovací.

Vlastnosti managera:

• Manager musí neustále sledovat změny na trhu.
• Manager musí být dynamický.
• Důležitá je schopnost dosažení vysoké produktivity práce.
• Manager musí být příkladem pro ostatní ve svém chování a v plnění vlastní práce - být pro ostatní vzorem.
• Manager musí být schopen plánovat práci lidí a organizovat ji, musí být schopen nakládat s časem.
• Je důležité, aby manager měl autoritu a byl schopen si ji uchovat.
• Musí být schopen odevzdat se své práci zcela a beze zbytku.
• Měl by být poctivý a čestný.
• Musí být dobrým vůdcem.
• V neposlední řadě manager má být schopen vybudovat dobrý tým
2.3. PROSTŘEDÍ MANAGEMENTU

Prostředí podniku je tzv. managerský terén, pomocí něhož firma komunikuje se svým okolím.

Firmu obklopuje vnější prostředí, Na vnější prostředí firmy je vhodné zvolit tzv. tří stupňový pohled, který vnější prostředí rozděluje na:
1. Makroprostředí
2. Prostředí v odvětví
3. Regionální prostředí

2.1. ZÁKLADNÍ POJMY MANAGEMENTU

K definice managementu můžeme přistupovat z různých hledisek:
1. Management je vedení lidí, to je vykonávání úkolů prostřednictvím práce jiných
2. Management jsou lidé, kteří s pověřením vlastníků organizace vykonávají podnikatelské funkce. Jedná se o pracovníky ve vedoucích funkcích podniku.
3. Management je věda, která usiluje o optimalizaci využití lidských, materiálových a finančních zdrojů k dosažení cílů podniku. Věda, která stanoví postupy jak dosáhnout nejlépe vytyčených cílů.
4. Empirické chápání managementu spočívá v umění řídit lidské činnosti a v rozhodování.
5. Management, to jsou funkce, které vykonávají vedoucí pracovníci, činnosti, které vykonává manager.
Jsou to funkce průběžné a funkce sekvenční.
Sekvenční funkce jsou plánování, organizace, řízení a kontrola.
Přičemž plánování lze charakterizovat jako proces, jehož obsahem je stanovení cílů a způsobů jejich dosažení. Jde v podstatě o rozhodování o tom, co chceme dosáhnout, jakým způsobem, kdo bude za dosažení cílů zodpovědný, kdy chceme, aby cíle byly splněny. Druhá sekvenční funkce managera je organizování, do kterého se zahrnuje identifikace a klasifikace činností v organizaci, přiřazování pracovníků k činnostem a koordinace těchto činností.
Řízení je vykonávání dozorčí a kontrolní činnosti.
Kontrola je činnost, jejíchž obsahem je systematické sledování, měření a korigování vykonané činnosti.
Průběžné funkce jsou analýza, rozhodnutí a uskutečňování rozhodnutí.

Nástroje (makroekonomické politiky)

které jsou používány k dosažení těchto cílů :
• Fiskální (rozpočtová) politika – je regulace především prostřednictvím veřejných výdajů a daní, která si klade za cíle stabilní cenovou hladinu, cíle v oblasti zaměstnanosti a v oblasti růstu produktu.
• Monetární (měnová) politika – je souhrn opatření, které mají prostřednictvím měnových nástrojů regulovat měnové cíle. Vrcholným subjektem měnové politiky je Centrální banka, která reguluje především prostřednictvím výše úrokových sazeb množství peněz v oběhu. Centrální banka by měla být nezávislá na jiných orgánech, které působí v oblasti makroekonomické regulace.
• Politika mezinárodního obchodu a cenové intervence – je souborem opatření státu ve sféře obchodu zbožím a poskytování služeb se zahraničím.
• Důchodová politika – takto je označována ne příliš tržně konformní stabilizační politika zaměřená především na kontrolu a snížení inflace. Její podstata spočívá v různých formách regulace cen a mezd.

2. ZÁKLADY MANAGEMENTU
Psané teorie managementu se začínají objevovat až na počátku 20. století a to především v USA.

1.5. MAKROEKONOMICKÉ REGULACE

Hlavní funkce, které vlády vykonávají :
• vytváření právního rámce tržní ekonomiky,
• stanovení makroekonomické stabilizační ekonomiky (makroekonomické regulace). Státní zásahy do hospodářského systému nejsou novým prvkem, již v minulosti státy například vybíraly daně pro krytí potřeb státu a vedení válek.
• ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost,
• stanovení pravidel pro rozvíjení podnikatelských aktivit,
• udržení konkurenčního rámce (potlačování monopolu, tlumení následků monopolu),
• produkce veřejných statků (železnice, silnice, osvětlení atp.),
• podpora pozitivních (vzdělávání) a potlačování negativních (znečištění ovzduší) externalit,
• realizace stabilizační politiky (sociální opatření, záchranná sociální síť)
• sféra vnějších ekonomických vztahů

Makroekonomické cíle

Veličina Konkrétní cíle
Produkt • vysoká úroveň
• rychlé tempo růstu
Zaměstnanost • vysoká zaměstnanost
• nízká dobrovolná nezaměstnanost
Cenová hladina • stabilní cenová hladina
• nízká míra inflace
Zahraniční vztahy (obchodní bilance) • stabilní měnový kurz
• vývozy převažují nad dovozy
• vnější rovnováha

Důsledky inflace

jsou významné především v oblasti přerozdělování důchodů a bohatství ve společnosti.
• Inflace negativně ovlivňuje mzdy, jejichž kupní síla klesá.
• Naopak je výhodná pro vlastníky hmotných statků, poněvadž cena majetku stoupá společně s inflací. To je důvod proč inflace postihuje především slabší skupiny obyvatelstva, které jsou závislé pouze na svých mzdách, než skupiny příjmově a majetkově silné.
• Inflace má rovněž vliv na vztah mezi věřiteli a dlužníky. Na inflaci získávají dlužníci. Inflace může změnit i strukturu spotřeby. Rychlý růst cen potravin může vyvolat odklon od nákupů jiných výrobků a služeb.

Cenový vývoj v letech 1997 - 2001 v České republice (meziročně v procentech).

1997 1998 1999 2000 2001
6,8 1,7 1,5 3,0 2,4

Vzorec pro stanovení míry inflace (výsledek v procentech)

Cenová hladina (rok t) – Cenová hladina (rok t-1)
Míra inflace = -------------------------------------------------------- * 100
Cenová hladina (rok t-1)


Pro měření inflace je nejčastěji používán index spotřebitelských cen. Tento index měří náklady tzv. tržního koše spotřebních výrobků a služeb (oděvy, potraviny, zdravotní péče, bydlení, vzdělání atd.). Jde tedy o index životních nákladů.

Tři stupně závažnosti inflace:
• Inflace mírná
• Inflace
• Hyperinflace
Příčiny na straně nabídky je například zvýšení nákladů výroby (mezd, cen, energie, materiálu). Tuto situaci mohou vyvolat například odborové svazy. K této situaci může dojít také pod vlivem politických událostí, mohou je zapříčinit též firmy v monopolním postavení.
Na straně poptávky může inflaci vyvolat například snížení daní, snížení úrokových sazeb za úvěry nebo také zvýšení výdajů státního rozpočtu.

Jedním z význačných rysů inflace je , že má tendenci pokračovat určitou dobu stálým tempem i za situace, kdy již nepůsobí inflační tlaky, které ji vyvolaly.

Zaměstnanost, nezaměstnanost a mzda v letech 1997 –2001 v České republice.

1997 1998 1999 2000 2001
Zaměstnanost
(v tis. osob)
4937 4866 4764 4732 4750
Nezaměstnanost (v tis. osob)
248 336 454 455 421
Míra nezaměstnanosti (průměr v %) 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1
Průměrná hrubá měsíční mzda (Kč) 10 691 11 693 12 666 13 490 14 642
1.4. INFLACE

Inflace znamená růst cenové hladiny.

Opakem inflace je deflace, k níž dochází při poklesu celkové cenové hladiny.

Míra inflace je definována jako míra změny celkové cenové hladiny a měříme jí pomocí cenových indexů.

Dobrovolná nezaměstnanost

Nedobrovolnou nezaměstnanost
Přirozená míra nezaměstnanosti
Plná zaměstnanost 2-5%
Dopady nezaměstnanosti je možno rozdělit na dopady na celou společnost a dopady na nezaměstnaného jedince.
Snižování nezaměstnanosti je jedním z cílů makroekonomické politiky nejen našeho státu. Stát reguluje nezaměstnanost pomocí státní politiky zaměstnanosti.
Sociální skupiny, které jsou nezaměstnaností nejvíce ohroženy.
• Lidé starší 50 let
• Lidé se změněnou pracovní schopností
• Mladí lidé, kteří ukončili své školní vzdělávání (absolventi škol)
Míra nezaměstnanosti – okresy ČR (údaje platné k 31.12.2000). Pramen: Úřad práce Brno

1.2. PRODUKT

Hrubý národní produkt je celkový objem výrobků a služeb vytvořený národními výrobními faktory za rok.
Hrubý domácí produkt (HDP) je objem produkce výrobků a služeb, která byla vyrobena v dané zemi výrobními faktory (i cizími, ne jen národními)
Potenciální produkt vyjadřuje úroveň hrubého domácího nebo národního produktu při plném využití výrobních faktorů, které má ekonomika k dispozici při daných technologiích výroby. Nejedná se však o maximální využití zdrojů, ale o dlouhodobě udržitelné využití výrobních faktorů.

1.3. NEZAMĚSTNANOST
Trh práce - Tak jako na jiných trzích i na tomto trhu stojí proti sobě nabídka a poptávka. Na straně poptávky po práci vystupují firmy a na straně nabídky práce domácnosti.
Nerovnováha na trhu práce jak na straně nabídky práce, tak na straně poptávky po práci, vyvolává vážný ekonomický problém a tím je nezaměstnanost. Ke vzniku nezaměstnanosti dochází:
• snížením poptávky po práci
• zvýšením nabídky na trhu práce
• disproporcí mezi strukturou nabídky a poptávky.


Nezaměstnaný je ten : a) kdo nepracuje
b) kdo čeká, že bude po dočasném vysazení z práce opět do ní zpět povolán

Šetření o míře nezaměstnanosti:

Pro účely tohoto šetření se obyvatelstvo starší 16 let dělí na :
a) zaměstnané - to jsou ti lidé, kteří vykonávají jakoukoliv placenou práci, ale také ti, kteří právě nepracují z důvodu nemoci, dovolené nebo stávky.
b) nezaměstnané - sem se zahrnují lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ale během poslední doby vyvinuli úsilí k nalezení práce nebo ti, kteří čekají na to, až se budou moci vrátit do práce.


