Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Nákup CP volného trhu od bank :

- posílení likvidity bank – rozšíření zdrojů
- zvýšení peněžní zásoby
- pokles úrokových měr a další vlivy na ekonomiku

Volba, okamžik použití a podmínky operací na volném trhu slouží řízení peněžního trhu a mění se s aktuálními cíli měnové politiky ČNB.
Prodej cenných papírů volného trhu provádí ČNB ve formě obchodů s cennými papíry na volném trhu s ujednáním o zpětném odkupu – repo operace.
ČNB nakupuje od bank úročené cené papíry schopně lombardu s tím, že se prodávající banka zaváže tyto cenné papíry odkoupit v pevně stanoveném termínu zpět s cenovou přirážkou. Tato úroková přirážka odpovídá přenechání likvidity a řídí se aktuálními cíli měnové politiky ČNB.


Zdroj: Bankovnictví v ČR, str. 133-137

Obchody ČNB na volném trhu

Politikou volného trhu se označují nákup a prodej cenných papírů centrlní bankou na vlastní účet.
ČNB na volném trhu nakupuje a prodává
- státní pokladniční poukázky
- státní dluhopisy a jiné CP se zárukou
- krátkodobé CP emitované ČNB
- jiné CP dle Zákona o ČNB

Obchody ČNB na volném trhu sledují :
- ovlivnění peněžní zásoby
- řízení likvidity bankovního systému
- ovlivnění úrokových měr
- další vlivy na národní hospodářství

Prodej papírů volného trhu bankám :
- stažení likvidity bank
- snížení peněžní zásoby
- vzestup úrokových měr a další vlivy na ekonomiku

FORMY:

„až na další“ : dnes obchodováno, dnes získáno (valuta dnes)
overnight : dnes obchodováno, dnes získáno, zítra zpět (valuta dnes)
SPOT/NEXT : dnes obchodováno, zítra získáno, pozítří zpět (valuta 1 den)
TOM/NEXT : dnes obchodováno, popozítří získáno, na další den zpět (valuta 2 dny)
Termínované peníze : dnes obchodováno, popozítří získáno, zpět dle splatnosti týden – rok (valuta 2 dny)

SPOT – za tržní ceny během dvou dnů
SPOT/NEXT – k dodání další den po datu SPOT
TOM/NEXT – peníze k dodání následující den po obchodním dnu (zakoupené v úterý, k dodání ve čtvrtek) (obchodní den je u TOM den po uzavření)

Národohospodářský význam peněžního trhu

Peněžní investiční obchody probíhají na peněžním trhu. Peněžní trh slouží k účelům vyrovnání likvidity v rámci bankovního systému, získání chybějících nebo investování přebývajících zdrojů.
Celkový hospodářský význam peněžního trhu lze spatřovat v tom, že se zde CB snaží pomocí svého měnového instrumentária řídit :
- zásobování bankovního systému likviditou (peníze CB)
- vývoj úrovně úrokových sazeb

Peněžní investiční obchody na mezibankovním trhu
Banka, která disponuje likvidními prostředky, může je půjčovat prostřednictvím peněžního trhu jiným bankám.

Obchod na mezibanovním trhu probíhá podle obecně uznaných tržních pravidel :
- požadovaná rychlost vyžaduje uzavírání obchodů telefonicky, konfirmace písemně faxem
- sdělí si nákupní a prodejní kurz - za jaký je banka ochotna peníze nakoupit nebo investovat – bid a offer
- účastníci peněžního trhu jsou banky nepochybná bonita
- úvěry peněžního trhu jsou bianko úvěry
- převod penéžních prostředků probíhá přes nostro účty bank v clearingovém centru ČNB
- úrokové sazby se vyvíjí na základě nabídky a poptávky

16. Peněžní investiční obchody

(typy peněžních investic, národohospodářský význam peněžního trhu, peněžní investiční obchody na mezibankovním trhu, obchody ČNB na volném trhu)


Předpokladem pro peněžní a kapitálové investice banky je existence likvidních prostředků, pro které nejsou momentálně zádně možnosti použití v úvěrových obchodech, a proto je y důvodu rentability ekonomicky racionální jejich zhodnocení na peněžním a kapitálovém trhu. Délka trvání investice se primárně řídí hlediskem likvidity.
Banka musí investovat volné prostředky mimo úvěrový obchod, pokud nechce přijít o výnos z těchto peněz. Prostředky uložené na peněžním nebo kapitálovém trhu jsou výnosné, likvidní, banka je schopna rychle získat tyto prostředky zpět. Peněžní a kapitálové investiční obchody plní tedy důležitou vyrovnávací funkci k jiným obchodům.

Obchody formou peněžních investic jsou
- investice do krátkodobých pohledávek u jiných bank
- nákup státních pokladničních poukázek a poukázek CB
- nákup úročených jiných CP s relativně krátkou dobou splatnosti (do 1 roku)

Obchody formou kapitálových investic jsou
- majetkové cenné papíry (akcie, podílové listy aj.)
- dluhové cenné papíry, středně i dlouhodobé (obligace, hypotéční zástavní listy aj.)

Peněžní a kapitálové investiční obchody jsou obchody prováděné z vlastní iniciativy bank, při nichž jsou prostředky které nejsou potřebné pro okamžité vyrovnání likvidity, použity k investování na peněžním a kapitálvém trhu v maximálně likvidní, bezpečné a výnosné formě.

Kontrola plnění úvěrových podmínek

Banka provádí ve stanovených termínech kontrolu plnění úvěrových podmínek zaměřená na:
· schopnost klienta dostát svým závazkům
· účelové použití úvěru
· celkovou finanční situaci klienta
· plnění dalších podmínek stanovených bankou při poskytnutí úvěru
Banka vypracuje hodnocení plnění úvěrové smlouvy

Nastane-li situace, že návratnost úvěru je ohrožena - hovoříme o tzv. problémových úvěrech
Banka zhodnotí vyhlídky návratnosti úvěru a reaguje:
· prolongace úvěru
· zmrazení úvěru, dočasné zastavení dalšího čerpání
· okamžité splacení úvěru
· restrukturalizace dluhu
· odložení splátek úroků, příp. úročení nulovou sazbou

Banka musí postupovat vždy tak, aby v maximální míře zmenšila možné ztráty. V případě, že úvěr je nenávratný, banky musejí přistoupit k realizaci záruk, soudnímu vymáhání dluhu, někdy k vyhlášení konkurzního řízení.


Zdroj: Bankovnictví v ČR str. 126-133

Z hlediska úroku a splátky rozlišujeme:

n běžné splácení - splátky úroku i úvěru jsou vyčísleny zvlášť, platí se zvlášť nebo dohromady, výše úroku se mění v závislosti na výši nesplacené jistiny
n anuitní splácení - ve splátce je zahrnut úrok i úmor, úhrada je stále ve stejné výši, s postupem času se ve splátce zvyšuje úmor (splátka úvěru)

Uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru
Po provedených analýzách pracovníci banky vypracují návrh na poskytnutí úvěru a ten je podle pravomocí posouzen úvěrovým výborem nebo komisí musí se řídit platnými zákonnými normami:
- zákon o bankách
- obchodní zákoník
- občanský zákoník
- zákon směnečný a šekový
- živnostenský zákon
- zákon o cenných papírech
- opatření a úřední sdělení ČNB – kapitálová přiměřenost
likvidita banky
pravidlo obezřetného podnikání
klasifikace úvěrů
úvěrová angažovanost
- individuální bankovní normy - vnitřní bankovní předpisy
- pracovní instrukce a pracovní knihy
- obchodní podmínky banky
- sazebníky odměn
- přehledy aktuálních úrokových sazeb
smlouvy – individuální smlouvy s klienty ne jednotlivé obchody
standardizované formulářové smlouvy


V případě kladného posouzení banka uzavírá s klientem úvěrovou smlouvu podle obchodního zákoníku, která musí obsahovat:
n závazek banky poskytnout klientovi úvěr
n závazek dlužníka poskytnuté peněžní prostředky splatit ve sjednaných termínech – splátkový plán
n úrokovou sazbu
n účel
n podmínky čerpání úvěru
n sankční podmínky
n číslo účtu
n způsob zajištění

Zajištění úvěru

Smyslem zajištění je zabránit ztrátám v případě platební neschopnosti klienta. Zajištění úvěru umožňuje bankám uplatnit nároky vůči dlužníkovi nebo třetí osobě a dosáhnout náhradu úvěrové nebo úrokové pohledávky.

Při posuzování zajištění se musí banky zvažovat následující skutečnosti:
n soudní vymahatelnost
n objektivní ocenění (vhodnost zajištění, odborné ocenění, stanovení likvidační hodnoty, náklady na nucený prodej zástavy)
n likvidita zajištění
n stabilita hodnoty
n možnost kontroly

Druhy zajištění
n ručení - Ručitel věřiteli prohlášení, že ho uspokojí, jestliže tak neučiní sám. Může jich být více. Banka ověřuje i kvalitu ručitele
n přijatá bankovní záruka - velmi kvalitní zajišťovací prostředek
n avalovaná směnka - směnečné ručení
n zástavní právo k věci nemovité - vložením zástavního práva do katastru nemovitostí
n zástavní právo k věci movité – zástavní smlouva a odevzdání věci
n zástavní právo k pohledávce – smlouva o zastavení pohledávky (vkladní knížky, vklady u jiných bank, pohledávky z dodavatelsko-odběratelských vztahů)
n zástavní právo k cenným papírům - nízké náklady, ale nebezpečí v podobě propadu kurzu, bere se v úvahu pouze 50 – 60 % ceny CP.

Jednání o splácení úvěru

n jednorázovou splátkou
n v několika splátkách - pravidelných
- nepravidelných

Způsob splácení a termíny splátek a termíny a způsob úhrady úroků musí být uvedeny v úvěrové smlouvě.
Varianty:
Jednorázové splátky – poskytnutí úvěru, úhrada jistiny a úroku
Kombinované splácení – poskytnutí úvěru, úhrady úroků postupně v průběhu úvěru, splátka jistiny na konci úvěrového období
Splátkové splácení – poskytnutí úvěru, úhrada úroků i část jistiny v průběhu úvěru až do konce úvěrového období

Prozkoumání žádosti:

Banka prozkoumá žádost o poskytnuté úvěru z hlediska:
úvěruschopnosti klienta - schopnosti klienta uzavírat právoplatné úvěrové obchody – právní způsobilost, fyzická osoba – plnoletost, právnická osoba – výpis z obchodního rejstříku, živnostenský list aj.
úvěrohodnosti klienta - schopnosti klienta dostát závazkům z úvěrového vztahu – splácet úroky a jistinu

Různé kritéria hodnocení klientů – ratingový systém – rozřazení klientů do kategorií podle jejich bonity a tím úvěruhodnosti.

Vyhodnocuje se:
n obecné informace – obecné info o klientovi (IČO, jméno, status klienta, sídlo, osoby zastupující firmu), oblast činnosti, požadovaná výše úvěru, účel úvěru, průběh splácení, nabízené záruky
n podnikatelský záměr
n finanční situace – analýza bilance, mimobilanční závazky, výnosnost, cash flow, finanční plán
n struktura financování – krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé zdroje versus krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé potřeby, poměr vlastních a cizích prostředků
n propočet bonity klienta – likvidita a rentabilita podniku, finanční rovnováha a další podnikové ukazatele

15. Průběh poskytnutí a čerpání úvěru

(prozkoumání žádosti o poskytnutí úvěru, zajištění úvěru, volba způsobu splácení úvěru, uzavření úvěrové smlouvy, kontrola plnění úvěrových podmínek).


Poskytnutí a čerpání úvěru představuje celý proces vzájemně provázaných činností.

