Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Hladina spotřebitelských cen

začala v roce 2004 po více než 2 letech relativní stability mírně růst. Akcelerujícím faktorem růstu spotřebitelských cen na počátku roku bylo promítnutí dopadu zvýšení nepřímých daní v rámci reformy veřejných financí a harmonizačních daňových úprav souvisejících se vstupem České republiky do EU.

Pramen: Makroekonomie Dornbusch, kapitoly 1 a 2

14. Určení rovnovážné produkce

P AS
Rovnováha nebo nerovnováha ekonomiky
Je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky. Produkce je v rovnovážné úrovni, když se rovná agregátní
poptávce (rovnají-li se spotřební výdaje domácností a plánované
investiční výdaje firem a vládní nákupy skutečné produkci).
Celková makroekonomická rovnováha určující agregátní cenu i
AD produkt je dosažena tam, kde se křivky protínají.

Q (reálný GNP)

Index cen výrobců (PPI)

- 3. nejužívanější index založený na stejném principu jako CPI. Náplní jsou však i suroviny a polotovary. Navíc, ceny se zde nesledují v okamžiku finální spotřeby, ale ve výchozí fázi distribuční sítě. Tato skutečnost činí PPI velice pružným, který dokáže signalizovat v určitém předstihu změny cenové hladiny. Z těchto důvodů PPI a některé jeho subindexy slouží jako indikátory hospodářského cyklu.


Ukazatel Měrná jednotka 1999 2000 2001 2002 2003 2004
HDP reálný růst v % 1,2 3,9 2,6 1,5 3,7 3,8
HDP v mld. Kč 2150,1 1984,8 2315,3 2414,7 2550,8 2751,1
CPI v % 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1 2,8
Deflátor HDP v % 2,8 1,4 4,9 2,8 1,9 3,7

Do roku 1993 byla česká ekonomika (respektive československá) charakterizována meziročním poklesem reálného HDP. Obrat nastal v roce 1994, kdy byl zaznamenán reálný růst o 2,6 %, a v roce 1995 růst akceleroval na 4,8 %. Ovšem v roce 1996 po zpřísnění monetární politiky ČNB byl tento růst snížen na 4 %, a v roce 1997, po restriktivní politice prováděné centrální bankou, ale i vládou, a také díky nepříznivým hospodářským vlivům toho roku (např. katastrofální povodně), vzrostl HDP o pouhé 1 %. V roce 1998 po předchozích „balíčcích opatření“, po odvolání pravicové vlády a předčasných parlamentních volbách, je dokonce zaznamenán pokles HDP. V dalším roce se povedlo pokles HDP zastavit. K obratu v ekonomickém růstu nejvíce přispěl na straně nabídky zpracovatelský průmysl a rovněž některá odvětví služeb, zejména obchod, telekomunikace a komerční služby. Hlavním problémem u nás však nadále zůstává deficit veřejných financí a nutné reformy. V nejbližším období se budou dále pozitivně projevovat efekty vstupu České republiky do EU. Počítáme s výraznou dynamikou investic, razantním růstem exportu i importu. Zároveň by se mělo stabilizovat tempo růstu spotřeby domácností. Spotřeba vlády by v důsledku úsporného chování měla mít klesající tendenci.

Deflátor GNP

je poměr nominálního GNP k reálnému GNP
Slouží jako měřítko inflace.
(měří změnu cen mezi základním a běžným rokem)

Protože do výpočtu deflátoru jsou zahrnuty veškeré statky a služby vyprodukované v ekonomice,jedná se o široce založený cenový index, který se často používá k měření inflace.

Index spotřebitelských cen (CPI) - měří náklady na pořízení určitého pevného koše statků a služeb, (reprezentativně vyjadřujícího nákup městských spotřebitelů). CPI a deflátor se vyvíjejí odlišně, protože:

• deflátor měří ceny všech statků, CPI pouze statků v „koši“
• CPI má pevně stanovený „koš“, který zůstává v čase stejný.Deflátor zohledňuje výstup ekonomiky, který se každý rok liší (např. množství vypěstovaného obilí je rok od roku jiné), tzn. mění se váhy komodit v deflátoru
• CPI přímo zahrnuje ceny dovážených statků, kdežto deflátor pouze statky vyráběné v tuzemsku (domácími i zahraničními výrobními faktory)

Osobní důchod (PI)

je to souhrn veškerých důchodů, které domácnosti obdrží. Získá se tak, že se od čistého národního produktu (NNP) odečtou zisky, které si firmy podrží, nepřímé daně, platby vládě na sociální pojištění a čisté úrokové platby placené ostatním sektorům s výjimkou domácností a připočteme všechny transferové platby, které domácnosti dostávají.

Všechny 3 metody zjišťování výkonnosti dané země vedou ke stejnému výsledku ukazatele HDP. Nejsou zde však zachyceny: netržní statky, hodnota volného času, škody na životním prostředí, „stínová“ ekonomika a kvalita zboží a služeb. Aby tak byly zohledněny tyto nedostatky, používá se v ekonomických teoriích agregát čistý ekonomický blahobyt.