Zaměstnaní i nezaměstnaní tvoří ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Mezi obyvatelstvo ekonomicky neaktivní patří studenti, důchodci, invalidní důchodci a ti, co práci nehledají.

Míra nezaměstnanosti se pak stanoví jako podíl počtu nezaměstnaných obyvatel vůči celkovému počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva.

Stanovení míry nezaměstnanosti (výsledek v procentech)


Počet nezaměstnaných
Míra nezaměstnanosti = ---------------------------------------- * 100
Celkový počet ek. aktivního obyvatelstva

OBSAH EKONOMIE

3. Základní mikroekonomické pojmy

3.1. Základní mikroekonomické pojmy
3.2. Konkurence

4. Daňová soustava

4.1. Státní rozpočet
4.2. Daňová soustava

5. Základy podnikové ekonomiky
5.1. Vznik a založení podniku
5.2. Majetková a kapitálová základna podniku
5.3. Výnosy, náklady a hospodářský výsledek
5.4. Zánik podniku

1. ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ POJMY

Ekonomie jako vědní disciplína

Ekonomické vztahy je možné zkoumat v rovině:
• Makroekonomické – makroekonomická analýza je uplatňovaná na úrovni celé ekonomiky. Ekonomické subjekty tvoří stát, domácnosti a firmy
• Mikroekonomické – mikroekonomická analýza spočívá ve zkoumání jednotlivých subjektů ekonomiky – chování domácností a jednotlivých firem.
Statek
Služba
Výrobní faktory (vstupy) jsou půda a přírodní zdroje, práce, kapitál.
Peníze
Trh
dílčí trh (= trh jednoho druhu výrobku)
agregátní trh (= trh všech výrobků a služeb v dané ekonomice).
Ekonomické subjekty:
• Výrobci (firmy).
• Spotřebitelé (domácnosti)

Nabídka
Agregátní nabídka

Poptávka
Agregátní poptávka

Křivka nabídky Křivka poptávky

Rovnováha trhu

OBSAH EKONOMIE

1. Základní makroekonomické pojmy

1.1. Základní ekonomické pojmy 1.2. Produkt 1.3. Nezaměstnanost 1.4. Inflace
1.5. Makroekonomické regulace

2. Základy managementu
2.1. Základní pojmy managementu
2.2. Osobnost managera
2.3. Prostředí managementu
2.4. SWOT analýza

c) Utváření trhu, cesty prodeje, cena, reklama

c) Utváření trhu, cesty prodeje, cena, reklama - podnikatel využil zkušeností ze zaměstnání v soukromé stavební firmě ( 12 let praxe) při hledání zákazníka. Nabídnul své služby formou inzerce a i osobně nejbližšímu okolí. Prezentoval své služby prostřednictvím nabídkových katalogů. Tyto umístil na frekventovaných místech. Upozornil na výhody, které nová technologie skýtá oproti klasické výstavbě hlavně v cenové oblasti.
Koeficient rizika 0,5 (vysoké riziko).

d) Udržování trhu - zaměstnal instalatéra a tesaře a tím rozšířit nabídku svých služeb. Navázal kontakt s firmami jiné specializace a využil jejich služby při realizaci zakázek. Podnikatel tak nabídnul komplexnější rozsah služeb.
Koeficient rizika 0,7 (rizikové).

e) Zakladatelský rozpočet - podnikatel využil pro podnikání vlastní dílnu a vlastní skladovací prostory na vlastním pozemku v hodnotě 90.000,- korun. Budova byla odhadcem oceněná na 600.000,- korun. Vlastní kapitál podnikatele – peníze v hotovosti (úspory) 300.000,- korun. Stavební stroje, nářadí a zařízení potřebné k provozování živnosti představuje hodnotu 400.000,- korun podle předběžného odhadu.
Koeficient rizika 0,8 (málo rizikové).

Přepočtený koeficient rizik – celkem: 0,6 = 60%. Předpokládaný neúspěch projektu je 60%.

6. Závěr

Analýzou rizik u stavební firmy jsme zjistili, že největší riziko hrozí firmě ze strany konkurence větších a velkých stavebních firem. Toto riziko je však vzhledem k rozvoji stavebnictví únosné.
Z pohledu určování trhu je zvolená stavební technologie (VELOX) velice slibné řešení vzhledem k výhodám (menší nároky na dopravu a izolační vlastnosti) a hlavně cenové dostupnosti.
Utváření trhu je přiměřené vzhledem k možnostem malé firmy. Firma nemá prostředky k realizaci větší prezentační kampaně.
Větší možnosti vidí vedení firmy v udržování trhu. Dostupnost lidských zdrojů v daném oboru podnikání a v dané lokalitě je dobrá. Rovněž zájem o spolupráci větších stavebních firem se v daném regiónu vyvíjí slibně.
Velkou výhodou je, že podnikatel může využít k podnikání vlastní aktiva (budovu, dílnu, pozemek) a tím zmenšit zakladatelský rozpočet.
Předpokládaný neúspěch projektu dle analýzy rizik ve výši 60% se jeví z hlediska tabulky hodnocení rizik jako rizikové. Tato hodnota je přiměřená riziku v odvětví stavebnictví.

Slabé stránky:

- problémy se získáním kapitálu v počátečním stádiu rozvoje firmy – získání úvěru,
- silná konkurence ze strany velkých firem v daném předmětu podnikání,
- nezájem státního sektoru o služby malých stavebních firem,
- nedostatečný přístup k informacím v daném odvětví.



5. Popis a hodnocení rizik

a) Analýza okolí a odhad vývoje odvětví - rekonstrukce a opravy rodinných domků a rekreač-ních objektů. Malý zájem ze strany velkých stavebních firem. Značný zájem ze strany malých firem.
Koeficient rizika 0,2 (nebezpečné).

b) Určování trhu, hledání nových technologií výstavby - výstavba rodinných domků použitím technologie Rakouské firmy VELOX. Jedná se o stavebnicový systém skrytého bednění. Výhodou je zkrácení doby výstavby a podstatně menší nároky na dopravu a sladování stavebního materiálu. Lepší izolační a tepelné vlastnosti. A v důsledku i nižší cena zakázky.
Koeficient rizika 0,8 (malé riziko).

Analýza okolí – charakteristika a odhad vývoje odvětví

Ze široké škály stavebních činnosti si podnikatel vybral výstavbu, rekonstrukce a opravy rodinných domků a rekreačních objektů.

Určování trhu, hledání nových technologií výstavby
Výstavba rodinných domků použitím technologie Rakouské firmy VELOX. Jedná se o sta-vebnicový systém skrytého bednění. Výhodou je zkrácení doby výstavby a podstatně menší nároky na dopravu a sladování stavebního materiálu. Lepší izolační a tepelné vlastnosti.
A v důsledku i nižší cena zakázky.


Utváření trhu, cesty prodeje, cena, reklama
Podnikatel využil zkušeností ze zaměstnání v soukromé stavební firmě ( 12 let praxe) při hledání zákazníka. Chce nabídnout své služby formou inzerce, ale i osobně nejbližšímu okolí. Prezentoval své služby prostřednictvím nabídkových katalogů. Tyto umístil na frekventova-ných místech. Upozornil na výhody, které nová technologie skýtá oproti klasické výstavbě hlavně v cenové oblasti.

Udržování trhu

Zaměstnal instalatéra a tesaře a tím rozšířit nabídku svých služeb. Navázal kontakt z firmami jiné specializace a využil jejich služby při realizaci zakázek. Podnikatel tak nabídnul komplexnější rozsah služeb.

Zakladatelský rozpočet
Podnikatel využije pro podnikání vlastní dílnu a vlastní skladovací prostory na vlastním pozemku v hodnotě 90.000,- korun.
Budova byla odhadcem oceněná na 600.000,- korun.
Vlastní kapitál podnikatele – peníze v hotovosti (úspory) 300.000,- korun.
Stavební stroje, nářadí a zařízení potřebné k provozování živnosti představuje hodnotu 400.000,- korun podle předběžného odhadu.

4. SWOT analýza

Silné stránky:

- možnost využití vlastních nemovitostí k podnikání,
- vyučen v oboru (zedník),
- zkušenosti ze zaměstnání – pracoval jako zedník v soukromé stavební firmě,
- možnost nákupu stavebního materiálu za nižší ceny a výběr z většího sortimentu zboží v sousedním Polsku,
- bydliště v blízkosti rekreační oblasti Beskyd,
- nízké náklady v počáteční fázi rozvoje podnikání (v dnešní době lze bez problémů zapůjčit stavební stroje a zařízení potřebné při realizaci stavby),
- možnost uplatnit politiku nižších cen, než jsou ceny konkurence.

2. Charakteristika firmy – obecné údaje

Podnikání na základě ŽIVNOSTENSKÉHO LISTU vydaného fyzické osobě okresním
živnostenským úřadem, OÚ Karviná, č.j.:04/598917/6956 Ze, Ev. č. 590300-11596-00,
dle ustanovení § 47 odst. 1 a 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, na základě ohlášení ze dne 15. 12. 2004.

3. Analýza a návrh na minimalizaci rizik stavební firmy

Riziko nepředstavuje pouze kategorii s negativním chápáním, že záměr nedopadne dobře, ale s rizikem jsou spojeny také příležitosti. Za cenu podstoupení vyššího rizika bude firma odměněna vyšším výnosem. Analýzou rizik dojde firma k jejich poznání a může hledat účinné cesty jejich vyloučení nebo snížení. Analýzou rizik obvykle chápeme proces identifikace a pojmenování konkrétních hrozeb, ohodnocení pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva (tj. vše, co má pro daný subjekt hodnotu a tato může být v důsledku působení hrozby snížena). Jinými slovy jde o identifikaci rizik a stanovení jejich závažnosti.
Je velmi důležité takto identifikovaná rizika promítnout do vlastního projektu a tato rizika řídit. I tak se ještě budeme setkávat s tzv. skrytými – neočekávanými riziky. I když nebudeme schopni odhalit všechna rizika, můžeme zabránit značným škodám.