Žádost o poskytnutí úvěru
Klient ucházející se o úvěr se musí obrátit na banku se žádostí o jeho poskytnutí. Žádost o úvěr – jak ústní, tak písemná – tvoří základ pro:
Prověření úvěruhodnosti a úvěruschopnosti příjemce úvěru
Uzavření smlouvy o úvěr
Uzavření smluv o zajištění úvěru

Ústní jednání
Předmětem ústního jednání je především projednání:
n výše úvěru,
n předpokládaná splatnost úvěru
n účel úvěru
n nabízené a požadované záruky
n druh úvěru

Písemná žádost
Písemná žádost o poskytnutí úvěru obvykle obsahuje:
n údaje o klientovi,
n požadovaný druh úvěru
n částku a měnu úvěru
n dobu splatnosti
n způsob splácení úvěru
n způsob zajištění úvěru
n účel použití
n podnikatelský záměr
n údaje o finanční situaci klienta
n údaje o čerpaných úvěrech a obchodních spojeních k jiným bankám

Největší význam má riziko bonity dlužníka

Opatření, které má banka k dispozici rozdělujeme na:
n globální – vychází se z možnosti ztrát a tato opatření mají zamezit, aby byla ohrožena existence banky
tvorba rezerv, aby se mohly zachytit ztráty vyplývající z rizika bonity,
rozčlenění úvěrových rizik podle různých kritérií jako odvětví, druhů úvěrů, regionů atd.
zabránění riziku z „nahromadění“; tj. aby úvěrová angažovanost vůči jednomu dlužníkovi anebo jedné ekonomicky spjaté skupině dlužníků nepřesahovala určitou částku

n jednotlivá - jsou sledovány jednotlivé úvěrové vztahy. Úvěry jsou poskytovány pouze firmám s bezvadnou úvěruhodností anebo tyto úvěry musejí být kryty plnohodnotnými zárukami, aby se zabránilo ztrátám. Jako konkrétní opatření připadají v úvahu:
· rozsáhlá prověrka úvěruhodnosti klienta
· požadování adekvátního zajištění úvěru, pokud není úvěruhodnost zcela uspokojivá
· sledování poskytnutých úvěrů, což se vlastně rovná průběžnému prověřování úvěruhodnosti



Zdroj: Bankovnictví v ČR, str. 124-126

14. Zásady a rizika úvěrových obchodů

(zásady bezpečnosti, likvidity a realizace aktivních obchodů, aktivní a pasivní úvěrové riziko, jištění před působením rizika bonity dlužníků)


Hlavními zásadami, které je třeba mít na zřeteli při realizaci aktivních obchodů jsou bezpečnost, likvidita a rentabilita.

Bezpečnost - banka půjčuje jí svěřené vklady ve formě úvěrů. Má vůči svým vkladatelům povinnost investovat peníze co nejbezpečněji. Banka proto provádí před poskytnutím úvěru pečlivou analýzu bonity klienta.

Likvidita - banka nemůže půjčit veškeré cizí a vlastní prostředky ve formě úvěrů, a to i přesto, že by jí to vyneslo větší úrokové výnosy. Část peněz klientů si musí ponechat jako likvidní rezervu, aby mohla v každém okamžiku vyhovět přání klientů, kteří si chtějí své peníze vyzvednout. Pravidla likvidity bank stanoví centrální banka.

Rentabilita - banky jsou zainteresovány na uspokojivém úrokovém rozdílu - úrokové marži. Srovnáním mezi výnosovou a nákladovou úrokovou sazbou, resp. získanými a vyplaceními úroky, dává informaci o vlivu úvěrových odchodů na rentabilitu banky.

Magický trojúhelník – rentabilita, likvidita a bezpečnost. Zjednodušeně se hovoří o hledisku návratnosti a výnosnosti úvěrů.

Aktivní a pasivní úvěrové riziko

Riziko související s prováděním úvěrových obchodů lze shrnout pod pojem úvěrové riziko a člení se na aktivní a pasivní:

Aktivní - poskytované úvěry nebudou splaceny vůbec, anebo nebudou splaceny včas.
· riziko bonity dlužníka - splácení probíhá jen částečně nebo vůbec
· riziko zajištění - klientem vystavené záruky nepostačují k pokrytí poskytnutého úvěru
· riziko likvidity - sjednané splátky se zpožďují

Pasivní – vyplývá z toho, že peníze, které banka dostala od klientů k dispozici ve formě depozit, budou požadovány dříve, než se očekává.

Metoda úvěrování

- na základě stavu objektu úvěru – tj. Jednorázové poskytnutí
- kontokorentní – tj. Variabilní čerpání
- revolvingový – tj. Poskytnutí v dílčích částkách, opakovaně

Měna
- v domácí měně
- v cizí měně – cizoměnové

Velikost úvěru
- malý
- velký

Odvětví
- průmysl
- zemědělství
- stavebnictví
- vnitřní obchod
- zahraniční obchod

Právní postavení příjemce
- soukromá fyzická osoba, domácnost
- podnikatelský subjekt (právnická a fyzická soboa)
- veřejné instituce

Směnečné
- eskontní
- akceptační
- avalské (avalové)

Lombardní
Repo

Typy úvěru podle účelu použití:

Banka vystupuje jako subjekt:
- poskytující úvěr (půjčování peněz, zapůjčení svého kreditu – záruky)
- příjemce úvěru (přijímání vkladů a peněz)
- zprostředkovatel (při financování zahraničního obchodu)

Doba splatnosti
- krátkodobý – do 1 roku
- střednědobý – od 1 do 4 let
- dlouhodobý – nad 4 roky

Zajištění úvěru:
- nekrytý (bianko nebo též blanko úvěr)
- krytý – osobním zajištěním – ručení, směnečné zajištění
- krytý – reálným zajištěním – zástava věci movité a nemovité

Poskytovatel úvěru:
- bankou – obchodní
o – centrální
- konsorciální úvěr (konsorcium bank)
- veřejný úvěr (státní, kdy stát poskytuje bance úvěrový zdroj)
Účel
- spotřební úvěr
- provozní úvěr (např. na oběžné prostředky)
- sezónní úvěr
- investiční úvěr
- překlenovací úvěr (např. na přechodný nedostatek zdrojů)
- úvěr na privatizaci
- hypoteční úvěr
- importní úvěr
- exportní úvěr

13. Podstata a funkce bankovního úvěru

(úvěr jako finanční kategorie, makroekonomické a mikroekonomické funkce úvěru, typy úvěrů podle účelu poskytování)

Finanční kategorie
Poptávka po penězích je poptávkou po volných peněžních prostředcích, které poptávající potřebuje ke svým transakcím, k placení za zboží a služby či k uhrazení svých závazků. Poptávka po penězích se jeví jako poptávka po úvěru. Nabídka peněz je nabídkou volných peněžních prostředků, nabídkou úvěru. Přijímání úvěru je ze strany vypůjčovatele vznikem jeho dluhu, závazku, vznikem pasiva. Poskytování úvěru je ze strany půjčovatele vznikem jeho pohledávky za dlužníkem, vznikne aktiva, přičemž vypůjčovatel se stává dlužníkem (debitorem). Uzavřením úvěrové transakce se půjčovatel peněz stává věřitelem (kreditorem). Cenou úvěru (dluhu) je úrok. Úrok – náklad pro vypůjčovatele, výnos pro půjčovatele.
Úvěr je vztah vznikající mezi subjekty při předání hodnoty subjektem A subjektu B k dočasnému použití nebo
Úvěr jako forma návratného přerozdělení (redistribuce) dočasně nebo trvale uvolněných fondů, zboží a peněz.

Bankovní úvěr je časově omezené, úplatné přenechání peněz obchodní bankou jejím klientům k volnému nebo smluvně vázanému použití.

Makroekonomická funkce úvěru

- peněžní, nebo-li emisní
- rozdělovací či distribuční
- kreační

Emisní funkce úvěru znamená, že prostřednictvím bankovního úvěru jsou peníze uváděny do oběhu a z oběhu stahovány (dodatkový peněžní fond – poskytnutí úvěru při potřebě peněz nebo při poklesu potřeby peněz splátky úvěru – stažení z oběhu).

Distribuční funkce přerozděluje volné peněžní fondy

Kreační funkce úvěru vychází s multiplikace depozit. Z jedné jednotky prvotního depozita se prostřednictvím bankovního úvěru vytvoří další jednotky odvozených depozit, která opět mohou být v bankách rozdělena, použita jako úvěr. Tím se z prvotních (primárních) depozit vytvoří násobek depozitních peněz.

Mikroekonomická funkce úvěru
Úvěr je peněžní příjem či důchod úvěrového subjektu tvořící jeho disponibilní peněžní fond tohoto subjektu – tzv. důchodová funkce. Vytváří se kupní síla rozšiřování důchodů úvěrových subjektů. Bankovní úvěr je též anticipací budoucích peněžních příjmů úvěrovaného subjektu. Ovlivňuje poptávku po penězích a jejich nabídku, čímž působí na peněžní rovnováhu v národním hospodářství.

Použití úročitele a odúročitele (diskontu) při výpočtu budoucí hodnoty současných peněz a současné hodnoty budoucích peněz

Pojem současná hodnota a pojem budoucí hodnota vyjadřují, že peněžní částka, kterou subjekt obdrží v budoucnosti za n let, nemá stejnou hodnotu jako táž částka, kterou má již dnes ve své držbě. Koruna, kterou obdržíme ode dneška za rok, má dnes menší hodnotu než koruna dnešní.

Údaj který uvádí, kolikrát se zvětší počáteční vklad při dané úrokové míře za určitý počet let se nazývá úročitel
Úročitel = (1+i)n

i ........... úroková míra
n .......... počet let
Použijeme jej při výpočtu budoucí hodnoty současných peněz. FV = jistina x úročitel

Údaj který uvádí, kolikrát menší je současná hodnota budoucích peněz, za určité období, při dané úrokové míře se nazývá odúročitel nebo diskont.

Odúročitel = 1 / (1+i)n
Současná hodnota je diskontovanou budoucí hodnotou. PV = budoucí hodnota
(1+i)n

V praxi jsou veličiny úročitele i odúročitele tabelovány, předem přesně propočteny v tabulkách nebo zařazeny do počítačových programů jako číselníky.

Úrokování může být dekurzivní (polhůtní-úrok se platí koncem lhůty, období), a anticipativní ( předlhůtní, úrok se platí předem, na počátku období, a věřitel si hned na počátku zadrží úrok a vyplácí částku sníženou o příslušný úrok)

Roční úroková sazba pro spotřební úvěry

Pokud jsou známy úvěrové náklady, ale není známa roční úroková sazba, pak ji lze spočítat podle vzorce:

Roční úroková sazba v % = úvěrové náklady x 2 x 12 x 100
Výše úvěru x (splatnost v měs. + 1)

Pokud jsou udány jen měsíční splátky, pak se nejdříve spočítají úvěrové náklady a tato částka se doplní do výše uvedeného vzorce.

Úvěrové náklady = (doba splatnosti x měsíční splátka) – výše úvěru

Příklad: Banka nabízí úvěr ve výši 250 tisíc Kč, splatitelný ve 24 měsíčních splátkách ve výši 12 tisíc Kč. Jaká úroková sazba byla pro tento úvěr použitá?

Úvěrové náklady = (24 x 12 000) – 250 000 = 38 000

Roční úroková sazba = 38 000 x 2 x 12 x 100 = 14,59 %
250 000 x (24 + 1)

Úrokové náklady u spotřebních půjček

– splácejí se stejně vysokými měsíčními splátkami. Měsíční splátka zahrnuje úrok a částečné umoření půjčky – anuitní splácení půjčky.

Úrokové náklady = výše půjčky x úroková sazba v % x doba splatnosti v měsících + 1
100 x 12 x 2


měsíční splátka (anuita) = výše půjčky + úrokové náklady
doba splatnosti v měsících

Příklad: Pan Q si půjčí ve spořitelně 50 000 CZK na 29 měsíců. Jak drahá bude tato půjčka, když úroková sazba je stanovena ve výši 13 % a jak vysoká bude měsíční splátka?

Úrokový náklad = 50 000 x 13 x (29 + 1) = 8125
100 x 12 x 2

měsíční splátka = 50 000 + 8125 = 2004,31
29

12. Propočty úroků

(úrokový výnos, složené úrokování, úrokové náklady u spotřebních půjček, roční úroková sazba pro spotřební úvěry, použití úročitele a odúročitele (diskontu) při výpočtu budoucí hodnoty současných peněz a současné hodnoty budoucích peněz)

Úrokový výnos je odměna za dočasně poskytnutý kapitál za určité období. Je dán úrokem v % převážně za rok, pololetí, čtvrtletí, měsíc ( p.a., p.s., p.q., p.m.). Cena přijatá za dočasně předání hodnoty dlužníkovi k dočasnému použití jeho peněz.

Vzorec pro výpočet:
Úrokový výnos = jistina x úroková sazba/100 x doba úročení

Složené úrokování znamená zhodnocování toho, co bylo z předešlého investování získáno navíc, to znamená investovat získané úroky do dalších bankovněúvěrových obchodů. Hovoříme o kapitalizaci úroků a jejich přeměně v kapitál. Takto použité úroky přinášejí další úroky. Úročení úroků je základem složeného úročení.
Vychází z geometrické posloupnosti.