Čistý ekonomický blahobyt (NEW) – je upravenou mírou celk. národního produktu, která koriguje některá omezení metodiky měření GNP. Proto se GNP upravuje o připočitatelné a odpočitatelné položky. Mezi připočitatelné položky patří: hodnota volného času, výrobky a služby vyprodukované stínovou ekonomikou, výrobky a služby vyrobené a poskytnuté sami sobě, kvalita výrobků a služeb apod. Mezi odpočitatelné položky patří škody na životním prostředí, život ve městě apod. NEW roste obvykle pomaleji naž GNP, ale jeho růst je rovnoměrnější.

Cenové indexy

Čistý národní produkt (NNP)

se získá, jestliže se od GNP odečte znehodnocení kapitálu(neboli odpisy z kapitálové spotřeby). To znamená, že GP je sice velikost vytvořeného produktu, ale za určitou cenu. Touto cenou je amortizace (hodnota kapitálu spotřebovaná při výrobě) a tak, NP se spíše přibližuje čistému objemu zboží vytvořeného v zemi v dané období. Udává se, že amortizace je většinou okolo 11% GP.

Národní důchod (NI) – je součet všech příjmů, které domácnosti za určité období na daném území získají.
Příjmy domácností tvoří: 1) hrubé mzdy, tj. mzdy před zdaněním
2) renty a další důchody z vlastnictví
3) čisté úroky (rozdíl mezi obdrženými úroky a placenými úroky)
4) hrubé zisky korporací (dělí se na dividendy akcionářů, nerozdělený zisk a daň ze zisku)
5) příjmy ze samozaměstnání

Národní důchod ovšem neodpovídá hrubému národnímu produktu. A to proto, že v GNP jsou zahrnuty hrubé investice a v nich tvoří část také obnovovací investice (za tyto investice domácnosti nedostávají žádné příjmy a proto se musí odečíst), a také proto, že v GNP jsou zahrnuty nepřímé daně, které tvoří část příjmů domácností která se nikdy neostane k domácnostem. Z toho plyne, že:

Při měření produktu narazíme na následující problémy

které brání zjištění skutečného výstupu ekonomiky:
•Při peněžním vyjadřování rozměru HDP je nutno dbát na to, aby byly vyloučeny tzv. čistě peněžní transakce, tedy transakce nesouvisející s konečnou produkci, např. hodnota objemu obchodů s CP.
•Ze stejných důvodů nevstupují do GDP směnné transakce existujícího majetku, např. peněžní transakce spojené s převody nemovitostí.
•ěkteré výstupy jsou těžko měřitelné - nejsou obchodovány na trhu a nemají tak tržní cenu (vládní služby, dobrovolná práce a práce v domácnosti, ale také hodnota volného času)
• problém v ohodnocení kvality zboží – např. růst kvality výpočetní techniky a zároveň pokles její ceny
• některé aktivity zahrnuté do GDP představují ve skutečnosti spotřebovávání zdrojů, které mají být uchráněny, nebo to jsou „negativní produkty“ – zločiny a ohrožení národní bezpečnosti …
• výpočty nezahrnují zhoršení životního prostředí – zejména problém rozvojových zemí (uvádí se, že tento fenomén snižuje tempo růstu v Indonésii o cca 3% ročně).

Reálný GNP

je hrubý národní produkt vyjádřený v cenách výchozího roku (ve stejných cenách). Reálná GNP měří celkové množství produktu, zatímco nominální GNP jeho současnou peněžní hodnotu. (tzn. změna reálného produktu je způsobena pouze jedním faktorem, a to změnou skutečného fyzického výstupu). Jedná se vlastně o nominální GNP očištěný o inflaci.

Růst a reálný GPD
Většinou se růst ekonomiky spojuje s tempem růstu reálného GDP. Většina ekonomik vykazuje v dlouhodobém průměru růst GDP v řádu několika procent ročně. Příčiny kolísání reálného GDP:
• změna množství zdrojů (VF) – kapitálová zásoba v čase roste, množství práce je však proměnlivé
• změna efektivnosti výroby – čili růst produktivity.
Např. vysoký nárůst zásob může zvýšit hodnotu HDP, ale celkový výhled hosp.růstu se tím stává spíše negativní.

Produkt lze měřit i na hlavu. Takto vyjádřený výstup je přibližným ukazatelem míry blahobytu obyvatel dané země.

Měření GNP

Hrubý národní produkt může být měřen buď jako tok produktů, které byly vyrobeny za dané období občany dané země, nebo jako tok výdajů, které vynaložily jednotlivé subjekty na nákup těchto produktů. Proto se používá metoda produkční a metoda výdajová.

Produkční metoda

zde se GNP stanoví jako součet všech finálních statků a služeb, které byly použity ke spotřebě. Proto se do GNP nezahrnují meziprodukty, které slouží k dalšímu dopracování nebo výrobě. GNP se dá tedy určit jako rozdíl součtu všech vyrobených statků a služeb a součtu všech meziproduktů nebo jako součet všech hodnot přidaných zpracováním. Hodnota přidaná zpracováním se získá, když se na každém stupni výroby odečte od hodnoty produkce hodnota meziproduktu.