1. Co znamená riziko

Neexistuje jediná ucelená obecně přijímaná definice rizika. Z hlediska problematiky přípravy a realizace podnikatelských projektů můžeme chápat riziko jako určitou pravděpodobnost, že dojde k události, která je v rozporu s předpokládanou skutečností, vyjádřenou konkrétním vztahem k danému projektu.
Z pohledu projektu a jeho jednotlivých etap můžeme rizika rozdělit do skupin, jako například:
1) Inženýrská (technická rizika) – jedny z nejdůležitějších (např. můžeme přijít na trh s něčím, co už vymyslel někdo jiný).
2) Technologická – výrobní:
* Vnější (dodavatelské vztahy)
* Vnitřní, technologická rizika (např. porucha na strojním zařízení)
3) Rizika obchodní – např. v oblasti marketingu – marketingový průzkum.
4) Cenové faktory – cena nese riziko, např. konkurence sníží ceny.
5) Poziční riziko – pozice firmy na trhu (značka např. Coca Cola).
6) Riziko finanční – každý cizí kapitál ve vlastním podniku je riziko, např. úvěr zatěžuje.
7) Rizika ekonomická, velká firma – velké finanční zázemí (TESCO), můžou nějakou dobu pracovat ze ztrátou.
8) Multidimenzionální rizika – např. zavedení mýtného (nikdo nepředpokládal zdražení jízdného) v prvopočátku.

3.) Václav Klaus

- studoval VŠE
- byl členem československé akademie věd
- podle přesvědčení je liberální monetarista (tj. pokud se omezuje a kontroluje množství oběživa v ekonomice funguje ekonomika bezvadně)

Dílo:
1968 – Úloha trhu za socialismu

Vytýká Šikovi, že obhajuje pouze trh zboží podle něj efektivní tržní hospodářství vyžaduje nejen trh zboží, ale i trh práce a kapitálu (podle něj trh práce objektivně určuje cenu práce tj. mzdu a pokud neexistuje trh kapitálu nemůžeme objektivně stanovit úrokovou míru)

1989 – Měnová kritéria a chování banky

Zabývá se problematikou stanoveného množství oběživa v ekonomice (trvá na tom, aby vznikla dvoustupňová bankovní soustava )

1991 – Cesta k tržní ekonomice

V této práci vystupuje jako stoupenec šokové terapie. Šoková terapie = sled rychlých kroků liberalizace československé ekonomiky (zavedení volného trhu, otevření trhu zahraniční konkurenci, privatizace)

Zhodnocení dosavadního teoretického přínosu V. Klause:

- je důsledným českým zastáncem monetarismu
- vytrvale bojovat za dvoustupňovou bankovní soustavu v ekonomice
- byl autorem teoretické koncepce šokové terapie, čímž výrazně přispěl k rychlému přechodu od přežilého socialistického modelu k liberálnímu hospodářství

Současné ekonomické teorie

a) Ortodoxní = konzervativní
b) Kacíři = nová cesta

Od roku 1890 se ustálilo vítězství marginalismus v podstatě neoklasické teorie. V tomto směru probíhá výuka, sdružují se ekonomové kteří jsou jeho zastánci, píšou se díla.

Proč vítězí:
- universalita tj. schopnost standardním způsobem vysvětlit ekonomické jevy
- jednoduchost, která umožňuje nejen zjednodušit matematický aparát, ale i usnadnit pochopení ekonomické problematiky

Tržní chování ekonomů v Americe a Evropě

V americkém modelu existuje velká mobilita ekonomů, nejsou dlouhodobé smlouvy a je velice kvalitní informační servis. Oproti tomu evropský model předpokládá dlouhodobé a někdy i doživotní smlouvy a důkladné státní regulace.

2.)Ota Šik (*1919, Plzeň)

- socialistický ekonom
- ve 30. letech (člen skupiny Marxistů usilujících o nastolení spravedlivější společnosti)
- za 2 SV odbojář
- 1961 – 1968 ředitelem ekonomického ústavu československé akademie věd
- od 1963 vedl hospodářskou reformu
- v roce 1968 emigrovat do Švédska

Dílo:

1.) 1963 – Ekonomika, zájmy a politika
2.) 1967 – Trh a plán socialismu
3.) 1972 – Třetí cesta

1.) Zásadní kritika společenského vlastnictví a centrálního plánování

- trval na tom, že musí být vlastnictví družstev, podniků a sdružení ne, aby vše vlastnila byrokracie
- pracovníci by měli vybírat managament a ředitele podniku

Kroky k hospodářské reformě:

- Obnovení skutečného trhu (obnovení tržních cen, konkurence mezi podniky)
- Ponechání většiny výrobních rozhodnutí podnikům
- Důchody podniku budou závislé na jejich tržních výsledcích
- Mzdy a platy zaměstnanců budou vázány na podnikové důchody
- Obnovení dvoustupňové bankovního systému
- Zrušení centrálního plánování (mělo vzniknout spojení plánů a trhu při čemž národohospodářský plán měl určovat tempo růstu národního důchodu, určovat objem investic, objem importu a exportu, míru nezaměstnanosti)

Reformy měli během 5-7 let dosáhnout směnitelnosti československé koruny a vyrovnat platební bilanci. → tato reforma se nikdy neuskutečnila

- v emigraci začal Šik sledovat tzv. třetí cestu tj. cestu mezi kapitalismem a socialismem

Hospodářský přínos Šika:

- neváhal odmítnout základní dogmata byrokratického socialismu (společné vlastnictví, centrální plánování a řízení)
- vytvořil originální teorii syntézy trhu a plánu
- vynalezl praktické mechanismy realizace reformy socialistického hospodářství
- nabídl lidstvu teori třetí cesty jako možné symbiózy tržního a sociálního

1.) Karel Englis (1880 – 1961)

- v období 1. republiky se stal 6x ministrem financí

Dílo:
1924 – Národní hospodářství
1929 – Finanční věda

- vytvořil teleologickou teorii národního hospodářství


Existuje rozdělení na dva systémy hospodářství podle účelu:

a) Individualismus – kdy se každý stará sám o sebe (subjektivní potřeby, hodnoty, svoboda)
b) Solidarismus – kdy je člověk předmětem péče státu (objektivní potřeby, hodnoty a nesvoboda)

2.) Irving Fisher

Definice úroku:

- rozdíl mezi užitkem současného a budoucího blaha

Příklad:
Lenka má příjem 50. 000,- Kč a dělí ho na dvě části:

35. 000,- - jde do spotřeby
15. 000,- - investuje

- v bodu A investuje, B je výsledek investice a její zisk
- pokud se křivka YX a IC protnou, dojde k investici

Zhodnocení amerických marginalistů:

- Clarkova teorie umožnila komplexně vysvětlit výnosy práce na základě mezní produktivity práce
- Fischerova teorie úroku vysvětlila podstatu úroku a nabídla grafické řešení vzájemného poměru současné spotřeby a budoucího výnosu

Českoslovenští a čeští významní ekonomové

1.) Karel Englis
2.) Oto Šik
3.) Václav Klaus

dokončení Marshall:

10. přednáška
14. prosinec 2006

dokončení Marshall:

Přebytek spotřebitele

- rozdíl mezi cenou, kterou je spotřebitel/kupující ochoten zaplatit za určitý statek a cenou kterou zaplatil

Příklad:

Cena 30 25 21 15 12
Velikost poptávky po 25g čaje 1 2 3 4 5

Spotřebitel zaplatil 12 x 5 = 60,- Kč
Spotřebitel by ochoten zaplatit (30 + 25 + 21 + 15 + 12) = 103,- Kč
Přebytek spotřebitele 103 – 60 = 43,- Kč


Americký marginalismus

1.) John B. Clark
- Teorie mezní produktivity práce

2.) Irving Fisher
- Teorie úroku

1.) John B. Clark

Dílo:
1899 – Rozdělování bohatství

Mezní produktivita práce

Příklad: Výroba MP3 přehrávačů



1 vyrobený ks = 4 000,-
Jana 10 ks
Pavel 9 ks
Artur 7 ks
Zbyněk 6 ks
Martina 4 ks

- základ mzdy by měl být určován celostátním průměrem a zbytek mzdy jako pohyblivá složka za odměnu nejlepším pracovníkům
- mzda musí být menší než mezní produktivita práce

Dílo:

- na základě této analýzy Marshall zformuloval zákon poptávky: čím větší je množství nabízené k prodeji, tím nižší musí být cena, velikost poptávky se zvyšuje s poklesem ceny a snižujepokud cena roste

Další faktory ovlivňující poprávku:
- spotřebitelův vkus, zvyky a preference
- příjmy spotřebitele
- ceny konkurenčních výrobků

Zdaleka ne všichni podnikatel= jednají v rámci mezní teorie tj. racionálně. Pokus tak nečiní budou úspěšnější jejich konkurenti a neracionálně jednající podnikatelé/firmy zkrachují.

Hodnocení teorie blahobytu

a) Tato teorie se pokoušela řešit věčný problém souladu individuálního a společenského.
b) Vynalezla originální princip optima kdy někdo vyhrává, ale nikdo neprohrává
c) Objevila zásadní ekonomický problém externalit a nabídla způsob jejího řešení

Téma 9

Alfred Marshall a ekonomická věda

1.) Místo Marshalla v ekonomické teorii
2.) Užitek a poptávka
3.) Elasticita poptávky
4.) Přebytek spotřebitele

Alfred Marshall (1842 – 1924)

- zakladatel Cambridgeské školy
- jeho žáci: Robinsonová, Pigou, Keynes
- základní vynálezy Marshalla jsou spoleny s křivkou poptávky, elasticitou a přebytkem spotřebitele

Dílo:

1890 – Princip ekonomické vědy (3 díly)

b) pozitivismus

V. Pareto (1848 – 1923)

- odmítl snažit se pochopit co je lidské štěstí
- jediným způsobem zjišťování individuálního užitku jedince zjišťováním preferencí
- prohlašoval, že nikdo mimo samotného individua není schopen určit co je pro něj blaho
- Křivka lhostejnosti

Kritérium blahobytu (podle V. Pareta)

Blahobyt nastává tehdy pokud něčí užitek nemůže být zvýšen aniž by se snížil blahobyt někoho jiného.
9. přednáška
7. prosince 2006

Artur Pigou (1877 – 1959)

- žák Marsala
- - představitel Cambridgeské školy

Dílo:

1912 – Bohatství a blahobyt
1920 – Ekonomická teorie blahobytu

- podle něj je základním ukazatelem ekonomického blahobytu národní důchod

pozn.:
HDP – tržní hodnota všech finálních statků a služeb, které byli vytvořeny v ekonomice v určitém období

- HDP určuje jistou informaci o blahobytu v dané společnosti

Překážky rozvoje růstů HDP/ekonomiky:
- Bariera volného pohybu kapitálu, zboží a lidských zdrojů
- Transakční náklady
- Informační nedokonalost
- Rozdílné společenské a soukromé náklady

Při záporné externalitě jsou soukromé náklady uměle sníženy při kladné externalitě jsou privátní náklady skutečně zvýšeny (Pigou tvrdil, že stát musí zásobovat do ekonomiky a ovlivňovat vznik externalit)

Na závěr

Na závěr konstatujeme, že je to sice abstraktní teorie, ale významně přispěla k řešení ekonomických problémů (chování spotřebitele v podmínkách neurčitosti, problém rozdělování ekonomických faktorů problém vyřešit dílčí rovnováhu)

Téma 8
Ekonomická teorie blahobytu

1.) Pojetí ekonomického blahobytu
2.) Optimum, Pareto
3.) A. Pigou a teorie blahobytu

Individuální blahobyt – je to všechno co individuum považuje za blaho bez ohledu na motivaci



Zdroje teorie blahobytu lze najít již u Adama Smítne, který zformuloval 3 principy k danému tématu.