Konečná jistina = počáteční jistina x faktor úroku z úroků

Faktor úroku z úroků = (1 + úroková sazba/100)n

Členění finančních trhů:

a) peněžní x kapitálový peněnžní = trh krátkodobých finančních aktiv se (zbytkovou) splatností do 1 roku (tedy i
dluhopis), tedy peněz a krátkodobých cenných papírů (směnky, depozitní
certifikáty, pokladniční poukázky, mezibankovní KD úvěry, finanční deriváty
apod.); umožňuje řídit likviditu ekonom. jednotek; na peněnžím trhu se
obchoduje s penězi především jako s kupním a platebním prostředkem, s
likviditou
kapitálový = trh dlouhodobých finannčích aktiv se splatností nad 1 rok (akcie, obligace a
směnky, úvěry a půjčky apod.); na kapitálových trzích se obchoduje s penězi jako s kapitálem, tedy s hodnotou schopnou přinášet další (přidanou) hodnotu

b) primární x sekundární primární = prvotní nákupy a prodeje fin. aktiva (první obchodování, emise cenných
papírů apod.); zajišťují přímou přeměnu volných peněnžích zdrojů na fin. investice, příp. použití těchto zdrojů pro reálné investice
sekundární = další prodeje a nákupy fin. aktiv, která byla uvedena do oběhu na primárním
trhu; zajišťuje přerozdělení peněžních zdrojů soustředěných na primárním trhu

c) volné x smluvní volné = veřejně přístupný trh (např. aukce)
smluvní = realizace na základě individuálního kontraktu účastníků

d) organizované x volné organizované = "standardizované" trhy na přesně vymezených místech a podle daných
pravidel (např.burzy)
volné = realizace na základě induviduální dohody (trhy OTC = over-the-counter = přes
přepážku)

e) národní x mezinárodní

Jiné pohled členění: podle typu obchodovaných finančních instrumentů:

a) peněžní
b) kapitálový
c) devizový (měnový)
d) komoditní

Likvidita aktiv

je hlavním kritériem úrovně jednotlivých finančních trhů. V zásadě platí že na tzv. vyspělých trzích (trhy vyspělých států s dlouhou historií fin. trhů) jsou aktiva obchodována ve velkých objemech (je možné je kdykoliv koupit či pordat) zaručují dostatečnou likviditu aktiv. Naproti tomu na rozvíjejících trzích (emerging markets) jsou často obchodovány tituly s velmi nízkou likviditou a není proto na nich zaručena správná oceňovací funkce.
Peněžní trh je výrazně likvidnější než kapitálový trh.Stejně tak arbitrážní obchody mají (vzhledem ke svým objemům) výrazně vyšší efektivnost na peněžním trhu než kapitálovém.

Mezibankovní peněnží trh zajišťuje významným způsobem vyrovnání likvidity v rámci bankvní soustavy (banky přebytkové nabízejí své volné prostředky jiným, tedy deficitním, bankám). ČNB ovlivňuje celkovou likviditu bankovního systému pomocí repo (příp. reverzních repo) operací, vydáváním pokladničních poukázek.

Koupě i prodeje se na finančních trzích uskutečňují na základě návratnosti, tzn. že finanční prostředky předané v rámci obchodů se po určitém čase vrátí k jejich původnímu majiteli (tedy dochází k zápůjčce). V podstatě jedinou výjimkou jsou devizové a komoditní obchody, při kterých dokází ke skutečnému prodeji (jedné měny) a nákupu (jiné měny).









Literatura:

Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
Finannčí trhy (BIVŠ)
Úvěrové obchody (BIVŠ)

Funkce finanční soustavy a finančních trhů:

a) transformační = finanční soustava zajišťuje shromažďování úspor a jejich transformaci do podoby
investic:
a) transformace místní (z Brna do Prahy)
b) transformace časová (krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá)
c) transformace měnová (z CZK do USD)
b) oceňovací = má velký význam, protože účastníci fin. trhů nakupují aktiva, která považují za
nadhodnocená a kupují aktiva, která považují za podhodnocená - tím se udržuje
rovnováha tržního ocenění aktiv. To lze jen u aktiv likvidních, která lze relativně
snadno nakoupit i prodat.
c) zajišťovací = ochrana proti rizikům, např. nechtěným změnám měnových kurzů
d) platební = volné peněžní zdroje a úspory přechází od plátce k příjemci jako platby/inkaso
e) zajištění bohatství = zajišťuje ochranu znehodnocení hotovostních peněz v čase přeměnou hotovosti
na finanční aktiva nebo reálné investice
f) politická - prostřednictvím fin. trhů jsou realizovány určité vládní záměry v hospodfářské politice,
především fiskální (rozpočtové) záměry vlády a monetární (měnové) záměry centrální banky.
Hospodářská politika a) liberálistická (tržní)
b) intervencionalistická (centrálně plánovaná ekonomika)

1. Charakteristika a funkce finančních trhů

(Vymezení pojmů, funkce finanční soustavy a finančních trhů, členění finančních thů, likvidita aktiv peněžního trhu, rizika na peněžním trhu, primární a sekundární kapitálový trh cenných papírů, organizovaný a volný kapitálový trh cenných papírů)



Finanční fond = majetek subjektu v podobě hotovostních i bezhotovostních peněžních prostředků (stavová veličina)

Peněžní důchod = tok peněžních prostředků za určitý čas

K pohybu peněnžích fondů dochází při obchodování na trzích statků (spotřebních statků a výrobních činitelů) a na finančních rtzích (dočasně či trvale volné peněžní prostředky jako nespotřebovaná část peněžních důchodů).

Finanční trh = místní a časové soustředění nabídky volných peněžních prostředků a poptávky po nich, disponibilních
platebních prostředků a kapitálu v peněžní formě.
= soustava institucí jejich vzájemných vztahů a nástrojů používaných při soustředouvání, rozdělování
a používání volných finančních prostřrdků
= soubor finančních služeb spojených s pohybem peněz za uvedenými účely

Na finančních trzích se peněnží úspory z hlediska jejich původních vlastníků mění na fin. investice, volné peněžní
prostředky jsou směňovány za fin. nároky - aktiva.

Posláním finančních trhů je volné finanční prostředky:

a) soustřeďovat
b) přerozdělovat
c) rozmisťovat (na základě poptávky a nabídky)

Etické zásady podnikání bank

1993 vydává Bankovní asociace Kodex bankovní etiky
- kodex stanovuje etické normy bankovní činnosti

Normy se týkají 4 oblastí vztahů:

1. Obecné zásady chování bank
- pravidla vymezující chování bank vůči veřejnosti a chování ve věcech, které jsou zvláštním atributem bankovnictví
- problém v oblasti bankovního tajemství
- přísné nároky na publicitu, propagační, akviziční a reklamní činnost

2. Vztah pracovníka k bance, v níž je zaměstnán
- požadavek, aby pracovník využil všech svých znalostí, možností a schopností ku prospěchu banky a klientů
- mlčenlivost, vystupování na veřejnosti, korupce

3. Vztah pracovníka banky ke klientele
- pracovníci jsou vedeni, aby uplatňovali zdvořilý, korektní a nestranný přístup ke všem klientům
- poskytovat úplné, pravdivé a srozumitelné informace týkající se obchodního vztahu klienta k bance

4. Vztahy bank navzájem
- vzájemná obchodní soutěž je přípustná pouze na základě nabídky vysoké profesionální úrovně a kvality služeb
- zásadám odporuje podbízení se nepřiměřeně vysokými úroky z vkladů, nízké úroky z úvěrů
- neslučuje se ani poukazování na nedostatky v kvalitě služeb a mezery v nabídce produktů

Poslání kodexu

- etická pravidla jsou normou, upravující chování a postupy v předmětných oblastech nad to, co je upraveno právními normami různé úrovně; dodržování právem upravených postupů a chování je minimem, nad nějž staví kodex své požadavky
- soubor pravidel uvedených v kodexu představuje základní rovinu etických požadavků, jednotlivé instituce mohou používat vyšší standard
- protože banky pracují s cizími prostředky očekává se od nich ochrana zájmů klientů, jejich prospěchu, respektování diskrétnosti a uchování obchodního tajemství

Prvky samoregulace obchodních bank [1]

- vnitřní audit
odlišení od útvarů vnitřní kontroly, s nimiž byly ztotožňovány
činnost útvaru vnitřního auditu je nezávislá na vedení banky a na kterémkoliv útvaru

- samoregulační funkce předané zájmovému sdružení - Bankovní asociaci)
- formulace a sledování etických pravidel
- vzájemná konfrontace a kontakt pracovníků bank prostřednictvím komisí B. asociace
- příprava a nalézání konsensu v jednotlivých standardech B. asociace
- uplatňování morálního přístupu v jednotlivých formách vzdělání a přípravy pracovníků
- do budoucna uplatnění rozhodčího řízení ve sporech mezi bankami i mezi bankami a klienty
- zřízení funkce bankovní ombudsman
[1] zdroj: Bankovní dohled a regulace str. 100-103
[1] zdroj. Základní informace o českém bankovnictví str.31-34,50-54
[1] zdroj: Bankovnictví v ČR str. 77

Pravidla obezřetného chování

Centrální banka usměrňuje podnikatelské aktivity bank v rámci pravidel obezřetného chování bank.
Hlavní z těchto pravidel se týkají:
- likvidity obchodních bank a podmínek tvorby povinných minimálních rezerv
- kapitálové přiměřenosti - minimální KP 8% KP = kapitál x 0,08
kap.pož.A + kap.pož B
- úvěrové angažovanosti
hrubá angažovanost - součet všech nástrojů za 1 dlužníkem, které banka vlastní, bez zohlednění vytvořených opravných položek
čistá angažovanost - po odečtení zajištění
· vůči jedné osobě či ekonomicky spjaté skupině nesmí přesáhnout 25% kapitálu
· čistá angažovanost b.portfolia nesmí přesáhnout 20% kapitálu vůči
- osobě, která má k bance zvláštní vztah
- ekonomicky spjaté skupině osob,v níž alespoň 1 osoba je osobou se zvláštním vztahem k b.
- ekonomicky spjaté skupině osob, přičemž alespoň na 1 osobě má kvalifikovanou účast osoba se
zvláštním vztahem k bance



- zásad klasifikace pohledávek a úvěrů a tvorby rezerv a opravných položek k těmto pohledávkám[1]
u klasifikace pohledávek tvoří banka k pokrytí rizik s pohledávkou spojených opravné položky stanoveným koeficientem z nezajištěné části pohledávky
sledované = upravená hodnota x 0,05
nestandardní = upravená hodnota x 0,20
pochybné = upravená hodnota x 0,50
ztrátové = upravená hodnota x 1,00
- zásad vytváření portfolií CP a majetkových podílů bankami, a krytí rizika jejich znehodnocení
- podmínek některých druhů úvěrů a investic do majetkových účastí
- požadavků na správu a hospodaření banky

[1] zdroj: Bankovní dohled a regulace str. 100-103

• Informace se v rámci controllingu třídí na:

. informace pro potřeby řízeni, které jsou orientovány - na hospodářský výsledek,
- aktuálně,
- do budoucna,
- strategicky,
- na veřejnost,
- konkurenčně;
. informace ad boe,
. operativní informace.

Řídící informační systém se od běžných informací liší hlavními rysy: - požadavek odsouhlasení informací s odpovědnými útvary,
- hierarchické třídění informací za účelem rychlé lokalizace příčin od­
chylek,
- jasné přiřazení ukazatelů pro řízení a posouzení rentability dané orga­
nizační jednotky.
Úkoly controllingu jsou obsahové a formální:
. Obsahové úkoly ("výnosové svědomí banky") - integrované prosazení
rozhodnutí, které se týká rentability a rizika na všech úrovních banky.
Obsahové řízení rentability a rizika zahrnuje:
- strategické plánování a kontrolu,
- operativní plánování a kontrolu,
- samostatná rozhodnutí (uzavření obchodů).
. Formální úkoly (vytvoření odpovídající infrastruktury banky) - vytvoření plánovacích a informačních systémů, stejně tak jako orientace zbývajících dílčích systémů banky na výnosové cíle.


Zdroj: Bankovnictví v České republice, str.69 - 73

10. Regulace bankovních obchodů.

( cíle regulace, pravomoci ČNB, pravidla obezřetného chování, etické zásady podnikání bank, prvky samoregulace obchodních bank.)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cíle regulace [1]

- Prevence realizace systémového rizika systémovou událostí ( tj. snížení nejistoty o tom, zda dojde k řetězové platební neschopnosti bank, zamrznutí vkladů a přerušení toku bezhotovostních plateb v ekonomice )
- Representace zájmu vkladatelů ( spočívá v omezení ztrát vkladatelů a ostatních věřitelů banky z insolvence banky, tj. ve snížení nejistoty o tom, že banka neobezřetným podnikáním způsobí svým vkladatelům a věřitelům ztráty. )

Pravomoci ČNB [2]
- určuje měnovou politiku
- vydává bankovky a mince
- řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů
- vykonává bankovní dohled nad činností bank, poboček zahraničních bank a konsolidačních celků, jejichž součástí je banka se sídlem v ČR ( dohled na dálku, dohled na místě, spolupráce s ostatními regulátory, auditory)
- regulace podnikání bank ( obezřetné podnikání bank - opatření a vyhlášky, zveřejňování informací, regulace vstupu do bankovního sektoru)

podle § 44 zák. č.6/1993Sb. dohled zahrnuje:
- posuzování žádosti o udělení licencí a povolení podle zvláštních předpisů ( o bankách, devizový zákon)
- dohled nad dodržováním podmínek stanovených udělenými licencemi a povoleními
- kontrolu dodržování zákonů, jestliže je k této kontrole ČNB tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy zmocněna, a kontrolu dodržování vyhlášek a opatření vydaných ČNB.