Výdajová metoda – GNP se stanoví jako součet výdajů domácností na spotřebu (C)-2/3, soukromých hrubých domácích investic (Ib) -16%, výdajů státních orgánů na nákup výrobků a služeb (G)-20% a čistého exportu (Ex - Im). Za výdaje domácností se považují výdaje na nákup jak krátkodobých tak dlouhodobých výrobků a služeb. Za soukromé hrubé domácí investice se považují výdaje firem na nákupy na obnovu a rozšíření zásoby kapitálu, surovin a hotových výrobků, také se do nich zahrnují výdaje spojené s výstavbou rodinných domků. Do výdajů státních orgánů na nákup výrobků a služeb se nezahrnují transferové výdaje občanům (ty zvyšují výdaje na spotřebu domácností). Čistý export se získá jako rozdíl mezi exportem a importem.

Důchodová metoda – jedná se o souhrn důchodů, které obdrží vlastníci výrobních faktorů v podobě mzdy, renty, úroku a zisku. Získáme veličinu nazvanou národní důchod (NI). K národnímu důchodu připočteme nedůchodové složky, a to nepřímé daně (T) a kapitálové odpisy (a – amortizace) a získáme HDP v tržních cenách.

Problematika a měření základních makroekonomických ukazatelů

Rozdíl mezi GDP a GNP tedy vyplývá z toho, že část výstupu dané země je vytvořena výrobními faktory, které mají původ v zahraničí a naopak. Platí tedy, že rozdíl mezi GDP a GNP tvoří čistý příjem vydělaný cizinci. Pokud GDP je větší než-li GNP, pak
zahr. VF vydělají v dané zemi více, než-li domácí výrobní faktory pracující v zahraničí.
(Rozdíl může být nepatrný (USA), nebo značný (Švýcarsko GDP = 95% GNP).

Dříve se užíval ukazatel GNP. Ale postupně převládlo měření výkonu ekonomiky prostřednictvím GDP, protože:
• unifikace zjednodušuje mezinárodní srovnání
• GDP je snadněji měřitelné (údaje o výdělcích v zahraničí nejsou dostatečné)
• GDP je lepším měřítkem toho, kolik pracovních příležitostí dokáže ekonomika vytvořit.

Nominální GNP (běžný) – je hrubý národní produkt vyjádřený v tržních cenách každého roku (běžných cenách).
(tzn. změna nominálního produktu je způsobena dvěmi faktory. Tím prvním je změna fyzického výstupu, tím druhým pak změna tržních cen).

13. Problematika a měření základních makroekonomických ukazatelů

(Reálný a nominální GNP, indexy spotřebitelských cen a deflátor)


Hrubý domácí produkt (GDP) – je základním měřítkem ekonomické aktivity země. Je to celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období na území daného státu ať již tuzemskými občany nebo podniky nebo zahr (výrobními faktory bez ohledu na jejich národní příslušnost). Celkově se HDP skládá z 5 skupin: osobní spotřeba (největší podíl až 2/3), investice, čistý export, vládní spotřeba, zásoby.

Hrubý národní produkt (GNP) – je celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období domácími výrobními faktory (občany dané země v tuzemsku i v zahraničí). Je to součet peněžní hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb, a čistých vývozů.
GNP se dá také vypočítat jako součet Hrubého domácího produktu a Čistého příjmu z majetku v zahraničí (NPI) (což je rozdíl mezi příjmy z tuzemských výrobních faktorů použitých v zahraničí a výdaji za zahraniční výrobní faktory použité v tuzemsku).

sklon ke spotřebě

sklon ke spotřebě chování příjemce důchodu, který raději volí peníze připravené k aktuálnímu použití
sklon k úsporám chování příjemce důchodu, který raději investuje svoje úspory
sklon k investování jím je ovlivňována přeměna úspor v investice, je závislý na úrokové míře, rostoucí úrok. míra působí na pokles sklonu
mezní sklon ke spotřebě přírustková hodnota sklonu ke spotřebě, sklony se se změnou důchodu mění
mezní sklon k úsporám přírůstková hodnota sklonu k úsporám, sklony se se změnou důchodu mění, proto čím vyšší důchod tím větší sklon k úsporám
mezní sklon k investování je poměr přírůstků obou veličin, investice I a výše důchodu Y
mezní efektivita kapitálu přírůstková hodnota efektivity kapitálu
kurs cenných papírů cena cenných papírů vyjádřená k = d / i (d je důchod a i je úrok. míra)

MAKROEKONOMIE

Produkt = tržní finální produkce měřená a vyjádřená v cenách (tržní hodnota finální produkce)
Domácí produkt – na území
Národní produkt – dle národnosti
Potenciální produkt – max. udržitelný
Skutečný produkt – výkon, kterého je skutečně dosaženo (výstup daného roku)
\ Nominální produkt – tržní hodnota celkové produkce vyjádřená v běžných (tržních) cenách
\ Reálný produkt – tržní hodnota celkové produkce vyjádřená ve stálých cenách urč. roku
Znehodnocení kapitálu a nepřímé daně (DPH)  součást tržby, nerozpouští se do důchodu.

Proč je krátkodobá agregátní nabídka (SAS) elastická?
Protože z hlediska krátkého období se některé náklady chovají fixně (kolektivní smlouvy, smluvní pronájmy, kontrakty na ceny meziproduktů), výrobcům se vyplatí rozšiřovat výrobu.
Proč od určitého rozsahu ztrácí SAS svou elasticitu?
Výrobci ztrácí výhodu fixních (nepružných) nákladů, dochází k přeceňování vstupů (ceny dodatečných vstupů rostou), rostoucí ceny nutí k některé k omezování.
Proč je dlouhodobá agregátní nabídka (LAS) vertikála?
Všechny ceny vstupů a výstupů se chovají pružně. Firmy nabízejí stejnou úroveň produktu, potenciální produkt), bez ohledu na cenovou hladinu a úroveň AD.