1.) Existence zištného zájmu jednotlivce
2.) Neviditelná ruka trhu transformuje soukromý zájem v obecné blaho
3.) Politika musí minimálně působit na volnou hru tržních sil

Optimálním způsobem zabezpečuje společnost zbožím a službami tržní mechanismus při minimálních zásazích státu.

Problémy, která má řešit teorie blahobytu:

- obsah společenského blahobytu a stanovení podmínek jak k němu dospět

a) trhem
b) volbou
c) politickým diktátem

- posuzuje otázku, který systém je sto nejlépe zajistit soulad privátních zájmů a společenského blahobytu

2 způsoby jak dosáhnou společenského blahobytu:

a) utilitarismus (Jeremy Bentham)
b) pozitivismus (V. Pareto)

a) utilitarismus (utilitární = užitkový)

Preferuje společenský zájem a společenské blaho.

Tvrzení:
- Čím více spokojených lidí tím více se naplňuje společenské blaho
- Lze sčítat slasti a utrpení
- Člověk je rád když spotřebovává statky a služby, proto maximum vyrobených statků a služeb vede k sociálnímu blahobytu

Teorie všeobecné rovnováhy ve 20. století

2 směry:

1.) Mikroekonomický
2.) Makroekonomický

1.) Mikroekonomický

Johan van Neumann

- položil základ teorie her
- snažil se pochopit ekonomickou rovnováhu jako hru a analyzovat na základě pravděpodobnosti

Výrobce

Spotřebitel ANO ANO ANO NE
NE ANO NE NE


2.) Makroekonomický

John Maynard Keynes

- vyjádřil rovnováhu

2 cesty nalezení rovnováhy v ekonomice:

1.) Tápání
Původně směna statku a služeb začíná z nerovnovážných cen v tomto případě někdo vyhrává a někdo prohrává tzn. porušuje se princip individuální maximalizace osobního užitku proto začíná proces tápání = vzájemné hledání správného poměru mezi prodejní a kupní cenou = to je cesta k rovnováze

2.) Rozhodčí
Mnohem lepší je proces, který je řízen rozhodčím. Rozhodčí na základě objednávek vypočítává předpokládanou poptávku a nabídku a určí ceny. Obchod se uzavírá až tehdy, kdy rozhodčí oznámí rovnovážnou cenu.



9. přednáška
30. listopadu 2006

Zhodnocení Walrasova modelu:

Myšlenka hledání všeobecné rovnováhy byla velice podnětná pro rozvoj ekonomické teorie a našla další uplatnění u ekonomů př. V. Pareto, I. Fischera v jejich dílech. Záporem jeho modelu byla statičnost.

Rovnováha – stav stability

1.) Leon Walras (1834 – 1910, Francie)

- vedoucí katedry ekonomie v Loussane (Švýcarsko)

Dílo:

1871 – Elementy čisté politické ekonomie

Základní ideje Walrasova díla:

1.) Trhy jsou navzájem propojeny a stav jednoho dílčího trhu se promítne do dynamických změn jednoho trhu

Př.:
Na trhu se zvedne cena aut o 30% co se stane na trhu?
 Poptávka po automobilech se sníží
Jak na to bude reagovat po jeho hlavním komponentu, benzinu?
 Poptávka po něm se také sníží
Z tohoto vyplývá, že se zvýší poptávka po substitutu/náhradě, a to může být: ojeté automobily, motorky atd.
 Čehož může být výsledkem zvýšení poptávky po náhradních dílech a servisních službách. Z tohoto plyne, že všechny trhy jsou provázány.

2.) Ekonomická rovnováha

je třeba zkoumat jak ze strany nabídky tak i poptávky

3.) Ekonomická věda má ukázat cestu k rovnováze a spravedlivé společnosti

QD = f (PD) = množství(poptávané) = funkce(ceny poptávané)



QD = (D1 x P1) + (D2 x P2) + ……………+ (D10000 x P10000) + A + M

A (aktiva) = majetek
P (pasiva) = dluhy, povinnost něco platit
M (oběživo) = kapitál v oběhu


Př. Aktiva ČR – národní majetek, příbytky rozpočtu, pokud stát půjčí občanům, úrok z této půjčky je výnos.

Příklad:

20 miliard Kč v hotovosti
50 miliard Kč na bankovních účtech
10% povinné rezervy

Oběživo = Hotovost + Účty/PMR = 20 + 50/0,1 = 520 miliard

QS = (S1 x P1) + (S2 x P2) + ……………+ (S10000 x P10000) + A + M

Pokud platí: QD = QS je rovnovážný stav

2. objev jeho díla

Smluvní křivka




křivka c – c´ = smluvní křivka

Hodnocení anglických marginalistů:

- důkladně rozpracovali teorii mezního užitku
- vytvořili originální teorii směny
- vynalezli smluvní křivku a indiferentní křivku jako křivku preferencí spotřebitele
- pokoušeli se o subjektivní výklad nabídky práce

téma 7

Teorie obecné ekonomické rovnováhy

1.) Leon Walras a model obecné rovnováhy
2.) Teorie obecné rovnováhy ve 20. století

Francis Edgeworth (1845 – 1926)

8. přednáška
23. listopadu 2006

Francis Edgeworth (1845 – 1926)

- ovládal 6 jazyků

Dílo:
1881 – Matematická psychologie (snaha o aplikováni matematiky na všechny humanitní obory)

1. objev jeho díla

Křivka lhostejnosti

Jeho názor na užitek

- vycházel z tvrzení, že základní problém ekonomické vědy je maximalizace užitku (subjektivního citu)
- existuje pojem – užitečnost tj. určitá vlastnost přinášející nám určitý užitek
Jak se vyvíjí množství užitku




Užitek je funkce množství statku tzn. u = f(O). Funkce – závislost jedné veličiny od proměnné veličiny druhé. Přírůstek užitku s každým dalším spotřebovaným statkem klesá. Jevans si myslel, že byl původcem této teorie.

Směna dvou statků




A – má maso
B – má obilí
C – směna

Klesající užitek z práce

- práce není příjemná, je únavná, ztráta času




- na počátku pracuje člověk s obtížemi, není zapracovaný úsečka od A do B je záporným efektem
- úsečka od B do C, člověk pracuje s největším elánem, vzestup zručnosti
- od vrcholu člověka zmáhá únava
- úsečka od C do D je poklesem produktivity, člověk je přemožen únavou a práce má záporný užitek
- Podle Jevans by měl člověk přestat pracovat v bodě m

3.)Na množství kapitálu v ekonomice

Hodnocení rakouské školy

1. Vnáší psychologický prvek do ekonomie
2. Rozpracovala originální teorii směnné hodnoty a ceny statku
3. Definovala pojem kapitál a úrok jako základní kategorie ekonomické vědy

Anglický marginalismus

2 osobnosti:

- William Jevans
- Francis Edgeworth

William Jevans (1835 – 1882, Anglie - Londýn)

- nedostudoval Londýnskou universitu
- odešel do Austrálie, kde si vydělal peníze
- vrátil se do Anglie, kde dostudoval universitu a začal přednášet na katedře ekonomie

Dílo:

1871 – Teorie politické ekonomie

Kapitál a úrok

7. přednáška
16. listopadu

Kapitál a úrok

Eugen von Bahm – Bewerk (1851 – 1914)

- žák Mengera
- absolvoval vídeňskou universitu (právnickou fakultu)
- byl vysokým státním úředníkem (3x byl ministrem financí)
- zajímal ho kapitál z hlediska teorie

Kapitál:
- je ve výrobních faktorech

Prvotní výrobní faktory:

1.) půda
2.) práce

Kapitál

- je závislí n a půdě a práci, ale zároveň je zahrnuje – je dominantním prvkem
- čím více kapitálu, tím lepší vývoj firmy čímž se zlepšují i předpoklady pro větší zisk
- zvyšování kapitálu přispívá ke zvyšovaní prosperity př. chytám rybu rukama, lepší síť a prut

Cena

- půdy = renta
- práce = mzda
- kapitálu = úrok

Podstata úroku
- cena odložené součásti spotřeby ve prospěch budoucího výnosu

Úrok nebo cena kapitálu je závislá

1.) Na stavu hospodářství

- pokud je ekonomika na vzestupu = nižší úrok
- pokud se ekonomika přehřívá = zvýší se úrok

2.) Na poptávce po kapitálu

poptávka – množství, které jsme ochotni a schopni si koupit

Otázka je spjatá s optimismem a pesimismem

Optimismus – podnik si myslí, že je situace v ekonomice dobrá tak si vezme úvěr
Pesimismus – podnikatel je přesvědčen o špatném stavu ekonomiky, proto si nebere úvěr, přestože banky úrok snižují

Stanovení ceny podle Megera

Cena vzniká jako hodnotící stav mezi dvěma subjekty

A 1l vína = 10 bochníků chleba
B 1l vína = 8 bochníků chleba
A a B 1l vína = 9 bochníků chleba

Nedělitelný statek – např. koně
I II III IV V
A1 10



A2 9
A3 8
A4 7
A5 6
A6 5
A7 4
A8 3
A9 2
A 1

Meger rozděluje statky na:

1.) prvního řádu – bezprostředně uspokojují lidské potřeby (jídlo, pití, přístřeší, oblečení)
2.) vyššího řádu – slouží k reprodukci statků prvního řádu (výrobní faktory)

Statky vyššího řádu jsou závislé na statcích prvního řádu (kdyby nebylo statků prvního řádu nemusely by existovat statky vyššího řádu).