Základním dokumentem usměrňujícím podnikání obchodních bank je zákon o bankách č.21/1992Sb,. Pokud ČNB zjistí nedostatky v činnosti bank, pak jí zákon dává pravomoc.

- požadovat aby banka ve stanovené lhůtě sjednala nápravu, přičemž je dále specifikováno, ve kterých směrech ( oblastech)
- změnit povolení působit jako banka vyloučením nebo omezením některých činností
- nařídit mimořádný audit na náklady banky
- zavést nucenou správu
- uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč.
- snížit základní jmění banky o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy

[1] zdroj: Bankovní regulace a dohled str. 63-64
[2] zdroj: Bankovnictví v ČR str.74 a zák. 6/1993 Sb.

Bankovní IS jako nástroj řízení obchodu

· Ukázalo se, že informace z fin. Účetnictví nejsou dostatečné, proto banky rozšiřují o výnosové a nákladové účetnictví, které tvoří základ tzv. controllingu ( řídit).
· Obecným úkolem controllingu je dlouhodobé řízení banky prostřednictvím hos­podářských výsledku a krátkodobého ovlivnění provozních postupu.
· Dílčí oblasti controllingu:
- účetnictví ( finanční, statistika, výnosové a nákladové)
- plánování ( sestavení plánu, anylýza odchylek, kontrola účetnictví)
– další oblasti ( organizace banky, personalistika, zpracování dat)
· Controlling se zakládá na výběru a vyhodnocení různých informací. Informace, které jsou pro controlling nezbytné, se obstarávají a zpracovávají s užitím výpočetní techniky.

· Podchycení ( věcných nákladů, osobních nákladů, statistických dat, finančních toků)
· Vyhodnocení ( personálních požadavků, nákladových analýz, statistik výkonů, mezibankovních srovnání, kalkulací, prognóz)
· Hlavní úkoly controllingu:
- Spolupůsobení při zaváděni a dalším vývoji informačních, rozhodovacích, plánovacích
a zpravodajských systémů.
- Kontrola pomocí srovnáni plánovaných hodnot se skutečnosti a srovnáni externích dat
s vnitřnrmi provozními daty (odchyl ková analýza).
- Vypracovávánr zpráva komentářů
- "Navigačnr" funkce při dosahování cílů banky
- Zjištění slabých stránek a problematických míst banky

Funkce finančního účetnictví

= Finanční účetnictví podchycuje všechny obchodní případy bankovního provozu z hlediska jejich obsahu a hodnoty v plánované, nepřetržité a řádné formě.

Účetnictví plní pro jednotlivé skupiny různé funkce:
· majitelé banky získají informace:
- o složení použitých vlastních prostředků, investicích
hodnotách;
- o nákladech a výnosech;
– o ziscích a ztrátách;
· věřitelé:
a majetkových
- získají potvrzení o výši svých investovaných majetkových hodnot, - mohou si vytvořit obrázek o bezpečnosti svých investic;
· dlužníci:
. získají potvrzení rozsahu svých závazků;
· jiné banky:
- mohou prověřit výši svých závazků a pohledávek vůči dané bance ve
srovnání s vlastními podklady,
- získají informace o platební schopnosti svého obchodního partnera;
· bankovní dohled obdrží důležité podklady:
- roční závěrky,
- obchodní a auditorské zprávy,
- požadovaná hlášení a výkazy apod.;
· finanční úřady potřebují účetnictví jako:
základ pro výpočet daní,
- kontrolní nástroj;
· veřejnost si může vytvořit obrázek o stavu bankovního systému na základě:
- zveřejněných ročních závěrek obchodních bank a
– údajů zveřejněných ČNB.

Požadavky kladené na účetnictví:

· Všechny obchody musejí být denně podchyceny a zúčtovány
· Účetnictví musí být ochráněno před chybným účtováním hustou sítí odsouhlasení údajů a kontrol (spolehlivost).Všechny obchodní případy musejí být podchyceny pokud možno hospodárně

9. Úloha bankovních informačních systémů

(sféry uplatnění informačních systémů v bankovních aktivitách, funkce finančního účetnictví, bankovní informační systém jako nástroj řízení obchodu, úkoly a obsah controllingu)

Sféry uplatnění informačních systémů v bankovních aktivitách

· na základě kvalitně zpracovaných dat banky provádějí obchodněpolitická rozhodnutí, úlohou IS banky je kromě zpracování dat:
– stavy účtů
– denní výpisy a dispozice klientů
– denní, měsíční a roční bilance
– náklady a výnosy
– zúčtování zisků a ztrát
– propočet hospodárnosti účetních spojení, obchodních míst nebo úseků činnosti banky

· jádrem bank. IS je účetnictví
· účet je základem všech bankovních obchodů a služeb
· účetnictví poskytuje informace o celkové hospodářské situaci banky

Řízení depozit

· zahrnuje cílené řízení veškerých závazků obch.banky za účelem financování plánovaného růstu a regulace jejich aktiv, likvidní doplnění řízení aktiv prostřednictvím nákupu likvidity.
· Oběma způsobům řízení depozit je vlastní účinná refinanční politika. Jejím cílem je investování získaných prostředků do jednotlivých složek aktiv. Pokud banka potřebuje např. dodatečnou likviditu k uspokojení požadavků a potřeb klientů, nakupuje nezbytné prostředky na finančním trhu (řízení pasiv v úzkém smyslu).
· Rozdílná pružnost úrokových sazeb u různých kategorií pasiv tvoří teoretický a empirický základ řízení pasiv.
· Nástroje peněžního trhu hrají klíčovou roli v řízení depozit v úzkém smyslu; střednědobé a dlouhodobé závazky banky v různých formách tvoří spíše součást strategického refinancování, tj. řízení depozit v širokém smyslu.
· Likvidita získaná řízením depozit slouží dvěma účelům:
– ke kompenzaci odtoku depozita
– uspokojení úvěrových požadavků klientů
· Řízení depo zit doplňuje řízení likvidity aktiv
· Řízení pasiv tedy ovlivňuje jak rentabilitu, tak i riziko banky.

· Budoucnost řízení banky je v kombinovaném řízení bankovních aktiva pasiv.

Řízení vlastního kapitálu a dividend

· kapitál tvoří základ provozu banky
· Umění řídit vlastní prostředky spočívá ve schopnosti současně uspokojit zá­jmové skupiny zainteresované na kapitálových položkách: centrální banku ­bankovní dohled, akcionáře, investory a finanční analytiky.
· Kapitál je určen k:
– financování především hmotného investičního majetku
– má chránit banku před neočekávanými událostmi
– důvěra u vkladatelů
– úvěruschopnost

Interní obstarání kapitálu

· Interní tvorba kapitálu je určována částí nerozdělených či zadržených zisků a výnosností vlastního kapitálu. Čím vyšší jsou tyto faktory, tím vyšší je interní tvorba kapitálu
· pokud se bance nepodaří dosáhnout těmito cestami zvýšení vl.kapitálu, musí si požadované zdroje obstarat na kapitálových trzích

Externí obstarání kapitálu

· Ekonomická situace (např. na trhu) nebo orgány bankovního dohledu mohou iniciovat u banky obstarání dodatečných vlastních prostředků na kapitálovém trhu.
· Je třeba zvažovat, co je pro banku vhodnější, zda obstarání akciového kapitálu (základního kapitálu) nebo tzv. dluhového kapitálu (např. obligacemi). Pokud banka má možnost volby, jde o posouzení předností a nevýhod jednotlivých fo­rem kapitálu.
· Důležitou roli při plánování zvýšení vlastních prostředků hraje využití výhod­ných poměrů na trhu. Např. při srovnatelně nízkých tržních úrokových sazbách je výhodná emise obligací a při relativně výhodných kurzových hodnotách akcií je vhodné zvážit obstarání akciového kapitálu.

Kapitálová přiměřenost

· Posoudit, kdy je kapitálová základna banky dostatečná nebo přiměřená, není jednoduché. Tradičně je kapitálová pozice banky měřena vztahovými veličinami, v nichž jsou dávány do vztahu vlastní prostředky se závazky, součtem aktiva ri­zikovými aktivy.
· K posouzení, zda banka disponuje přiměřeným množstvím kapitálu, je třeba zvážit strukturu bilance, jak na straně aktiv, tak na straně pasiv. Nevhodná struktura financování (vysoká rizika úrokových sazeb, likvidity a úvěrové riziko) může klást vyšší nároky na kapitálovou přiměřenost.

Propojené řízení aktiv a pasiv banky

· Kombinované řízení aktiva pasiv (ALM*) se stalo neodmyslitelným nástrojem řízení úspěšné banky. Moderní řízení aktiva pasiv je označováno rovněž jako dy­namické řízení bilance nebo řízení toku prostředků. V úzkém smyslu tím rozu­míme řízení úrokové marže, tj. ovlivnění a kontrolu pozitivní marže mezi aktiv­ními a pasivními úroky.
· Velká důležitost se přikládá řízení rozdílu mezi úrokově citlivými aktivy (např. úvěry bankám, směnky a papíry peněžního trhu) a mezi úrokově citlivými pasivy (např. vklady na viděnou a termínované vklady).
Zdroj: Bankovnictví v České republice, str. 61 - 69

Řízení aktiv:

· plánovaná likvidita
· rezervní likvidita
· zdroje likvidity:
– výpůjčky od jiných subjektů
– prodej svých aktiv
· banky kladou důraz na použítí aktiv jako zdroje likvidity, proto udržují rezervy:
– primární
– sekundární
· Čím vyšší je v bilanci podíl primárních a sekundárních rezerv v aktivech, tím menší je potenciální rentabilita a riziko

Podstata řízení úvěrového portfolia

· úvěry a půjčky jsou hlavní činností bank
· patří k rizikovým, méně likvidním aktivům
· Poté, co banka stanovila svoji optimální likviditní politiku, může se soustředit na poskytování úvěrů
· Řízení úvěrového portfolia tvoří důležitou součást bankovního řízení
· banka si sama stanovuje podmínky pro poskytnutí úvěru, ty jsou stanoveny v zásadách úvěrové politky
· Stupeň rizika úvěrového portfolia je určován zejména úvěrovým rizikem, rizi­kem úrokových sazeb, likviditním rizikem, provozním rizikem a rizikem podvo­du. Určující však zůstává posouzení bonity klienta (jeho "úvěruschopnost" a "úvěruhodnost").
· Pokud banka akceptuje bonitu klienta, dále rozhoduje o podmínkách poskytnutí úvěru

Řízení zásob CP

· Bankovní portfolio cenných papírů má jak výnosovou, tak i likviditní část
· Investice do cenných papírů, které netvoří sekundární rezervy, jsou relativně vý­nosným zdrojem důchodů obchodních bank. Banky vkládají své dlouhodobějšídisponibilní zdroje peněz do dluhopisů podniků, vládních a komunálních cen­ných papírů, investičních společností a fondů, penzijních a jiných fondů
· používají je též jako terciální rezervy k překonání nedostatku disponibilních zdrojů
· základme řízení CP je analogie k úvěrové politice – písemně formulovaná politika banky v oblasti CP:
– stanovení investičních cílů
– popis kompetencí a zodpovědnosti
– určení druhů cenných papírů, které přicházejí v úvahu
– stanovení lhůt
– stanovení možných odchylek investiční politiky atd.

Řízení hmotných aktiv

· podíl hmotných aktiv(budovy a jiné nem.) na bilanční sumě pohybuje okolo 2 – 3%
· ve srovnání s jinými podniky tvoří zanedbatelnou část aktiv
· jsou to fixní náklady
· likvidita je nejnižší ze všech bankovních aktiv

Řízení pasiv:

· bank.politika se soustřeďuje na řízení aktiv.struktura pasiv je daná, je považována za neovlivnitelnou
· řízení pasiv zahrnuje:
– řízení depozit
– řízení vlastních prostředků

8. Řízení aktiv a pasiv obchodní banky

(rámcové principy v řízení aktiv a pasiv banky, podstata řízení úvěrového portfolia, zásob CP, hmotných aktiv, depozit, vlastního kapitálu a dividend)

Rámcové principy v řízení aktiv a pasiv banky

· řízení bankovní bilance zahrnuje řzení její aktivní a pasivní strany.
· Tvoří ji:
– likviditní politika
– úvěrová politika
– řízení zásob cenných papírů
– řízení hmotných aktiv
– řízení depozit (depozitní politika)
– řízení vlastního kapitálu banky
– dividendová politika

· přístupy k říz. Bank. Bilance jsou ovlivňovány především změna fin. Systému. TZN.s vývojem nových fi. Trhů. Produktů a institucí se mění i metody řízení A a P.
· Základní principy řízení A a P:
– banka musí být likvidní
– musí minimalizovat riziko při získávání aktiv tím, že držená aktiva diverzifikuje neboli že určitý objem aktiv s vysokou mírou rizika vyvažuje přiměřeným objemem aktiv s nízkou mírou rizika
– získávat zdroje pěněžních prostředků s nejnižšími náklady
– minimalizovat rizika plynoucí ze změn úrokových měr a směnných kurzů

Zdroje likvidity

Banka má v podstatě dvě možnosti získání potřebné likvidity:
a) výpůjčky od jiných subjektů
b) prodej stálých aktiv

Primárními rezervami (zdroji likvidity) jsou okamžitě použitelná, absolutně likvidní aktiva bez transakčních nákladů.
Jedná se o pokladní hotovost, povinné i dobrovolné vklady banky u centrální banky. Banky
pro nízkou výnosnost udržují jen nejnutnější objemy těchto zdrojů.