Otázka 15

kapitál je výrobní faktor odvozený, druhotný. je výsledkem předchozí hosp. aktivity. Jsou to úspory přeměněné v investice, úspory vydávané za účelem zhodnocování, (hodnota schopná zhodnocení, obohacení se o přírůstek), dělíme na peněžní a fiktivní (cenné papíry)
úvěr vztah kdy vlastník kapitálu poskytuje své prostředky někomu jinému a tím mu dává možnost s nimi po stanovenou dobu volně disponovat
úrok cena za poskytnutí úvěru, důchod plynoucí z kapitálu, kapitálový výnos
úroková míra je základní formou výnosu z kapitálu, a náleží vlastníkovi (věřiteli), jako odměna za službu, kterou zapůjčený kapitál poskytl i = u / K * 100
akumulace peněžní úspory se zhodnocují v peněžní formě, např. poskytnutím těchto peněz formou úvěru, který přinese úrok
akumulace reálná využití peněžních prostředků k nákupu výrobních faktorů
investice čisté reálná akumulace je čistou investicí (je vynakládána na nákup dodatečných prvků kapitálu), jsou základem rozšiřování výroby
investice hrubé čisté investice + obnovovací (restituční) investice (to jsou investice potřebné na obnovu spotřebovaného kapitálu)

Otázka 13 + 14

příjem z mezního prod. představuje dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky VF do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to tedy dodatečný příjem (změna celk. příjmu) vytvořený dodat. jednotkou vstupu
substituce VF jsou vzájemně zaměnitelné, optimální kombinací VF je když příjmy z mezních produktů VF se sobě rovnají
pozemková renta se platí za pronájem VF půdy, půda je tzv. prvotní VF, protože nemá svůj původ v hosp. činnosti
nominální mzda skutečná mzda, suma nabídnutých peněžních prostředků
reálná mzda vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy, kolik zboží či služeb si může její příjemce koupit
nezaměstnanost je projevem poruch trhu práce

cena půdy

cena půdy úzce souvisí s pozemkovou rentou a od ní se v případě koupě či prodeje odvíjí
přirozená míra nezam. představuje nejvyšší udržitelnou úroveň zaměstnanosti a odpovídá ukazateli míry nezaměstnanosti v podmínkách kdy ekon. optimalizuje svůj výkon
dobrovolná nezaměst. je upřednostněna jiná aktivita než práce , nezam. mohou mít nabídky práce, ale aktivně hledají jiné, např. finančně výhodnější.
nedobrovolná nezam. způsobena nepružností mezd, trh není schopen reagovat na zákoné zvýšení mezd, dá se říci, že odpovídá cyklické nezam.

rovnováha odvětví

rovnováha odvětví podstatnou část produkce dodává dominantní firma, ale odvětví právě bodem rovnováhy dovoluje za cenu urč. dominátorem prodávat větší množství (to má dom. vlastním rovnovážným bodem omezeno), což je prostor pro konkurence
monopolistická konkurence forma nedokonkurence, konkurence velké skupiny menších firem na trhu, produkce není identická a produkt je diferencovaný a řada dalších faktorů (značka, reklama atd…) rozkládají poptávku
cenová diskriminace o její odstranění usiluje protimonopolní regulace, je to když firma prodává stejný výrobek různým zákazníkům za různé ceny
neefektivnost NEDOKO monopol prodává za ceny Pm > P* a nabízí množství Qm < Q* , vznikají náklady mrtvé váhy, což jsou části přebytků, které nerealizují, zanikají v důsledku omezení rozsahu produkce, vyšší cena (monopol) snižuje přebytek spotřebitele ve prospěch přebytku výrobce
náklady mrtvé váhy jsou části přebytků, které se nerealizují a zanikají v důsledku omezení rozsahu produkce
přebytek spotřebitele výhoda, která vzniká na trhu spotřebiteli, on je ochoten zaplatit na trhu vyšší cenu za menší počet produktů než odpovídá rovnovážnému bodu, při kterém skutečně dojde k nákupu
přebytek výrobce výhoda výrobce, který je ochoten přijmout nižší cenu za menší počet nabízených produktů než odpovídá rovnováž. bodu, při kterém se skutečně realizuje prodej

oligopol

oligopol několik málo firem dodávajících na trh rozhodující část produkce, konkurence jen v omezené míře
tržní segmentace poptávka je tvořena subjekty odlišujícími se koupěschopností i úrovní požadavků na výrobek, proto je možno dosahovat vyšší ziskovosti výrobou různých provedení výrobku v různých cen hladinách, trh se poté rozpadá na luxusní, středně náročný a masový (nebo ještě jemněji)
inovace - technologická = již zavedený výrobek se vyrábí pomocí techniky či technologie nové kvality
- výrobková = nový výrobek (je také více variant)
protimonopolní regulace přítomna téměř ve všech vyspělých ekonomikách ve formě úřadu na ochranu hosp. soutěže, hledá nástroje jak usměrnit monopol (který je úplně neodstranitelný) do přijatelného postavení, nástroji jsou: 1. zákonné normy, 2.daňová politika, 3. vstup státu do podnikání, 4. využívání tržního prostř. k regulaci
rovnováha firmy situace, za které firma dosahuje maximálního zisku, vztah mezi D a MC (S)