Meger tvrdil:

- každý ekonomický statek má hodnotu
- hodnota a význam, který pro nás má konkrétní statek
- velikost hodnoty je závislá na lidské potřebě

Typy potřeb a hierarchie jejich uspokojování

I II III IV V VI VII VII IX X
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
9 8 7 6 5 4 3 2 1
8 7 6 5 4 3 2 1
7 6 5 4 3 2 1
6 5 4 3 2 1
5 4 3 2 1

4 3 2 1

3 2 1
2 1
1


I – III – nejdůležitější potřeby
X – zbytná potřeba

Proces ceny

BALON – PENÍZE

Lenka Pavnína

Obchod se uskuteční jen tehdy, když je pro Lenku důležitější mít peníze než balon a pro Pavlínu je důležitější mít balon než peníze.

1. Zvláštnosti rakouské školy

- důsledný subjektivismus tzn. vše musí hodnotit subjekt
- přísný individualismus (vysvětlení ekonomických jevů prostřednictvím poznání chování jednotlivce)
- cílem zkoumání je rovnovážný stav

2. Teorie směny

K. Meger a jeho dílo:
Základní teorie národního hospodářství (1870)

- zavádí do ekonomie nový pojem statek

Mengerova definice statku – je předmět disponující určitými vlastnosti, které uspokojují nějakou lidskou potřebu

2 dodatky k definici:

a) člověk ví o těchto vlastnostech statku
b) může tyto vlastnosti využívat ke svému prospěchu

Ordinalismus

V. Pareto

- užitek nelze měřit, lze pouze zjistit preference a nějakou představu o užitku
- užitek nemá smysl měřit, ale musíme se soustředit na preference člověka tomuto odpovídá
- indiferentní křivka (tzv. křivka lhostejnosti), (IC)

IC

Hodnocení marginalismu

- nalezl efektivní způsob poznávání ekonomické reality
- nalezl univerzální analytické nástroje zkoumání nejen hospodářských, ale i dalších jevů
- mezní analýza způsobila pokrok v ekonomii jako vědě, ale i praxi

Rakouská škola

1. Zvláštnosti rakouské školy
2. Teorie směny
3. Teorie kapitálu a úroku

- centrem byla Vídeňská univerzita, kde byl vedoucím katedry národního hospodářství K. Meger (1840 – 1921)

Zákon klesajícího užitku

- s určitým množstvím klesá užitek
- přírůstky klesají přestože užitek stoupá
Př. mám žízen tak vypiju 2dcl vody a tím, že ji vypiji 1l tak místo toho aby můj užitek stoupal mě víc a víc bolí břicho.

Zákon klesajícího mezního užitku


MU = mezní užitek



Je možné změřit užitek? 2 směry:

Kardinalismus
L. Walras
- užitel lze měřit matematicky

A > B > C
10 5 2

Marginalismus

a) marginalistická revoluce
b) průběh marginalistické revoluce
c) příčiny a důsledky marginalismu


Základy marginalismu vymezili:

1.) W. Jevans – Anglie (založil marginalismus na myšlenkách H. Gossena)
2.) K. Meger – Rakousko
3.) L. Walras (zakladatel Laussanské školy, Laussan Švýcarsko)

Základní principy marginalismu

1. princip
Ekonomická analýza by měla vycházet z pochopení chování jednotlivce

2. princip

Ekonomii je třeba zkoumat staticky (snaha vzít ekonomický prvek a prozkoumat ho)

3. princip
Hlavním cílem poznání by měla být ekonomická rovnováha (protínání nabídky a poptávky vytváří rovnováhu, rovnováha = ideální stav)

4. princip
Je třeba zkoumat ekonomické subjekty jako racionální (rozumné) subjekty (spotřebitel chce maximalizovat svůj užitek bez ohledu na psychologické nátlaky, firmy chce maximalizovat svůj zisk)
5. princip
Při ekonomickém výzkumu používat mezní (přírůstkovou) analýzu

H. Gossen (1810-1853)
- je autorem Zákony klesajícího užitku i Zákonu klesajícího mezního užitku

Zákon klesajícího užitku

2. náhled

Kapitalismus pro svůj vývoj potřebuje inovace. Inovace mění bezprostředně dělníkovu práci. Marxova teorie se opírá o kategorie nadhodnoty a nadpráce.

Základní rovnice HDP
(dojde ke zbídačení dělníka? – podle Marxe k tomu muselo dojít)

Y = C + I + G + (Nx )

C = 65% v případě, že klesne tak klesne i HDP

Hodnocení Marxova učení:

- vytvořil sice tendenční, ale vědeckou teorii kapitalismu
- teorie nadhodnoty nepostrádá logický přístup, ale zásadním způsobem podněcuje podnikatelského ducha a snažení
- výrazně ovlivnil teoretický a praktický vývoj ve vsětě

6. přednáška
9. listopadu 2006

4. téma

4. krok

Kapitalismus se nevyvíjí stabilně, ale cyklicky

- žádný podnik neví kolik vyrobil statků

Zkouší to:
Více statků = pokles poptávky = nepodniká dále = nezaměstnanost = deprese na trhu
Vývoj:


= nejdříve poptávka stoupá = vyrábíme více statků = nadvýroba = deprese

5. krok – Osud kapitalismu

1. náhled
V procesu vývoje kapitalismu společnosti narůstá koncentrace kapitálu, zostřuje se základní rozpor mezi společenskou výrobou a soukromím přivlastňováním výsledku práce. Vznikne monopolní kapitál, který v podstatě ruší podmínky volného tržního hospodářství.

- tento monopolní kapitalismus nemá podobu kapitalismu a je třeba, aby někdo řídil výrobu
- podnik nepůsobí ve volné konkurenci proto řešení probíhá konkurenčním způsobem

Marx/Hegel

- Jestli vývoj probíhá, proč by se měl zastavit na kapitalismu?
= Měl zato, že kapitalismus zanikne a vznikne něco úplně nového
- Jaké třídy přispívají k vývoji kapitalismu: dělníci  podnikatelé


5. přednáška
2. listopadu 2006

1. Karl Marx (*1818 Tavér, Německo)

- byl židovského původu
- absolvoval Berlínskou univerzitu jako advokát
- po skončení studií byl novinářem
- poté se postupně stěhoval do Paříže a do Anglie
- potkal Engelse, kterého financoval a pracovali spolu

5 kroků Marxovi teorie:

1. krok - Vyjádření k Hegelově teorii nadhodnoty
Marx říká, že se neprodává práce (jako proces), ale pracovní schopnost, kterou kupce kupuje. Prodejce během 6 hodin vytváří nutný produkt, který kupec zaplatí. Zbylé 2 hodiny jsou nadpráce a tím vzniká neplacená nadhodnota. Vznik vzniká v pracovním procesu nikoli v oběhu.

2. krok - Koloběh hospodářství


3. krok – Nález zisku

Zisk = (m/c) + V

m – nadhodnota
c – fixní kapitál (stroje, technologie)
V – variabilní kapitál (pracovníci)

Př.
Podnikatel má
Z = (2/5) + 6 = 6,2
Z = (2/8) + 5 = 5,25

V technickém pokroku a užívání nových technologií neviděl cestu k zisku spíše naopak.

c) Teorie peněz

Hodnocení klasické školy:
- vytvořila a definovala soustavu ekonomických kategorií jako trh, kapitál a směnná hodnota
- propagovala volný trh jako základ efektivního fungování hospodářství
- objevila základní princip lidského jednání
- formulovala hlavní principy zahraničního obchodu
- výrazně přispěla k formování ekonomie jako vědeckého oboru



3. Sociální a liberální myšlenky v ekonomii

1. Karl Marx jako osobnost a vědec
2. Princip historismu
3. Pokračování klasické ekonomie v nové době
4. Politická ekonomie jako věda o výrobních vztazích

G. F. W. Hegel

- němec, filozof
- pochopil, že vývoj v dějinách není nahodilí a existují jisté zákonitosti střídání
- Marx na něj ve svých teoriích navazoval

Teorie Hegela:
Střídání – otrokářství - feudalismus - kapitalismus - společnost se vyvíjí a vzniká nová

Otrokářská práce není výkonná, je neefektivní motivace = dají otrokům půdu = část úrody připadla pánům část jim samým = nový výrobní způsob, který je mnohem efektivnější = kapitalismus (který je dle Hegela vrcholem)

Každé období se vyvíjí v rozporu:
Otroci  Páni, otrokáři
Poddání, dělníci  kapitalisté

Teorie nadhodnoty

- bohatství vytváří práce, množství práce se směňuje za peníze, ale odkud podnikatel dělníka zaplatil?, kde vzal svůj zisk?

Kupec Prodejce
Chce koupi práci Odpracuje 8hod.
Za kterou nabízí a dostane odměnu
500,- Kč/ 8 hod. 500,- Kč

Ale odkud kapitalista vezme peníze, svůj zisk. Kapitalista musí přidat k vytvořenému státu nějakou hodnotu a zisk vzniká v oběhu.

2 cesty kapitalismu:

1.) otevře se světu a bere v potaz komparativní výhody
2.) izolace kapitalismus zanikne

b) Peníze a kapitál

- dle klasiků je kapitál zhodnocující se hodnota
- peníze jsou univerzální ekvivalent ceny


Kapitál dle klasiků:

a) Základní kapitál
1. stroje, zařízení
2. budovy
3. půda
4. zručnost pracovníků = lidský kapitál (schopnosti)

4. hraje obrovskou roli, nazývá se tak proto, že nemění majitele a nepřechází na výrobky přesto je pro výrobu nezbytný

b) Oběžný kapitál
- peníze (část kapitálu)
- zásoby, suroviny, kapitál
- hotová neprodaná produkce

3.) v případě izolace Anglie nemá kapitalismus nadějný vývoj

Legenda pozemku a´, A, B, C:

a´- je dobrý
A – uhradíme mzdy, máme průměrný zisk, ale neuhradíme rentu
B – nevydělá na zisk
C – vydělá pouze na mzdy
- Anglie bude závislá na výnosech půdy = budou do ní investovat více peněz, ale výnos z půdy bude klesat
- Investice do horších pozemků = malý výnos = konec podnikání = hlad

Závěr:
S rozvojem kapitalismu a využíváním méně výnosných pozemků blíží se okamžik, kdy narůstající kapitálové investice se stávají neefektivní a motivy ekonomického růstu zanikají.