Sekundární rezervy (zdroje likvidity) mají podpůrný charakter a slouží k rychlému doplnění primárních rezerv
s minimálními náklady (lehce zhodnotilená aktiva). Kromě zvýšení likvidity přinášejí bance
zisk. Musí vyazovat:

- vysokou kvalitu (minimální dlužnické riziko)
- krátkou dobu splatnosti (zpravidla do 1 roku)
- vysokou tržní likviditu - obchodovatelnost na trhu

Obecně platí, že čím větší je likvidita aktiva, tím menší je jeho výnos => likvidita se dostává do konfliktu s rentabilitou.


Rentabilita (výnosnost) je poměr zisku k určitému ukazateli činnosti banky měří se v procentech. Pro posouzení celkové rentability banky a kvality vedení banky jsou nejvýznamější:

a) rentabilita vlastního kapitálu = poměr čistého zisku po zdanění a vlastního kapitálu. Hodnota je
významná především pro vlastníky (akcionáře) banky a vyjadřuje
efektivnost výkonů banky ve vztahu k vlastnímu kapitálu tedy
míru zhodnocení vložených vlastních prostředků.
b) rentabilita aktiv = poměr zisku k danému aktivu. Je dány kontrolovatelnými faktory (tedy strukturou,
výnosností a hodnotou, náklady, zdaněním apod.) a nekontrolovatelnými faktory
(makroekonomickými činiteli - inflace, konkurenční prostředí apod.)

Důležitější než čistý zisk je skutečný cash flow - tok hotovosti, který se skládá ze zisku, dotací rezerv a odpisů.

Hlavní zásady obchodní politiky bank

Obchodní banky se sousřeďují na plnění zásad tzv. magického trojúhelníku, tedy uhržování vyváženého vztahu mezi likviditou, rentabilitou a bezpečností.
Likvidita
Rentabilita
BezpečnostRentabilita






Jedná se o souhrn opatření, která vhodným způsobem řeší dilema spojené s činností bank:
Zajištění vysoké likvidity banky vede k nízké ziskovosti a tedy rentabilitě.
Snaha o maximální rentabilitu banky vede k podstupování velkých rizik a tím je zase ohrožena bezpečnost
vkladů klientů a svěřených peněž.
Snaha o dosažení velké bezpečnosti investice vede k nárůstu nákladovosti (tvorba rezerv, opravných
položek, přeceňování zajištění apod.) a tím k malé rentabilitě. Přispívá rovněž ke ztrátě klientely
v důsledku jejího přechodu ke konkurenci, kde budou její potřeby uspokojeny a přispívá tedy
k nerealizovanému zisku.

Zajištění likvidity je nejdůležitějším ekonomickým a obchodněpolitickým principem řízení bank a má přednost před řízením bezpečnosti a rentability. Probíhá zejména uskutečňováním mezibankovních obchodů.

Dosažení požadované rentability je nutné pro uspokojení akcionářů - vlastníků banky ve formě výplaty přiměřené dividendy (podílu na zisku). Banky se zaměřují výrazně na úsporu nákladů a na investiční politiku upřednostňující skutečné potřeby před prestiží banky. Finanční prostředky musí být investovány tak, aby výnos pokryl náklady, obsahoval přiměřenou rizikovou prémii a zisk k pro další reinvestování a rozdělení mezi vlastníky banky.

Bezpečnost svěřených prostředků se zajišťuje především minimalizací rizik spojených s činností bank.Děje se tak na straně aktiv přiměřenou divierzifikací rizika na velký počet klientů z nejrůznějších odvětví, dodržováním maximální hranice úvěrové angažovanosti vůči jednomu klientovi či ekonomicky spjaté skupině klientů. Na straně pasiv se jedná o rozložení vkladatelů (eliminace vazby na jednoho či několik málo velkodeponentů), udržování dostatečných rezerv a vlastního kapitálu k vyrovnání negativních hospodářských výsledků.





Literatura:

Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
Finanční řízení bank (BIVŠ)

Řízení rizika likvidity

se provádí vyváženým uplatňováním ofenzivního a defenzivního přístupu.

Defenzivní strategie pracuje s řízením likviditu přes aktiva. Vychází z předpokladu zajištění schopnosti pokrýt
všechny toky peněz z banky ven. Banka vytváří takovou strukturu aktiv, aby pokryla
splatné závazky. Strategie je typická pro menší banky.

Ofenzívní strategie pracuje s řízením likvidity přes pasiva. Vychází z předpokladu zajištění schopnosti realizovat
kdykoliv výhodné investice, nebo také zvládnout poklesy na straně pasiv či růsty na straně aktiv. Banka se nezaměřuje pouze na zajištění splatných pasiv, ale také na cenu a efektivnost tohoto zajištění, usiluje o získání zdrojů za nižší cenu, než očekává výnosy z investic. Strategie je typická pro větší banky a pobočky zahraničních bank.

Úspěšné řízení likvidity předpokládá:
- vypracování strategie řízení likvidity, zejména způsobu kombinace ofenzivní a deffenzivní strategie
- definování nástrojů pro měření likvidity
- stanovení vyčíslitelných cílových ukazatelů a limitů
- zavedení systému monitorování
- přípravu scénáře pro krizové případy
- integrování řízení likvidity do systému řízení aktiv a pasiv

Řízení rizika likvidity

se provádí vyváženým uplatňováním ofenzivního a defenzivního přístupu.

Defenzivní strategie pracuje s řízením likviditu přes aktiva. Vychází z předpokladu zajištění schopnosti pokrýt
všechny toky peněz z banky ven. Banka vytváří takovou strukturu aktiv, aby pokryla
splatné závazky. Strategie je typická pro menší banky.

Ofenzívní strategie pracuje s řízením likvidity přes pasiva. Vychází z předpokladu zajištění schopnosti realizovat
kdykoliv výhodné investice, nebo také zvládnout poklesy na straně pasiv či růsty na straně aktiv. Banka se nezaměřuje pouze na zajištění splatných pasiv, ale také na cenu a efektivnost tohoto zajištění, usiluje o získání zdrojů za nižší cenu, než očekává výnosy z investic. Strategie je typická pro větší banky a pobočky zahraničních bank.

Úspěšné řízení likvidity předpokládá:
- vypracování strategie řízení likvidity, zejména způsobu kombinace ofenzivní a deffenzivní strategie
- definování nástrojů pro měření likvidity
- stanovení vyčíslitelných cílových ukazatelů a limitů
- zavedení systému monitorování
- přípravu scénáře pro krizové případy
- integrování řízení likvidity do systému řízení aktiv a pasiv





Literatura:
Finanční řízení bank

7. Řízení likvidity a rentability (výnosnosti) obchodní banky

(Vymezení pojmů, aktiva podle stupně likvidity, základní principy obchodní politiky banky, zdroje a řízení likvidity, řízení rentability, udržování bezpečnosti vkladů)



Likvidita banky je schopnost banky dostát svým splatným závazkům, tedy připravenost banky vyplatit klientům
jejich vklady na základě sjednaných podmínek, případně schopnost proměnit své prostředky na
nejlikvidnější formu - pohotovostní peněžní prostředky (hotovostní a bezhotovostní peníze) a jimi
vklady klientů vyplatit.

Likvidita se netýká pouze výplaty vkladů, ale také schopnosti kdykoliv provést platební příkaz klienta. Je důležitá také pro zajištění připravenosti kdykoliv vyhovět úvěrovým požadavkům
klientů. Udržování likvidity obchodní banky je podmínkou dobrého postavení banky a důvěry
jejích klientů.

Banka zajišťuje svoji likviditu především diverzifikací aktiv a ve svém portfoliu má jen omezené množství špatně likvidních aktiv.

Aktivum je považováno za likvidní, pokud se dá okamžitě bez tráty hodnoty proměnit na peníze.

Aktiva podle stupně likvidity:

a) Finanční aktiva
- hotovostní peníze 100% likvidní
- vklady u centrální banky
- nástroje peněžního trhu (pokladniční poukázky, směnky kvalitních dlužníků apod.)
- státní obligace
- úvěry
- osttaní obligace
- akcie

b) Hmotná aktiva
- dopravní prostředky
- inventář
- nemovitosti 0% likvidní


Dnes už se banky neřídí stoprocentně tzv. zlatým pravidlem, které nabádá k udržování stejného objemu aktiv i pasiv pro jednotlivé kategorie zbytkové splatnosti. Banky totiž podnikají s vyšším rizikem a agresivněji než dříve a pasiva obecně vykazují kratší zbytkovou splatnost, než aktiva, a spoléhají na to že se jim podaří včas a v dostatečném množství vklady obnovit.

Akciové riziko

spočívá v nejistotě :
a) vývoje cen jednotlivých akcií - specifické akciové riziko, které lze snížit diverzifikací portfolia
b) vývoje trendu na akciových trzích - systémové akciové riziko, nelze jej snížit, resp. lze např. diverzifikací
mezi více akciových trhů, ale trendy na těchto trzích jsou výrazně
korelovány a v globálním měřítku má diverzifikace své meze

Riziko likvidity - tvoří dvě složky:
a) riziko, že banka nebude mít dostatek volných prostředků k pokrytí svých splatných závazků, nebo nebude schopna si prostředky vypůjčit
b) riziko tržní likvidity - především u cenných papírů - riziko malé likvidity cenných papírů a tedy zdlouhavého procesu zpeněžitelnosti a ztrát s ní spojených

Dnes už se banky neřídí stoprocentně tzv. zlatým pravidlem, které nabádá k udržování stejného objemu aktiv i pasiv pro jednotlivé kategorie zbytkové splatnosti. Banky totiž podnikají s vyšším rizikem a agresivněji než dříve a pasiva obecně vykazují kratší zbytkovou splatnost, než aktiva, a spoléhají na to že se jim podaří včas a v dostatečném množství vklady obnovit.

Operační riziko lze snížit zejména:
a) různými organizačními, kontrolními a bezpečnostními opatřeními, např. oddělení rozhodovacích a výkonných
procesů a pravomocí, tzv. neslučitelností funkcí, efektivním vnitřním kontrolním systémem, řízeným přístupem k informacím, ochranou majetku atd.
b) pojištěním
c) ověřováním způsobilosti pro výkon některých profesí
d) systematickým proškolováním zaměstnanců apod.

Řízení rizik

navazuje na identifikaci a měření rizika. Rizika se řídí:

a) z dlouhodobého pohledu - projekce. Banka se snaží uplatňovat takovou strategii a dosáhnout takových
cílových bilancí, aby výsledkem byla minimalizace nákladů na mimobilanční
zabezpečovací instrumenty, přičemž podmínkou snížení rizik na přijatelnou
úroveň pomocí zabezpečovacích instrumentů je dostatečná likvidita mimobilančních zabezpečovacích instumentů.

Řešení:
aa) strategie využívající portfolio cenných papírů - zejména pro řízení úrokové
sazby a likvidity, a sice prodejem / nákupem cenných papírů. Je-li banka
např. citlivá na pokles úrokové sazby, má snahu nakoupit do svého
portfolia cenné papíry s pevnou úrokovou sazbou.

ab) strategie oceňování bilančních instrumentů - spočívá v preferování
určitých obchodů tak, aby docházelo ke snižování rizik. Pokud je např.
banka citlivá na pokles úrokové sazby, preferuje (při zachování rovnosti splatnosti) poskytování úvěrů s pevnou sazbou a přijímaní vkladů s pohyblivou sazbou.

b) z krátkodobého pohledu - hedging (zajištění) spočívá v párování finančních toků. Podstatou každého
rizika je rozdílná velikost či charakter budoucích cash flow, a to z hlediska měny či způsobu přecenění. Smyslem hedgingu je tyto toky
spárovat, tj. přidat další toky opačného charakteru, aby se toky na aktivní straně kryly s toky na pasivní straně a nevznikala riziková pozice.

Používají se deriváty - odvozené produkty, obvykle úrokové a měnové. Např. úrokový swap je založena na výměně plateb, kdy kupující dostává fixní sazbu z nominální hodnoty swapu a platí variabilní sazbu, odvozenou např. od PRIBORu.