Otázka 8 - 12

homogenní struktura ekon. soutěž firem na trhu, jejichž ekonomická síla je podobná
heterogenní struktura e. soutěž firem na trhu jejichž ekonomická sílá je rozdílná, mnohdy jsou ekonomicky nesouměřitelné
kartel dohoda výrobců téže produkce o cenách, rozdělení realizačních trhů, přidělení výr. kvót, firmy si ale zachovávají výrobní a odbytovou samostatnost
trust má podobu akciové spol., firmy už nejsou samostatné, navenek vystupuje jako jednotná firma založená na kapitálovém spojení, horizontální (spojení firem stejného odvětví), vertikální (po linii výrobní návaznosti – kombinát)
koncern organizační forma spojující formálně nezávislé firmy, které jsou ovládány pomocí finanční kontroly (holding)
kontrolní balík akcií je teoreticky potřebný k ovládnutí akciové spol. (v zásadě je to asi 51%), čím větší počet akcionářů, tím menší % je potřeba
monopol výsadní postavení jednoho výrobce na trhu, neexistují těsné substituty a je nesnadný vstup do odvětví pro jiné firmy, tento výrobce se nemusí podřizovat poptávce

průměrné náklady

průměrné náklady AC, náklady na jednotku produkce AC = TC / Q, rozlišujeme také průměrné fixní nákl. a průměrné variabilní náklady
mezní náklady MC, jsou dodatečné náklady vyvolané zvýšením objemu produkce o jednotku, vyjadřují co stojí každá další jednotka produkce, MC vyjadřují přírústek krátkodobých TC
celkový příjem TR, veškeré peněžní příjmy (tržby), které firma získá za realizovanou produkci, platí že TR = P x Q (P je cena a Q je objem real. množství)
průměrný příjem AR, je celkový příjem dělený množstvím realizované produkce AR = TR / Q
mezní příjem MR, je přírůstek celkového příjmu dosažený realizací dodatečné jednotky produkce
zisk rozdíl mezi celkovým příjmem a celkovými náklady (TR – TC)
čistý ekonomický zisk je rozdíl mezi účetním ziskem a implicitními náklady (což jsou náklady z VF , které jsou ve vlastnictví oného subjektu a z něž tudíž neplatí)
explicitní náklady náklady evidované v účetních knihách
implicitní náklady jsou náklady z VF, které jsou ve vlastnictví subjektu a za něž tudíž neplatí

Otázka 6 + 7

rovnováha firmy znamená bod kdy je vyrovnán MC a MR a tudíž firma optimalizuje svoje zisky, firma nevyrábí více, než ukazuje tzv. bod vyrovnání, protože by měla vyšší náklady než příjmy
bod vyrovnání bod, ve kterém se MR = MC
bod ukončení činnosti je určen cenou, při které se příjmy rovnají variabilním nákladům, MC = AVC
výrobní efektivnost je, když je ekonomika organizována způsobem, při kterém výrobci vyrábí efektivněji (minimalizují AC na výrobu) a současně poskytuje spotřebitelům nejvyšší možnou kombinaci komodit při daných zdrojích a technologii
alokační efektivnost jsou-li zdroje a výstupy ekonomiky použity způsobem, že neexistuje realokace zdrojů, po které by některý subjekt dosahoval vyššího užitku, aniž by se snížil užitek jiného
Paretovo optimum v podmínkách alokační efektivnosti se může zvýšit užitek jedné osoby jedině za cenu snížení užitku někoho jiného
spotřebitelský přebytek plocha zobrazující rozdíl mezi poptávkovou křivkou (vyjadřující cenu, ketrou jsou spotřebitelé při daných množstvích ochotni platit) a skutečně placenou cenou, v bodě rovnováhy je maximalizován

Otázka 5

produkční funkce její pomocí popisujeme vztah mezi vstupy a výstupy, pro VF (K,L,P) platí tento vztah Q = f (K,L,P), je to vztah mezi maximálním množstvím výstupu, které může být vyrobeno a vstupy potřebnými k dosažení tohoto výstupu
mezní produkt přírustek celkové produkce dosažený zvýšením množství některého z VF o jednotku
příjem z mezního produktu zvýšení celkového příjmu vyvolané realizací mezního produktu je příjem z mez. produktu, má klesající tendenci
izokvanta pokud se omezíme pouze na dva VF, práce a kapitál, pak jejich stejné výstupy leží na křivce, která má tvar indiferenční křivky , stejně jako u mezního užitku z produktů A a C
celkové náklady TC, je součet fixních (FC – se zvyš. výr. se nemění) a variabilních (VC - se zvyšováním výroby vzrůstají) nákladů