Výsledek podle Smítne

Výsledek podle Smítne

Anglie by neměla dovážet nic na jeden nábytek potřebuje 0,5 kočáru a Francie 0,6 kočáru, = Anglie má výhodu
Anglie na 1 kočár 2 nábytky, ale Francie 1,6 nábytku = Francie má výhodu

Závěr: Francie vyrábí s relativně nižšími náklady, nemá v Anglii smysl to vyrábět, ale dovážet. A volný čas použít na něco jiného. Záleží na zručnosti lidí.

2.) Odpůrce státního obchodního protekcionalismu

- protekcionalismus = zabránění dovozu zboží
- v tomto období se zastavuje dovoz levného Francouzského zboží do Francie jako ochrana domácích zemědělců
- myšlenka: konec motivace domácích zemědělců k nižším nákladům, spotřebitelé musí koupit stejný výrobek za vyšší cenu
- jakýkoli pokus o protekcionalismus je špatný a vede k zániku kapitalismu


Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek

2. myšlenka Smithova díla:

„Kde je v práci zdroj bohatství národů?“

Produktivní – vytváří nový statek
Práce

Neproduktivní – pouze zprostředkovává spotřebu nějakého vyrobeného
statku

Závěr:
Práce je hnací motor hospodářského růstu. Zdrojem bohatství je dělba práce a volný trh.

3. myšlenka Smithova díla:

- Zdůrazňoval význam mezinárodního obchodu
- Vytvořil teorii absolutní obchodní výhody

Teorie absolutní obchodní výhody

Země vytváří statek s menšími náklady v případě, e druhá země namá zdroj. Je pro ni výhodnější nakoupit než si vytvářet podmínky a vyrábět.

Závěr:
Obchodní činnost by měla fungovat na principu absolutní obchodní výhody.

O principech politické ekonomie a zdanění (1817)

O principech politické ekonomie a zdanění (1817)

4. přednáška

26. října 2006

David Ricardo (*1772, Anglie)
- neměl ekonomické vzdělání, ale byl ekonom, nikdy nestudoval finanční trhy, ale byl velmi dobrý na burze

Hlavní dílo:

O principech politické ekonomie a zdanění (1817)

- základy vědy
- daňovou politiku bral jako páteř pro tvoření bohatství národů

Myšlenky:

1.) Zákon komparativní(poměrné) výhody

- vyvrací Smítne, že zahraniční obchod musí být vázaný přírodními podmínkami a principem absolutní výhody
- přírodní podmínky nejsou příznivé, ale země vyrábí statek relativně kvalitně

Př.:
Anglie Francie
Nábytek 10 15
Luxusní nábytek 20 25


Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek

2.) Pojednání o původu a podstatě bohatství národů (1776)

pozn.: 1776 důležitý rok pro Ameriku = Deklarace nezávislosti a práv člověka

- psal v době osvícenství (tj. konec důvěry v pověry, začalo se vzhlížet k vědě)
- podle pohledu osvícenců, kteří měli pocit, že pokud se podaří odhalit podstatu člověka se jim podaří uspořádat společnost dle této podstaty a vše bude bezchybně fungovat

1. myšlenka Smithova díla:

„Jaká je podstata člověka?“

- vycházel z toho, že všichni lidé chtějí žít lépe než právě žijí
- každý člověk preferuje svoje zájmy a cíle
- lidé v podstatě nejednají z čiré dobročinnosti nebo altruismu(sebeobětování)
- podstatou člověka je sobeckost a egoismus
- zjistil, že lidé mají rozvinutou schopnost obchodovat a směňovat zboží

Závěr:
Vlády by neměly překážet v rozvoji schopností člověka obchodovat a směňovat zboží a spíše toto podporovat. Nikdo neočekává, že svůj oběd dostane od řezníka nebo pivovarníka zadarmo jelikož každý sobec sleduje svůj vlastní zájem (př. pekař neupeče špatné housky protože by je neprodal a tím by nedosáhl svého zájmu a to zisku). Společnost nesmí vycházet jen z nejušlechtilejších myšlenek a motivů a využívat motivace/snažení jedince k vlasnímu prospěchu. Když si každý bude sledovat svůj cíl bude prostřednictvím jeho snažení fungovat celá společnost.
„Člověk je veden neviditelnou rukou trhu“ A. Smith

2. Klasická škola v ekonomii

a) Formování klasické školy

- Adam Smith
- David Ricardo

b) Peníze a produkt
c) Teorie peněz

a) Formování klasické školy

Adam Smith (1723 Edinburg, Skotsko)
- vystudovat university v Glasgow a Oxford
- přednášel etiku a logiku (ekonomie jako samostatný obor ještě neexistovala)

logika: věda o správném myšlení, jak si vytvořit dobrý úsudek a jak se správně rozepnout
etika: vytváří zásady správného chování

Dílo:

1.) Teorie mravního citu (1759)

- co je mravné/nemravné
- odkud pochází mravní základ člověka

Hodnocení merkantilismu

a) hledal zdroje bohatství země a nalezl je v obchodní činnosti
b) prakticky přispěl k akumulaci a rozvoji průmyslu
c) formuloval teorii obchodní bilance jako způsob hodnocení hospodářského výsledku
d) poukázal na roli bankovní soustavy pro ekonomický rozv

Fysiokratismus (síla/moc přírody)

- 18. století především ve Francii
- První vědecký styl v ekonomii
- Fysiokratismus vznikl jako negativní reakce na zanedbávání zemědělství merkantilismem, který měl že nic nepřináší.
- Podle fysiokratismu je základním ekonomickým faktorem půda a hlavním faktorem při tvorbě bohatství.

Představitel:

F. Quesney (1694-1774)

- lékař Ludvíka XV. A madame Pompadour
- 1758 napsal své stěžejní dílo Ekonomická tabulka
- vytvořil Model koloběhu zboží a peněz
- Model koloběhu zboží a peněz

Myšlenky fysiokratismu:

Legenda:
R – rentiéři, majitelé půdy
P – průmyslníci
Z - zemědělci
Myšlenky fysiokratismu:
- omezit zásahy státu a nechat prodejce (obchodníky konat podle jejich momentální potřeby)

a) První pokus o analýzu hospodářského života
b) Zdroj bohatství viděli ve výrobě (především zemědělství)
c) Popsali základní model koloběhu zboží a peněz
d) Důsledně prosazovali princip liberalismu v ekonomice

Grahamův zákon

Hospodářství postupným vývojem dobré peníze vytlačí špatnými penězi. (dobré peníze = s vysokým obsahem drahých kovů jako zlato a stříbro, špatné peníze = s nízkým/žádným obsahem drahých kovů)

M. Koperník – zjistil, že existuje opačná závislost mezi množstvím peněz v oběhu a cenovou hladinou tzn. pokud je mnoho peněz v oběhu ztrácí svou hodnotu (známí z astronomie výrokem „ A přece se točí“ – tím popřel dlouhověké předpoklady o tom, že je Země centrem vesmíru a ukázal na opak, že centrem je Slunce okolo, kterého se Země otáčí)

Merkantilismus
(od Merkur = bůh obchodu)
Tento směr se rozvinul v Německu, Francii, Anglii, Itálii a Španělsku. Hlavním účelem merkantilismu bylo najít takový prostředek, aby státní pokladna byla plná. Je potřeba podporovat příliv peněz(zlata, stříbra) do státní pokladny a omezit jejich odtok.

Karmelistika
- věda o státním řízení a státní politice
- odnož merkantilismu, která se rozvinula hlavně v Německu a Rakousku
- vytváří cla, kvóty = ztížení dovozu

Základní principy merkantilismu

1. Každý kousíček země musí být využit pro zemědělské účely, těžbu nerostů a jejich zpracování
2. Vše co je vytěženo musí být zpracováno, protože hodnota finálních statků je vyšší než cena suroviny
3. Jakýkoli vývoz zlata a stříbra je zakázaný
4. Jakýkoli dovoz měl by být omezen, minimální množství dovážených statků musí být směněno za domácí zboží
5. Je přípustný pouze dovoz surovin
6. Je zapotřebí hledat různé způsoby prodeje zboží cizincům za zlato a stříbro

Představitelé merkantilismu:

Thomas Mun (1572 – 1641, Anglie) - Zavedl pojem obchodní bilance jako výsledek poměru mezi dovozem a vývozem (bilance = snaha o vyrovnání).

vývoz  dovoz = kladná bilance
vývoz  dovoz = záporná bilance

John Low (1671 – 1729, Anglie) – Zabezpečit aktivní obchodní bilanci lze nejen obchodním protekcionalismem, ale i pomocí bankovní soustavy. (protekcionalismus = politika prosazující vývoz nad dovozem)

1. Základní období

Vznik pojmu ekonomie

- oiconomos (455 př. n. l.) – tvůrce slova antický filozof Xenofoby (oicos – dům, nomos – zákon, pravidlo) = pravidlo vidění domácnosti
- Xenofoby – Praktická příručka k organizaci domácnosti (konzervativní pohled na společnost a odtažitý postoj k vybočování ze standardu)

Ekonomie a charismatika

Aristoteles (384 – 322 př.n.l.)
- významný filozof, žák Platonův a zároveň jeho kritik
- všiml si jevu, že se lidé chtějí oprostit/odlišit odsoučasné konzervativní společnosti
- položil otázku: Existuje mez bohatství? – bohatství je souhrn prostředků nezbytných pro život a užitečné pro rodinu a stát
- zbohatlíky odsuzoval vzhledem ke svému stoupenectví ke konzervativním metodám

2 možnosti zbezpečení života:
1.) Ekonomie – schopnost vést hospodářství a zabezpečit život sobě i rodině
2.) Charismatika – umění hromadit peněžní prostředky a bohatství

- otázka ceny: na základě čeho se vyměňují 2 statky? (měřítkem ceny jsou vynaložené náklady)

Aristoteles pokračování

2. přednáška
12. říjen 2006

Podstata peněz – zprostředkovatel obchodu, jsou pouze prostředkem, ale sami o sobě nemají žádnou hodnotu (peníze jsou pouze symbol)

Lichva – hanba, chtít něco navíc za symboly bez hodnoty (peníze měli pouze danou hodnotu) k lichvě zaujímal velmi negativní postoj