V případě akciového rizika můžeme snížit riziko ztráty z poklesu cen akcií v portfoliu dvěma způsoby:
a) uzavřením termínovaného obchodu - prodeje akcií či burzovních
indexů v budousnosti (chrání před poklesem cen, ale
představuje možnost ztráty z nerealizovaného prodeje, pokud ceny vzrosotu)
b) použitím opce - právem prodeje (je dražší, ale v případě vzrůstu cen
je možno opce nevyužít a realizovat zisk z prodeje)

Výhody hedgingu:

- pružnost (zajištění lze sjednat, na rozdíl od kombinace původního
obchodu úvěr - vklad, během několika minut)
- cena (je výrazně nižší než v případě sjednání kombinace obchodů)

Z hlediska řízení úvěrového rizika rozlišujeme:

a) riziko nesplnění závazku protistranou - je dáno odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty z dané
transakce. Jedná se o:

- riziko klienta (klient nebude schopen či ochoten dostát svému závazku)
- riziko země (všechny či většina subjektů dané země nebude schopny splnit své mezinárodní
závazky)
- riziko transferu (stát nebude schopen či ochoten splnit své mezinárodní závazky z důvodu
nedostatku devizových prostředků)
- riziko koncentrace (riziko nedostatečné diverzifikace aktiv mezi různá odvětví, regionů...)


b) inherentní riziko produktu - je dáno výší ztráty v důsledku nesplnění závazku protistranou. Nezabývá
se pravděpodobností vzniku ztráty, ale její výší a původem vzniku. Jedná se o:

- přímé úvěrové riziko - riziko jistiny a úroků (banka nebude schopna získat v době splatnosti
jistinu a úroky)
- riziko neposkytnutého plnění z derivátového kontraktu
- riziko zajištění (banka není schopna obhájit své nároky vyplývající ze zajištění, změna hodnoty
zajištění v čase)
- riziko nevrácení poskytnutých záloh
- riziko vypořádání (u obchodů s cennými papíry)

Úrokové riziko

spočívá v nejistotě vývoje úrokových sazeb a vyplývá z různé citlivosti aktiv a pasiv na pohyb
úrokových sazeb. Riziko má vliv na výši zisku/ztráty. Pokud je objem úrokově citlivých pasiv
větší než aktiv, nárůst úrokové sazby představuje pro banku ztrátu, stejně jako pokles sazby v případě, kdy objem úrokově citlivých aktiv je větší než pasiv.

Řešení:

a) dosahovat stejného objemu aktiv a pasiv s pohyblivou sazbou
b) eliminovat riziko báze, kdy úrok je stanoven na základě rozdílných druhů pohyblivých
sazeb, např. 3M PROBOR a 6M PRIBOR, nebo PROBOR a diskontní sazba apod.

Měnové riziko spočívá v nejistotě vývoje kurzu cizích měn, které jsou zastoupeny v rozvaze i podrozvaze bank.
Pohyb cizích měn vůči domácí měně vede ke změnám hospodářského výsledku. Podobně jako v případě úrokového rizika, pokud je objem cizoměnových pasiv větší než aktiv, nárůst kurzu cizí měny představuje pro banku ztrátu, stejně jako pokles kurzu v případě, kdy objem cizoměnových aktiv je větší než objem cizoměnových pasiv.

Řešení: dosahovat stejného objemu aktiv i pasiv v dané cizí měně

Z hlediska příčin kterými je vyvoláno, rozlišujeme:

a) riziko systematické způsobené nečekanými makroekonomickými změnami nebo změnami tržních
podmínek. Riziku nelze předcházet.

b) riziko nesystematické způsobené chybným rozhodnutím banky a je dáno individuálními
charakteristikami protistrany. Riziko lze omezit:

a) prověřením bonity klienta a jejím průběžným monitorováním
b) provedením analýzy podnikatelského záměru klienta
c) diverzifikací expozic do různých odvětví, regionů, skupin
dlužníků apod.
d) využitím zajišťovacích nástrojů (nemovitosti, garance a ručení,
vinkulace vkladu apod.)

Základní členění rizik v podnikání bank a jejich podstata:

a) bilanční rizika

aa) úvěrové (kreditní) riziko - riziko ztráty vyplývající ze selhání smluvní strany tím, že nedostojí svým
závazkům. vzniká zejména při úvěrových obchodech, ale i neúvěrových
(např. při vypořádání obchodů s cennými papíry, platebním styku apod.)
ab) tržní rizika - rizika spojená s pohybem tržních cen:

- úrokové riziko - riziko ztráty vyplývající ze změn úrokových sazeb na finančních trzích
- měnové riziko - riziko ztráty ze změn kurzů měn
- akciové riziko - spočívá v nejistotě vývoje cen jednotlivých akcií i vývoje trendů na
akciových trzích
ac) likviditní riziko (riziko likvidity) - riziko neschopnosti dostát aktuálním splatným závazkům (příp.
provést příkaz klienta k bezhotovostnímu převodu k úhradě)

b) rizika spojená s vnitřními procesy v bance (nejsou spojena se strukturou obchodů resp. bilance)

ba) operační riziko - riziko ztrát způsobených lidským faktorem, od chyb z nedbalosti přes nedodržování
předepsaných postupů až po podvody či zpronevěry pracovník
- riziko selhání informačních systémů
- riziko ztráty vlivem živelní události apod.
- právní riziko - spočívá v možnosti nejednoznačného výkladu uzavíraných smluv

bb) regulační riziko - riziko náhlé změny regulace bank
bc) strategické ririko - riziko špatného obchodního záměru chybného marketingového rozhodnutí
bd) reputační riziko - riziko ztráty dobrého jména a budoucích výnosů z důvodu negativního vnímání
banky vnějším prostředím (ze strany klientů, ostatních bank, akcionářů apod.)

Rizika podrobně, předcházení rizik

Úvěrové riziko je pro banky největší a nejvýznamnější. Má vliv na:
- zisk (snížení plánovaných úrokových příjmů nebo nárůst nákladů na opravné položky/odpisy pohledávek)
- likviditu (vyplacené likvidní prostředky v podobě úvěru se mění na nelikvidní nesplácenou
pohledávku)
- úrokové riziko (klient může přestat splácet úvěr v důsledku zvýšení úrokových sazeb)

6. Rizika bankovních obchodů

(Celkové riziko, typy rizik a jejich podstata, předcházení rizikům, řízení rizik)



Podnikání bank představuje především obchodování s riziky. Banka na sebe přejímá část rizika od svých klientů (například převzetím vkladu) a současně je vystavena riziku z obchodů na vlastní účet (např. poskytnutím úvěru).
Za převzetí tohoto rizika si účtuje odměnu - výnosy ve formě úroků poplatků, provizí apod.

Obecně platí, že čím větší riziko obchod představuje, tím větší zisk přináší. Banka se ovšem při své činnosti nemůže zaměřit primárně na maximalizaci zisku, protože tím by také maximalizovala riziko.

II. Daňová soustava- daňové ráje. III. Závěr

Občas se doslechnu o nějakých daňových rájích, ale to bude asi jenom pohádka.“
„Pro nás rozhodně,“ přidají se ostatní.
„Ale slyšel o tom někdo? Kde a proč vznikají?“ nedá za vyhranou Honza.
„Nejvíce frekventovaným motivem jsou daňové úspory“ začne další přednášku Pavla.
„Tato skutečnost je způsobena neúměrným zdaněním ve vyspělých zemích. Daňové ráje se dnes nazývají (offshore /na volném moři/ finanční centra). Tento termín označuje zem, která kromě daňových úlev nabízí i další výhody pro podnikatele: vyspělou infrastrukturu, legista-tivu, vymahatelnost práva, rozvinutý bankovní systém atd.
Po druhé světové válce se v Evropě začal prosazovat model sociálně solidárního státu se stále progresivnějším zdaněním. Začal růst ekonomiky, tisíce podnikatelů zvyšovaly obrat i hrubé zisky, o které je však připravoval stát ve stále větší míře.
Některé země proto využily poptávky firem po liberálnějším prostředí a vsadily na zákono-dárství vstřícné zahraničním společnostem. Jejich legislativa klade důraz na:
- ochranu aktiv společnosti a jednotlivce
- maximální diskrétnost a anonymitu
- minimální zásahy ze strany úřadů
Sázka na nízké daně se daňovým rájům vyplatila. Přestože jde většinou o země se zaned-batelnou rozlohou a malým počtem obyvatel, prokazují vysoké ekonomické výkony (např. Bermudy, Bahamy, Kypr atd.).
Podle nashromážděného majetku patří offshore centra Hongkong a Kajmanské ostrovy mezi pět největších finančních center světa.
Daňové ráje využívají renomované společnosti, banky či peněžní fondy. Již hrubý zisk ve výši jednoho milionu Kč tvoří zlomovou hranici, při níž se vyplatí uvažovat o přenesení sídla firmy do daňové oázy. Náklady na zřízení firmy se pohybují od 3000,-$ výše a firmu lze založit téměř na počkání.
Udržovací roční poplatek se pohybuje okolo 100 tisíc korun ročně, což je u firmy s miliono-vým hrubým ziskem pouhých 10% na místo 24%, které by zaplatil na dani ze zisku.
Skoro všechna klasická offshore centra nevyžadují aby offshore společnosti vedly účetnictví, prováděly audit, výroční zprávy nebo zdaňovali své výnosy procentuální sazbou, jak ji známe z ČR. Zdanění výnosů obvykle spočívá v pouhém uhrazení přijatelné paušální daně. Podstatná pro založení offshore společnosti může být také výrazně nižší úroveň administrativních povinností. V masovém měřítku bývají zahraniční společnosti z daňových rájů využívány pro tzv. ochranu majetku před nároky budoucích nároků a věřitelů. Ochrana investorů a anony-mita vlastníků může být někdy rozhodujícím faktorem při investování. Je obrovskou výhodou v počáteční fázi akvizic (přírůstků) využít anonymity společnosti, u níž nejsou veřejně známí vlastníci. Na podobné bázi spočívá ochranná anonymita proti zájmu státních byrokratických aparátů či organizovaného zločinu.“


III. Závěr

„Vážení spolužáci, velmi nerad Vás tahám od krásného snění o daňovém ráji, ale přiznejme si, že v té naší malé zemičce to takové nikdy nebude a my, pokud se nechceme stěhovat, se budeme muset smířit s tím, jak to „ti nahoře“ vymyslí a odsouhlasí. Samotný člověk je malý pán na to, aby ovlivnil chod celé země a ve spolupráci s ostatními málo kdy docílí toho, čeho chtěl. Nečinně přihlížet, co se okolo děje není taky ideální řešení, ale snad trochu více šetří nervy. Doufejme tedy v to, že jednou nastane situace, kdy budeme schopni donutit zástupce legislativy společně a racionálně uvažovat o smyslnosti a nesmyslnosti některých zákonů a tedy i daní a nebudeme se pak muset zabývat jejich kritikou a rozborem na jednom z dalších setkání.“ ukončil debatu spolužák Karel.

II. Daňová soustava- Osvobozeny od daně jsou

Osvobozeny od daně jsou:
- příjmy z prodeje bytů (více jak dva roky užívané)
- příjmy z prodeje nemovitostí (více jak pět let užívané)
- příjmy z prodeje movitých věcí (letadla, auta)
- ceny z veřejné soutěže do 10.000,-Kč
- příjmy ve formě dávek nemocenského pojištění, důchodového poj. a státní sociální podpory
Základ daně se vypočte:
a) u zaměstnanců:
hrubá mzda – sociální a zdravotní pojištění = dílčí základ daně
b) u podnikatele, který vede daňové evidence:
příjmy – výdaje = dílčí základ daně
c) u podnikatele, který vede účetnictví:
výnosy – náklady = dílčí základ daně
Fyzická osoba, která není povinna vést účetnictví, si může výdaje stanovit paušálně (např. 80%, 60%, 50%, 40%, 25% ..... z příjmu).
Od dílčího základu daně lze dále odečíst některé odpočitatelné položky, které jsou vyjmenovány v § 15 zákona o dani z příjmů a po výpočtu daně lze ještě uplatnit takzvané slevy na dani uvedené v § 35 téhož zákona.
Sazba daně z vypočteného základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč dolů činí pro rok 2006:
0 - 121 200,- = 12%
121 200,- - 218 400,- = 19%
218 400,- - 331 200,- = 25%
331 200,- a více = 32% “
„To znamená, čím více vydělám, tím jsem ve vyšším daňovém pásmu a tím větší daň odvedu státu? Proč není daň jednotná, má tahle zlodějina nějaký název?“ Ptá se Honza.„Ano má“, odpoví mu Eva „progresivní daň“. „Mohu já, jako malý podnikatel, s tím něco dělat?