Otázka 4

poptávka je funkční závislost mezi dvěma proměnými, množstvím Q a cenou P, změna poptávky znamená posun křivky poptávky, změna poptávky je vyvolána buď: 1. změnou důchodu, nebo 2. změnou ceny jiného produktu (substituční ef.)
poptávané množství změna poptávaného množství se projevuje posunem po poptávkové křivce, změna ceny vyvolá posun po popt. křivce
důchodový efekt popt. pokud jsou dva druhy zboží A a C substituty, pak změna ceny zboží C vyvolá posun po poptávkové křivce na trhu C
substituční efekt popt. což ale také vyvolá posun poptávkové křivky po zboží A
substitut jen zboží zaměnitelné ve spotřebě a čím je substitut dokonalejší, tím zřetelnější je vliv substitučního efektu na poptávku
elasticita poptávky změnou ceny se popt. množství mění nepřímo úměrně, současně platí, že intenzita s níž se mění množství v závislosti na změně ceny je u různých zboží různá – cenová elasticita poptávky, může být i ve vztahu k důchodu

Nedokonalá konkurenc

Nedokonalá konkurenc. odráží reálné poměry na reálných trzích, má tři základní formy: monopol, oligopol a monopolistická konkurence
monopol je nejvyhraněnější formou nedokonalé konkurence, kdy na straně nabídky stojí jediný výrobce

externality jedna z příčin tržního selhávání, jevy, které pozitivně či negativně ovlivňují jiné subjekty, aniž za ně musí být placeno, 1. pozitivní (světlo z výrobní haly sousedícího podniku na našem dvorku), 2. negativní (totéž světlo svítící v noci do ložnice)
rivalitní a nerivalitní spotř. rivalitní = spotřeba soukromého statku, která snižuje dostupné množství pro ostatní spotřebitele
nerivalitní = spotřeba veřejného statku, který může být spotřebováván současně několika subjekty

soukromý statek výrobce je schopen omezit užití vyráběného statku na ty spotřebitele, kteří jsou ochotni za výrobek zaplatit (vyloučení výrobcem)
veřejný statek je li nabídnut jednomu subjektu, stává se dostupný i jiným subjektům
tržní selhání jsou situace, kdy trh nefunguje očekávaným způsobem, tzn. nezabezpečuje efektivní alokaci zdrojů


Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek

Otázka 3

užitečnost vyjadřuje pocit spotřebitele, pocit uspokojení potřeby. je to kategorie subjektivní, užitečnost je také vlastnost, kterou zboží získává jeli zakoupeno
mezní užitečnost čili mezní užitek, vyjadřuje jaký je přírustek celkové užitečnosti, jestliže se zvýší množství spotřebovávaného statku o jednotku, čím je statek vzácnější tím roste jeho mezní užitek
celková užitečnost je celková úroveň uspokojení potřeb, kterou poskytuje soubor spotřebovávaných statků, čím větší množství statků, tím celk. užitečnost roste
kardinalismus vztahuje se k teorii mezní užitečnosti, předpokládal, že užitečnost je měřitelná, tzn. že spotřebitel je schopen říci jak velký užitek mu přináší spotřeba určitého statku
ordinalismus vztahuje se k teorii mezní užitečnosti, spotřebitel není schopen řící jak velký užitek mu spotřeba přináší, ale je schopen užitečnost porovnávat, může soudit co je pro něj užitečnější a co ne
rovnováha spotřebitele je ta situace, kdy spotřebitel nemohl uskutečnit lepší volbu za daných podmínek, je to bod kde se tečna (max. zboží A a B) dotýká indiferenční křivky
indiferenční křivka křivka lhostejnosti, kombinace spotřeby statku A a B, které přinášejí stejný užitek leží na této křivce

Otázka 2

koordinace uvedení jednotlivých částí do souladu
hospodářský mechanismus dává zřetelnou odpověď, co jak a pro koho vyrábět, 1. zajišťuje usměrnění zdrojů vzhledem k potřebám, 2. nutí výrobce k efektivnímu chování (jak z omez. zdrojů dosáhnout vyššího výkonu)
trh je místo kde dochází ke směně mezi tržními subjekty, vnitřním řádem trhu je tržní mechanismus, který je založen na vzájemném ovlivňování tří procesů: tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby ceny
cenová liberalizace aby trh dával možnost ceně skutečně odrážet měnící se proporce mezi nabídkou a poptávkou musí být tzv. C.L. , základem je tržní suverenita subjektů, svoboda volby zda koupí či prodá. hovoříme o vlastnické suverenitě tržních subjektů.
tržní cena je pro tržní subjekty základní informací, od které se odvíjí jejich rozhodování a jednání v dalším období, předpokladem vytváření tržní ceny je cen. liberalizace
smíšená ekonomika jedna z forem reálných moderních ekonomik, založená na koexistenci a doplňování systému cenové (tržní) i příkazové (centrální) koordinace.