Hospodářský život očima středověku (5. – 15. století)

- opakovali myšlenky Aristotela
- středověk odmítal akumulaci bohatství
- heslo „práce šlechtí člověka a bohatství podporuje zahálku“ (podle bible i Aristotela)

Vědecká ekonomie v 16. – 18. století
- oiconomos = umění řídit domácnost
- 1615 – politická ekonomie = řízení státu, neorientovala se již na jednotlivé domácnosti

Adam de Monteretier – napsal pojednání o politické ekonomii popsal i nutnost vytvořit cla a zaměřovat se na celkový hospodářský růst státu

3.2. Konverzní a kapitalizační operace

Swapové operace mají řadu výhod. Nejenže snižují dluhové břemeno, ale podporují investiční klima v dané zemi a omezují únikům kapitálu. Dále podporují také export a privatizaci a vůbec soukromý sektor ve smíšených ekonomikách rozvojových zemí. Avšak na druhé straně představují jisté riziko vytváření skrytého inflačního potenciálu a dalším nebezpečím je tzv. efekt dodatečné záchranné sítě pro platební bilanci a nekontrolovaná a neoptimální alokace investic.
Problémem těchto operací na sekundárním trhu je však skutečnost, že velmi chudé a beznadějně zadlužené země nenajdou ani zde zájemce o kapitalizaci. Navíc je kapitalizace vhodná spíše pro dlouhodobé půjčky a vládní úvěry než pro komerční úvěry, a to i ty, které mají formu státní garance.
Roku 1996 přichází Světová banka a Mezinárodní měnový fond s poslední iniciativou řešení problému zadluženosti, který se týká tzv. zemí HIPC, což je skupina 37 nejzadluženějších států světa. Cílem této iniciativy je odstranit dluh tak, aby byl pro tyto země překonatelný. Pro to se používá poměr dluhu k HDP a exportu. S těmito zeměmi je uzavřena smlouva, podle které musí přistupovat k zavádění různých opatření v řadě oblastí (např. zdravotnictví, školství). Tato iniciativa zaznamenává v některých zemích úspěch.

Vývoj ekonomických teorií

5. října 2006

Počátek ekonomických teorií

1.) Hospodářský svět očima antických a středověkých myslitelů
a) základní období vývoje ekonomických teorií
b) vysvětlení vzniku pojmu ekonomie
c) ekonomie a charismatika(kumulace zboží a statků)
d) účel hospodářství z náboženského hlediska

2.) Vědecká a praktická ekonomie 16. – 18. století

Vývoj:

1. Základní období (5 stol. př. n. l. – 16. stol.)
- stanovení pojmů hodnota, cena, zboží, peníze a jejich funkce

2. Klasické období (16. stol – 18. stol.)
- formulovány základní zákony a ekonomie dostala statut vědy
- představitelé: Adam Smith, David Rikardo

3. Období socialistických a liberálních myšlenek v ekonomii
- představitelé: Karl Marx, A. Marshall, J. M. Keynes

4. Moderní ekonomie (2/2 20 století – současnost)

3.1. Oficiální iniciativy

Jako další v pořadí vzniká Bradyho plán, ke kterému se přidaly různé akce Pařížského a Londýnského klubu věřitelů. Oproti předchozím již přistupuje na princip restrikce dluhového řemene. Navíc se zároveň s tím pokusil využít problém zahraniční zadluženosti jako nástroje k řešení některých jiných problémů rozvojových zemí, např. v oblasti ekologie. Dvě po sobě jdoucí akce Pařížského klubu věřitelů zmenšily u některých nejvíce zadlužených rozvojových zemí sumu dluhů (např. u Egypta, Argentiny) a totéž provedly i u některých bývalých zemí RVHP (např. Polsko). Nedá se sice říci, že výsledek tohoto plánu a akcí by nějak významně pomohl vyřešení dlužnické krize, ale tyto iniciativy byly přesto významné, a to hlavně v tom, že se začaly v mezinárodních jednáních nahrazovat ostře konfrontační polohy hledáním kompromisů a oboustranně přijatelných řešení.
Bohužel atmosféra ve světové ekonomice není v poslední době příznivá pro realizaci oficiálních iniciativ, neboť již několik let probíhá spíše nestabilní fáze vývoje světového hospodářství. Počátkem 21. století americké i evropské centrum vykazují jen malé tempo růstu a Evropská unie se potýká s finančně rozpočtovými problémy. Proto se předpokládá, že řešení problému mezinárodní zadluženosti bude spočívat spíše na druhém způsobu řešení.

3.2. Konverzní a kapitalizační operace

Druhý způsob regulace mezinárodní zadluženosti představují konverzní a kapitalizační operace a techniky sekundárního trhu zahraničních závazků, které mají řadu podob. Jedná se vlastně o obchodování s dluhovými závazky na sekundárním trhu. Jejich podstatou je odprodej věřitelských práv pod nominální hodnotou třetím subjektům, a to jednak domácím, ale hlavně zahraničním (obvykle TNK, bankám). Práva jsou jim odprodána za konvertibilní měny, avšak část může být i v nominální hodnotě vyměněna za měnu dlužnické země a využita k přesně vymezeným účelům.
Tyto operace dělíme do tří základních skupin:
1. kapitalizace či konverze do portfoliových a jiných investic (Debt-for-Equity Swaps)
2. kapitalizace či konverze rozvojových závazků (Debt-for-Development Swaps)
3. kapitalizace či konverze prostředků ekologických iniciativ (Debt-for-Nature Swaps)
V praxi převažuje první skupina operací, druhé dvě jsou totiž stále v počátečním stádiu. Třetími partnery se u těchto teprve se rozbíhajících skupin operací obvykle stávají nějaké mezinárodní organizace (např. UNICEF, UNDP, ekologické organizace apod.), jedná se o operace na sekundárním trhu s dluhy, různými závazky, přísliby či kvótami využívané na rozvojovou pomoc či příspěvky na projekty ekologického charakteru.
Pro obchod s dluhovými závazky jsou na tomto sekundárním trhu poskytovány slevy, které dosahují zhruba 30 - 80% nominálu.

2. Příčiny mezinárodního zadlužení

Tento globální problém má objektivní i subjektivní příčiny. Mezi objektivní příčiny patří vlna zrychleného vědecko-technického pokroku ve 2. polovině 20. století. V té době se vytvářel nový model mezinárodní dělby práce formovaný inovacemi v řadě oblastí. Stejně jako u jiných globálních problémů, nebyly tyto nové formy interdependence a internacionalizace rovnoměrně zvládány jednotlivými subjekty světové ekonomiky. Méně vyspělé a rozvojové země se vyznačovaly malou či sníženou schopností zachycování těchto nových technologických a jiných inovačních proudů. To brzdilo obecně jejich modernizaci, která podmiňuje konkurenceschopnost výrobků těchto zemí a ovlivňuje dlouhodobě i vývoj domácí míry úspor. Nízká akumulace úspor vede potom obvykle k zadlužování, potížím při splácení dluhu, k novým půjčkám a k roztáčení spirály dluhů plodících opět dluhy.
Druhou skupinou příčin mezinárodního zadlužení jsou příčiny subjektivní, za něž nesou odpovědnost samotné rozvojové země. Mezi ně patří především volba neadekvátní hospodářské politiky. Mnohé půjčky nebyly totiž použity na produktivní nebo infrastrukturální účely, ale na dovoz zbraní a zbytného zboží. Navíc rozvojové země často nedodržovaly závazky ve své hospodářské politice. Připustily často vysokou míru inflace a stoupající deficit státního rozpočtu. Navíc jejich devizová politika umožňovala kapitálové a devizové úniky, ke kterým také velmi často docházelo. Tyto subjektivní faktory působí mnohem silněji v rozvojových ekonomikách a právě proto zde dnes spočívá převažující těžiště dluhového problému.
Celá situace mezinárodní zadluženosti byla také po léta zhoršována skutečností, že byly dlouhou dobu podceňován její rozsah a dosah a následky, ke kterým by mohla vést.

3. Možnosti řešení mezinárodního zadlužení

Jako důsledek dlužnické krize si svět zhruba v polovině 80. let konečně uvědomil, že podstata této krize nespočívá v přechodné insolventnosti jednotlivých zemí, ale že jde o globální problém, který je třeba řešit prostřednictvím mezinárodních finančních organizací (WB, IMF) a vlád rozhodujících kreditorských zemí, protože řešení si bude vyžadovat úpravu celého systému úvěrových, mzdových a kapitálových vztahů. Proto následuje v průběhu druhé poloviny 80. let řada opatření a snah o nalezení možnosti řešení mezinárodní zadluženosti. Tyto snahy můžeme rozdělit do dvou skupin. Jednalo se především o řadu oficiálních iniciativ multilaterálního rázu a dále o konverzní kapitalizační operace a techniky sekundárního trhu zahraničních závazků.
3.1. Oficiální iniciativy
Co se týká oficiálních iniciativ, bylo jasné, že splácení půjček a úroků podle původně uzavřených dohod přesahuje možnosti rozvojových zemí, proto bylo postupně vytvořeno a na mezinárodních fórech prezentováno několik plánů, které se zabývaly restrukturalizací dluhů včetně snížení úroků, částečným prominutím dluhů a poskytováním nových půjček.
Na počátku této etapy se objevuje Bakerův a Bradleyho plán, které navrhovaly poskytnutí nových půjček a restrukturalizace či prominutí dluhů zemím souhlasícím s ekonomickými tržně orientovanými reformami. Nakonec se však tyto plány neprosadily, protože nepřišly se zásadně novými formami regulace dluhu.

tabulka č. 1

tabulka č. 1: Vývoj objemů zahraniční zadluženosti RZ
Kategorie zahraničního zadlužení 1970 1980 1990 1996 1997 2000
Celkový vnější dluh všech RZ včetně TE … 603,3 1443,9 2095,4 2171,4 2465,1
Dlouhodobé dluhy 44 377 1107,8 1397,1 1728,5 1728,5
Z toho z oficiálních zdrojů 31,7 170,5 595,2 828 819 819,9
Z toho ze soukromých zdrojů 12,3 206,6 502,6 569,1 608,9 608,9
Krátkodobé dluhy … 146,5 241,4 385,2 381 381,4
Využití zdrojů MMF 0,8 11,6 34,7 60,1 61,5 61,5
Pramen: Global Development Finance 1998, Washington: The World Bank, 1998