II. Daňová soustava- Daň z nemovitosti

Daň z nemovitosti:
Plátce i poplatník je majitel nemovitosti.
Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok (daň se odvádí do konce května).
Tato daň má dvě části:
1) daň z pozemků - základem je rozloha pozemku a forma využívání pozemku (stavební pozemek, zemědělský)
2) daň ze staveb - základem je půdorys nadzemní části stavby v metrech čtverečních a sazba závisí i na poloze stavby“

„Nechci zneužívat situace, ale co říkáte na spotřební daně, mne, jakožto vlastníka hotelu tato problematika dost zajímá,“ prohlásil Karel. „Nejenom tebe, ale i všechny kuřáky, milovníky dobrého moku jakékoliv značky, řidiče a tedy vlastně nás všechny,“ přidá se paní daňová poradkyně, maminka, která provdala dceru na jižní Moravu a zarytá kuřačka. „Spotřební daň je pěkná sviňárna,“ v tomto bodě se vzácně shodnou majetní i nemajetní, tudíž všichni ti, kteří v určité době nepodnikali v oblasti lehkých topných olejů, kolkovaných cigaret a stáčíren. „Prosím tě, Evo, jak se na tento druh daně dívají tví kolegové na FÚ?“
„Zaměstnanci FÚ jsou také jenom lidé, tudíž kuřáci, milovníci piva i vína, například můj šéf uznává jako medicínu něco čemu se nejen v lékařských kruzích říká plum brandy. Ale k věci: spotřebními daněmi stát záměrně zatěžuje určité skupiny zboží. Důvody jsou jednak zdravotní či ekologické, jednak fiskální. Jedná se o výrobky, které i přes vysoké zdanění jsou dobře prodejné, čímž stát (státní rozpočet) získává nezanedbatelnou část příjmů. Týká se to například: lihovin, piva, vína, tabákových výrobků, pohonných hmot aj. Spotřební daně jsou (stejně jako DPH) státem nařízenou přirážkou k ceně, kterou prodejce odvádí finančnímu orgánu.
Poplatníkem je spotřebitel. Sazby spotřebních daní stanoví zákon. Vychází z pevných částek na jednotku množství určitého výrobku.
Plátci daně jsou všechny právnické a fyzické osoby, které vyrábějí nebo vyvážejí vybrané výrobky. Daň lze uplatnit jen jednou (jde o jednorázovou daň).

II. Daňová soustava- Daňová povinnost

Daňová povinnost - vznik se váže na okamžik vyskladnění, s nímž je spojená povinnost vystavit daňový doklad. Zdaňovacím obdobím je jeden měsíc. Spotřební daň se započítává
do základu pro výpočet DPH. DPH se tak vypočítává nejen z ceny dodávky, ale i ze spotřební daně.“
„Už nám, Evo, zbývá probrat jenom daň z příjmu fyzických osob a máme za sebou komplexní školení,“ prohlásí s úsměvem Pavla.
„Toto setkání by se mohlo klidně jmenovat – daně, aneb jak se nebát pracovníků FÚ - - jsou to také jenom lidé“ odpoví Eva.
„Jak kteří“ řekne Honza, „ale když jste už nám toho tolik o daních řekly, tak nám řekněte něco i o dani z příjmů fyzických osob, ta se týká většiny podnikatelů ale i zaměst-nanců.“
„Daň z příjmu fyzických osob“ – začala Pavla:
„Poplatníkem je fyzická osoba, která má trvalé bydliště na území ČR nebo se zde obvykle zdržuje (minimálně 183 dní v roce). Jejich daňová povinnost se vztahuje na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.
Plátci jsou:
a) podnikatelé, kteří platí daň za sebe, plátce = poplatník
b) zaměstnanci, za které zálohy na daň odvádí zaměstnavatel. Po skončení daňového období (roku), provádí zúčtování sražených záloh zaměstnavatel na žádost zaměstnance, nebo zaměstnanec podává daňové přiznání na příslušném FÚ, ze zákona nebo dobrovolně.
Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok.
Poplatník podává daňové přiznání za předchozí rok do konce března a vypočtenou daň uhradí. V některých případech stanovených zákonem platí poplatník v průběhu roku zálohy na daň
a při podání daňového přiznání na příslušném FÚ je vyúčtuje. Pokud daňové přiznání zpracovává daňový poradce, může být posunut termín pro podání až do konce června.
Předmětem daně jsou:
- příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků (ze zaměstnání)
- příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti
- příjmy z kapitálových majetku (dividendy, podíly na zisku)
- příjmy z pronájmu
- ostatní příjmy (výhry)

II. Daňová soustava ČR- Daň silniční

Daň silniční:
Předmětem daně jsou silniční motorová vozidla používána k podnikatelské činnosti.
Poplatníkem a plátcem daně je majitel vozidla uvedený v technickém průkazu (mimo použití soukromého vozidla).
Sazba daně:
- u osobních automobilů závisí na objemu válců v motorů
- u nákladních automobilů závisí na hmotnosti vozidla a počtu náprav
Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok.
Podnikatel platí zálohy a do konce ledna následujícího roku je musí vyúčtovat.“
„Děláš si s nás srandu viď?“ ozve se Petr, zaměstnanec, řidič kamionu a člen odborů, známe ČSAD … a.s. „Silniční daň se bezesporu používá na bohulibé účely, ale silnice to nejsou, soudíc z jejich stavu. Když jedu na trasu, tak se s dětmi a ženou loučím jako středo-věký kupec. Mám vždy v úmyslu sepsat závěť, ale vzhledem k výši poplatků u notáře a s vě-domím, že by manželka a děti musely zaplatit daň dědickou, vracím se zpět k rodině zbaven iluzí o lepšící se politické a ekonomické situaci.“ „Mimochodem, je možné že brzy budu dědit, nemáte někdo z Vás přehled o těchto určitě velice potřebných a velice užitečných daních. K ..a čím se někdo jiný kromě babičky a již zesnulého dědy přičinil k tomu že vlastnili rodinný domek.“
„Tak se, Petře, nerozčiluj“ uklidňuje ho Eva „něco o tom vím a co nevím zjistím ti u ko-legyně na FÚ.
Daň dědická, darovací, z nemovitosti a z převodu nemovitosti (prodeje) patří mezi takzvané přímé daně a plátce je zároveň i poplatníkem.
Dědická a darovací daň, je takzvaná jednorázová daň, která se vybírá v případě, kdy pro ni nastanou rozhodné okolnosti.
Zdaňovacím obdobím je den nastání skutečnosti a poplatník je povinen do 30 dnů od tohoto dne daň zaplatit.
Sazba daně:
- z převodu nemovitosti 3%
- darovací a dědická, závisí na výši převáděného majetku a vztahu mezi zúčastněnými osobami:
I.skupina
- příbuzní v řadě přímé (rodiče, dětí, prarodiče, vnuci a manželé)
II.skupina
- příbuzní v řadě nepřímé (sourozenci, tety, strýcové, bratranci)
III.skupina
- ostatní (jsou zde nejvyšší sazby)

II. Daňová soustava ČR- Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby

„Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby, jenž nejsou fyzickými osobami
a dále organizační složky státu. Poplatníky dále dělíme na:
daňové rezidenty – mají na území ČR sídlo, u nich zdanění podléhají příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR i ze zdrojů v zahraničí a
daňové nerezidenty – nemají v ČR sídlo, u nich zdanění podléhají pouze příjmy ze zdrojů
na území ČR. U poplatníků podnikatelského charakteru jsou předmětem daně příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, pokud zákon nestanoví jinak.
Hospodářský výsledek (HV), dílčí základ daně = výnosy – náklady
Základ daně = HV – odčitatelné položky – dary (minimálně ve výši 2000,-Kč a max. 2% dílčího základu daně)
Sazba daně je pro rok 2006 24% ze základu daně. Právnické osoby jsou dále povinné vést účetnictví a … .“
„Pavlo, prosím tě zadrž, to mi stačí, domluvíme si schůzku a zbytek už ponechám
na tobě.“
„Když Vás tak poslouchám,“ promluví po delší době Honza, kvůli kterému tato daňová debata vznikla, „jsem rád, že jsem pouze malý obchodník, ale stejně by mne zajímalo, co si
o daních myslíte. Já jsem toho názoru, že je to nucené zlo a asi proti placení daní nic nezmů-žu, ale když už je musím platit, trochu by mne uklidnilo vědomí, že neplatím něco zbytečně, že mne stát neokrádá.“
„Všechny daně nejsou zbytečné, v podstatě jsou vybírány na ušlechtilé účely, když to pojmeme takhle hodně nadneseně, problém je v tom, jak se s nimi nakládá a kdo s nimi naklá-dá,“ ujme se bránit daně pracovnice FÚ Eva. „Například silniční daň, ta je přece ku prospěchu nám všem.

II. Daňová soustava ČR- Soustava daní České republiky

„Tak poslouchej:

Soustava daní České republiky:
Daňové právo se řídí:
Hmotně právními předpisy, což jsou jednotlivé daňové předpisy
Procesně právními předpisy, což je zákon č.337/1992 Sb. o správě daní a poplatků
Rozpočtovými předpisy

Zákon č. 212/1992 Sb.: od 1.1.1993. Na území České republiky lze uložit daně:
Z přidané hodnoty
Spotřební
Z příjmů fyzických a právnických osob
Z nemovitosti
Z převodu nemovitosti
Darovací
K ochraně životního prostředí

Členění daní: od 1.1.1993 členíme daně:
a) Přímé: - daň z příjmů fyzických osob (tzv.důchodová daň)
- daň z příjmů právnických osob ( - // - )
- daň z nemovitostí /pozemky, stavby/ (majetková daň)
- daň darovací ( - // - )
- daň z převodu nemovitostí ( - // - )
- daň silniční ( - // - )
b) Nepřímé: - daň z přidané hodnoty
- spotřební daň /uhlovodíková paliva, maziva, líh a destiláty, pivo, víno,
tabák/
c) Nezavedené: - daň k ochraně životního prostředí“

„Smekám před tvými znalostmi“ prohlásí Karel, majitel hotelu, ve kterém probíhá setkání.
„jsi fakt dobrá“. „Uvažuji o změně účetní kanceláře, Pavli nemáš zájem?“ „Vyplatí se mít chytré a navíc hezké spolužáky“ prohlásí Karel. „Mohu také využít příležitosti a zeptat se
na něco z oblasti daní?“ „Jelikož se chystám založil s.r.o. , potřeboval bych se dovědět něco
o dani z příjmu právnických osob.“ „Pokud se chceš dozvědět něco konkrétního, navštiv mou kancelář, ale jestli ti stačí stručná přednáška, jsem k dispozici.“ „Prosím tě, Pavli, spusť.“

II. Daňová soustava ČR-Charakteristika daně jako ekonomické kategorie

John Stuart Mill (1806-1873):
„Daň jako zlo, jako povinná oběť, platba k uspokojování kolektivních potřeb, daňová povinnost všeho obyvatelstva bez vztahu ke státním úkonům nebo službám.“

Adam Wagner (1835-1917):
Absolutní povinnost daňová – „daň jako základní povinnost občanů k peněžitým příspěvkům“
Speciální záplatnost daňová – „skutečná směna má místo jen tam, kde je státní služba adresně určená přímo jednotlivému občanovi, který musí státu jako protiplnění zaplatit příspěvek“ Generální záplatnost celkové státní aktivity – „berní (daňová) způsobilost (kapacita) pomocí daní rozvrhovaných podle berní způsobilosti občanů“



Karel Engliš (1880-1961)
„Daň jako příspěvek pro subsidiární (podpůrnou) úhradu veřejné správy financované podle osobní a věcné únosností poplatníka.“

Charakteristika daně jako ekonomické kategorie:
daň je platbou ve prospěch veřejného rozpočtu
daň je platbou nedobrovolnou, povinnou, vynutitelnou
daň je platbou finančně nenávratnou
daň je platbou neekvivalentní
daň je platbou neúčelovou
daň je platbou opakovanou“

„To byl, Marku, sice hezký příspěvek z oblasti historie teorie daní, ale ta je v praxi v podstatě nepoužitelná“ zapojila se do debaty Pavla, daňový poradce a majitelka účetní kanceláře.
„Tak co vlastně musí takový sběhlý daňový poradce, jako ty, znát, aby se v tom daňovém labyrintu neztratil?“ „Musíš mít znalosti z oblasti účetnictví, orientovat se v zákonech s účetnictvím, daněmi a podnikáním (živnostmi) souvisejícími a umět je použít v praxi.“ „Mohla bys nám, laické veřejnosti, přiblížit jaké vlastně v ČR daně jsou a kterými zákony se řídí?“

II. Daňová soustava ČR- poplatky

ale ve skutečnosti:
Poplatky:
Jsou povinny platit fyzické i právnické osoby.
Mohou se vybírat na území České republiky.
Dělí se na:
a. Soudní – je jím zpoplatněn určitý úkon soudu
b. Správní
c. Místní – například za psa, za lázeňský pobyt, za užívání veřejného prostranství, ze vstupné-ho, za ubytovací kapacity, za povolení vjezdu do vybraných částí měst, za provozování výherních a hracích automatů …
d. Ostatní – například dálniční známky, za uložení odpadu, za znečištění ovzduší, za odnětí půdy z lesního a půdního fondu, rozhlasový a televizní.
Poplatky mohou být stanoveny pevnou částkou nebo určitým % z ceny. Poplatky a daně tu byly vždy“ uzavře svůj projev Ivana.