tržní mechanismus

tržní mechanismus je vnitřním řádem trhu, je založen na vzájemném ovlivňování tří procesů: tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby ceny
cena je peněžní forma kvantitativního poměru, a je výsledkem ovlivňování nabídky a poptávky na trhu
rovnovážná cena cena, která vzniká rovnováhou poptávky a nabídky
konkurence proces střetávání různých, zpravidla protikladných zájmů tržních subjektů, proces konkurence je od trhu neoddělitelný a je předpokladem fungování trhu
cenová a necenová konku. cenová = firmy si konkurují prostř. ceny, projevuje se snižováním ceny
necenová = konkurence prostř. 1. kvality produkce, 2. širší podmínky prodeje, 3. reklamou, 4. dobrým jménem firmy, 5. značkou atd.
dokonalá konkurence je abstrakce, 1. na straně výrobců je mnoho subjektů, svou přítomností nebo nepřítomností neovlivní celk. nabídku, 2. existuje volný vstup do odvětví, 3. výrobky jsou dokonalé substituty – při splnění těchto podmínek existuje jediná cena, která je vůči výrobcům onbjektivní, doko. konkurence je cestou úspor, zdokonalování a hosp. pokroku

nutnost a význam směny

nutnost a význam směny v našich podmínkách je nutností vzhledem k dělbě práce a soukromému vlastnictví, barter byl v minulosti shledán příliš složitým, slouží jako univerzální směnný prostředek, jako míra hodnot (prostředek oceňování), a jako uchovatel hodnot, my obdržíme peněžní důchod za který ve směně získáme (nakoupíme) statky, směnné neboli tržní hospodářství
funkce peněz 1. slouží jako univerzální směnný prostředek, 2. jako míra hodnot (prostředek oceňování), a 3. jako uchovatel hodnot
hranice výrobních možností je situace kdy je dáno množství výr. faktorů se kterými spol. disponuje a jejich kvalita a technologie, pak existuje hranice (mez), kterou ve výrobě není možno překonat
zákon kles. výnosů zvyšujeme li používané množství některého z výr. faktorů, zatímco množství ostatních se nemění, pak se zpomaluje tempo růstu produktu, tedy růst TP je doprovázen poklesem MP příslušného výr. faktoru, tento zákon se prosazuje v krátkém období
rostoucí výnosy z rozsahu výstup roste rychleji než dodatečné vstupy (při zvyšování množství všech v. faktorů, zvyšování jejich rozsahu)
klesající výnosy z roz. růst výstupu zaostává za tempem zapojování dodat. výr. faktorů na vstupu
konstantní výnosy z r. výstup roste stejným tempem jako dodatečné vstupy
kapitálový statek neslouží konečné spotřebě, ale vstupuje do výrobní spotřeby a stává se výrobním faktorem, např. výrobní zařízení, stroje prostě vše co bylo vyrobeno a je použito ve výrobě

produktivita práce

produktivita práce účinnost vynakládané práce, kolik se udělá výrobků za dané kvantum práce, produktivita roste když výrobce stejným množstvím práce vyrobí více produktů
intenzita práce množství práce za časovou jednotku
předmět ekonomie ekonomie zkoumá, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných zdrojů, které mají alternativní užití, za účelem výroby různých statků a služeb, a jak jsou tyto komodity rozdělovány pro současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti
mikroekonomie se soustřeďuje na analýzu chování jednotlivých subjektů (jednotlivců, firem, domácností), otázky jako: čím je motivován spotřebitel na trhu výrobků…
makroekonomie zkoumá chování ekonomiky jako celku, otázky jako: měření hrub. nár. produktu, zaměstnanost, inflace…
vzácnost v ekonomii vzácná je ta věc, která je užitečná a přitom existuje v omezeném množství v poměru k potřebám

Literatura:

1. Mankiw, N.G.: Zásady ekonomie. Praha, Grada Publishing 1999. ISBN 80–7169–891–1 (764 str.)
2. Mankiw, N.G.: Principles of Economics. The Dryden Press – Harcourt Brace College Publisher, 1998
3. Fuchs, K., Tuleja, P.: Základy ekonomie. Praha, Ekopress, 2003, ISBN 80–86119–74–2 (347 str.)

Pojmy
Mikroekonomie
Otázka 1
potřeba pocit, že se něčeho nedostává, je vyjádřena nedostatkem něčeho, chtěním něčeho…
statek slouží k uspokojování potřeb, jsou dosahovány hospodářskou činností, dělíme na ekonomické a mimoekonomické
výrobní faktor zdroj; hospodářská činnost předpokládá využití zdrojů – výrobních faktorů, ekonomické statky jsou vytvářeny pomocí výr. faktorů: půda, práce a kapitál
dělba práce rozdělení výrobního procesu na několik menších více se specializujících na daný typ práce, např. v min. oddělení pastevectví od zeměděl. poté se vydělilo i řemeslo… dělbou práce se zvyšuje produktivita

Rozšiřování Evropských společenství

Zakládající státy 1951, 1957 – Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko

První rozšíření 1973 – Velká Británie, Irsko, Dánsko tzv. Severní rozšíření
Druhé rozšíření 1981 – Řecko tzv. Jižní rozšíření
Třetí rozšíření 1987 – Španělsko, Portugalsko
Čtvrté rozšíření 1995 – Rakousko, Finsko, Švédsko
Páté rozšíření 1.5.2004 – Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
Šesté rozšíření 2007 – Bulharsko, Rumunsko

Evropská unie = celek tvořený členskými státy Evropských společenství, zavedený Maastrichtskou smlouvou v souvislosti s budováním hospodářské a měnové unie. Z právního hlediska není mezinárodní organizací, protože nemá právní subjektivitu. Mezinárodní smlouvy tedy nemůže uzavírat EU, nýbrž Společenství. (Např. Dohoda o přidružení ČR k Evropským společenstvím, nikoliv k EU!)