1. Vývoj mezinárodního zadlužení

V roce 1987 sice překročila suma celkových dluhů hranici 1000 mld. USD, ale už se začínají projevovat účinky řady mnohostranných opatření. V 90. letech zadluženost dále rostla z 1000 mld. USD na cca 2500 mld. USD na konci 90. let. Tempo jejího růstu se v té době zpomalilo v rozvojových zemích a naopak vzrostlo u bývalých zemí RVHP. Celý problém zahraničního zadlužení se značně zkomplikoval vlivem rozpadu SSSR, RVHP a těžkého ekonomického poklesu, kterým procházely transformující se ekonomiky. V té době se rovněž objevuje nový negativní rys mezinárodní zadluženosti, kterým je její prorůstání do jiných problémových oblastí globálního rázu jako je např. ekologie.
Co se týká teritoriální struktury zadlužení, mezi nejvíce zadlužené regiony světa patří v současné době Asie a Latinská Amerika, z hlediska relativního zadlužení je však na prvním místě Afrika. Mezi nejzadluženější země světa řadíme Mexiko, Brazílii, Rusko, Čínu, Indonésii, Argentinu.
Zahraniční zadlužení dnes nejrychleji narůstá u rozvinutějších a nově industrializovaných zemí, které mají únosnou míru kreditorského rizika, avšak i zde přináší zadluženost velká nebezpečí, jejichž důkazem byla asijská finanční krize v roce 1997 a latinskoamerické finanční krize v letech 1994, 1999 a 2002. Naopak velmi chudé a silně zadlužené země dnes již téměř nemají šanci získat další půjčky, výjimku představují pouze typy úvěrů ODA, IFAD atd.

1. Vývoj mezinárodního zadlužení

Platební schopnost dlužníků se vyvíjí také velmi nepříznivě, v rozvojovém světě představuje nyní dluhová služba zhruba čtvrtinu celkové sumy exportu rozvojových zemí. Úroky a úmory se vymykají kontrole, vynucují si nové půjčky, preferenci krátkodobých, často ekologicky či jinak škodlivých opatření. V absolutním vyjádření činí dnes dluhová služba již přes 300 mld. ročně, z nichž si velkou část zadlužené země musí znovu půjčit. Jedná se tedy o začarovaný kruh.
Mezinárodní zadlužení poškozuje především oblast mezinárodního obchodu se zbožím a službami a obecně mezinárodní ekonomické vztahy. Jeho dalším negativem je technické zaostávání a omezení hospodářského růstu rozvojového světa. Splácení a úroky představují totiž pro tyto země obrovskou zátěž, kvůli které se nemohou modernizovat, dovážet nová zařízení a know-how a jsou proto odsouzené k zaostalosti. Nejsilněji zadlužená oblast světa, kterou je Latinská Amerika, je navíc svou zadlužeností značně bržděna ve svých integračních snahách a spolupráci se severoamerickými partnery.

1. Vývoj mezinárodního zadlužení

K dalšímu rapidnímu nárůstu zadlužení dochází počátkem 80. let. V letech 1978-82 stouplo vnější zadlužení rozvojových zemí ze 399 mld. USD na 752 mld. USD a dluhová služba ( úrok a amortizace dlouhodobých dluhů) 57 mld. USD na 120 mld. USD, což je v relativním vyjádření z 19% na 23,6% vývozu rozvojových zemí. Jednou z hlavních příčin tohoto nárůstu byl 2. ropný šok, ke kterému došlo na počátku 80. let. Vlivem ropných šoků se navíc vyspělé tržní ekonomiky dostávaly do recese a musely čelit vysoké inflaci, proti níž se bránily silnou monetární politikou, která měla za následek významné zvýšení úrokových měr. To značně znevýhodnilo zadlužené rozvojové země. Mimo to vedlo hluboké zadlužení rozvojových zemí také k omezení půjček, které tyto země jen těžko získávaly i za mimořádně tvrdých podmínek. Jako výsledek těchto trendů přestávají být některé těžce zadlužené rozvojové země s to hradit své závazky a dochází v nich k dlužnické krizi.
Za počátek dlužnické krize v rozvojových zemích považujeme rok 1982, kdy Mexiko jako první země vyhlásilo neschopnost splácet dluhy včetně dluhové služby. Následující rok potom otevřená dluhová krize naplno vypukla. V jejím průběhu hrozilo zhroucení mezinárodního finančně úvěrového systému. Mezinárodní finanční organizace spolu s některými specializovanými agenciemi OSN proto uspíšily regulativní opatření a díky tomu přešla dluhová krize do fáze i nadále velmi nebezpečné, avšak již nehrozící fatálními důsledky.

1. Vývoj mezinárodního zadlužení

K mimořádně významnému nárůstu zadlužení dochází v 70. letech. Ve světovém hospodářství se v té době objevují tzv. strukturální krize a v roce 1973 nastává první ropný šok, který nesmírně urychlil diferenciaci rozvojových zemí. Vlivem desetinásobného vzrůstu cen ropy se rapidně zvýšily exportní ropné příjmy rozvojových zemí vyvážejících ropu. Avšak většina z nich nebyla schopná absorbovat tyto tzv. petrodolarové přebytky ve vlastní ekonomice, takže zpočátku jich byla většina uložena v bankách zemí OECD. Příliv petrodolarů do těchto bank vytvořil přebytek kapitálu, který ani RTE nestačily absorbovat, a proto byl nabízen solventním rozvojovým zemím. Za solventní rozvojové země byly považovány země v té době rozvinutější, které byly vybaveny rozsáhlejšími zdroji a měly perspektivu úspěšného rozvoje. Z věcného hlediska byly tedy půjčky poskytovány především nově industrializovaným a prosperujícím rozvojovým zemím, nikoli však zemím pomalu rostoucím nebo stagnujícím s velkými sociálními a jinými problémy. Hlavní oblastí proudění půjček byla Latinská Amerika, méně pak peníze proudily do Asie a nejméně do chudé Afriky.
Paradoxně právě tyto ohromné dodatečné fondy v 70. letech problém zahraniční zadluženosti nesmírně zhoršily. Nejenže suma dluhů tehdy pětinásobně vzrostla, ale navíc celý problém přerostl ze subglobálního do globálního stadia. Příčinou byla především vlna euforie v bohatnoucích rozvojových zemích, velkorysost bank při poskytování nových půjček a úvěrů a zanedbání jakýchkoli regulačních a korektivních mechanismů, které se v této oblasti velmi opozdily. Úvěry soukromých velkobank a vládní úvěry a půjčky byly totiž velmi často poskytovány bez potřebných garancí.

1. Vývoj mezinárodního zadlužení

Mezinárodní ekonomické zadlužení se stejně jako další globální problémy objevuje nejprve jako problém dílčího rázu. Obecnou podmínkou jeho vzniku byl vznik světového hospodářství a následný rozvoj mezinárodního pohybu kapitálu mezi zeměmi s různou ekonomickou úrovní. Během několika desetiletí nabývá tento problém na své závažnosti a od 70. let, kdy enormně narůstá nejen kvantitativně, ale mění se i kvalitativně, se stává jedním z komplexních intersociálních globálních problémů se všemi atributy jim připisovanými. Jeho dnešní podoba se postupně vytvářela z okrajových poruch fungování systému mezinárodních ekonomických vztahů v meziválečném a poválečném období.
Prvopočátky tohoto problému můžeme zařadit již do období 50. a 60. let 20. století, které bylo zejména ve světovém tržním hospodářství obdobím stabilizace. To vytvořilo atmosféru bezstarostnosti, která se vyznačovala dostatkem volného podnikatelského i zápůjčního kapitálu. Dochází k vládním či vládami garantovaným půjčkám a úvěrům, které však byly velmi často využívány neefektivně, například na spotřební účely, administrativu, armádu či krytí schodku běžných účtů platebních bilancí. Značná část z nich nebyla účelově vázána a jen zřídka byly využívány na modernizaci a strukturální přestavbu rozvojových ekonomik. K neracionálnímu využívání zahraničních zdrojů přispěla navíc i ovzduší studené války.

EXIM VT znalostí

- licence - úplatné půjčení práv
- vyšší dynamika než obchod zbožím a službami
- hl. vývozce USA, hl. dovozci Jap., SRN
- hl. toky mezi RTE
- nekomerční šíření - konference, sděl. prostředky, stáž v zahraničí apod.
- prům. špionáž
EXIM prac. síly - ek. důvody jsou nejčastější příčinou migrace
- přebytek prac. sil na jedné straně a nedostatek prac. sil na straně druhé
- únik mozků do vyspělých zemí
- vyvážející země - snížení nezaměstnanosti, příliv deviz. prostředků
- dovážející země - zamezení růstu nom. mezd, získání nových hodnot
- proudy migrace: *dříve z vyspělých zemí do nových teritorií (USA, Austr., Braz.)
*v současnosti ze zaostalých zemí do rozvinutých

Mezinárodní zadluženost – příčiny a možná řešení

Úvod
Jako téma své seminární práce jsem si vybrala mezinárodní zadluženost, protože tento globální problém je v současnosti svým charakterem jedním z nejsložitějších problémů ve světové ekonomice. Komplikuje globální platební rovnováhu, stabilitu finančně úvěrového systému, brzdí rozvoj mezinárodní ekonomické spolupráce a integrace a celkově v poslední době zhoršuje spolu s projevy dalších globálních problémů klima mezinárodní spolupráci. Cílem mé práce je nastínit postupný vývoj mezinárodní zadluženosti od jejích počátků ve druhé polovině 20. století až po současnost, příčiny a různé možnosti řešení této problematiky.

EXIM služeb

- doprava, turistika, bankovnictví a pojišťovnictví, licence, autorské honoráře, reklama, poradenství, zdravotnictví, telekomunikace
- zabezpečuje toky obchodu zbožím
- podíl na celk. obchodu zbožím a službami - asi 30% a stále roste
- 80% RTE - USA, GB, SRN, Jap., Fr., It.
EXIM kapitálu - FDI - větší objem než EXIM zboží
- hl. část pohybu kapitálu je u TNK
- mezifiremní kooperace (součástková, výzkumná, technologická), joint-ventures
- portfoliové investice - nákup cizích CP, často spekul. charakter, nemusí přinášet růst
- příčiny vývozu - abs. nedostatek v SRN, Jap., It., Fr., ekol. důvody, nemožnost rozvinout výr. faktory na nár. úrovni
- 80% RTE, 30% RZ
- euroměny - měny cizích států v evr. bankách - 70% eurodolary