„To máš Ivo pravdu“ přidá se Marek, profesor tělesné výchovy, znalec a milovník nejen dějepisu na zdejší Obchodní akademii. „Daně a poplatky tu byly odjakživa, ale vždy byly mezi lidmi nepopulární. Existuje mnoho pohledů a teorií na daně:

13. století – „daň jako dovolená loupež“

Směnná teorie daňová:
17. století – „daň jako cena za vykoupení míru“
19. století – „daň jako cena za ochranu života“

Pojistná teorie daňová:
18. století – „daň jako prémie na docílení ochrany sociálního pořádku“
18. století – „daň jako pojistná prémie za ochranu života a majetku“

Sociální organická teorie státu:
„Daň jako vynucený poměrný příspěvek osob nebo majetků vybíraný státní autoritou k vydržování vlády a všech veřejných potřeb.“

II. Daňová soustava ČR- z pohledu státu má DPH své přednosti:

z pohledu státu má DPH své přednosti:
1) všeobecnost zdanění
2) zdanění spotřeby
3) z hlediska plátce je zatížena jen ta hodnota, kterou podnikatel přidá
4) daň je lehce sledovatelná na cestě od prvovýroby ke spotřebiteli, tzn. omezuje možnosti daňových úniků
5) sbližuje se s daňovými zákony EU“
„Obdivuji tvoje znalosti má drahá, ale to neřeší můj problém, raději mi poraď jak se vyhnout placení DPH?“ „Ráda bych ti, Honzo, pomohla, ale není to v mých silách, od DPH jsou osvobozené pouze:
- poštovní služby
- rozhlasová a televizní vysílání
- finanční činnosti, např. poskytování úvěru, pojišťovnictví, výchova a vzdělávání, zdravotnické služby a zboží, soc.pomoc, loterie a podobné hry, prodej podniku“
„Musíš změnit druh podnikání“ vmísil se do hovoru Pepa, majitel menší stavební firmy. „Založ si stavební firmu. Když budeš stavět rodinné domky, bude ti finanční úřad DPH vracet. Ve stavebnictví pro účely bydlení je DPH na výstupu 5%, takže když budeš nakupovat stavební materiál, kde je DPH na vstupu 19%, bude rozdíl vždy ve tvůj prospěch.“ „Ty ses zbláznil, budu na stará kolena měnit druh podnikání? Stejně, než bych nějakou stavební firmu založil, donutí nás EU změnit výše sazby DPH i ve stavebnictví, nepomohou nám ani „geniální“ výjimky našich politiků a ekonomů. Takže milý Pepo začni si pomalu na DPH šetřit.“ „Neměj Honzo o Pepu strach“ vmísí se do hovoru Ivana, majitelka novostavby rodinného domku v blízké obci a tajemnice starosty obecního úřadu. „Pepa si při dnešních cenách výstavby rodinných domků určitě vydělá i na vyšší DPH.“ „Jen si postěžuj na nelehký osud obecního ouřady, milá Ivanko“ prohlásí živnostník Honza „vždyť vy nejste o nic lepší než „berňák“, také jste samé poplatky.“ „Ano“ přidá se Pepa „pak se divíš, že je výstavba rodinných domků čím dál tím dražší. To jsou samé poplatky za vyřízení povolení, změny povolení, povolení změny povolení atd.“ „Vidím, že v tom máte pánové naprosto jasno“ ohradí se Ivana „

DAŇOVÁ SOUSTAVA ČR, I. Úvod, II. Daňová soustava ČR 1.

I. Úvod

Téma – postřehy a názory na některé aspekty daňové soustavy ČR neurčité skupiny lidí na určitém setkání.
Účel setkání – sraz absolventů nejmenovaného gymnázia po 30 letech, maturitní ročník 1976.
Místo setkání – nejmenovaný hotel jednoho z absolventů.
Důvod vzniku debaty na výše uvedené téma – potřeba účastníků sdělit své postřehy na toto důležité téma, která vznikla po vyčerpání méně důležitých témat jako: rodina, děti … .


II. Daňová soustava ČR

Debatu zahájil spolužák Honza, majitel večerky, sdělením své kolegyni JUDr.Evě A., vedoucí vymáhacího oddělení finančního úřadu v nejmenovaném okresním městě, že se od příštího kvartálu stává ze zákona plátcem další daně čili plátcem daně z přidané hodnoty a tím že se dostává do … problému. „Prosím tě, Evo, co to vlastně to DPH je a proč ho musím platit?“ „DPH – je nepřímou daní, tvoří část ceny výrobků a služeb. Je vybírána postupně při každém prodeji. DPH podléhají zdanitelná plnění v tuzemsku a zboží z dovozu. Poplatníkem je kupující, plátcem prodávající, který je plátcem DPH. Ze zákona musí být plátcem DPH ten, kdo přesáhne částku jeden milion korun obratu za posledních 12 po sobě jdoucích kalendář-ních měsíců. Pokud je to však pro podnikatele výhodné, může se jako plátce zaregistrovat dobrovolně. Předmětem DPH jsou veškerá plnění za úplatu i bez úplaty včetně nepeněžitého plnění. Zálohy nepodléhají DPH.“„Jestli tomu dobře rozumím, tak vlastně všichni platíme daň (DPH) státu za to, že nám laskavě dovolí nakupovat?“ „V podstatě ano“ odpoví mu Eva „ale s tím, Honzo, nic nenaděláš, z pohledu státu má DPH své přednosti.

5. Popis a hodnocení rizik-pokračování, 6. Závěr

5. Popis a hodnocení rizik-pkračování
d) Udržování trhu - zaměstnal instalatéra a tesaře a tím rozšířit nabídku svých služeb. Navázal kontakt s firmami jiné specializace a využil jejich služby při realizaci zakázek. Podnikatel tak nabídnul komplexnější rozsah služeb.
Koeficient rizika 0,7 (rizikové).

e) Zakladatelský rozpočet - podnikatel využil pro podnikání vlastní dílnu a vlastní skladovací prostory na vlastním pozemku v hodnotě 90.000,- korun. Budova byla odhadcem oceněná na 600.000,- korun. Vlastní kapitál podnikatele – peníze v hotovosti (úspory) 300.000,- korun. Stavební stroje, nářadí a zařízení potřebné k provozování živnosti představuje hodnotu 400.000,- korun podle předběžného odhadu.
Koeficient rizika 0,8 (málo rizikové).

Přepočtený koeficient rizik – celkem: 0,6 = 60%. Předpokládaný neúspěch projektu je 60%.

6. Závěr

Analýzou rizik u stavební firmy jsme zjistili, že největší riziko hrozí firmě ze strany konkurence větších a velkých stavebních firem. Toto riziko je však vzhledem k rozvoji stavebnictví únosné.
Z pohledu určování trhu je zvolená stavební technologie (VELOX) velice slibné řešení vzhledem k výhodám (menší nároky na dopravu a izolační vlastnosti) a hlavně cenové dostupnosti.
Utváření trhu je přiměřené vzhledem k možnostem malé firmy. Firma nemá prostředky k realizaci větší prezentační kampaně.
Větší možnosti vidí vedení firmy v udržování trhu. Dostupnost lidských zdrojů v daném oboru podnikání a v dané lokalitě je dobrá. Rovněž zájem o spolupráci větších stavebních firem se v daném regiónu vyvíjí slibně.
Velkou výhodou je, že podnikatel může využít k podnikání vlastní aktiva (budovu, dílnu, pozemek) a tím zmenšit zakladatelský rozpočet.
Předpokládaný neúspěch projektu dle analýzy rizik ve výši 60% se jeví z hlediska tabulky hodnocení rizik jako rizikové. Tato hodnota je přiměřená riziku v odvětví stavebnictví.

4. SWOT analýza , 5. Popis a hodnocení rizik

4. SWOT analýza

Silné stránky:

- možnost využití vlastních nemovitostí k podnikání,
- vyučen v oboru (zedník),
- zkušenosti ze zaměstnání – pracoval jako zedník v soukromé stavební firmě,
- možnost nákupu stavebního materiálu za nižší ceny a výběr z většího sortimentu zboží v sousedním Polsku,
- bydliště v blízkosti rekreační oblasti Beskyd,
- nízké náklady v počáteční fázi rozvoje podnikání (v dnešní době lze bez problémů zapůjčit stavební stroje a zařízení potřebné při realizaci stavby),
- možnost uplatnit politiku nižších cen, než jsou ceny konkurence.


Slabé stránky:

- problémy se získáním kapitálu v počátečním stádiu rozvoje firmy – získání úvěru,
- silná konkurence ze strany velkých firem v daném předmětu podnikání,
- nezájem státního sektoru o služby malých stavebních firem,
- nedostatečný přístup k informacím v daném odvětví.



5. Popis a hodnocení rizik

a) Analýza okolí a odhad vývoje odvětví - rekonstrukce a opravy rodinných domků a rekreač-ních objektů. Malý zájem ze strany velkých stavebních firem. Značný zájem ze strany malých firem.
Koeficient rizika 0,2 (nebezpečné).

b) Určování trhu, hledání nových technologií výstavby - výstavba rodinných domků použitím technologie Rakouské firmy VELOX. Jedná se o stavebnicový systém skrytého bednění. Výhodou je zkrácení doby výstavby a podstatně menší nároky na dopravu a sladování stavebního materiálu. Lepší izolační a tepelné vlastnosti. A v důsledku i nižší cena zakázky.
Koeficient rizika 0,8 (malé riziko).

c) Utváření trhu, cesty prodeje, cena, reklama - podnikatel využil zkušeností ze zaměstnání v soukromé stavební firmě ( 12 let praxe) při hledání zákazníka. Nabídnul své služby formou inzerce a i osobně nejbližšímu okolí. Prezentoval své služby prostřednictvím nabídkových katalogů. Tyto umístil na frekventovaných místech. Upozornil na výhody, které nová technologie skýtá oproti klasické výstavbě hlavně v cenové oblasti.
Koeficient rizika 0,5 (vysoké riziko).

3. Analýza a návrh na minimalizaci rizik stavební firmy

Riziko nepředstavuje pouze kategorii s negativním chápáním, že záměr nedopadne dobře, ale s rizikem jsou spojeny také příležitosti. Za cenu podstoupení vyššího rizika bude firma odměněna vyšším výnosem. Analýzou rizik dojde firma k jejich poznání a může hledat účinné cesty jejich vyloučení nebo snížení. Analýzou rizik obvykle chápeme proces identifikace a pojmenování konkrétních hrozeb, ohodnocení pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva (tj. vše, co má pro daný subjekt hodnotu a tato může být v důsledku působení hrozby snížena). Jinými slovy jde o identifikaci rizik a stanovení jejich závažnosti.
Je velmi důležité takto identifikovaná rizika promítnout do vlastního projektu a tato rizika řídit. I tak se ještě budeme setkávat s tzv. skrytými – neočekávanými riziky. I když nebudeme schopni odhalit všechna rizika, můžeme zabránit značným škodám.

Analýza okolí – charakteristika a odhad vývoje odvětví
Ze široké škály stavebních činnosti si podnikatel vybral výstavbu, rekonstrukce a opravy rodinných domků a rekreačních objektů.

Určování trhu, hledání nových technologií výstavby
Výstavba rodinných domků použitím technologie Rakouské firmy VELOX. Jedná se o sta-vebnicový systém skrytého bednění. Výhodou je zkrácení doby výstavby a podstatně menší nároky na dopravu a sladování stavebního materiálu. Lepší izolační a tepelné vlastnosti.
A v důsledku i nižší cena zakázky.


Utváření trhu, cesty prodeje, cena, reklama
Podnikatel využil zkušeností ze zaměstnání v soukromé stavební firmě ( 12 let praxe) při hledání zákazníka. Chce nabídnout své služby formou inzerce, ale i osobně nejbližšímu okolí. Prezentoval své služby prostřednictvím nabídkových katalogů. Tyto umístil na frekventova-ných místech. Upozornil na výhody, které nová technologie skýtá oproti klasické výstavbě hlavně v cenové oblasti.

Udržování trhu
Zaměstnal instalatéra a tesaře a tím rozšířit nabídku svých služeb. Navázal kontakt z firmami jiné specializace a využil jejich služby při realizaci zakázek. Podnikatel tak nabídnul komplexnější rozsah služeb.

Zakladatelský rozpočet
Podnikatel využije pro podnikání vlastní dílnu a vlastní skladovací prostory na vlastním pozemku v hodnotě 90.000,- korun.
Budova byla odhadcem oceněná na 600.000,- korun.
Vlastní kapitál podnikatele – peníze v hotovosti (úspory) 300.000,- korun.
Stavební stroje, nářadí a zařízení potřebné k provozování živnosti představuje hodnotu 400.000,- korun podle předběžného odhadu.