Vývoj integrace v Evropě

Státy, které se nehodlaly vzdát své svrchovanosti nebo které nebyly dostatečně vyspělé, zůstaly u uvedených organizací. Evropská šestka (Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko) však jde dále a zakládá tři nadstátní organizace:
1951 – Pařížská smlouva  ESUO
1957 – Římské smlouvy  EHS a EURATOM

Pařížská smlouva byla uzavřena na dobu 50 let od vstupu v platnost. To je důvod, proč její platnost skončila dne 23.7.2002. Pokud jde o obě Římské smlouvy, jejich platnost není časově omezena.

Společenství:
– z počátku fungovala jako celní unie a tzv. společný trh
– uvnitř společenství byla postupně snižována až odbourána cla, rušena kvantitativní omezení obchodu a zakázána daňová diskriminace dováženého zboží.

V polovině 60.let (1967) došlo Slučovací smlouvou k vytvoření jednotného systému orgánů všech tří Společenství, aby byla odstraněna zbytečná duplicita, resp.triplicita.
V 80.letech se objevuje nutnost urychleně zavést úplně volný pohyb zboží, všech osob (nejen pracovníků) a zcela uvolnit pohyb kapitálu  Jednotným evropským aktem (1986) byla vytvořena koncepce jednotného vnitřního trhu, tedy prostoru bez vnitřních hranic, v němž je zcela zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Tímto JEA byl stanoven závazný termín pro vytvoření takového trhu (31.12.1992)
Od r. 1992 se tedy Společný trh mění na Jednotný vnitřní trh. Vzhledem k tomu, že věcná působnost EHS překročila ekonomický rámec, bylo také záhodno přejmenování společenství.  v r.1992 byla uzavřena Maastrichtská smlouva zakládající Evropskou unii, obsahující dohodu o vytvoření měnové unie a společné měny, přejmenování EHS na ES (Evropské společenství).

Stupně integrace a jejich realizace

3) společný trh znamená rozšíření volného pohybu i pro výrobní faktory práce a kapitál
4) hospodářská unie je skutečný přechod nadstátní formě integrace. Sjednocování jednotlivých stránek hospodářské politiky. Postupně se přesouvají pravomoci na nadstátní orgány, ve kterých se rozhoduje na základě většinového principu.
5) úplná ekonomická integrace předpokládá nejen realizaci jednotné hospodářské politiky v rámci národního regionu, ale také měnovou unii (jednotná pravidla řízení peněžního oběhu, společná měna a centrální banka)


Vývoj integrace v Evropě

Odstraňování překážek vzájemného obchodu a rozvoj hospodářské spolupráce bylo úkolem několika mezinárodních organizací:
Univerzální (neomezené na určitý region) – OECD, GATT  WTO
Regionální (evropské) – ESVO (Evropské sdružení volného obchodu)

 funkcionalistické pojetí,

 funkcionalistické pojetí, které přiznává dominantní a určující roli trhu. Vychází z předpokladu, že trh je schopen zabezpečit optimální alokaci zdrojů v národním společném prostoru a svými regulačními účinky takový prostor i vytvářet.
 institucionální pojetí, které vychází z předpokladu nedostatečně účinného prosazování integračních tendencí prostřednictvím regulačních účinků trhu. Zdůrazňuje nutnost usměrňování integračních tendencí působením státních i nadstátních orgánů.

Stupně integrace a jejich realizace
Podle intenzity vzájemného propojení rozlišujeme základní stupně:
1) pásmo volného obchodu, které je charakteristické odstraněním cel, kvót a jiných překážek ve vzájemném obchodu zúčastněných zemí. Navenek si jednotlivé země uchovávají vlastní celní politiku.
2) celní unie zabezpečuje nejen podmínky pro volný pohyb mezi členskými zeměmi, ale také jednotou celní politiku vůči nečlenským zemím.

Tyto dva stupně můžeme jednoznačně zařadit k tzv. mezistátní integraci, v jejímž rámci je stále ještě zachována plná suverenita státu.

30. Ekonomická integrace

Působení těchto vlivů pociťují jednotlivé ekonomiky s různou intenzitou, v závislosti na svém rozměru a stupni vyspělosti. Obecně platí, že: čím je ekonomika menší a vyspělejší, tím naléhavěji pociťuje nutnost prohloubení forem spolupráce a jejich garancí.

Velmi důležitá je koordinace hospodářských politik jednotlivých zemí.

Nejvyšší z dosavadních forem spolupráce představuje ekonomická integrace. Je to současně proces, ve kterém dochází k postupnému stírání hranic národních ekonomik, a tím i jejich identity.
Pojem integrace vždy označuje proces spojování a sjednocování dříve samostatných celků. Integrační procesy probíhají a jsou zkoumány v rovině mikro i makro ekonomické.

Mikroekonomická integrace se uskutečňuje na úrovni firem, např.:
- dohody spolupráci a kooperaci
- společné projekty firem
- fůze, ale také všechny organizační formy umožňující realizovat monopolní výhody
- transnacionální korporace, tedy firmy působící ve více zemích

V ekonomické teorii i hospodářské praxi se prosazují dva základní přístupy k pojetí mezinárodní ekonomické integrace: